Přítel Pechánek a EFC
Rovněž s přítelem Pechánkem jsem se seznámil přes Vaška Vrbu z Plzně, který s ním kšeftoval již dříve. Mně šlo především o EFC (zkratka pro Echinofossulocactus - poznámka vydavatele). Byl jsem ale mírně v šoku, když jsem viděl, jak to přítel Pechánek pěstuje.
Je fakt, že rostlinného materiálu měl opravdu dosti, ale pěstoval to v takových podmínkách, že se nemohl divit, že mu rostliny redukovaly ostny. Za prvé měl celý skleník zakrytý proti zlodějům hustým sítem, ale to by nebylo ještě to nejhorší. Přímo nad skleníkem se rozkládala obrovská, asi 100 letá meruňka, která tento dokonale přikryla a patřičně zastínila. Já jsem se divil, že když jsem si u něj koupil rostliny, že během dvou let měly úplně jiný habitus, především dvojnásobné délky ostnů. Až když jsem se k němu dostal, jsem zjistil příčinu. Divil jsem se nejenom já, ale i moji přátelé, že tuto meruňku tam trpěl až do jeho smrti. Možná, že je tam dodnes, zatímco sklením možná ne. Škoda, že jeho sbírka někam zmizela a pravděpodobně ji už asi těžko spatříme. Doufám, že se dostala aspoň do lepšího prostředí - určitě si to zasloužila.
Bohouš Hladký - kamarád z Moravy
S Bohoušem jsem se seznámil na jednom zájezdě, kdy jsme k němu zavítali a zjistili, že má mnoho novinek, dobře pěstovaných a hlavně, že jsou k dostání. A tak jsme spolu s J. Mikulášem a dalšími přáteli k němu začali jezdit a tím se naše vztahy dokonale utvrdily v pevný kamarádský. Pak už nebyl problém, se na čemkoli domluvit a i když to zrovna sám neměl, tak to určitě sehnal. O totéž jsme se snažili i my, abychom se mohli revanžovat. Někdy se i stalo, že rostliny, které byly velmi vzácné, byly samozřejmě i podle toho drahé, ale většinou se jednalo o takové, které už doma neodcházely, protože byly dobře narostlé.
NDR - pro nás v té době zaslíbená země
Hned to uvedu na správnou míru: Za minulého režimu byl kurz 1 DDM (východoněmecká marka, která byla omezeně vyměnitelná za české koruny - poznámka vydavatele) á 3 Kčs. Tříletý semenáček nestál více jak 1 DDM, špeky roubované většinou na jusbertech 7 - 10 marek. U nás v té době stály kaktusy minimálně jednou tolik a roubované ještě více. Takže z tohoto výčtu je patrné, že se v NDR (Německá demokratická republika - poznámka vydavatele) vyplatilo nakupovat. nehledě na to, že každý druhý Němec měl na západě příbuzného a tak velice snadno dostal semena posledních novinek a tak je mohl velice rychle produkovat. Prostě byla to pro nás dobrá šance, jak se poměrně levně dostat k novinkám na světovém trhu. ne že by to bylo zakázané zboží, ale existovaly určité předpisy, které se musely dodržovat!
První z nich bylo, že rostliny nakoupené tam či onde musejí mít fytopatologické vysvědčení (že nemají žádné choroby a jsou čisté od parazitů). Toto potvrzení později dávala každá větší firma, ale když jsme začínali, tak tomu tak nebylo. Nejhorší pak bylo klepání zubů, když jsme se blížili k naší hranici. Jednou se nám na Vojtanově stalo, že nás odstavili do odstavného pruhu, kde jsme čekali na fytopatologa (rostlinolékaře) přes 5 hodin než se ho povedlo sehnat v Chebu a díky tomu, že V.Mastný pro něj zajel jsme nemuseli čekat déle.
Fajn bylo, že tento pán měl příbuzné, nebo známé ve Staňkově a tak pak už to šlo ráz na ráz. Zrovna v tu dobu, kdy jsme tam čekali, byla ukrutná zima a my jsme měli obavy, aby nám rostlinky nenastydly. Dospěli jsme k tomu názoru, že to takhle nemůžeme nechat. Začali jsme pátrat po nějaké uskladnění. No a to na sebe nenechalo dlouho čekat. Jednou P. Mikuláš, když prodával semínka kaktusů, narazil na jednoho pána z Chebu a po brzkém spřátelení jsme zjistili, že je náčelník západního okruhu celníků, kterého nám seslal kaktusový pánbůh. Pak už to šlo ráz na ráz, kamarád dostal, co si přál a za to nám zcela otevřel - ne srdce, ale hranice na jedné, tak i na druhé straně! Od té doby jsme již nikdy nemuseli čekat - ani chviličku - a jak se z dálky přiblížilo naše auto, tak jsme měli automaticky zelenou.