Superfosfát  -  V. Koranda

Vašík Koranda měl vždycky svoje specifické pěstování kaktusů. Většinou první zaléval, tudíž mu to i prvnímu kvetlo, některé byly uhnilé i první v popelnici, ale Vašík musel být první. Nedalo mi to a tak jsem se ho přímo zeptal.

Protože jsme byli od první chvíle nejlepší přátelé, tak mi poradil jak na to. Já to dělám tak, že do kropáče dám rozpustit hrstičku superfosfátu a máš vidět, co to s těmi rostlinami udělá. Když jsem se toto dověděl, tak jsem si řekl, že když to dokáže Vašík, tak proč bych to neměl dokázat já. Okamžitě jsem činil. Superfosfát Afrika jsem měl doma, tak mi nic nebránilo k tomu experimentu.

Do kbelíku s vodou jsem dal rozpustit hrst hnojiva podle Vašíkovo receptu a nechal jsem jej 2 dny rozpouštět a už jsem byl patřičně netrpělivý, jak to dopadne a jak budu mít skleník plný kaktusových květů. Konečně jsem zalil celou sbírku tímto hnojivem (v té době jsem měl jen malý skleník, ale plný rostlin). Byl jsem netrpělivý co to udělá. A ono nic moc a tak jsem naložil další kbelík a možná tam ucmrndnul trochu více hnojiva. Nu a tu a tam se skutečně začaly dít věci. Rostliny, které na to měly, skutečně začaly bujně kvést, ale ty které nebyly schopné z důvodu mládí začaly najednou tvořit novou hlavu a to musím říci, že nejenom v jednom, ale v mnoha případech. Echinocactus grusonii v té době již poporostl asi tak na 18 až 20 cm v průměru a já se nestačil divit. Ve středu rostliny najednou začal houstnout, jako když Melocactus začne dělat cefálium. Já měl tak velikou radost z toho, že budu mít tak malou rostlinku, která bude kvést. Denně jsem ho sledoval jak pokračuje a já byl pevně přesvědčen, že se jedná o květenství. Do konce roku ale nevykvetl a příští rok již bylo zřejmé, co se stalo. Stejně jako u ostatních rostlinek, které na to neměly, začali odnožovat, střed se zaslepil a začal znovu růst. To se stalo i s E. grusonii. Pomalu ale jistě na vrcholu začala vyrůstat nová hlava.

Trvalo to několik roků, nežli nová hlava narostla a ta původní posloužila jako podložka nebo prodloužený krček. Léty naštěstí úplně zmizel, takže dnes už to vůbec nejde najít. Co říci závěrem. Nikdy se nemá moc pospíchat na přírodu. Ona snese dost, ale co je příliš to člověku okamžitě vrátí. Je dobře, že si do toho mnohdy nenechá moc mluvit. Tento fakt musím přiznat i já. Grusoňáčky dnes mám již slušného průměru, ale ani jeden zatím nekvete, ale krásně září. Poctivě kvete Oldovi Mudrovi, ale ten má parádní podmínky, že se tomu nemůžeme divit a samozřejmě mu to přejeme, aby vyprodukoval hodně semínek. Je třeba takovouto krásu množit, aby hodně radosti přinášely nejenom kaktusářům ale i dalším lidem. Prosím, vezměte si toto jako poučení, aby i Vám se něco podobného nestalo.

   
Copyright © 2024 Klub kaktusářů Plzeň. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.