Přítel Košat a kůzlata
Tento příběh se skutečně udál jako ostatně všechny předchozí, ale již na novém místě, kam se př. Košat přestěhoval a to do Libčic u Prahy za novým zaměstnáním „hrázným“. Jeho náplň práce spočívala v tom, udržovat v čistotě jez, aby se na něm nenaplavoval nevhodný materiál, jako na př. kmeny ap.
Byli jsme v nejlepším, každý měl plnou krabici s kaktusy, když tu náhle se po jeho dvoře proběhlo stádo spočívající řádově 40-ti kusů domácích koz s kůzlaty již značně přerostlými. Nestačili jsme se divit, kde se to vzalo a tak první jsem se z toho vzpamatoval já a moje otázka byla mířená př. Košatovi, čí to vlastně tyto zvířata jsou. Hrdě prohlásil, že jeho a tak další otázka se týkala, proč tak velký počet vlastní? Odpověď byla rovněž rychlá, že tyto kůzlata byla připravená na pražský trh, ale nějakým zádrhelem se stalo to, že o ně nebyl zájem.
Další otázka směřovala přímo obchodně, za jakou cenu je chtěl prodávat a bylo mi sděleno, že za 250,- Kčs, což bylo v té době nebylo málo, ale vzhledem k tomu, že vážila kolem 9 kg to bylo bratru zadarmo. Slovo dalo slovo a tak jsem se s přáteli domluvil, zda budou také chtít a tak když jsme odjížděli domů, byly v kufru trabanta tři živá – nádherná zvířata, která vše zdárně přežila až do Plzně. No a kaktusy byly všude, pod sedadly, na kolenou, za sklem, prostě všude. Byla to bašta.
Pokračování cest k př. Košatovi
Další z návštěv u př.Košata byla tak trochu v jiném obsazení. Jeden z tehdejších pasažérů byl Pepča Mikuláš. I na této návštěvě jsme si řádně napakovali, protože sbírka př.Košata byla v naší republice jedna z nejkrásnějších a i nejcennějších. takové ariokarpusy co do velikosti neměly konkurenci. V té době zde nabízel několik stovek rostlin v kvetoucím stavu – produkujícím semena. Totéž se dá říci i o astrofytech, kterých bylo na prostředním parapetu „asteriasů“ asi tak 10 m².