Bylo to ještě v dobách hluboké totality, kdy jsme navštívili skleník kaktusářského sdružení Strejbek. Velkou náhodou jsme byli svědky, kdy majitelé sdružení obdrželi zásilku od dobročinné organizace z Washington, D.C. Pořádně těžký balíček měl obsahovat podle dokumentace bezvýznamný minerál (čedič) a tak se naše celní správa neobtěžovala fyzickou kontrolou. Po rozbalení jsme si přečetli doprovodný dopis, jehož autorem byl sám odesilatel daru. Byl napsán roztomilou češtinou. Uvádím pro srozumitelnost jeho volný překlad.
AHOJ HOŠI
DOSLECHL JSEM SE O VAŠICH POTÍŽÍCH SE ZAJIŠTĚNÍM PŘIJATELNÉ TEMPERATURY VE VAŠEM KAKTUSOVÉM SKLENÍKU ZVANÉM STREJBEK. POSÍLÁM VÁM PROTO MALOU POZORNOST PRO PŘÍPAD ŘEŠENÍ STAVU NEJVYŠŠÍ NOUZE.
VÁŠ PŘÍTEL ROCKEFELLER
Překvapení dostoupilo vrcholu, když byl rozbalen i vnitřní obal, již na prvý pohled bylo zřejmé, že se jedná o dar 24 karátový – ZLATÁ CIHLA.
Nevím, jak chlapci s darem naložili, ale je jisté, že stejně jako je tomu s posláním Blanických rytířů, ani zde nenastal dosud stav nejvyšší nouze. Jmenovaná cihla zřejmě nebyla nikdy směněna za hotovost a ani nikdy nebyla zcizena. Strejbek nezažíval krádeže, jak tomu bylo třeba u přátel Tykvarta, Pittra a sérii vloupání ke kaktusům v Zahradnických závodech, kde cyklistická banda výrostků kradla celkem 7x. Ve Strejbeku to byli jen mravenci a myši.
Ať je tomu tak či onak, jedná se již o případ dávné minulosti a neohlášení cenného daru je promlčené. Členové Strejbeku se v dobrém rozešli a pořídili si každý vlastní skleník. Nechme stranou, kde na to vzali, ale budiž jim to přáno.
Závěrem dokládám kopii originálu průvodního dopisu zásilky. Vynechávám svůj podpis, jsem jen zanícený okýnkář.
