Olda Mudra 50 tiny
Už je to více než 10 let co se tato velice zdařilá akce uskutečnila. Já k ní mám zvláštní vztah a to ten, že se jí jako hlavní aktér zúčastnil můj otec, který se postaral o to nejdůležitější a sice p r o v i a n t! Oldík koupil živé, zdravé prasátko určené ke konzumaci a o další se právě musel postarat můj otec.
Já jsem ten den v práci měl svolané předsednictvo, které končilo kolem 17 hodiny a tak mě zastoupil otec. Když jsem se konečně dostal do Kožlan, tak tam už bylo vše v plném proudu, plný barák vůně, a už i ta se dala konzumovat. Nejprve byl hotov smažák, dále pak jaternicový a jelítkový prejt a polévka prdelačka. Tlačenky byly taktéž vařené, ale musely se dát nejprve vychladit. Ale ani o ty jsme nepřišli, protože krásně bujarý večer se protáhl až do ranních hodin a tu právě se velice hodila tlačenka s cibulí. Prostě Oldíkovo 50 tiny neměly chybu!
Zapomenutý deštník na L F
Když jsme ještě chodili na kaktusářské schůze na Lékařskou fakultu, tak se mi přihodila taková věc, že jsem si zapomněl v lavici nový skládací deštník z Tuzexu. Přišel jsem na to až v restauraci SPARTAK pod stadionem ve Štruncových sadech. Okamžitě jsem se do posluchárny vrátil. Deštník jsem našel, protože po nás již žádná akce nenásledovala. Když jsem odcházel, musel jsem jít zadním vchodem, protože přední byl již uzamčený. Sotva jsem vyšel ven, když tu najednou přijely dvě nákladní valníkové Avie a najížděly směrem k rampě. Protože jsem člověk zvědavý, tak jsem zvolnil krok, abych se mohl podívat, co to vlastně přivezly. To co jsem spatřil, nepřeji ani svému největšímu nepříteli. Na korbách těchto vozů byly naházeny pozůstatky lidí, kteří přišli o život při výbuchu plynu na ubytovně Plastimatu v Tachově. Výbuch se stal přesně v době, kdy tato ubytovna byla plná mladých lidí. Jak jsem se později dozvěděl, na lékařskou fakultu je přivezli k provedení pitev. Nedovedete si představit, jak rychle jsem odtamtud hnal pryč. Bylo to strašné. Považuji tento zážitek jako jeden z nejstrašnějších, co jsem kdy zažil. Ten den a mnoho dalších mě nechutnalo jíst a stále se mi vracel obraz z fakulty.
Svatba u Hrdličků v Zadním Chodově
Před léty jsme opět podnikli zájezd auty na západ, konkrétně do Plané u M. Lázní k V. Černému, V. Vaňkovi a K. Hrdličkovi. U prvních dvou to probíhalo vcelku normálně, prohlédli jsme si sbírky, něco nakoupili, popovídali, no bylo to prostě fajn. U posledně jmenovaného to bylo ale úplně něco jiného a proto se tím chci podrobněji zabývat. Z Plané u M. Lázní do Zadního Chodova je asi 10 km a tak jsme se rozhodli, že přítele Hrdličku navštívíme bez předchozího ohlášení. Když jsme přijeli před barák, bylo nám divné, že zde stojí neobvyklé množství aut, ale nevěnovali jsme tomu velkou pozornost. Vždyť to mohou být i od sousedů, že? No a tak jsme se odhodlali zazvonit. Za chviličku se ve dveřích objevil mladý muž s myrtou na klopě, z čehož bylo patrné, že jsme asi šlápli vedle. Zeptali jsme se na pana Hrdličku a on odpověděl, že ho hned zavolá. Skutečně se za malou chvíli objevil přítel Hrdlička a já se mu okamžitě začal omlouvat, že jsme nic netušili. Ale on, že to nevadí, že si aspoň od svatebčanů odpočine a ať jdeme dál. Tak jsme šli rovnou do skleníku. Cestou jsme se dozvěděli, že vdává dceru a že je dobře, že jsme dorazili, že se aspoň dostane z toho smradu trochu na čerstvý vzduch. Sbírka byla velice zajímavá a spousta vzácných rostlin byla k dostání. Když jsem se zorientoval v situaci, tak jsem pochopil, že vlastně jsme přijeli jako na zavolanou. Peníze jsou vždy třeba, obzvláště když je v domě veselka. V rohu skleníku jsem uviděl zajímavou Homalocephala texensis, volně zasazenou, která se měla čile k světu. Projevil jsem o ni zájem, ale tentokrát se př. Hrdlička kroutil jako úhoř, ale já mu nedal pokoj, až jsem ho zlomil.
Časem jsem se nestačil divit, jakou krásu jsem si tenkrát koupil. Měla jedny z nejdelších ostnů, co jsem kdy spatřil. Měla ještě jednu dobrou vlastnost, a sice že i ráda a ochotně kvetla. Bohužel mohu o ní psát již jen v minulém čase.
Večery před kolokviem u Česalů
Ještě jedna pěkná tradice se začíná utvářet u Česalů v předvečer našeho kaktusářského kolokvia. Setkání začíná již v odpoledních hodinách tak, jak se sjíždějí účastníci kolokvia. Výhoda je ta, že je ještě vidět na rostliny jak ve velkém skleníku, tak i v horním. A protože je na co koukat, tak mnozí návštěvníci mají již pěkné zážitky, které se umocňují u ohně při opékání klobás a jiných produktů, popíjení zlatavého, či jiných moků. Prostě je zde každému účastníku opravdu dobře. Horší jsou ta rána, ale všechno se dá přežít. Je to moc fajn, že takovéto tradice se začínají rozvíjet, neboť toto všechno prospívá našemu společnému koníčku a přátelství. A o to nám všem především jde!