Argentina je velká země. Když jedete po rozsáhlých planinách, ujedete často desítky kilometrů, kdy vám připadá krajina úplně stejná a ani kaktusová vegetace se příliš nemění. Jakmile vás ale cesta zavede do některého z mnoha pohoří, nestačíte se divit. Zejména výrazné výškové rozdíly a převážně severojižní směr pohoří kolmý na vzdušné proudění způsobuje, že se vám vše mění doslova na každém kroku. Snadno tak během chvíle projedete několik vegetačních pásem.
Když jsme se loni v listopadu blížili po RN60 z Aimogasty v provincii La Rioja směrem k pohoří Sierra Mazán, žádné velké změny jsem nečekal. Pohoří je to totiž nízké a zejména jeho severní cíp, kudy jsme měli projet, netvoří žádnou výraznou překážku, která by zachycovala vlhkost a přinášela do oblasti více srážek, tak jak je tomu u sousedních Sierra Velasco (La Rioja) nebo Sierra Ambato ( Catamarca). Přesto průjezd pohořím přes Cuesta de Mazán byl zcela fascinujícím a nezapomenutelným zážitkem.
Z písčité pláně vjedete mezi příkré skalnaté svahy prakticky bez vegetace. Hrubě zvětralá a často sypká žula ani mnoho příležitostí k osídlení rostlinstvem nedává. Přesto se najde několik bojovníků, zejména z kaktusovitých, kteří nerovný boj s tvrdými podmínkami dokáží ustát. Echinopsis leucantha, Tephrocactus alexanderii, Trichocereus huasha . Tyhle kytky jsou tvrďáci a naleznete je téměř všude. Nejsou tedy zase až takovým překvapením. Kde se zde ale vzal Pyrrhocactus bulbocalyx, to člověk jen těžko chápe. Výskyt těchto pyrhokaktusů je zde samozřejmě všeobecně znám. Když si ale uvědomíme, že jejich nejbližší příbuzní se nacházejí stovky kilometrů daleko západně odsud ( nejblíže asi Pyr. andreanus v Sierra Famatima, jehož výskyt je ale oddělený vysokým pohořím Sierra Velasco ) nebo daleko na sever (Pyrhocactus umadeave), pak je zde tato kytka docela milým zjevením.
Zaparkovali jsme na jednom z mála míst , kde silniční zářez do skály umožňoval zastavit s autem. Horko, které nás po vystoupení z auta pohltilo bylo doslova pekelné. Ze všech stran jsme byli obklopeni rozpálenou skálou. Stát na jednom místě nešlo. Podrážky našich bot se rychle přehřívali. Využili jsme úzké průrvy ve skále a snažili se vystoupat ke kytkám. Nebylo to ale snadné. Vše se drolilo pod nohama a jen stěží se dalo něčeho přidržet. Naštěstí skály byly rostlinami celkem hojně posety, a tak jsme byly přeci jen úspěšní. Malé i velké exempláře využívaly prasklin ve skále a svými drátovitými kořeny, na rozdíl od nás, celkem bezpečně vzdorovaly zemské gravitaci. Stál jsem fascinován snad u každé rostliny, ke které jsem se vydrápal. Nechápal jsem, jak může něco tak krásného vyrůst v tomhle pekle prakticky z ničeho. Jen kamení , horko a možná někdy nějaká voda. Byli jsme zde na konci listopadu a rostliny byly v plném květu. O to krásnější to byl zážitek.
Horko nám rychle ubíralo síly, které jsme potřebovali na zpáteční krkolomný sestup. Nebylo možné se zde tedy příliš dlouho zdržovat. Dole nás ale ještě čekalo jedno milé zjevení. Na druhé straně pod silnicí byly svedeny termální prameny do malého koupaliště, které hlídal místní svatý. Vypadalo to skoro jako nějaké poutní místo, ale koupala se zde i místní omladina, a tak jsme se s velkým potěšením vrhli do vody i my. Voda měla hodně přes 30°C, ale i tak to bylo v té výhni osvěžující. Rochnili jsme se a sledovali v okolních stráních bezpočet dalších nedotknutelných exemplářů Pyrrhocactus bulbocalyx. Asi bychom zde vydrželi ještě dlouho, ale čas nás bohužel tlačil, a tak bylo třeba vyrazit za dalším dobrodružstvím.
Když jsme se za 2 týdny vraceli kolem, zastavili jsme se zde krátce ještě jednou. Jaké bylo moje překvapení, když místo výhně nás přivítalo poměrně chladno a mlhavo. Kytky dostávali po dlouhé době alespoň nějakou vláhu.
Pěstování Pyrrhocactus bulbocalyx v našich sbírkách není úplně jednoduché. Najít ve sbírkách hustě vytrněné pravokořenné rostliny není zcela běžné. Velké dospělé rostliny jsou obvykle naroubované, což bývá na úkor jejich vzhledu a to i při snaze o tvrdé pěstování rostou hodně do výšky. A pravokořenné nám většinou do dospělosti nedorostou. Když si uvědomíme, v jakých podmínkách tyto krásné rostliny rostou, možná budeme úspěšnější.
