Filmování činnosti Klubu kaktusářů Plzeň

Když jsem na Plzeňském kaktusářském kolokviu roku 2005 sledoval to hemžení kaktusářů, pohyb mezi prodejními stoly, všudypřítomnou diskusi, setkání starých přátel a navazování nových kontaktů, ta rozmáchlá gesta a úsměvy, tehdy poprvé mne napadlo, že tato atmosféra nemůže být zachycena fotoaparátem. Můj Nikon umožňuje točit videosekvence. Několik jsem jich tehdy pořídil, přestože nejsem příznivcem multifunkčních zařízení (focení videokamerou či natáčení videa fotoaparátem považuji téměř za zvrhlost).

Výsledek nevalné kvality jsem později sledoval na počítači (po nainstalování programu, který to umožnil). Tehdy jsem si uvědomil, že bude nutné dodržet několik základních pravidel pro získání a publikování obstojného materiálu. Kvalitní digitální videokamera (nebo Camcoder) je nutností. Pokud to hodně zjednoduším, tak lze říci, že rozumné přístroje začínají na cenách okolo 30 tisíc korun. Dále jsem si slíbil, že při natáčení budu pokud možno používat stativ. Nebudu dbát na to, že přístroje v televizních reklamách fungují tak dokonale se stabilizátory obrazu, neboť již mám nějaké zkušenosti z natáčení svých blízkých.

Neméně důležité rozhodnutí se týkalo formátu výstupu. Mým záměrem bylo zpřístupnit materiál nejširšímu okruhu zájemců bez nutnosti použití počítače. Takže nemá smysl přemýšlet o ničem jiném než o filmu s přehlednou nabídkou kapitol na DVD nosiči ve formátu DVD video. Takový film pak přehrajete jak na PC, tak na stolních DVD přehrávačích, které se poslední dobou stávají standardním vybavením našich obývacích pokojů a nahrazují Video přehrávače. 

Takto jsem to tehdy zhodnotil a odsunul plány na pořízení video nahrávek do některé z možných budoucností. Až bude čas, až budu mít možnost vlastnit nebo si zapůjčit kvalitní videokameru a až bude vítr J atd... Zkrátka jsem to vyřešil, pochválil se a odsoudil projekt k zapomenutí. Kdo by se taky namáhal, když to není zase až tak moc nutný a třeba to nikdo ani neocení.

Co však čert nechtěl. V únoru roku 2006 proběhla poměrně bouřlivá výroční schůze našeho klubu. Někteří členové se v diskusi zmínili o tom, že by rádi důstojněji oslavili výročí klubu a vůbec výroční schůzi. Došlo i na hlasování. Co po nás ještě chtějí? Spraví to ty chlebíčky nebo se jedná spíše o hlubší problém? Výbor klubu přece pracuje naplno, to nikdo nekritizoval. A co mohu učinit já? I vzpomněl jsem si na záměr natočit krátký film, který by dokumentoval naši činnost. Od klubového zájezdu a výstavy přes Kolokvium, pravidelné schůze klubu a konče Kaktusářským bálem. Prostě jsem chtěl zaznamenat tohle všechno co máme rádi a co je důvodem toho, že se  pravidelně scházíme.  Chtěl jsem stvořit pohyblivé digitální vzpomínky. 

A protože se naskytla možnost zapůjčení obstojné videokamery, hned následující výborovku jsem klukům předložil svůj záměr. Podporu jsem potřeboval spíše morální a tak byla jejich odpověď ve smyslu: Proč by jsi to nezkusil.

Od té doby můžete na našich klubových akcích spatřit šílence s obstarožním dřevěným stativem a videokamerou, který zuřivě dokumentuje vše, co mu přijde před objektiv J. Však na mne onehdy pan Karel Kastl pokřikoval: „Hanzlíku“ (s odkazem na film Slavnosti sněženek) J. Když já se ale rád dotýkám dřeva, člověka to vrací zpátky z digitálního světa na zem. Proto ani o moderním stativu z nějaké kosmické slitiny nepřemýšlím. Navíc jsem nedávno získal  stativ lepší, opět dřevěný. 

