Jako čtvrtý druh rodu Astrophytum byl popsán roku 1851 Dr. Albertem DIETRICHEM v Allgemeine Gartenzeitung 19 (35); 274-275, 1851, Echinocactus capricornis. Rostliny objevil H. POSELGER při své cestě po Mexiku. Do rodu Astrophytum ho převedli v The Cactacae 3, 189, 1922, Nathaniel BRITTON a Joseph Nelson ROSE.
Byl pojmenován podle zakroucených trnů, podobných kozlím rohům (capri-corne = kozlí rohy). Rostliny jsou kulovité až krátce sloupovité, vysoké obvykle do 30 cm (výjimečně až 60 cm), o průměru těla do 15 (18) cm. Má 8 (občas i více) ostrých žeber s tupou, často zvlněnou hranou. Ostnů je (0) - 5 - (10), až 6 (10) cm dlouhých. Jsou hnědé, ploché, ohebné a zahnuté až zakroucené. ve stáří se často na spodní části těla odlamují. Začínají se objevovat až po 3 - 4 letech, kdy jsou rostliny už květuschopné. Bílé vločkování bývá často na temeni zbarveno do hněda až rezava, později zbělá. Květ je nálevkovitý, žlutý s červeným středem, 8 (12) cm v průměru. Semeník praská u báze a obsahuje až 350 hnědočerných semen.
Vyskytuje se na velmi rozsáhlém území v jihovýchodní Coahuile a přilehlé části Nuevo Leon. Výskyt lze zhruba vymezit městy Parras, Monclova a Monterrey. Typová lokalita je u La Rinconada v Nuevo Leon. Z dalších známých nalezišť druhu: roste v okolí Parras de la Fuente, severně od Saltilla, Higueras, Mina, Icamole, San Martin de las Vacas, San Antonio de Acatita, Espinazo, San Miguel Bustamante, La Reforma a na dalších místech. Rostliny najdeme nejčastěji na terénních vlnách či svazích vápencových kopců ve výšce 1300 - 1400 m. n. m..
Výskyt na tak velkém území má za následek i značnou variabilitu, která je často výrazná i v rámci dané lokality. Z oblasti západně od Saltillo byla roku 1892 popsána C. RUNGEM v Monatsschrift für Kakteenkunde 2(6); 82, 1892, varianta minor. Od A. capricorne var. major se odlišuje menšími rozměry těla, řidším bílým vločkováním bez rezavého zabarvení a tvorbou ostnů již na malých rostlinách. Ve stáří se neodlamují. Roste například u La Rosa, General Cepeda, Estation Marte (El Pilar), Hippolito a dále na sever směrem k Sierra la Gavía, v 1000 - 1400 m.n.m.. Na některých lokalitách se však nedá s jistotou odlišit od typové variety.
Ze Sierra Parras byla v roce 1925 v časopise Sukkulentenkunde 2(7); 129, 1925, popsána varieta crassispinum (silnotrné). Popsal ji Dr. Heinrich MÖLLER podle rostlin, jež mu zaslal jeho bratr ing. F. MÖLLER z Coahuily. Jednalo se o rostliny velmi řídce vločkované, až zcela nudální. Se 6 - 8 silnými plochými trny. Spodní pár je nejsilnější, obloukovitě doprava i doleva odstávající, špicemi zahnutými nahoru. Květy 6 cm široké, kanárkovitě žluté, se sírově žlutým středem bez náznaku červené. V roce 1957 byla překombinována W. HAAGEM a O. SADOVSKÝM na samostatný druh, což však není uznáváno. Předválečné importy uhynuly v dubnu 1945 a originální rostliny ve sbírkách nejsou. proto je varianta považována za spornou. Nedávno však byla v jihozápadní Coahuile nalezena lokalita s rostlinami vcelku odpovídajícími popisu. Zbývá ověřit na lokalitě, zda rostliny kvetou čistě žlutě. Pak by se mohlo jednat o ztracené A. crassispinum.
Nedávno byla P. PAVLÍČKEM v časopise Kaktusy 1; 4 - 10, 2011, popsána nová varianta Astrophytum capricorne var. sanjuanense (svatojánské). Roste jihovýchodně od Cuatro Cienegas u San Juan de Boquillas. Jedná se o rostliny blízké A. senile. V širším pojetí druhu jsou k A. capricorne přiřazovány i A. niveum a A. senile s varietou aureum.
