Vytápění skleníčku na lodžii či balkonu bývá dosti často složitý problém a když nám naše osobní hrdost nedovolí obrátit se na odborníka, mohou nastat situace, které lze zařadit do této rubriky. 

Bývalý člen našeho spolku Bohouš B. vytápěl balkónový skleníček teplem, které vydávají žárovky. Velmi citlivě nastavený termostat hlídal teplotu celých 24 hodin rozsvěcoval a zhasínal pět žárovek. Bohouš tenkrát musel k výslechu na STB. Některý „dobrý“ soused upozornil orgány, že zřejmě jde o signály nám nepřátelským živlům. 

Přítel V.K. svůj skleníček vybavil topným tělískem, které upevnil na střešní kryt. Stabilitu zajistil toliko několika pruhy kvalitní izolepy. Po dvou hodinách bezporuchového zkušebního provozu zneklidňujícím tónem v hlasu volala manželka z obýváku: „Vašíku, v tom skleníčku jsou plamínky, to má bejt?“ 

Upevnění tělíska se roztavilo a to pak pádem na dřevěnou podložku tuto zapálilo.

Vašík tenkrát porušil zásadní předpoklad úspěšného zimování kaktusů a to. že rostliny zásadně nezaléváme (natož kýblem). 

Metoda přítele R.S. použitá k vytápění dosti objemného skleníčku na lodžii nesla zajisté stopy geniality, ale opět selhal materiál. Posuďte sami. 

Naše rostlinky chtějí teplotu v zimě přiměřenou, ale ve skleníčku tak, aby byla všude stejná bývá problém. Někdy se používají před nebo za topné těleso ventilátorky ale fén? Spojuje obě zařízení.

Teploměr ve skleníčku ukazoval bezvadnou funkci až do doby, kdy teplota venku klesla pod pět stupňů. Toho dne termostat neměl důvod vypnout fén a ten jel a jel. Již se stmívalo a Ríša si musel vzít baterku, aby zjistil teplotu, ale i tak nebyl teploměr vidět, musel proto zvednout střešní sklo. Krve by se v něm nedořezal. Z fénu do prostoru skleníčku létaly saze připomínající vodní řasy, jenže černé. Odtavení ústí fénu udělalo z pestré rodové a druhové skladby vlastně stejňáky. 

Už jste někdo myl kaktusy v Jaru? A co to obnáší? A stejně nás ty naše ženský musí milovat. Musí? Musí! Žena by dodala: Musí??