Stejňáci
Jednou večer při Pittriádě – jak je zvykem – jsme šli meditovat do skleníku a já rozsvítil všechny troje zářivky, aby bylo dobře vidět. Povídáme, meditujeme a tu najednou Slávek Benda se trochu sehnul a zakoukal se na střední parapet, kde pěstuji EFC – echinofosulokaktusy. Po chvíli povídá: „Jak že se to jmenuje tento rod?“.
Já mu jako …… odpovím a on na to, že mu připadají jako „Stejňáci“. Nu a to se vžilo natolik, že kdykoliv se sejde doubravecká parta, tak se díváme na stejňáka a nikoliv na echinofosulokaktusy.
A je nám dobře.
Vzpomínka na přítele Ing. Sváťu Virta
Se Sváťou Virtem jsem se často potkával u Mirka Slavíka, kam jsme se slézali jako do úlu, ale trvalo to dlouho, než-li jsem se odhodlal poprosit o zdvořilostní návštěvu. Spíš si myslím, že jsme tam jeli s Mirkem.
Sváťa měl rostliny ve Štěnovicích, později jsem zjistil, že kousek dál od něj má sbírku Honza Jíška. Především pěstoval mamilárie, koryfanty a eskobarie a měl jich tenkrát tolik, že mu praskal skleník. Tím se stalo to, že byly malinko vytáhlé, ale stejně nádherné. V té době mě zaujalo to, že i když jsem byl proti němu břídil, který mu toho moc nemůže nabídnout, tak nezištně (měl-li více jak 3 rostliny) obdaroval a toho jsem si moc považoval, že vůbec nehleděl na to, zda mu to budu moci někdy vrátit či nikoliv. O té době se dá říci, že jsem začínal a tudíž jsem neměl tolik možnosti se revanžovat. A to si myslím je to pravé přátelství, které se člověku dostane od přátel, kteří ze sebe i když by mohli nic nedělají a mně smradovi nabídl tykání, které mi moc dlouho nešlo z úst. Až když mě pořádně sepsul, tak jsem mu pak konečně začal tykat a mockráte se mi stalo, že se mi to na rtech zadrhlo.
Rovněž na Sváťu moc vzpomínám, jako na vynikajícího přítele - kamaráda.
Vašek Čechura
Vašek Čechura byl synem velitele plzeňských hasičů a tedy tím pádem bydlel přímo v objektu u hasičů, kde měli u baráku zahrádku, kde stál skleník na kaktusy. Protože to byla moje první návštěva u „kaktusáře“ – do té doby jsem u žádného nebyl, tak mi to vyrazilo dech. Možná vám to bude divné, jak jsem se k němu dostal a tak pěkně popořádku.
Na první schůzi jsme se poprvé potkali a když skončila, tak se utvořily diskusní kroužky a já jsem se vrtl právě k Vaškovi, protože byl věkově asi tak nejblíže a byl mi sympatický. A jak jsme tak diskutovali, tak mezi řečí Vašek pronesl dnes již historická slova – jestli máme čas a chuť, že nás zve k němu na zahradu, kde má skleník. Okamžitě se nás asi 10 lidí hlásilo, že by rádo a tak jsme se auty přesunuli ho hasičské zbrojnice. Tam nás Vašek převedl přes dvůr za nímž byla zahrada a skleník 3 x 1,5 m. Když jsem toto poprvé uviděl, tak to u mě zanechalo hluboký dojem, jako když malé dítě kouká dětskými očkami na kopeček, který není větší než-li 3 m a vidí v něm horu. Rovněž tak mi připadalo, když Vašek otevřel skleníček a já v něm uviděl asi tak 1000 – 1500 semenáčků /možná, že jich bylo méně/, které nebyly větší jak 1 cm.
To bylo něco úchvatného. Vašek vyndával krabice, kde velice pečlivě je měl sesazeny a prohlásil: kdo chce, že může tyto rostlinky mít á 3,- Kčs. To byl kauf! V tu ránu jsem vezl domů rostlinek za solidní cenu, ale hlavně v krámu je neměli, tolik, že když jsem je zasadil do krabic, tak 3 byly plné! tehdy manželka prohlásila, kdy že tyto rostlinky budou kvést, spíše takovým ironickým tónem, že se toho člověk asi jentak nedočká a že jsou moc mrňavý. Ale to nevadilo, první počin od kaktusáře byl doma a právě od Vaška, na kterého tímto vzpomínám. No a zdaleka toto u něj nebyla poslední návštěva a tak se stalo, že se sbírka velice pěkně rozrůstala, když přibývala takovým tempem.
