Přátelé, tímto nadpisem nedávám doufám najevo, že na níže popisované téma je můj názor naprosto jedinečný a jiný nepřípustný - i když mě bylo šedesát, bohužel už dávno a v Rusku jsem byl dokonce dvakrát. Pro mladou generaci - v minulém století tato dvě kritéria znamenala určitou míru kvalifikace.
Oč jde? Vysedávaje za dlouhých zimních večerů ve skleníku, někdy i při pěti stupních, patřičně oděn, pozoruji spící kaktousky a kochám se. Pokud ještě slouží paměť,vybavuji si nejen jména - to by ještě šlo, ale i historii jednotlivých rostlin. Protože je jich požehnaně, je to šichta. S přibývajícím počtem let i kytiček je snad nemožné si pamatovat vše přesto, že pěstitel splnil ten nejzákladnější předpoklad, že každá rostlina má svou jmenovku s rodovým a druhovým jménem. Ale i historie té které rostlinky je zajímavá a cenná i když mám pocit, že je lepší mít krásnou rostlinu bez původu, než nějakou schouru
(ten výraz jsem slyšel v Rokycanech), s perfektním původem. Co do historie kaktousku může patřit? Pochází z mého výsevu? Jaký je původ semen, kdy jsem vyséval. Pokud jsem získal rostlinu, zajímá mne od koho, kdy, kde. Ale tyhle informace se už na jmenovku velikostí úměrnou kytičce i květináči těžko vměstnají. Co s tím. Je možné psát na jmenovku jen pořadová čísla a do sešitu a dnes i do chytré bedny zaznamenávat všechna data, obsahující informace pro mne cenné i po desítkách let. A to je jeden z mých problémů. U řady rostlin neznám jejich historii. Chyba.
Přátelé, s neúprosným stárnutím pěstitele, což zároveň provází radost nad krásou starých rostlin je, dle mého názoru, jejich historie cennější a cennější. Dívám se například
na jedno z Astrofyt myriostigma - výsev v r.1965. Jediná rostlinka z 200 ks semen získaných tehdy kdesi v Tramtárii. Pro mne velice cenná, protože vydržela všechny mé přehmaty, omyly, chyby. Dívám se na Ferocactus electracanthus, koupený v květinářství před pár desítkami let také v Tramtárii a převezený přes hranice v botě - již několik let kvete. Dívám se na rostliny získané jako malé semenáčky od vzácných a vážených přátel
Jiřího Krechovského, Petra Kryla, Františka Maříka, Miloslava Šustera, dnes již bohužel nežijících a jsem moc rád, že je od takových přátel mám. Mám spoustu rostlin získaných od pěstitelů kaktusů, se kterými se stále stýkám a vážím si toho. Ale mám bohužel i rostliny, jejichž historii neznám. Nic jsem si o nich, mimo rodu a druhu, já lenoch, nenapsal.
Jsou staré, krásné, ale jinak o nich nic nevím. Poučení? Je dobré si zaznamenávat i původ svých miláčků.