Při filmováni se mi dost osvědčily určité postupy. Vždy dopředu promýšlím, co by bylo dobré natočit a snažím se napsat stručný scénář, kterého se pak pokud možno držím, případně ho doplňuji. Také jsem vypozoroval, že v okamžiku, kdy rozbalím stativ a přišroubuju na něj kameru, tak lidi zbystří pozornost a začnou se chovat nepřirozeně. Atmosféru nakonec úplně zabijou sykané hlášky: bacha, Laabus to točí! Takže jsem se uchýlil k malé lsti. Nikdy netočím hned, nýbrž nechám stát kameru viditelně všem na očích a odejdu zařizovat něco jiného. Lidé si po chvíli na přítomnost kamery zvyknou (podobně jako plachá lesní zvěř), jejich chování přejde k normálu. Poté lze pořídit plánované záběry J.

Zvláštní kapitolou jsou rozhovory. S osobami, se kterými bych rád natočil rozhovor se většinou domlouvám nějaký čas dopředu (prostě je varuju), aby si mohly obsah rozhovoru promyslet a připravit se. Před samotným rozhovorem ještě společně projdeme téma a body, o kterých by bylo dobré pohovořit. Vycházíme přitom ze scénáře a každý nápad tázaného je respektován a vítán. Snad nikdo mne zatím natvrdo neodmítl. Pouze někteří stydlivější jedinci raději utekli se slovy: raději až příště a raději o kaktusech. Byla to stejně moje začátečnická chyba, protože v záchvatu natáčení jsem jim řekl pouze: pojď mi taky něco říct. Na straně druhé mne mile překvapila ochota některých majitelů sbírek na letošním zájezdu. 

Důležitá je volba místa pro rozhovor, šum pozadí může být někdy dost silný. Natočil jsem skvělé rozhovory v prostředí našeho výstavního foliáku na Mikulášském náměstí. Trochu na závadu je hluk projíždějící městské dopravy, příště se z toho poučím. Rád bych poděkoval všem, kdo se nechali tímto způsobem zmučit a také všem, které to ještě čeká. Prosím vás, kdo cítíte, že byste měli co říci, oslovte mne. Neboť i já jsem plachý člověk a nemám odvahu oslovit každého, kvůli obavě z odmítnutí.

V srpnu 2006 jsem strávil velice pěkné odpoledne ve společnosti „doubraveckých“ kaktusářů na tradiční Pittriádě odehrávající se na zahradě pana Václava Pittra. Byl jsem pozván, abychom zavzpomínali na Expedici Busonii 77 ke příležitosti jejího nadcházejícího 30-tého výročí. Vznikl zajímavý materiál, ze kterého jsem sestříhal dokument, který doplní rekonstruovanou „Buzonku“. 

Součástí projektu je také pátrání po starých video nahrávkách. Roku 2000 přednášel našemu klubu pan A.B. Lau. Vašek Rous  tehdy zaznamenal tuto přednášku na klasickou videokameru a zapůjčil mi videokazetu. Původně jsem chtěl převést do digitální podoby pouze zvukovou stopu, protože obraz sejmutý z projekčního plátna není moc kvalitní. Nakonec jsem vyhodnotil, že i špatný obraz bude přínosem a kulisou pro krásný přednes pana Laua, který tenkrát tlumočil Milan Kůrka. Od členů klubu jsem také obdržel informaci o tom, že přibližně před 15-ti lety natáčel v klubu pan Robert Vorel. Vypátral jsem na něj kontakt a požádal ho, zda by tyto materiály nezapůjčil. Byl velice vstřícný a přislíbil, že svůj materiál rád poskytne, až jej doma vyhledá. Jedná se však o velice pracovně vytíženého člověka, proto k předání nahrávek zatím nedošlo. Snad se to podaří v blízké budoucnosti. Rád bych také požádal kohokoli, kdo ví o nahrávkách týkajících se našeho klubu, aby mi dal vědět.

Pokud mohu nazvat proces pořizování nahrávek utrpením v první linii, kdy nasazuji vlastní kůži a riskuji, že budu považován za pěknýho cvoka. Tak chvíle kdy usedám se svými úlovky k počítači a po přetažení a vyhodnocení zachyceného materiálu, mohu nazvat ryzí radostí (v hlavě mi obvykle zní „Capture the flag“ od Kreator). Poté nastává mravenčí piplačka a dilema: co ponechat a co vyhodit, co kam zařadit, jak to stříhnout, jak vylepšit či zaměnit zvukové stopy, vyhledávání vhodných fotografií pro doplnění pohyblivých obrázků, ukládání meziproduktu. Následuje vyhodnocení po pár dnech a zjištění že to není ono a následné překopání celého materiálu, promýšlení grafické podoby a realizace nabídek a struktury disku, tvorba zkušebních disků, zkušební projekce (pro Jarmilu) a vyhledávání chyb v „Matrixu“. To ještě nemluvím o tvorbě vhodného obalu a vůbec …. prostě dlouhodobá radost (pokud je ovšem čas) J. 