Je zajímavé, že rostliny s rezavým vločkováním na temeni se nacházejí spíše v jižní části výskytu druhu a v severních oblastech naopak převládá bílé vločkování. Toť literatura.
Je odpoledne 5.11.2010, když s plnými žaludky i nádrží vyjíždíme z Castaňos do Santa Terezy. Chceme s Karlem Šlajsem zkusit projet soustavou údolí severozápadním směrem až k San Juanu. Po několika kilometrech končí asfaltka, a praška se brzy změní v téměř neprůjezdnou. Za Estanque de Norias nocujeme na pastvině. V noci jdou kolem krávy a ráno nás ještě za tmy budí hnusná zima. Spacáky, karimatky i plachtu máme omrzlou. Zatápíme v autě a s úsvitem vyrážíme dál. Údolí je zde velmi široké a tak pro výskoky typujeme místa blízko cesty. Hledaná áčka však marně. Ani u Rancho La Campaňa, kde se mají nacházet, nemáme úspěch. Poslední zastávky u La Reforma byly rovněž neúspěšné. Zklamaní jedeme směr San Juan. Po chvíli dojíždíme bílý VW transporter se značkou D.F.. Karel povídá: "To by byla sranda, kdyby to byli kaktusáři" a troubí na ně jak o život. Auto po chvilce uhýbá na stranu a zastavuje. Když je míjíme, Karel se už zubí. Měl pravdu, byli to "Hradečáci". Z auta se vykulilo pět postav. Po přivítání se ukazuje, že měli v plánu projet stejnou trasu opačným směrem, ale vzhledem k rozměrům auta a "nákladu" neměli šanci. Prý ale poblíž nocoviště našli tři rostliny A. capricorne. Když prý pojedeme zpátky až tam, co mají horizontíci učesané otrnění, jsme na místě. Taková informace je ale na pytel, neboť takové rostliny jsou na posledních 20 kilometrech. Tak nám prý dají GPS. Jenže naše navigace pracovala v jiném souřadnicovém systému a přepočet neznáme. Naštěstí jsem měl s sebou mobil s navigací a tak nám do něj naťukali data a my po chvíli vyrazili nazpět. Po sedmi kilometrech jsme byli na místě. Shodou okolností přesně mezi našimi posledními zastávkami. V rovině, jež nám nestála za výskok. Než jsem vyměnil baterii ve foťáku, byl Karel na 100 metrů daleko, a mával, že je našel.
Rostlina na titulní straně Zpravodaje představuje rostlinu z této lokality - A. capricorne aff. niveum od La Reforma (VD 196). Výška rostlin je zde do 30 cm a průměr do 15 cm. Hrany žeber jsou zvlněné, holé, bez vloček. Areoly oválné s dlouhými dřevitými trny. Nejsou rozlišitelné na střední a okrajové v počtu 5 - 6 (8) až 10 cm dlouhé. Jsou hranaté až ploché, nejspodnější pár je nejširší, obloukovitě doprava a do leva zahnutý se špičkou šikmo vzůru. Ostatní jsou směrem k temeni rostliny prohnuté až spletené. Zprvu žlutohnědé, později šedé. Na dotek silně chrastí. U volně rostoucích rostlin jsou trny ve spodní části těla olámané či opadané (abrazí vlivem větrné eroze ... ?). Vločkování je husté, bílé, bez náznaku rezavých vloček, ve spodní části rostlin řidší až zcela chybí. Květy jako typové A. capricorne. Na lokalitě jsme nalezli dvě kvetoucí rostliny. Jedna měla střed červený a druhá červenooranžový. Rostliny rostly na břehu mělkého vyschlého potůčku a v okolní rovině. Dle sdělení Jiřího Valouška prý rostou i na svahu nedalekého kopečku. Kromě Áček zde roste H. hamatacanthus, Coryphantha pseudoechinus (bílá), Echinocactus horizonthalonius, trsovitá Epithelantha greggii, větší množství Grusonia bradtiana, Agave lechuguila, Jatropha dioica, Fouquieria splendens (Ocotillo), Opuntia rufida. Z křovisek pak např. Larrea tridentata, Prosopis sp..