Rovněž bohužel i Vašíka stihla velice krutá a zákeřná nemoc, která ho záhy ubila. Moc rád na něj vzpomínám, neboť právě základ mé sbírky pocházel od tohoto kamaráda.
Mirek Slavík
Byl to druhý kaktusář v Plzni, který mě oslovil a pozval k němu na návštěvu. Nikdy jsem si nemyslil, že to bude přátelství až za hrob.Mirek v té době měl skleník tak velký, jako Vašek Čechura. Rovněž ho měl plný a už plánoval přístavbu. Zde jsem se sešel se špičkou v kaktusářském světě – rozuměj v naší republice. Velice častým hostem byl přítel Jelínek v té době pracovník ČSD a do Plzně jezdil služebně. Několikráte jsem měl možnost si s ním pohovořit. I když jeho hlavní téma byly Parodie, dalo se s ním hovořit o všem. Setkal jsem se zde i s př. Dr.Janouškem ze Sokolova a dalšími známými pěstiteli v té době již velice uznávanými. Samozřejmě, že jsme je také navštívili. Mirek znal obrovské množství pěstitelů jak v Západních Čechách, tak i na severu a dá se říci, že téměř každý měsíc jsme s Mirkem cestovali na nějakou návštěvu po vlastech Českých.
A tak jsem i já mohl poznat sbírky třeba v Kadani, Ostrově nad Ohří, Sokolově, Chebu, Ústí nad Labem, Teplé u Mariánských Lázní nebo Loun atd. Určitě jsem na mnohé zapomněl, ale většina těchto pěstitelů už není mezi námi, tak mi ani nemohou odpustit. Tímto mi Mirek defakto otevřel dveře do kaktusářského světa a já se začal mezi ně nesměle zařazovat. Výhoda byla ta, že většinu těchto lidí již Mirek znal, navštívil je nebo oni jeho, takže ve skutečnosti jsme jezdili již na předem známá místa, kde jsme již mnohdy věděli, co nás tam čeká (jaké druhy kaktusů). To byla výhoda, že jsme jednak nemuseli sbírky hledat a ušetřený čas jsme mohli věnovat kytičkám. U Mirka jsem poznal svého vynikajícího kamaráda V.Masného, S.Virta, R.Pecholda, doc. Haberamanna, nestora plzeňských kaktusářů př. Šístka a mnoho dalších.
U Slavíků nebylo nikdy prázdno. Málokdy se mi stalo, že jsem tam byl samotinký jediný. Je rovněž pravda, že jsem byl u nich pravidelným hostem min. 1x měsíčně a chraň pánbůh, abych se nedostavil, tak bylo zle.
Později, když moje dcera povyrostla, tak začala chodit do školky na Jíkalku, kde ředitelovala Mirkovo manželka a tak se mnohdy stalo, že na návštěvu k nim jezdila i Šárka. Mirek měl 3 děvčata a ta nejmenší byla stejně stará jako moje, takže si náramně rozuměly a já měl o jeden problém méně, ale jiný nastal, že příště chtěla jet opět se mnou. Jenomže to bylo špatné, protože jsem musel bý včas doma a to mi nevyhovovalo. Prostě u Slavíků jsem byl považován jako jeden z členů rodiny – měl jsem svůj hrneček na kávu, které se tam vypilo úctyhodné množství.
Záhy se Mirek pustil do přístavby skleníků a když jsem přijel na příští návštěvu, tak již byla hrubá stavba postavena. Uspíšilo to, že př. Habermann Mirka požádal, zda k němu může posílat kytičky, aby byly v dobrých rukou (krále Miroslava) a Mirek samozřejmě okamžitě souhlasil a tak pro nás to byl obrovský svátek, když přišla první zásilka a rostlinky se začaly rozbalovat! Dá se říci, že to byl pro mě nezapomenutelný zážitek, na který nikdy nezapomenu a ještě jednou děkuji Mirkovi za to, že mi to umožnil shlédnout. V té době jsem ještě nevěděl, že existuje doubravecká parta a tak jsem o to víc byl upnutý na Mirka. A bylo to dobře, protože co jsme s Mirkem prožili stran kaktusů, to bylo neskutečné. Mirek byl rovněž vynikajícím odborníkem přes černé řemeslo a tak když jsem koupil první barák na Slovanech, tak nezištně mi pomáhal udělat ústřední topení, abych se mohl co nejdříve nastěhovat. Bylo to fajn, po práci jsme zajeli je mě do skleníku, kde jsme mnohdy pobyli do tmy, která nás teprve vyhnala k domovu.
Tak to byl v kostce portrét jednoho mého z nejlepších kamarádů – Mirka Slavíka.