Topení propan – butanem ve skleníku a jeho následky
Toto story se přihodilo asi tak před 25-ti léty. Po návštěvě u Slávka Šustera jsem se rozhodl, že ušetřím na topení ve skleníku podle jeho vzoru. Slávek přitápěl ve velké skleníku přímotopem z propan – butanu. Na velkou láhev měl udělanou redukci přímo na zářič a přitápěl pouze, když byly velké mrazy. Když jsem to u něj viděl, požádal jsem ho, aby mi taky jednu redukci udělal a tak jsem to také zkusil. Kdyby to vyšlo, byla by to i na dobu, kdy se to událo, solidní úspora na financích, neboť velká bomba na 10 kg stála v té době 25,-- Kč a vydržela bez přestání hřát ve skleníku 7 dnů, tj. celý týden, takže to bylo něco velice zajímavého. Ovšem hned v prvním týdnu bylo první překvapení. Převod z bombičky na zářič byl proveden přímo redukcí a nikoli přes redukční ventil a tak se stalo, že když mi pánbůh osvítil a ve středu jsem náhodou jel zkontrolovat topení, tak jsem zjistil, že tlak v bombičce klesl tak, že hořel pouze asi tak centimetrový plamínek. Okamžitě jsem přišel na to, proč se tak stalo. A sice, bombu jsem zapálil plnou v neděli, na kontrolu jsem přišel až ve středu. To znamená, že v bombě klesl tlak plynu na minimum, a tudíž, kdybych ve středu nepřišel, tak by úplně zhasnul. A sice proč: Když byla bombička plná, tak jsem ji nemohl pustit na plno, protože by se zničila punčoška v teplometu a pak by byla katastrofa nasnadě. Stačilo ve středu pouze pustit více plynu pomocí ventilu a bombička vyhořela až do plna. Kdybych ale nepřišel, tak se mohlo stát to, že plamínek zhasl a při nastartování záložního el. topení mohl skleník vyletět do povětří. Po výměně bomby jsem prováděl kontrolu 3x týdně a už se nic nestalo. Po skončení topné sezóny jsem ušetřil slušný peníz za energii, ale nestačil jsem se divit, jek mi to kaktusářský pánbůh vrátil zpátky. Přišlo jaro a já stále jen čekal, že začnou kytičky kvést, ale jinak tomu bylo.Rostliny díky tomu, že měly nedostatek kyslíku tím, že se ve skleníku spaloval ve dne i v noci, byly tudíž přiotrávené a vrátily mi to na květenství, které bylo úplně zanedbatelné. Otrávené zplodiny udělaly své. Rostliny, i když odpočívají, potřebují kyslík a ten jsem jim spálil! Ten rok bylo i katastroficky málo semen díky tomu, že rostliny nekvetly. Apropo zisk na jedné straně je prohrou na druhé.
Vrátím se ještě ke Slávkovi a vysvětlím, proč jemu kytičky kvetly. On měl rostliny ve skleníku do prosince a pak je uklidil. Tudíž jeho rostliny měly celý zbytek zimy normální zdravé prostředí, ale u mě to bylo až do jara špatný.
Propanem lze dobře topit, ale zdroj musí být mimo skleník tak, jak je to u ústředního topení, nebo etážového apod. Pak je to vynikající, ale dnes podotýkám, že dnes stojí bombička 320,-- Kč! Pozor!
Nebyla by … ?
Před léty, kdy byl benzín á 2,10 Kčs jsme podnikli auty výlety po vlastech Českých. Obzvlášť oblíbený byl pro nás směr Sokolov, Ostrov / Ohří, Cheb apod. Jednak jsme zde měli mnoho známých a jistotu, že si nějakou tu kytičku přivezeme. Sbírky se z de nacházely poměrně veliké, v hojném počtu a jejich majitelé měli co nabídnout. Například dr. Janoušek, př. Pech, Dont, Jelínek, Jirkovský aj.. U posledně jmenovaného se to přihodilo. Měl jsem zájem sehnat nějakou kytičku, už si bohužel nepamatuji, která to byla a tak jsem se zeptal Luboše: „Nebyla by …?“. A už to bylo.
Přátelé, co stáli kolem se toho okamžitě chytili a v každé sbírce, kterou jsme navštívili, použili můj slogan. Touto maličkostí se dokázali bavit několik let. Už se na to pozvolna zapomnělo a tak jim to asi těmito řádky zase připomenu.