Rád bych se zmínil o nápadech, které zatím nebyly realizovány. Kupříkladu mne napadlo, že u záběrů a fotografií výstavních expozic by bylo dobré slyšet stručný komentář majitelů. O tom, co vystavují a třeba jak svoji expozici pojali (prostě pár slov o jejich kytkách). To samé by bylo přínosné u projektu, který již delší dobu chystáme a snad se k realizaci dostaneme příští rok. Jedná se o „Sbírky klubu kaktusářů Plzeň“. Rád bych s každým majitelem natočil krátký úvod, kde by pronesl pár slov o své sbírce. Se Ctiborem Ottem plánujeme nahrání hudby, která by snímky podkreslila. Potřebuji totiž hudbu bez vlastnických práv. Oslovil jsem i jiné muzikanty, uvidíme.

Abych tedy mluvil konkrétně, protože původní záměr se poněkud rozrostl. Usoudil jsem totiž, že naše klíčové akce by zasloužily větší prostor. Očekávat můžete dokumenty ze zájezdu KKP 2006, výstavy KKP 2006, Kolokvia KKP 2006. Také dokument, který mapuje celou naši činnost a snad i historii, ale na něm ještě musíme (já a také Vy) ještě zapracovat. Protože jsem také začal zaznamenávat přednášky, tak se začátkem příštího roku objeví v naší klubové knihovně: Přednášky Petra Kutáka, Botanický památníček  Radky Matulové, Expedice Busonii, A.B. Lau v Plzni 2000. Před dokončením je také přednáška Rudy Krajčy: S igelitem po Brazílii, sejmutá na letošním Kolokviu a snad i další. Co od těchto titulů můžete očekávat, tedy co se kvality a obsahu týká, zjistíme snad již na výroční schůzi roku 2007. No, ačkoli nejsem grafoman, tak jsem se docela rozepsal. Díky všem, kdo tento článek dočetli až sem, uvidíme se brzy J.

Když jsem na Plzeňském kaktusářském kolokviu roku 2005 sledoval to hemžení kaktusářů, pohyb mezi prodejními stoly, všudypřítomnou diskusi, setkání starých přátel a navazování nových kontaktů, ta rozmáchlá gesta a úsměvy, tehdy poprvé mne napadlo, že tato atmosféra nemůže být zachycena fotoaparátem. Můj Nikon umožňuje točit videosekvence. Několik jsem jich tehdy pořídil, přestože nejsem příznivcem multifunkčních zařízení (focení videokamerou či natáčení videa fotoaparátem považuji téměř za zvrhlost).

Výsledek nevalné kvality jsem později sledoval na počítači (po nainstalování programu, který to umožnil). Tehdy jsem si uvědomil, že bude nutné dodržet několik základních pravidel pro získání a publikování obstojného materiálu. Kvalitní digitální videokamera (nebo Camcoder) je nutností. Pokud to hodně zjednoduším, tak lze říci, že rozumné přístroje začínají na cenách okolo 30 tisíc korun. Dále jsem si slíbil, že při natáčení budu pokud možno používat stativ. Nebudu dbát na to, že přístroje v televizních reklamách fungují tak dokonale se stabilizátory obrazu, neboť již mám nějaké zkušenosti z natáčení svých blízkých.

Neméně důležité rozhodnutí se týkalo formátu výstupu. Mým záměrem bylo zpřístupnit materiál nejširšímu okruhu zájemců bez nutnosti použití počítače. Takže nemá smysl přemýšlet o ničem jiném než o filmu s přehlednou nabídkou kapitol na DVD nosiči ve formátu DVD video. Takový film pak přehrajete jak na PC, tak na stolních DVD přehrávačích, které se poslední dobou stávají standardním vybavením našich obývacích pokojů a nahrazují Video přehrávače.

Takto jsem to tehdy zhodnotil a odsunul plány na pořízení video nahrávek do některé z možných budoucností. Až bude čas, až budu mít možnost vlastnit nebo si zapůjčit kvalitní videokameru a až bude vítr J atd... Zkrátka jsem to vyřešil, pochválil se a odsoudil projekt k zapomenutí. Kdo by se taky namáhal, když to není zase až tak moc nutný a třeba to nikdo ani neocení.

