Mé první větší seznámení s kaktusy, bylo pro mne, pro dvanáctiletého jinocha, velice dobrodružné. Spočívalo v systematickém prohledávání všech chodeb bytovek na slovanském sídlišti. Samotné dobývání vchodů, zvoněním na nájemníky, nebo probíhání ze vchodu do vchodu přes sklepní chodby bylo pro nás to správné. Při troše štěstí jsme na nějakém  okně objevili kaktus. Většinou to byl jenom echinopsis,ale každý nález byl pro nás vzrušující.

Pak záleželo na počtu dětiček(odnoží), aby nikdo nepřišel zkrátka. Echinopsisy a filokaktusy nás, ale brzy omrzely. A tak jeden člen našeho tříčlenného gangu, objevil jinou lokalitu. Ve velké tržnici prodával starší pán nádherné kaktusy, tvarů a barev, o kterých se nám ani ve snech nezdálo.Tam jsem také prvně koupil vysněnou biskupskou čepičku. Spolu s Mammillarií vildii rozhodla o cestě mým životem. Později, když u mne bylo čepiček více, dočkal jsem se prvního květu. Tehdy mne neuhranul  květ, ale zvláště jeho vůně,která ve mně zůstala napořád. Ještě dnes čmuchám ke každému novému neprozkoumanému květu. Myriostigma pro mne nebyla překonána. A tak si tu vůni nosím jako nějaké znamení. Podobně jako losos, který se před sto lety narodil ve studené Otavě a který se po dospění v oceánu vracel zpět do místa rodiště a  podle pachu z mládí bezpečně věděl, že na Mělníce  musí odbočit do Vltavy.

 V roce 2002 jsem,jako každý rok, řešil problém co pod stromeček své ženě. Po třetím pivu v jednom bufetu jsem problém vyřešil ke své spokojenosti. Spásným nápadem byla voňavka.Zašel jsem tedy do prodejny Korál, v Goethovo ulici. Tam jsem také zjistil, jak těžký úkol je koupit dámský parfém. A protože vím, že kvůli mě se žena nevoní, nemohl jsem se spoléhat na svůj úsudek. Předkládaných vzorků byl můj nos již přeplněn a tak mě paní prodavačka nozdry občas pročistila namletou kávou. Paní víte,ten můj nos je spíše květovej. A tak byla další sada vzorků a další káva. Víte paní, já jsem kaktusář a kdyby jste tak měli vůni s myriostigmy. Ta by se i vám určitě líbila. K mému překvapení, paní prodavačka byla také kaktusářka. Sice jen okenní, ale také. Řeč tedy sklouzla na kaktusy a já jsem si alespoň pročistil zahlcený nos. Nakonec jsme upustili od květové vůně a společně parfém vybrali. Při odchodu paní projevila zájem o shlédnutí mé sbírky. Domluvili jsme si červen, protože to už kvetou i astrofyta.

V červnu skutečně paní z Korálu přijela a shledala, že biskupské čepičky opravdu nádherně voní. A nejvíce varieta potosinum. Při prohlídce, která trvala přes hodinu se paní dověděla o kaktusech a já o parfémech. Když jsme se loučili, daroval jsem paní větší rostlinku variety potosinum i s poupaty, na dekoraci do výlohy. Asi za týden mě paní opět navštívila s prosbou, ještě o jednu rostlinku. V Korálu byl obchodní zástupce jednoho podniku na parfémy a moc se mu kaktus líbil. Předala mě úhlednou krabičku se dvěmi voňavkami. Protože již znám cenu parfémů, neváhal jsem a jednu potosinku obětoval.

 Před rokem, když jsem byl velice otráven z nekaktusářského počasí, jsem si řekl,že vyrazím za starou hudbou trochu si zaskákat a zavzpomínat. Zvolil jsem mé oblíbence se jménem Staří psi. Ti hráli v Saloonu na Roudné. Prohulená atmosféra,hudba i pivo výborné. A jak si skáču najednou v nikotinovém ovzduší zachytím vůničku, to mé znamení, které si nosím již od mládí. To přece není možné, vždyť je to skoro jak potosinka. A jako ten losos na Mělníku jsem pátral kam odbočit. O hudební pause jsem i v té huňaté atmosféře objevil slečnu s vůní biskupské čepičky. Když Staří psi spustili první ploužák, posílen pivem jsem neváhal a slečnu jsem požádal o taneček. Hlava si mi zamotala z té vůně a já začal blábolit ve stylu Oldřicha Nového o její vůni a ladných pohybech. Nevěřil jsem, že já starý, samotářský kozel mohu odříkat taková slova. O přestávce jsem u výčepního pultu vyzvěděl, že parfém si slečna koupila na své dovolené v Paříži, kde byl hitem léta. Samozřejmě, že jsem si upomněl prodejnu Korál a své darované potosinky. Lítost mě osmělila, že jsem slečnu požádal, po řádném vysvětlení celého příběhu, mohu-li si voňavku prohlédnout. Za nějaký likérek, který si vybrala, slíbila, že chodí do Saloonu pravidelně a na příští rock skleníčku přinese. První rocková kapela byla Regenerace a já neváhal vyměnit si službu abych mohl zajít. Slečna tehdy dodržela slovo a voňavku přinesla. Srdce mi málem vyskočilo z hrdla když jsem v anglickém textu objevil větu fragrant star of Potosi. Nezbývalo, než se opít a konstatovat, zase mě  někdo vzal na hůl.