Osobně se věnuji s většími či menšími úspěchy fotografováním kaktusů již téměř dvacet let. Tímto článkem jsem podlehl tlaku Martina Halady, který zakoupiv kvalitní přístroj značky Canon, mne nutil do zveřejnění fotografických zkušeností. Na otázku “Jak fotografovat” se nedal odbýt klasickou odpovědí typu: “Tady se to mačká a na zbytek musíš přijít sám. Jo a kdyby to náhodou nebylo úplně ono, tak věz, že nejužitečnější pomůckou začínajícího autora je odpadkový koš.”
Účelem tohoto pojednání není podat fotografování jako celek. Na toto téma bylo vydáno mnoho víceméně odborných publikací, které je možno za nemalý peníz zakoupit na našem knižním trhu. Z toho celku si nadále budu všímat pouze výseče, která se přímo týká fotografování kaktusů.
Otázka první (ta nejdůležitější): Co a hlavně proč chci fotografovat.
Doporučuji si tuhle otázku položiti před (!) koupí fotografického přístroje. Na tuto otázku si dovolím odpovědět za vás: Chci fotografovat kaktusy. Nicméně! Tato odpověď nemůže být vždy úplnou pravdou. Neboť je třeba fotit i tetičku či tchýni na návštěvě, dovolenou, potomstvo a tak podobně. Byl by nesmysl si pořizovat z těchto důvodů více různých aparátů. Těmto skutečnostem je nutno podřídit i výběr přístroje.
A proč chci fotografovat? No aby fotka byla dobrá, aby na ní bylo jen to co jsem chtěl vyfotit, aby téma nic nerušilo, aby byla ostrá, aby barvy byly věrné, aby přihlížející kaktusáři strnuli v němém úžasu a tak!
Je třeba též rozdělit focení na cílevědomou tvorbu a pofotografování. Naším cílem je samozřejmě první varianta.
Nyní je nám jasné proč a co budeme fotit a přistupme k druhé otázce: Čím fotit.
Digitální fotografie:
Technologie dneška, kdy vývoj v počítačové technice stihnou sledovat jen experti, a kdy brko počítač dneška je za rok běžně rozšířeným standardem, zpřístupnila fotografování na paměťové karty veřejnosti. Skutečně. Za cca 10 – 25 tisíc Kč lze dnes pořídit přístroj s dostatečným rozlišením 1-3 megapixely. Kdo se rozhodne pro tuto variantu, nechť si uvědomí, že není problémem snímek (v požadované kvalitě) do počítače dostat, ale dostat jej z něj. Velmi lákavá je skutečnost, že v počítači je možno doladit i chyby či nedostatky, které byly zjištěny po expozici. Zkrátka snímek lze poopravit, což klasická barevná fotografie neumožňuje. Základním předpokladem pro digitální fotografii je kvalitní počítač s dobrou grafikou, dostatečnou pamětí a zapisovacím zařízením, kvůli archivaci (cca 30 tisíc Kč). Přestože dnes již existují digitální minilaby, které zpracují fotografie v číslicové podobě, je na digi vzrušující představa, vytisknout si fotky sám doma. To znamená kvalitní tiskárnu (20 tis Kč). Když si člověk připočte náklady na kvalitní papíry (kvalita se určuje dle gramáže) a zejména na inkoust (z jedné cartridge se udělá maximálně 20 - 50 kvalitních fotek formátu A4), vychází mu cena za kvalitní digitální fotografii značně vysoká. Nicméně digitální fotografie má budoucnost, avšak dosud nemá tu kvalitu co klasická mokrá fotka.
Černobílá fotografie:
Je minulostí. Její výhoda spočívala v tom, že si člověk udělal v tmavé komoře fotky dle svých představ a přání. Jelikož my jsme se rozhodli fotografovat kaktusy, tj. přírodu, je barevná fotografie žádoucí a nenahraditelná. Já osobně preferuji černobílou fotografii pouze v případech, kdy je hlavním tématem člověk (akty a podobně).
Barevná fotografie:
Volbou barevné fotografie jsme se zcela oddali do rukou minilabům (automaty na hromadné zpracování fotografií). Tyto stroje jsou tak dokonale nastavené, že kompenzují i chyby fotografa (barevné i kompoziční). Ne vždy je toto žádoucí. Viděl jsem i fotografii šikmé věže v Pise, kdy snaživý minilab korigoval šikmost věže a tuto narovnal. I ve fotolabech však pracují lidé, se kterými se lze domluvit a fotky zpracovat dle přání autora.
