Importy od Hájků z Bratislavy
Kolem roku 1975 – 76 zavolal přítel Vlastík Habermann, zda bychom nechtěli koupit importní rostliny od přítele Hájka z Bratislavy. Nemusel to říkat dvakrát. P.Mikuláš, R.Vorel a já jsme se okamžitě domluvili, že hned v sobotu ráno v 6.00 hod. vyrazíme!
Bylo to v době, kdy ještě zdaleka nebyla dálnice napříč republikou. Doma jsem řekl, že jdu na přesčas a že až půjdu domů, tak se stavím u př. Mikuláše, aby mi pomohl s matematikou, se kterou jsem nebyl zrovna kamarád. V té době jsem navštěvoval večerní průmyslovku.
Každou pěknou silnici jsme jeli, co to dá. Podotýkám, že jsme cestovali s téměř novým, sotva zajetým Fiatem 125 P a že se skutečně snažil, jet jako o závod. Je pravda, že jsme nikde zbytečně nezastavovali a že jsme měli u Jihlavy štěstí na „cvoka“, který si myslel, že musí mít na vrch, ale měl smůlu a tak nás náramně Vrchovinou protáhl, co nejlépe to šlo.
Do Bratislavy jsme přijeli něco málo po 11.00 hod. a Hanulova ulice byla přímo na kraji příjezdu od Prahy. Př. Hájek bohužel nebyl doma, ale dozvěděli jsme se, že má zahradu poblíž televizní věže, která byla vidět ze všech stran. Pepča coby vynikající navigátor, mě směřoval pořád blíž a blíž k věži, až jsme se dostali do její blízkosti, kde sídlilo tržiště. Protože byl podzim, tržiště oplývalo hroznovým vínem, což bylo v Čechách nedostatkovým zbožím, dále pak překrásnými vlašskými ořechy a dalšími pochutinami. Neváhali jsme ani trochu, nakoupili co se dalo a šli hledat pana Hájka. Protože kaktusáři se vždy najdou, tudíž i my jsme po chvíli jej našli a jeli k němu domů přes celou Bratislavu, kde jsme nakoupili nádherné rostliny, na které se jenom srdce smálo. Dodnes řadu rostlin vlastním a věřte, že jsou téměř ve sbírce k nerozeznání od rostlin, které jsou zdejší.
Po Plzně jsme přijeli kolem 23.00 hod. Domů jsem přišel s dary přírody, které jsem dostal od kamarádů ze Slovenska, kteří náhodou byli u Pepči na návštěvě a tak nás podarovali.
Někdy i milosrdná lež je zapotřebí, aby byl klid a pohoda v rodině.
Př. Říha – Lysá nad Labem – jak se někdy nevyplácí za každou cenu šetřit
Jednou na ranní směně jsme se v kantýně domluvili já, Mikoláš a K.Kastl, že bychom mohli navštívit př. Říhu v Lysé nad Labem. No a tak rovnou z práce jsme nasedli do Fiata 125 P vyzbrojeni informacemi od jednoho pomocníka VB, že na celém území bude kontrolovaná rychlost vozidel. To byla velmi dobrá zpráva, neboť min. 10 let mi neukazoval tachometr a já musel vždy rychlost odhadovat. Až do Loděnic šlo vše jako po másle, ale zde jsme narazili a že jsme jeli 65 km / hod, což činilo překročení o 5 km / hod. Chtěli zaplatit 50,- Kčs, ale jakmile se jedná o placení pokut, tak na to já jsem byl vždycky alergický. začal jsem se s nimi dohadovat, ale oni byli jako mezci neoblomní. Já jim radikálně sdělil, že nic nezaplatím a aby s námi sepsali protokol. Byla to hrůza, přes hodinu psali 2 řádky protokolu, který byl velice jednoduchý. Za tuto dobu všechna projíždějící vozidla, která měla býti pokutována, projela bez problémů díky nám. Já jim na to odpověděl, že se to nezakládá na pravdě, že jsme rychlost vozidla nepřekročili, že mám testovaný tachometr a dva svědky, kteří to mohou podpisem potvrdit. Všichni jsme to podepsali a konečně jsme mohli odjet.
Za tu dobu co jsme tam stáli, jsme mohli již dávno prohlížet rostlinky u př. Říhy nebo u př. Ježka kam jsme také měli namířeno, protože měl mít údajně Mammillaria carmenae a to byl hlavní důvod návštěvy. Nakonec jsme oba kamarády stihli a s radostí na duši jsme odjížděli domů. Večer už žádné kontroly nebyly, a tak jsme šťastně dojeli domů. Doma mi odchytl otec, abych mu tam nechal papíry od vozu, protože druhý den měli odjet na pohřeb v příbuzenstvu. Okamžitě jsem sáhl pro papíry a tu jsem zjistil, že žádné nemám a že tedy museli zůstat na sedadle ve služební Volze u VB v Loděnicích! Co teď, protože jsem ráno šel do práce na dvanáctku (sobota), tak jsem se nejprve radil s kolegy, ale žádný mi nedokázal poradit. Kolem poledne mi napadla spásná myšlenka na známého, který pracoval na DI a byl to otcův známý. Okamžitě jsem mu zavolal a měl jsem štěstí, že byl doma. Prohlásil, že v sobotu se s tím nedá nic dělat a pozval mi k němu do práce na pondělí ráno. Nemohl jsem se dočkat pondělního rána a tak brzy ráno, jakmile otevřeli, jsem tam již byl.
Dobré bylo podle něj, že jsem tam nechal jak řidičák, tak i OP, protože každá služebna je povinná tyto materiály poslat kurýrem do 24 hodin. V mém případě do Plzně. Ale oni toto neučinili, což zjistil z telefonního hovoru, takže těmto patřičně vyčinil. Problém byl ale v tom, že já druhý den měl odjet služebně do Adamova, Brna a Uničova a tyto papíry jsem nutně potřeboval a tak mi nezbylo nic jiného, než si pro papíry dojet. Z toho plyne pravidlo: Chceš-li za každou cenu ušetřit, tak si to nejprve zvaž, protože se ti to nemusí vždy vyplatit.
Ale já tak nerad platím pokuty.