Ale vzhledem k tomu, že se jednalo o slovní hříčku, tak to tak budou brát i dnešní přátelé – doufám.
Výroba jmenovek
Jednou na odpolední směně jsem si všiml, že nám na generatuře zateplují potrubí, které obalují umělou folií, která byla modrošedé barvy. Na barvě mi moc nezáleželo, i když třeba červená by nebyla moc vhodná mezi rostlinami. Ale především se vyznačovala tím, že jí nevadí vysoké teploty, což je však k nezaplacení. Sluníčko jí nic neříká a ani po 20-ti letech tyto jmenovky nepraskají a jsou perfektně pružné.Vyzkoušel jsem tehdy, že se s nimi dobře pracuje, dobře se na ní píše obyčejnou tužkou, která drží bezpečně léta. Nakonec se i dobře stříhaly nůžkama. Sesbíral jsem zbytky, v podstatě jsem po izolatéřích uklidil – a když jsem se dostal na konec popelárny, která měřila 180 m, tak jsem zjistil, že mám plnou náruč ústřižků této fantastické umělé hmoty. Okamžitě jsem sedl do kanceláře a začal jsem stříhat. Začal jsem v pondělí a do pátku jsem zdaleka nebyl hotov. Musím ale přiznat, že od nůžek jsem si udělal tak parádní puchýře, že to bylo hrozné, ale nedal jsem pokoj, až jsem si vytvořil mozoly a pak už to šlo dobře. Skončil jsem až za jeden a půl měsíce a za tu dobu jsem si nastříhal tolik jmenovek, že mně vydrží až do konce života. Kdykoliv je vezmu do ruky, tak si na tu kalvárii vzpomenu. Jsou parádní, nikdo jiný je nemá, jsou nezničitelné a jsem rád, že je mám.
Fytopatolog – fyto?
Fytopatolog – rostlinolékař – bez něj není možno dovézt ani vyvézt jakékoliv rostliny – tedy i kaktusy. Zpočátku jsem tam šel s obavami před institucí, kterou člověk nezná a o které se v našich kruzích nikdy nebavilo jako o bezproblémové. Opět nás podržel kaktusový pánbůh. A sice, když jsem vypisoval dotazník, tak je tam samozřejmě rubrika … jméno a příjmení. Napsal jsem svoje jméno, úřednice se zadívá na dotazník a potom na mě. Já mezitím trnu, co jsem zvoral, kde jsem udělal chybu a tu se zeptá, zda pan Dr. Pittr , co u nich pracuje, není náhodou můj příbuzný? V takovýchto situacích se automaticky (i kdyby to nebyla pravda) okamžitě hlásím, že ano! A i zde se mi to mnohokráte vyplatilo! Pan Dr. po zavolání přispěchal a asi tak po 10 min jsme se shodli, že skutečně jsme příbuzní a že můj otec je asi jeho bratránek. Pan Dr. Byl asi tak o 15 let starší než-li já a měl pro naši zálibu pochopení a byl docela sympaťák. Neměl rovněž nic proti tomu, abych se k němu hlásil. Naopak se mmne sám ujal a dokonce mne dal za příklad pro další klienty. Já ale měl kytičky skutečně v bezvadném stavu už právě ze strachu, aby mi dali „fyto“ – tj. potvrzení o zdravotním stavu rostlin, které opouští naší republiku, aby země, kam jsou odeslány, je mohla bez problémů přijmout. Vážení věřte či nevěřte, ale od té doby jsem měl do této instituce dveře dokořán otevřené a již nikdy se mi ani na rostliny nedívali s tím, že jsou určitě v bezvadném stavu. Automaticky sahali po papírech umožňujících volný odchod mimo území naší republiky. Naproti tomu musím říci, že jsem to nikdy nezneužil!
Ještě poslední věc bych chtěl osvětlit a sice, dnes je možno posílat do 1 kg třeba semínka, aniž by bylo nutno jíti na celnici, aby balíček prohlédli. Je nutno tento vybavit nálepkou, kterou dostanete na poště „permit“. Tuto nálepku je nutno vyplnit kouzelným heslem, že se jedná o materiál určený pro studijní účely a je to většinou bez problémů.
Přeji vám mnoho štěstí při výměně jak rostlin, tak i semen.