Přestože jde o rostlinu velice blízkou A. niveum, liší se štíhlejším spíše sloupkovitým tělem o menším průměru (do 15 cm) a delším otrněním zahnutým k tělu, které na spodní části rostlin někdy chybí. Rozdíly ve velikosti vloček jsem nezkoumal.
Od La Reforma uvádí Zdeněk Vaško lokalitu A. capricorne ssp. aureiflorum Vaško nom. prov. VZD 404. Aureiflorum na základě toho, že mu rostliny ze semen z této lokality vykvetly čistě žlutými květy. Viz. www.cact.cz/noviny/2009/12 Aureiflorum/. Zde vyobrazené rostliny přesně odpovídají rostlinám z popisované lokality. My jsme sice viděli pouze dvě rostliny v květu, ale druhá rostlina na fotografii Zd. Vaška má spodní část květu viditelně červenou. Je ovšem možné, že zde část rostlin může kvést žlutě tak, jak je tomu u rostlin u San Juanu. Chtělo by to zajet sem v době květu. Rovněž jsem slyšel názor, že tyto rostliny jsou blízce příbuzné s rostlinami u San Juanu. S tím však osobně nesouhlasím. Rostliny od San Juanu patří spíše k A. senile.
Při návratu k autu nacházím osmihlavou rostlinu o celkovém průměru asi 40 cm. O hodinu později jsme již v hotelu v Cuatro Cienegas. Následující den pojedeme na západ na nudální nivea.
A. niveum popsal Dr. Konrad KAYSER podle rostlin od Hanse W. VIERECKA v Kakteenkunde (1); 31 - 32, 1933, jako Echinocactus capricornis var. niveus. V roce 1957 jej na samostatný druh povýšili W.HAAGE a O. SADOVSKÝ. Niveus znamená sněžný, zasněžený. Název se vztahuje k bílému vločkování.
Rostliny jsou kulovité, později sloupovité do 40 (50) cm výšky a až do 20 cm šířky. Mají 8 přímých až spirálovitě stočených žeber s tupou, často zvlněnou hranou. Otrnění je variabilní. Trnů je 6 - 8 (10), žlutohnědých až černých, později šedivých. Nejsou rozlišené na středové a okrajové. Jsou 5 - 9 cm dlouhé, 2 - 3 mm silné, dřevité s ostrou špičkou, široce rozložené, hranaté až zploštělé, prohnuté až zkroucené směrem vzhůru. Vločky jsou husté, bílé, až nažloutle bílé. U nudální formy zcela chybí. Květ je široce nálevkovitý, až 7 cm široký a dlouhý, s červeným středem. Rostliny rostou na vápencovém podkladu v kapsách, či spárách ve svažitém terénu, 800 - 1100 m n.m. Typové naleziště je Bolson Cuatro Cienegas de Carranza, Coahuila. Je to oblast cca 20 x 50 km, ohraničená soustavou pohoří Sierra Anteojo, Sierra Ovejas, Sierra La Madera, Sierra La Fragua, Sierra La Purissima a Sierra San Marcos.
Jihozápadně od Cuatro Cienegas (čtyři bažiny) se nachází od roku 1995 chráněná oblast Area Protegida Pozas de Cuatro Cienegas. Jsou zde sádrovcové duny, mokřady, solné bažiny a minerální jezírka s výskytem řady endemických druhů rostlin a živočichů.
