Součástí platného popisu nově objeveného rostlinného druhu musí být i doložení vylisovaného holotypu, tedy vysušené a zploštěné rostliny, podle které byl popis proveden. V případě “klasických bylin” je to jednoduché, většinou tenký stonek nečiní při lisování potíže, listy se rozloží tak, aby byla zřetelná celá čepel a ani kořen není většinou příliš dužnatý.

U kaktusů je to horší, listy jsou přeměněny v ostny, tělo je kulovitá nebo válcovitá zásobárna vody a i tlusté hlavní kořeny bývají pro lisování problém. Jak se s tím autor popisu vypořádá jsem poprvé uviděl při své poslední návštěvě u Rudy Slaby v Tálíně. 

Prohlédli jsme si s přáteli jeho skvělou sbírku živých kaktusů a potom se posadili pod pergolu ke kávě. Samozřejmě při debatě jsme se dostali i na Slabovo nové objevy kaktusů. Představil nám Parodii slabaeanu a ukázal nám ve skleníku i novou Eriosyci multicolorispinu Janeba et Slaba spec. nova. (Dle popisu, který je zveřejněn v časopise Kaktusy 2000/3 na straně 68 je holotyp SL 4b, 13.1.1996 uložen v herbáři PR pod číslem 11 502.) Potom Ruda odběhl a přinesl něco, co vypadalo jako vysušený rozšlápnutý kaktus. Vysvětlil nám, že to je právě ta herbářová položka nutná pro podpis. Aby byla docílena požadovaná plochost musí se z těla kaktusu vydlabat dužina, popřípadě seříznout na plátky hlavní kořeny, pak se zbylá pokožka s ostny opatrně lisuje a vysouší za dostatečného tepla a přístupu vzduchu, aby nedošlo k plesnivění nebo barevné změně organické hmoty. 

Při pohledu na to, co zbylo z původně nádherné zdravé rostliny jsem si říkal, že člověk se musí hodně přemáhat, než vezme do ruky nůž a vytvoří z živého kaktusu neživou placku, ale podmínky platného popisu jsou neúprosné. Můžete se utěšovat tím, že někdy ta neživá placka zůstane zachovaná pro odborníky déle než mnohá rostlina.