Slunce začíná vystrkovat první paprsky a zalévá rostliny ranním světlem. Ta nádhera se nedá přehlédnout. Jedna barva přechází v druhou, ostny se třpytí a rostliny kypí svěžestí. Zapomenuté dlouhé noční květy echinopsů pomalu ztrácejí svou krásu a sílu a sklánějí své vznešené hledí před stoupajícím Sluncem. Vzduch je hustě prosycen tou zvláštní ranní atmosférou.

 “Cink, cink”, zadrnčí kolem projíždějící tramvaj a člověk si náhle uvědomí, že stojí uprostřed velkoměsta, které pomalu procitá a začíná žít svým každodenním shonem. Je pondělí, druhý den výstavy, ale já mám dnes dovolenou, a tak si mohu po noční službě v klidu vychutnat tu ranní nádheru, o kterou je běžný návštěvník výstavy ochuzen.

 Stoupající Slunce pomalu probouzí k životu pestré kaktusové květy, aby mohli rozehrát svou novou barevnou symfonii. Spanilá astrofyta stejně jako úžasné theláky jen pomalu poodhalují krásu svých květů, zato drobné rebucky a sulky již úplně zahalují svá titěrná tělíčka do pestrých pastelových květů. A ta gymna. To bude za chvíli paráda. Letité feráky, skleráky a echinomastusy sice dnes svou krásou květů nepotěší, ale určitě nám to vynahradí nádherou svých vydatných trnů. A ty obrovské homelocefaly! Hmm…

 Je úžasné, kolik rozmanité kaktusové krásy se sešlo na tak malém prostoru, jakým je náš klubový foliák. Určitě mi dáte zapravdu, že je to úplně něco jiného než doma ve skleníku. Tolik kaktusářské pýchy pohromadě! Kdo přišel a pobyl delší dobu, určitě nelitoval. Letošní výstava se prostě povedla. A kdo ne, může se těšit na rok příští, protože to opět určitě bude stát za to. Tak zase za rok….