My však vyrážíme brzy ráno za chládku přímo na západ. Asi 6 km za městem se naproti jakési plynárny nachází vpravo na úpatí pohoří lokalita A. niveum s hnědočernými trny (MZ 131). Již v rovině a na úpatí lze nalézt např. Coryphantha valida a Ariocarpus fissuratus. My však pokračujeme planinou s jednotlivými rostlinami Yucca rostrata, trsy Echinocereus stramineus a místy zcela neprůchodnými porosty Grusonia bradtiana. Jde o poléhavou až plazivou opuncii s válcovitými články a stříbřitým otrněním, jež se jako hadi rozlézají do okolí. Po 30 km zastavujeme poblíž přejezdu železniční trati, která zde prochází skrz nízký kopeček s kaplí. Nacházíme zde bíle vločkované rostlinky (VD 200) s variabilním otrněním. Rostliny mají otrnění jak krátké rozježené, (viz. obrázek bíle vločkované rostliny na zadní straně tohoto Zpravodaje), tak i delší, spíše přilehlé v barvě od žlutohnědé po černou. U několika rostlin je mezi žebry na temeni znatelný proužek světle hnědého vločkování. H.HOOCK uvádí ve své knize, že se toto u A. niveum nikdy nevyskytuje. Na úpatí kopečku rostou A. fissuratus (v roce 2009 kvetly), dále pak trsy Echinocereus stramineus, Escobaria zilziana, řídce Lophophora williamsii, Coryphantha pseudoechinus, Mammillaria heyderii s 2 středovými trny a 12 - 14 okrajovými, trsovitá Epithelantha greggii, Coryphantha valida, spousta grusonií, trsy Euphorbia antisyphilitica, Agave lechuguila, Fouquiera splendens, Hechtia sp., Hamatocactus hamatacanthus, Platyopuntia sp., Yucca thompsoniana a o kousek dál v rovině skupina Yucca rostrata s úzkými listy se žlutým okrajem a výškou do dvou metrů.
Jedeme dále podél trati skrz soutěsku a poblíž zrušené železniční zastávky (stojí pouze obvodové zdi a sloupek u trati s nápisem Socorro) nacházíme u cesty skupinu velkých rostlin Coryphantha valida. Po chvilce již v dálce vidím náš cíl. Je to věž zrušené microondy (42 km západně od Cuatro Cienegas).
Auto necháváme u trati a pěšky vyrážíme ke kilometr vzdálené microondě na kopci. Vede k ní částečně dlážděná cesta nevalné kvality, jež se vine v serpentinách na kopec. V rovině v porostech grusonií a Euphorbia antisyphilitica (domorodci ji sbírají a vaří z ní vosk), nacházíme C. valida a na úpatí pak E. horizonthalonius. Řídce se zde vyskytuje Cor. pseudoechinus a Mam. heyderi s 1 středovým trnem a 16 okrajovými. Objevují se velké Agave asperrima ssp. maderensis a dasyliriony se semeníky. Nechybí všudypřítomné Agave lechuguila a nízká křoviska Larrea tridentata. mezi trsy Echinocereus stramineus se občas objeví i Hamatocactus hamatacanthus. V roce 2009 zde krásně kvetly Fouquieria splendens červenými květy, ale nyní je krajina vypálená od slunce. Vlevo nad microondou v suti kamenů roste velké množství Coryphantha werdermanii, od malých kuliček po dospělé se středovými trny. Vidíme i pektinátní echinocereusy s bílým nebo až červeným otrněním. Vedle Escobaria zilziana našli kluci v roce 2009 i Echinomastus mariposensis. Velmi řídce se zde vyskytuje i Epithelantha greggii, Ariocarpus fissuratus a drobná Echeveria strictiflora.
Pátráme v okolí microondy a posléze nacházíme hledanou nudální formu A. niveum v. nudum (VD 55). V roce 2009 jsme jich našli pouze několik. Nyní jsme úspěšnější. Rostliny jsou více seschlé a často jsou maskované trsy trávy. Mají zelené, na slunci až leskle bronzově zabarvené tělo a silně husté hnědočerné variabilní otrnění (viz obrázek na zadní straně tohoto Zpravodaje). Jsou menší do 15 cm výšky. Asi dvě třetiny rostlin jsou nudální a zbytek je bíle vločkovaný. Během dvou návštěv lokality jsem nalezl pouze tři rostliny s řídkým (seminudálním) vločkováním. Podobně smíšené populace bílých a nudálních rostlin se má vyskytovat v Sierra Ovejas poblíž lokality Thelocactus lauseri. Bílé A. niveum dle údajů v literatuře roste východně a severovýchodně od Cuatro Cienegas.
Naproti za tratí (na sever) jsme na levé straně soutěsky nalezli nízkou Yucca rostrata. V údolí byly vidět zbytky jakéhosi ranče, ale na průzkum již nezbýval čas. Dále na západ směrem na Gabino Vasquez pohoří ustupuje do stran a do dálky je vidět pouze rovná planina se stužkou železnice. Spokojeni se vracíme zpět na hotel Santa Cecilia a po jídle vyrážíme v podvečer k El Hundido.