Co však čert nechtěl. V únoru roku 2006 proběhla poměrně bouřlivá výroční schůze našeho klubu. Někteří členové se v diskusi zmínili o tom, že by rádi důstojněji oslavili výročí klubu a vůbec výroční schůzi. Došlo i na hlasování. Co po nás ještě chtějí? Spraví to ty chlebíčky nebo se jedná spíše o hlubší problém? Výbor klubu přece pracuje naplno, to nikdo nekritizoval. A co mohu učinit já? I vzpomněl jsem si na záměr natočit krátký film, který by dokumentoval naši činnost. Od klubového zájezdu a výstavy přes Kolokvium, pravidelné schůze klubu a konče Kaktusářským bálem. Prostě jsem chtěl zaznamenat tohle všechno co máme rádi a co je důvodem toho, že se  pravidelně scházíme.  Chtěl jsem stvořit pohyblivé digitální vzpomínky.

A protože se naskytla možnost zapůjčení obstojné videokamery, hned následující výborovku jsem klukům předložil svůj záměr. Podporu jsem potřeboval spíše morální a tak byla jejich odpověď ve smyslu: Proč by jsi to nezkusil.

Od té doby můžete na našich klubových akcích spatřit šílence s obstarožním dřevěným stativem a videokamerou, který zuřivě dokumentuje vše, co mu přijde před objektiv J. Však na mne onehdy pan Karel Kastl pokřikoval: „Hanzlíku“ (s odkazem na film Slavnosti sněženek) J. Když já se ale rád dotýkám dřeva, člověka to vrací zpátky z digitálního světa na zem. Proto ani o moderním stativu z nějaké kosmické slitiny nepřemýšlím. Navíc jsem nedávno získal  stativ lepší, opět dřevěný.

Při filmováni se mi dost osvědčily určité postupy. Vždy dopředu promýšlím, co by bylo dobré natočit a snažím se napsat stručný scénář, kterého se pak pokud možno držím, případně ho doplňuji. Také jsem vypozoroval, že v okamžiku, kdy rozbalím stativ a přišroubuju na něj kameru, tak lidi zbystří pozornost a začnou se chovat nepřirozeně. Atmosféru nakonec úplně zabijou sykané hlášky: bacha, Laabus to točí! Takže jsem se uchýlil k malé lsti. Nikdy netočím hned, nýbrž nechám stát kameru viditelně všem na očích a odejdu zařizovat něco jiného. Lidé si po chvíli na přítomnost kamery zvyknou (podobně jako plachá lesní zvěř), jejich chování přejde k normálu. Poté lze pořídit plánované záběry J.

Zvláštní kapitolou jsou rozhovory. S osobami, se kterými bych rád natočil rozhovor se většinou domlouvám nějaký čas dopředu (prostě je varuju), aby si mohly obsah rozhovoru promyslet a připravit se. Před samotným rozhovorem ještě společně projdeme téma a body, o kterých by bylo dobré pohovořit. Vycházíme přitom ze scénáře a každý nápad tázaného je respektován a vítán. Snad nikdo mne zatím natvrdo neodmítl. Pouze někteří stydlivější jedinci raději utekli se slovy: raději až příště a raději o kaktusech. Byla to stejně moje začátečnická chyba, protože v záchvatu natáčení jsem jim řekl pouze: pojď mi taky něco říct. Na straně druhé mne mile překvapila ochota některých majitelů sbírek na letošním zájezdu.

Důležitá je volba místa pro rozhovor, šum pozadí může být někdy dost silný. Natočil jsem skvělé rozhovory v prostředí našeho výstavního foliáku na Mikulášském náměstí. Trochu na závadu je hluk projíždějící městské dopravy, příště se z toho poučím. Rád bych poděkoval všem, kdo se nechali tímto způsobem zmučit a také všem, které to ještě čeká. Prosím vás, kdo cítíte, že byste měli co říci, oslovte mne. Neboť i já jsem plachý člověk a nemám odvahu oslovit každého, kvůli obavě z odmítnutí.

V srpnu 2006 jsem strávil velice pěkné odpoledne ve společnosti „doubraveckých“ kaktusářů na tradiční Pittriádě odehrávající se na zahradě pana Václava Pittra. Byl jsem pozván, abychom zavzpomínali na Expedici Busonii 77 ke příležitosti jejího nadcházejícího 30-tého výročí. Vznikl zajímavý materiál, ze kterého jsem sestříhal dokument, který doplní rekonstruovanou „Buzonku“.