Klasická mokrá fotografie malého formátu:
Dnes nejrozšířenější je fotografovat na malý formát, kdy velikost filmového políčka je 24 x 36 mm. Velkou výhodou je, že materiál je možno zakoupit stejný doma v trafice, u pumpy či kdesi v Mexiku. Existuje několik možností, jaký typ foťáku to pořídíme.
Kompaktní fotoaparáty:
Již zmiňované kompaktní fotoaparáty, které jsou však pro naše účely absolutně nevyhovující. Díky minimalizaci je jako objektivu použito cokoliv, jen ne dobré sklo. Taktéž nemožnost zasáhnou (absolutní automatičnost) do fotografie je jen pro vztek. Ale hlavní nevýhodou je to, že hledáček je jinde než objektiv a tak nevidíme, co že to vlastně fotíme. Také není možno fotit makrofotografii, což je u focení kaktusů důležité (minimální vzdálenost pro zaostření). Nelze však kompaktům upřít jednu výhodu - malá velikost a nízká hmotnost. Vejde se do kapsy u košile a tak je možno jej nosit neustále u sebe.
Hledáčkové fotoaparáty:
Foťáky tohoto typu byly rozšířené v minulosti. Dodnes jsou vyráběny a ceněny zejména fajnšmekry. Aparáty značky Leica a Bessa jsou velmi oblíbené pro skvělou kresbu a malou hmotnost. Leica je i fotoaparát anglické královny. Hledáček je opět jinde než objektiv, zaostřuje se přesazením obrazu – když obraz splývá se skutečností, je zaostřeno. Pro naše účely též nevhodný systém.
Dvouoké zrcadlovky:
Aparáty typu Flexareta udělali v minulosti mnoho práce, nicméně dnes jsou překonané výhodami jednookých zrcadlovek. Jsou to foťáky “na pupku” (prečo súdruh Kefalín kúkatě na pupok, keď ja stojím tuná), kdy do hledáčku koukáme oběma očima. Opět pro nás nevhodné. Špatně se zaostřuje, nedá se vyměnit objektiv a tím je znemožněna makrofotografie. Jejich výhodou je snad nejsnadnější cesta ke střednímu formátu.
A konečně jednooké zrcadlovky:
Buďme světoví a používejme výraz kamery. Zde mnoho začínajících autorů si pokládá otázku, zda zvládnou tak složité zařízení, jako je zrcadlovka. Jestli by nebylo raději přeci jenom lepší, zakoupit automatický kompaktní fotoaparát, který za člověka všechno udělá sám. Novější autofokusové kamery mají i několik automatických funkcí, kdy fungují jako naprostý automat, který se postará o vše. Všeobecně platí, že čím více fotograf chce kecat do fotografování, čím více nezávislých hodnot chce nastavovat, tím je přístroj složitější a dražší.
Při koupi jednooké zrcadlovky se volí zvlášť tělo a zvlášť objektiv (lépe by bylo použít plurál). Někdy je výhodou zakoupit za zvýhodněnou cenu set (rozuměj tělo i s objektivem).
Ještě pro upřesnění: U zrcadlovek fotíme to, co vidíme v hledáčku, neboť se díváme přes objektiv.
Tělo jednooké zrcadlovky:
V současné době vládnou světu v této oblasti čtyři značky - výrobci. Nikon, Minolta, Pentax a Canon. První tři mají zemi původu Japonsko, poslední v USA. Nenechte se však mýlit, stejně se vyrábějí v Thai-wanu, či podobných oblastech známých spotřební elektronikou.
Asi tak do roku 1989 se vyráběly kamery, které se musely zaostřovat manuálně – manuálfocus, zkratka MF. Znamenalo to, že fotograf před expozicí musel únavně točit kroužkem na objektivu a tak zaostřovat. Pak nastoupila éra autofokusů (AF, u Canonu EF), kdy foťák zaostří sám. Tato funkce se dá samozřejmě vypnout a zaostřovat manuálně, což je výhodné u naší makrofotografie. Dost často autofokus při zaostřování vypínám.
Některé firmy dosud vyrábějí v omezené míře manuální fotoaparáty, leč tyto jsou zjevně na ústupu modernějším autofokusům. Ještě poznamenávám, že není možno zpravidla používat staré manuální objektivy na autofokusové kamery a naopak.
S manuály je možno se setkat při nákupu ve fotobazarech. Nákup použitého těla se nedoporučuje, neboť je zde pravděpodobnost skryté vady. Jedná se o poměrně komplikované přístroje, které přeci jen mají určitou délku životnosti. Čím levnější kamery, tím kratší doba životnosti. Je to dost logické.
