„Vernikulit“, super materiál pro výsevy kaktusů
Jednou v časopise Kaktusy někdo popisoval výsevní metodu do „Vernikulutu“. To je nerostný materiál dovážený z Indie, do kterého se balily žhavé výkovky v Hutích Plzeň a tyto se posílaly do NHKG v Ostravě, kde se odstranil tento materiál a mohlo se okamžitě kovat, protože tyto výrobky ztratily nepatrnou tepelnou hodnotu. A tento materiál byl na dosah ruky od nás, ale na Generaturách se bohužel nevyskytoval.
Olda M. pohotově prohlásil, že to není žádný problém sehnat a tak i učinil. Nádherný žok ještě lepšího materiálu, ale problém byl ten, jak jej dostat ven. Když jsem se na něj zadíval, připomínal mi pšeničný šrot a tak jsem okamžitě začal jednat. Ranní ani noční směna nebyla vhodná, ale odpolední směna byla přímo ideální. Poprvé jsem vzal jen trochu do igelitového sáčku na zkoušku. Strážný se mi ptal, co to nesu, tak jsem velice pohotově mu řekl, že se jedná o pšeničný šrot pro dobytek, který mi přinesl kamarád z práce. Nu a ono to bez problémů prošlo a tak sáček bal každý den větší až se mi povedlo všechen „šrot“ přemístit. Vskutku ojedinělý materiál posloužil nejenom mně, ale i řadě dalších přátel. Zbytek jsem použil ještě nedávno a vskutku vzpomínal.
Topspin – Temic: preparáty na půdní čistotu
Před více než dvaceti lety jsem se poprvé setkal s těmito preparáty, které dokonale vyčistí substrát na přesazování kaktusů. Než-li jsem to vyzkoušel sám, tak se dá říci, že jsem tomu moc nevěřil, protože mi bylo kladeno na srdce, že na kolečko substrátu stačí 1 lžička tohoto preparátu a veškerý život jako jsou kořenovky, vlnatky, různé stonožky, červíčci a další život postupně odchází. Problém byl ten, že do takto připraveného materiálu se nedá hned sázet, ale byla zde nařízení min. měsíční prodleva a to je nutno tuto směs přikrýt igelitovou plachtou a nechat mimo dosah lidí takto působit. Jaké bylo pro mě překvapení, když jsem zjistil, že to skutečně funguje a přesazené rostliny nemají žádné breberky po několik let. V podstatě jsem na tyto rostlinky nemusel sáhnout několik let. Ušetřil jsem jak Actelic, tak i Anthio. Vedle takto ošetřených rostlin jsem měl rostliny jiné, a tyto breberky bohužel měly. Pravda je, že když připravujete materiál na přesazování, tak se bohužel nevyhnete tomu, aby někde poblíž nerostly pampelišky (smetánka lékařská) nebo pýr, které jsou absolutně největšími nosiči právě kořenovky a vlnatky. Kořeny mívají úplně bílé a tak se stane, že si snadno do takovéhoto substrátu snadno buď havěť zanesete i při největší opatrnosti. Tento prostředek používám minimálně 25 let a pokud jsem dodržel správný postup, tak jsem neměl žádné problémy. Až předloni jsem nutně potřeboval substrát, abych okamžitě přesadil řadu rostlin a vzápětí jsem se nestačil divit. Okamžitě se mi to vymstilo, že jsem si nestačil náležitě připravit substrát. Pak máte okamžitě spoustu starostí se s nimi vypořádat. Nevím, zda se tento preparát ještě někde sehnat. Jedná se o mimořádně silný prostředek, na který doplatili i mnozí pěstitelé, ale především tím, že jej špatně aplikovali. Já mám ještě trochu ve skleničce a kdykoliv jej vezmu do ruky, tak si vzpomenu na přítele, který mi jej daroval před více než 25-ti léty a bohužel už není mezi námi – přítel Kotek ze Sušice. Skutečně mohu říci, že jsem dosud nic lepšího v rukou neměl!
Pokud máte někdo někoho známého ve výzkumu, nebo na jiném zajímavém místě a bylo by možno jej sehnat, tak se i já hlásím jako zájemce o koupi tohoto preparátu. Jak jsem se již v úvodu zmínil, je velmi důležité dodržet bezpečnostní předpisy a pak se už nemůže nic stát. Pokud by měl někdo zájem o podrobnější vysvětlení, rád je sdělím.
Nejkrásnější dárek k svátku – návštěva Německa po více než 20-ti letech
Asi dva dny před Václavem mi zavolal přítel Vladimír, že má pro mě dárek k svátku. Jedu služebně do Německa. Jestli chceš, můžeš jet s námi. Je to kousek od Erfurtu, takže až si tam vyřídím svoji práci, tak bychom se mohli zastavit u Haageho na prohlídku sbírky. To byla pro mě obrovská bomba, protože u Haageho jsem byl naposledy asi tak před 25-ti léty, kdy to byla pro nás zaslíbená země, kdy 1 ks velmi vzácného roubovaného kaktusu stálo 7 DM x 3 = 21,-- Kčs. U nás tak bratru 70 – 100 Kčs. Zvědav jsem byl ukrutně a 28.9. jsem nemohl dospat rána i když jsme odjížděli velice brzo před pátou hodinou. Cesta utíkala nádherně, i když je to pořádně veliký kus cesty a musím podotknout, že jsme až na místo nikde nezastavovali. Před polednem jsme dorazili do cíle, kde měl Vladimír jednání a já s Jaroušem jsme na něj čekali.
