Na jaře roku 2011 jsme podnikli již třetí cestu na kaktusy rodu Astrophytum na náhorní plošinu severního Mexika. Zatoužili jsme znovu spatřit i A. asterias, které však roste v nížinatém státě Tamaulipas, nedaleko města Linares. Bylo nutno překonat Sierra Madre Oriental.

Zvolili jsme nelehkou cestu přes Rayones. Pohoří v těchto místech mění směr ze sevorojižního na západovýchodní. Tato smyčka jižně od Monterrey se vyznačuje velkou rozdílností biotopů, velkou změnou nadmořské výšky a tedy i vysokou diverzitou kaktusových druhů. Právě zde severně od Rayones je naleziště druhu Aztekium ritteri.

Překonáváme téměř vyschlé řečiště a údolím jiného vyschlého řečiště se vydáváme na sever od městečka Rayones. Po několika málo kilometrech zanecháváme auto a pokračujeme po svých. Údolí se zužuje. Prohlížíme téměř kolmé břehy a v podstatě jdeme na jistotu. Rostliny nacházíme bez problémů. Trochu více na sever je jich ještě více, kam až člověk dohlédne. Nacházíme se ve výšce 900 m n.m., okolní kolmé stěny jsou stometrové a okolní hřebeny dosahují nad 2000 m n.m.. A. ritteri s největší pravděpodobností roste i na stěnách v okolí a ve vedlejších kaňonech. Toto je však obtížné ověřit vzhledem k nepřístupnému terénu. Právě tento nepřístupný terén zajišťuje dokonalou přirozenou ochranu druhu. Přilehlé kopce však netvoří břidlice, jak uvádí Crkal (Atlas kaktusů, 1996), ale jakýsi slepenec. Jedná se o poměrně rozpadavý materiál, kdy kameny různých velikostí jsou slepeny jílem. V oblasti nemrzne a tak je eroze pomalá.

Po změření pH půdy na nalezišti jsem naměřil 7,2 - tedy velmi mírně zásaditá.

Aztekium ritteri tvoří různě velké kolonie, vyhledává příznivé spáry, kde kaktusy mohou vyklíčit a vegetovat. Stonky kaktusů na nalezišti dosahují ca ø 3 cm a jsou ve spodní části obalené jílem.

Doprovodným druhem jsou zde růžice druhu Agave victoria-reginae.

Setkání a A. ritteri je pro kaktusáře nevšedním zážitkem.

Aztekium ritteri je ve sbírkách přes svoji nenáročnost na místo poměrně vzácné. Zejména pravokořenné exempláře. Mnohem častěji se pěstují roubované na nejrůznějších podložkách. Asi nejlépe a nejrychleji roste na Eriocereus jusbertii. Dojem pravokořennosti lze dosáhnout po přeroubování na malý semenáč Trichocereus pasacana. Rostliny lze s úspěchem vegetativně množit odroubováním četných odnoží.

A. ritteri po sprášení cizím pylem tvoří nemnoho malých semen. Čerstvá semena klíčí dobře, ale semenáče rostou extrémně pomalu. Dospělosti rostliny dosahují asi při ø 1 cm, tedy asi po 10 - 15 letech po výsevu.

Ne nadarmo se říká, že úspěšným výsevem semen A. ritteri a dopěstováním rostlin do dospělosti skládá pěstitel kaktusářskou maturitu.

Kdo z našich členů se tedy může pyšnit kaktusářskou maturitou?