V roce 2014 na naší klubové schůzi přednášel přítel Jaroslav Procházka o své cestě do Argentiny. Představil nám řadu rostlin, hlavně rodu Gymnocalycium z jeho cesty. Největší dojem na mě tehdy udělaly obrázky krásného gymnocalycia s velice silnými trny. Jde o rostliny, vyskytující se, jak už to často bývá, pod různým označením. Někdy před 40 lety jsme tato gymna sháněli pod označením sp.aar, později jsme používali název Gymnocalycium hybopleurum var. ferocior. Toto označení zavedl pan C. Backeberg. Za názvem tohoto kaktusu se objevilo i jméno českého kaktusáře př. Slaby. Ten jej překombinoval jako Gymnocalycium ferox var. ferocior. Podle tvaru a velikosti semen jsou to rostliny ze sekce microsemineum a jsou podobná semenům Gymnocalycium castellanosii. Graham Charles je proto ve své publikaci o rodu Gymnocalycium pojmenoval jako Gymnocalycium castellanosii var. ferocius. Budu proto používat v mém článku tento název.

Po té výše vzpomínané přednášce přítele Procházky, jsem si v rozhovoru s Jirkou Musilem povzdechl - tyhle kytky by bylo pěkné vidět v přírodě. V té době už jsme plánovali na únor 2015 cestu do Argentiny. V letadle během dlouhé cesty se mi Jirka svěřil, že získal, ne sice GPS, ale popis cesty k nalezišti těchto rostlin. Takže když bude čas...

Ve středu 25. 2. 2015 odpoledne jsme dorazili do místa plánovaného noclehu v městečku Villa de Soto, zamluvili jsme si nocleh a opravdu nám zbylo dost času na to, abychom se pokusili najít toto pěkné gymno. Bez problémů jsme dojeli do městečka Tuclame a podle popisu jsme zahnuli na jih na prašnou cestu, ale nikde nebyl hřbitov, kolem něhož jsme měli jet. Tak tedy zpět a druhý pokus jiná odbočka na jih a kousek za městečkem míjíme hřbitov a jsme na správné cestě směrem na Agua de Ramón. Po několika kilometrech se blížíme k nízkým kopečkům a jeden z prvních, z něhož vystupují holá skalnatá místa, se nám líbí. Zastavujeme a šplháme do svahu. Musíme dávat veliký pozor, kam šlápnout - všude je spousta hnojiva, které zde zanechalo pasoucí se stádo skotu - zdroj budoucích steaků. Známý pesimista Milan nás přesvědčoval, že pěkně vytrněných bude jen pár rostlin, ostatní budou mít slabé trny. Bohudík v tomto případě neměl pravdu - nacházíme nádherné rostliny s mohutnými světlými i tmavšími trny. Jako vždy v takovém případě nastává focení - nejprve se všichni hrnou k prvním ohlášeným rostlinám a později se rozběhneme po okolí a každý si najde svoje objekty ke zvěčnění. Doprovodnou vegetaci na této lokalitě tvoří: Cleistocactus baumannii, Eriocereus guelichii, Cereus forbesii, Stetsonia coryne a Lobivia aurea - trsovitá forma.

Po tom, co jsme si lokalitu náležitě užili, pokračovali jsme ještě pár kilometrů směrem k Agua de Ramón. Další zastávku jsme udělali po upozornění, že z okénka auta kdosi zahlédl kaktusy. Byli jsme v hustě zarostlé krajině s vysokými stromy. A tady jsme nalezli ty Milanem předpovídané G. castellanosii var. ferocius se slabšími trny, za to daleko větší. Druhé gymno, které jsme zde viděli, byly mohutné rostliny Gymnocalycium schickendantzii. Bude zajímavé sledovat, jestli ze semen získaných z G. castellanosii var. ferocius z obou nalezišť, vyrostou ve stejných podmínkách našich skleníků rozdílně otrněné rostliny nebo budou podobné a rozdíly v přírodě jsou dané jen různými typy stanoviště.

Rozhodně jsem rád, že jsem se mohl pokochat takto pěknými rostlinami na jejich nalezišti v daleké Argentině a všem, kdo mají rádi pěkně trnaté rostliny, mohu toto gymno vřele doporučit.