V říjnu roku 2007 jsem na naší členské schůzi promítal obrázky ze své sbírky tématicky nazvané: „Jak mě to letos kvetlo“. Něco jsem k tomu řekl při přednášce a o něčem se chci ještě podělit v tomto článku.
Sledování, pozorování, očumování, fotografování a opylování květů je asi ta nejradostnější činnost kaktusáře. Není to práce ani povinnost, je to radost a zúročení celoročního snažení a opatrování rostlin. Většina zástupců čeledi Cactaceae mají květy velké, výrazné a barevné, aby upoutaly hlavní opylovače – hmyz. Kromě svého netradičního tvaru těla se právě díky nádherným květům kaktusy staly oblíbené mezi lidmi. Koho by neuchvátilo když z lodyhy vyrazí rudý květ…
Bohužel krása květů kaktusů je velice pomíjivá, většinou vydrží jen několik hodin nebo jen jeden den popřípadě jednu noc. Samozřejmě jsou výjimky (Leuchtenbergia, některé Echinocereusy..) a také záleží na počasí, ale stejně si to moc neužijeme. Naštěstí si květy můžeme zvěčnit a zachytit pomocí fotoaparátu. Jde jenom o to být včas a ve správnou dobu s fotoaparátem u rozkvetlé rostliny a také mít na to chvíli času. Jsem tak trochu schizofrenní kaktusář, který má své rostliny na dvou místech a nebydlí ani na jednom z nich. Mám pak velké problémy zastihnout otevřené květy, abych si je vyfotografoval. Na chatu v Bolevci, kde jsem doposud pěstoval jihoamerické rostliny se dostanu tak jednou týdně a ještě většinou pozdě odpoledne, tam toho moc nevidím. Do druhé části své sbírky se dostanu častěji, díky tomu, že je umístěná v centru města v Bendovce nedaleko mého zaměstnání. Často místo oběda pospíchám do skleník a obětuji čas na jídlo prohlížení kytek. Někdy také nakvétající kaktusy přenáším na okno v práci nebo předávám k vyfotogarfování či opylení své sestře na mateřské dovolené (Manželka je také na mateřské dovolené, ale fotit a opylovat nechce.), popřípadě převážím celé bedny z chaty do Bendovky a po odkvětu zase zpět. Největší obětavost a touhu o to nepropást dlouho očekávaný květ jsem obdivoval u Honzy Chalupy, který byl vloni na sudu u Petra Č. a vezl si své nakvítající tripugošky (Coryphanta tripugionacantha) s sebou za zadním sklem maličkého fiátku až z Bezdězu.
Tak to byl malý úvod k vlastnímu tématu, jak mi to vlastně letos kvetlo. Musím říci, že dobře a hodně, snad více než v minulých letech. Přičítám to hlavně tomu, že jsou rostliny v dobré kondici s fungujícími kořeny, mají dostatek světla a hlavně jsou na vzduchu. Také zimování má velký vliv na kvetení, některé druhy nekvetou při nevhodném zimování vůbec, hlavně ty co potřebují světlo i v zimě, popřípadě jim nevyhovuje příliš teplo nebo naopak příliš zima v době klidu. I tohle jsem řešil a nakonec jsem upustil od pěstování kaktusů, kterým se u mě nedařilo a tím pádem ani moc nekvetly. Časem jsem svoji sbírku zaměřil na rostliny, kterým se u mě daří. Vůbec nepěstuji teplomilné melokaktusy a diskokaktusy a nemám ani moc noťáků a jiných brazilských rostlin. Důležité pro násadu květů je též výživa rostlin, kdy závisí na tom kolik a čím hnojíme. O faktorech ovlivňujících kvetení by se dalo dlouze diskutovat a také by to mohl být námět pro další články do zpravodaje.
Jaké květy mě letos udělaly největší radost? Jako každý rok jsou to perleťově lesklé květy telokaktusů, hlavně bikolorů a švarcíků se svými šesticentimetrovými fialovými trychtýři.Vedle toho Thelocactus conothelos var. aurantiacus s kanárkově žlutými květy je pastva pro oči, zvlášť, když kvete společně s ostatními teláky. Vydařené bývají i astrofytové dny, kdy se domluví snad všechna astrofyta a vykvetou najednou, to je paráda a jak to voní. Nelze opomíjet ani mamilárky. Letos mi obzvlášť radost udělaly napiny, které se ozdobily až šesti květy najednou. Věnečky bílých, červených a růžových kvítků zasvítili hererajky, pektinifery a další. Naprostá bomba je Mamillarie luythii. Ta když vykvete, tak to nemá chybu – velké fialové květy s bílým středem jsou jedny z nejhezčích co znám. Škoda, že mám jenom jednu. Také mě velice překvapila velikost květu nenápadného trsovitého echinocereusu (E.procumbens), který se pochlapil třemi asi deseticentimetrovými fialovými květy. Ve výčtu kvetoucích kaktusů by asi šlo pokračovat ještě dlouho, ale o tom je asi opravdu lepší si povídat přímo při promítání obrázků.
Příští rok budu zase fotit, abych se pochlubil a rozdělil o svojí radost z krásy květů svých kaktusů.