Manuální přístroje typu Praktica však v minulosti udělaly mnoho fotografické práce a dodnes jsou plně postačující pro naše účely. Většinou se jedná ještě o starší festovnější práci, kdy ještě přístroje v sobě neměly zakódované samozničení, jak je tomu zvykem u dnešních výrobků. Kdo vlastní podobný přístroj, nechť se směle pustí do práce. Doporučuji i pro fotografy, kteří zase nechtějí investovat tak moc.
Při nákupu zrcadlovky se informujte, případně si i vyzkoušejte možnost kontroly hloubky ostrosti před expozicí. Technicky to kamera udělá tak, že zacloní objektiv a vy přes hledáček vidíte hloubku ostrosti, aniž jste museli exponovat. Tato funkce je převelice důležitá a při našem snažení se bez ní neobejdeme!
Nové autofokusové zrcadlovky:
Každá z výše uvedených firem vyrábí modelovou řadu kamer, od nejednodušších až po profesionální “vlajkové lodi”. Nikon, Minolta, Pentax i Canon se předhánění v nabídkách specielních funkcí u svých přístrojů a tak bojovat o zákazníky. Neustále přicházejí s novinkami, které se občas liší jen navenek.
V poslední době v kvalitě a spolehlivosti vede před Nikonem Canon. Já osobně jsem tuto značku před lety zvolil a tak mohu komentovat všechny změny. Nemusím snad poznamenávat, že bajonety objektivů těchto různých značek nepasují na jiná těla a tak není možnost kombinace. Kdo jednou zvolí jednu značku, těžko přechází k jiné.
Současná nabídka firmy Canon:
Canon EOS 3000 (předchůdce byl Canon EOS 5000): (EOS znamená autofokus): plně automatická zrcadlovka. Prodává se většinou v obchoďácích v setu se základním Zoomem (vysvětlím níže) za cenu kolem 10 tis Kč. Pro naše účely je celkem vhodná, lze přednastavit funkci Av (předvolba clony). Jedná se o plastový výrobek s nízkou životností. Doporučuji nákup místo kompaktu.
Canon EOS 300 (předchůdce Canon EOS 500): amatérská zrcadlovka plně použitelná pro naše účely, je vybavena funkcemi Av , Tv (předvolba rychlosti závěrky), M (plný manuál). Toto znamená, že na voliči zvolíme clonové číslo, respektive rychlost závěrky a druhou hodnotu si doměří aparát sám. Tyto funkce jsou nutné u makrofotografie! Mimoto má ještě mnoho dalších funkcí. Cena těla cca 11 tis Kč.
Canon EOS 30, levnější EOS 33 (předchůdce Canon EOS 50 E): poloprofesionální zrcadlovka tužší konstrukce, která má nějaké další fajnovosti navíc. Plně vyhovuje k focení kaktusů. Cena těla kolem 20 tis Kč.
Canon EOS 3 (dříve 5) + Canon EOS 1 V jsou zrcadlovky celokovové konstrukce, které používají profesionálové. Tomu odpovídá i jejich cena, kterou zde raději nebudu uvádět.
Opakuji, že obdobnou řadu nabízejí i konkurenční firmy.
Platí zásada, koupit levnější tělo a připlatit si na objektivech.
A ještě jednu zásadu: Čím je foťák těžší, tím má více kvalitních kovových prvků a tak je trvanlivější a tím i lepší.
Výměnné objektivy pro makrofotografii:
Začal bych konstatováním, že ohnisková vzdálenost čočky lidského oka odpovídá u objektivů pro zrcadlovky malého formátu ohniskové vzdálenosti 50 mm. To znamená, že objektivy, které mají ohniskovou vzdálenost menší než 50 mm jsou širokoúhlé objektivy (vzdalují od objektu). Objektivy s ohniskovou vzdáleností větší než 50 mm jsou teleobjektivy (přibližují). Například teleobjektiv s ohniskovou vzdáleností 200 mm přiblíží 4x a širokoúhlý objektiv s ohniskovou vzdáleností 20 mm oddaluje 2,5x. A tak dále.
Jak už bylo výše poznamenáno, nákladný foťák si kupujeme i pro jiné příležitosti, například rodinné. Je výhodné si jako první koupit objektiv s proměnnou ohniskovou vzdáleností – takzvaný transfokátor nebo-li ZOOM (čti zúm). Znamená to, že nám poskytuje možnost, otáčením kroužku na objektivu měnit ohniskovou vzdálenou, a tím objekt přibližovat a oddalovat. Pro rodinné účely je třeba zakoupit ZOOM od 28 mm (příkladně 28-80 mm). Široké sklo (rozuměj širokoúhlý objektiv) se využije mnohem více, než tele (rozuměj teleobjektiv). Cena takového základního ZOOM-u se pohybuje kolem 6-8 tis. Kč.
(pokračování příště)