Po chvíli za námi přišel nějaký náměstek, že jde od Vladimíra a že se nám bude věnovat, zatímco on bude mít jednání. Naložil nás do svého bavoráku a odvezl nás do muzea této firmy KORN na výrobu známého alkoholu (zbytky původního lihovaru). Průvodce tohoto muzea se věnoval pouze nám a kompletně se nám snažil vysvětlit výrobu této značky (žitné), ale bylo mu to stejně málo platné. Já mu na všechno poctivě kýval, ale nerozuměl jsem mu ani slovo. Lepší na tom byl Jarouš, který taky moc nerozuměl, ale umí anglicky, tak tu a tam se něco dověděl. Ovšem, když jsme se dostali do finále výroby tohoto alkoholu, tak to už jsme byli kabrňáci, protože to už pan průvodce došel k ochutnávkám a protože jsme se oba vezli, tak jsme mohli i bezproblémově ochutnávat dosyta těchto moků, které za prvé byly dostatečně uleželé a i patřičně chutnaly. No a než jsme se nadáli, tak každý jsme měli v sobě 5 štamprdlátek a i slušnou náladu.
Naštěstí náš průvodce usoudil, že toho koštu bylo dosti a že bychom se mohli vrátit za Vladimírem. No a tak jsme ukončili návštěvu vskutku zajímavého muzea. Měli jsme to dobře vypočítané, neboť asi tak po 10 min. se vrátil Vladimír, že má poradu za sebou.
Nyní už nám nic nebránilo k tomu, abychom se odebrali k Haagemu. Díky tomu, že Vladimír už před několika měsíci u firmy Haage byl a protože má velice dobrý orientační smysl, tak nám to ani moc dlouho natrvalo a už jsme si to hasili k cíli. Když Vladimír paní prodávající požádal, zda je někde přítomna paní majitelka, tak se okamžitě vydala jí hledat. Po srdečném uvítání se nám téměř 3 hod. věnovala. Ukázala nám nejprve jejich chloubu – nové skleníky, které jsem za našich dob neznal, ale když jsme se konečně dostali z komerčních skleníků, tu najednou jsem poznal ty původní, které jsem znal z předchozích návštěv a na které už nejsou moc hrdi. O to víc mě hřálo u srdce, že jsem se dostal do doby nám tak milé. V Erfurtu sídlily dvě firmy a sice známější Haage a druhá Šulter – ten se vyznačoval překrásnou sbírkou Astrofyt. No, a tak jsme se dostali do starých skleníků, které sice nebyly honosné, ale o to byly vzácnější oku kaktusáře. Zde se zastavil čas, protože v těchto sklenících byla umístěna původní sbírka a zcela určitě jsou zde i pozůstatky po Fričovi. První dojem je tak trochu smutný, ale uvážíme-li, že se jim daří držet rostliny mnoho desítek let, tak klobouk dolů. Všechny rostliny jsou pěstovány v hliněných květináčích z důvodů menších ztrát – lepší vysychají. Je to ale bohužel na úkor krásy těchto rostlin. Když jsme se dosyta pokochali ve sbírce, tak nás paní Haage dovedla do jejich mini muzea. Jakmile jsem tam vkročil, okamžitě jsem si vybavil, že toto muzeum jsem již několikráte navštívil a jsem rád, že i já jsem mohl malinko přispět do těchto komnat slávy. Daroval jsem paní Haage navštívenku a PF 2004. Obě tyto trofeje si okamžitě zařadila do sbírky rarit! Z muzea jsme se opět vrátili do komerčních skleníků, kde jsme si vybírali z několika tisíců rostlin. Jsou tam zastoupeny téměř všechny rody – mají místa dosti a tak jako u nás šetřit s místem opravdu nemusejí. I já si vybral 4 EFC, ale víc opravdu ne, protože cena za nejlevnější Mam. bocasana je za 4 €, tudíž nemusím dále hovořit. Vladimír a Jarouš si vybrali trochu více, ale také to nepřeháněli. Kolem 16 hod. jsme si udělali na památku několik foto a pokračovali k domovu. Teprve na zpáteční cestě jsem si uvědomil, jak se změnila krajina kolem Erfurtu. Vyrostlo zde minimálně 30 – 50 větrných elektráren a to nebyly zdaleka po cestě domů jediné.
Musím konstatovat, že to byl nejkrásnější dárek k svátku, ale i k narozeninám v posledních letech a jsem to dostal právě od přátel a moc si toho považuji – mnohokrát děkuji.