Součástí projektu je také pátrání po starých video nahrávkách. Roku 2000 přednášel našemu klubu pan A.B. Lau. Vašek Rous  tehdy zaznamenal tuto přednášku na klasickou videokameru a zapůjčil mi videokazetu. Původně jsem chtěl převést do digitální podoby pouze zvukovou stopu, protože obraz sejmutý z projekčního plátna není moc kvalitní. Nakonec jsem vyhodnotil, že i špatný obraz bude přínosem a kulisou pro krásný přednes pana Laua, který tenkrát tlumočil Milan Kůrka. Od členů klubu jsem také obdržel informaci o tom, že přibližně před 15-ti lety natáčel v klubu pan Robert Vorel. Vypátral jsem na něj kontakt a požádal ho, zda by tyto materiály nezapůjčil. Byl velice vstřícný a přislíbil, že svůj materiál rád poskytne, až jej doma vyhledá. Jedná se však o velice pracovně vytíženého člověka, proto k předání nahrávek zatím nedošlo. Snad se to podaří v blízké budoucnosti. Rád bych také požádal kohokoli, kdo ví o nahrávkách týkajících se našeho klubu, aby mi dal vědět.

Pokud mohu nazvat proces pořizování nahrávek utrpením v první linii, kdy nasazuji vlastní kůži a riskuji, že budu považován za pěknýho cvoka. Tak chvíle kdy usedám se svými úlovky k počítači a po přetažení a vyhodnocení zachyceného materiálu, mohu nazvat ryzí radostí (v hlavě mi obvykle zní „Capture the flag“ od Kreator). Poté nastává mravenčí piplačka a dilema: co ponechat a co vyhodit, co kam zařadit, jak to stříhnout, jak vylepšit či zaměnit zvukové stopy, vyhledávání vhodných fotografií pro doplnění pohyblivých obrázků, ukládání meziproduktu. Následuje vyhodnocení po pár dnech a zjištění že to není ono a následné překopání celého materiálu, promýšlení grafické podoby a realizace nabídek a struktury disku, tvorba zkušebních disků, zkušební projekce (pro Jarmilu) a vyhledávání chyb v „Matrixu“. To ještě nemluvím o tvorbě vhodného obalu a vůbec …. prostě dlouhodobá radost (pokud je ovšem čas) J.

Rád bych se zmínil o nápadech, které zatím nebyly realizovány. Kupříkladu mne napadlo, že u záběrů a fotografií výstavních expozic by bylo dobré slyšet stručný komentář majitelů. O tom, co vystavují a třeba jak svoji expozici pojali (prostě pár slov o jejich kytkách). To samé by bylo přínosné u projektu, který již delší dobu chystáme a snad se k realizaci dostaneme příští rok. Jedná se o „Sbírky klubu kaktusářů Plzeň“. Rád bych s každým majitelem natočil krátký úvod, kde by pronesl pár slov o své sbírce. Se Ctiborem Ottem plánujeme nahrání hudby, která by snímky podkreslila. Potřebuji totiž hudbu bez vlastnických práv. Oslovil jsem i jiné muzikanty, uvidíme.

Abych tedy mluvil konkrétně, protože původní záměr se poněkud rozrostl. Usoudil jsem totiž, že naše klíčové akce by zasloužily větší prostor. Očekávat můžete dokumenty ze zájezdu KKP 2006, výstavy KKP 2006, Kolokvia KKP 2006. Také dokument, který mapuje celou naši činnost a snad i historii, ale na něm ještě musíme (já a také Vy) ještě zapracovat. Protože jsem také začal zaznamenávat přednášky, tak se začátkem příštího roku objeví v naší klubové knihovně: Přednášky Petra Kutáka, Botanický památníček  Radky Matulové, Expedice Busonii, A.B. Lau v Plzni 2000. Před dokončením je také přednáška Rudy Krajčy: S igelitem po Brazílii, sejmutá na letošním Kolokviu a snad i další. Co od těchto titulů můžete očekávat, tedy co se kvality a obsahu týká, zjistíme snad již na výroční schůzi roku 2007. No, ačkoli nejsem grafoman, tak jsem se docela rozepsal. Díky všem, kdo tento článek dočetli až sem, uvidíme se brzy J.

V říjnu 2006 sepsal Laabus