Jedna z rostlin, na které jsem se při naší cestě za Ferocactusy po Baja California na jaře 2013 těšil nejvíce, byl Echinocereus maritimus ssp. Hancockii, který roste jihozápadně od Vizcaíno v oblasti pobřežního pásu Bahía Asuncion, Bahia Hipolito a Punto Aborejos, kde pošť Vizcaino se střetává s Pacifikem. Roste spolu s velmi zajímavým Ferocactus chrysacanthus ssp. grandiflorus, takže výlet na jejich lokality je dvojnásobná radost.

Pro ty, kdo neví, o jaké rostliny se jedná, přidám pár slov z literatury (Echinocereus – Dicht, Lange, Rischer, Rutow) doplněné o vlastní komentář:

Echinocereus maritimus ssp. hancockii (Dawson) Blum et Rutow patří do sekce Erecti a tam do skupiny engelmannii. V této skupině jsou rostliny, které mají velké areály rozšíření na Baja California, kde od severu, kde převládá E. engelmannii pokračuje na západním pobřeží oblast výskytu E. maritimus až do centrální Bajy, pak je tu poměrně malá oblast výskytu E. maritimus ssp. hancockii, E. ferrerianus a E. ferrerianus ssp. lindsay ve středu Bajy a pak už dál na jih je rozsáhlý výskyt E. brandegei. Ještě je tu ostrovní endemit E. barthelowanus. Mimo Bajy jsou tu severnější populace a ssp. E. engelmannii a E. nicholii ze Sonory a jihozápadních států USA.

E. maritimus je evolučně starý druh příbuzný s E.(Morangaya) pensilis, který je nejprimitivnějším v celém rodu Echinocereus. E. maritimus se oddělil díky celkem izolovanému prostředí Baja California velmi brzy a pak už se vyvíjel po svojem, takže je to vskutku originální kytka.

E. maritimus tvoří velké trsy svěže zelených stonků se silným otrněním. U ssp. hancockii je otrnění pak extrémní a stonky, které u typu jsou 3-5 cm tlusté jsou u ssp. hancockii 5-7 cm široké. Stonky jsou až 20-30 cm dlouhé, ale popravdě většina rostlin připomíná díky trsovitému růstu pěkně otrněný kopeček.

Květ je velký žlutý se žlutou bliznou a prašníky, ale že by ve sbírkách kvetly rostliny ochotně se tedy říct nedá. Spíš je to svátek. Ale to vůbec nevadí, protože to co je na těchto rostlinách famózní, je otrnění. Hustá spleť silných slonovinových trnů zkrášlená červenavými tóny nových trnů je doslova pastvou pro oko.

Když jsme na překrásných lokalitách na břehu Pacifiku tyto rostliny pozorovali tak nám doslova přecházely oči. Biotop, ve kterém rostliny žijí je velmi suché kamenité prostředí s velmi písčitou půdou, kde krom suchých nízkých křovíček, občasných Burser a F. chrysacanthus ssp. hancockii toho moc neroste.

Populace rostlin jsou poměrně husté a bylo vidět i semenáče, takže bych řekl, že populace jsou velmi zdravé.

V únoru, kdy jsme lokality navštívili, bylo v celé oblasti velmi sucho a nebylo tu po květech a plodech ani vidu. To je celkem rozdíl oproti severnějším populacím E. maritimus, které kvetly a měly plody, neb v těchto oblastech probíhalo období zimních dešťů.

E. maritimus ssp. hancockii je opravdu vděčným terčem pro fotografa, a proto jsem přidal obrázky z lokalit.

Závěrem bych chtěl říct, že pro mne setkání s těmito rostlinami představovalo jeden z absolutních vrcholů návštěvy na Baja California a pocítil jsem nutkavou touhu mít podobně krásný trsy těchto rostlin ve sbírce. Takže mám na pár let dopředu co dělat, ale makám na tom od semenáčků.