Kaktusy rodu Astrophytum patří mezi nejčastěji pěstované zástupce čeledi Cactaceae. Mají zajímavě tvarovaná bíle vločkovaná těla, variabilní otrnění a krásné květy. Kvetou velice ochotně od jara do podzimu a u většiny druhů nasazují poupata již jako 4 až 5 cm velké rostliny. Čím starší, tím více rostou do krásy.
Astrophyta, jako samostatný rod popsal Charles LEMAIRE v knize „Cactacearum Genera nova Speciesque novae et omnium in Horto monvillano cultarum“, která vyšla v Paříži roku1839. Název Astrophytum je složen z řeckých slov „Aster“ – hvězda a „phyton“ – rostlina. Tedy lze jej přeložit jako „hvězdná rostlina“ Původ názvu vysvětlil autor tak, že se jedná o rostlinu, která se podobá mořské hvězdici. Druhový název myriostigma : „myrias“ - deset tisíc a „stigma“ – tečka, tedy desetitisíci tečkami poseté. Popis nebyl úplný, neboť nebyly popsány květy, plody, semena, ani uvedeno naleziště. V původní rodové diagnóze nebyla zmínka ani o vločkování, přestože v popisu jediného druhu A.myriostigma je množství bílých teček již v samotném názvu.
Rostliny A.myriostigma nalezl roku 1837 asi 50 km severovýchodně od San Luis Potosí poblíže haciendy San Lazaro botanik H.G.GALEOTTI. V podvečer je považoval za nový cereus a označil provizorním jménem španělského původu „Cereus callicoche“ – Krásná mořská hvězda. Pojmenování je poněkud zavádějící, neboť mořská hvězdice je plochá, ale kdo kdy viděl plochý cereus? V roce 1838 vykvetl první z Galeottiho importů ve sbírce Jamese COURANTA v Le Havre. Galeottiho pojmenování Cereus calicoche publikované M.J.SCHEIDWEILEREM v „Bulletins de l´Academie Royale des science et belles-lettres de Brux v roce 1839 je však pouze synonymum. O několik měsíců dříve bylo Lemairem popsáno podle Galeottiho importů ve sbírce továrníka MONVILLEHO Astrophytum myriostigma. Nebýt této priority, mohli jsme dnes rostliny nazývat Astrophytum calicoche. Rod Astrophytum však byl všeobecně uznán až o 80 let později, kdy jej obnovili BRITTON a ROSE a zahrnuli do něj i další druhy.
Jako první rostlina rodu Astrophytum bylo objeveno A.ornatum. Nalezl jej Dr.Thomas COULTER, zaměstnaný jako lékař u důlní společnosti v Real del Monte a Pachuce. Nedaleko na sever se nachází známá lokalita ornátů „Barranca Venados“ – Údolí starců u Metztitlánu v Hidalgu. Rostliny zaslal do Ženevy, kde je v knize „Revue des Cactees“ popsal Auguste Pyrame de CANDOLLE jako Echinocactus ornatus – ozdobný echinokaktus. Až do nedávné doby bylo A.ornatum jediným v přírodě rostoucím astrofytem s vodorovnými pruhy vloček na žebrech. Tolik historie.
Je velmi pozdní odpoledne 30.10.2009, náš druhý den v Mexiku. Já a Martin Halada jsme zde poprvé, ale Karel Šlais již zkušený „Mexikánec“. Poslední zastávku dne chceme věnovat hledání A.myriostigma v okolí San Antonio v Tamaulipasu. Nikdo z nás neví, kde tu rostou, ale za pokus to stojí. Po průjezdu vojenskou kontrolou ve vesnici pokračujeme po starém mostě přes Rio Chihue. Na křižovatce jedeme rovně po staré cestě na C.Victoria. Silnice se však rychle zvedá do hor a tak se musíme vrátit zpět. Za křižovatkou sjíždíme z rovné silnice a projíždíme drátěnými vraty na pastvinu mezi křoviska. Světla rychle ubývá a slunce brzy zapadne za hory. Je to prý způsobeno tím, že čím je místo na povrchu zeměkoule blíže k rovníku, tím má vyšší oběžnou rychlost a západ slunce je tak rychlejší. Asi na tom něco bude.
Místo se nám moc nezdá. Nejsou tu žádné skály typické pro výskyt astrofyt. Přesto však Karel po chvíli hlásí: „MÁM JE“. První rostliny se příliš neliší A.myriostigma, ale u dalších je vidět výrazná redukce vločkování. Vrcholem je Karlův nález rostliny pruhované jako zebra a 30 cm vedle ní další téměř nudální. Stíháme jen několik snímků a je tu tma. S přáním se sem ještě někdy vrátit, dojíždíme v noci na hotel Cd.Victoria.
Téměř přesně do roka a do dne se mě toto přání vyplní. A tak 29.10.2010 jsme opět v San Antoniu. Je tu opět vojenská kontrola a nový most přes Riu Chihue je ve výstavbě. Tentokrát máme na průzkum okolí více času.
San Antonio se nachází ve výšce 680 m nad mořem v severovýchodní části Valle de Jaumave. Západním směrem je terén kopcovitější, na východní straně přes Rio Chihue pak plošší s několika nízkými vápencovými pahorky. Načervenalá hlinitopísčitá půda je poměrně hustě porostlá 2 – 3 m vysokými křovisky, ze kterých místy vykukují juky. Spodní patro porostu tvoří hlavně Agave lechuguilla, Hechtia ghiesbreghtii, Cylop. leptocaulis s červenými plody nepříjemně ostrými trny a zbytky trav. Plocha je využívána jako pastvina. Kromě A.myriostigma zde rostou krátce otrněné Homalocephala texensis o průměru až 30 cm a velké kvetoucí trsy Ferocactus echidne (victoriensis) až 80 cm vysoké. Dále pak Hamatocactus hamatacanthus, Mam.candida, Mam.aff.baumii, Op. microdasys, Stenocereus pruinosus. Místy je velmi četný Ariocarpus trigonus elongatus a východně pak velké kolonie Obregonia denegrii.
Většina astrofyt je kulovitá až krátce sloupkovitá do 20 cm výšky a 15 cm průměru. Jsou bíle vločkovaná (cca 60%) s 5 – 6 žebry (90%). Rostou převážně v krytu keřů, agáví či hechcií méně často na volném prostranství. Nacházíme je zde zcela netypicky v rovině v Llanu na naplaveninách. Rostou i na svazích nízkých pahorků. Rostliny jsou zde velice variabilní v hustotě vločkování. Projevuje se zde výrazná redukce vločkování u téměř 40% jedinců. Ne však očekávaným způsobem, tedy přechodem od bíle vločkovaných přes seminudální po nudální, ale redukce vloček zde probíhá v pruzích jako u A.ornatum. Od bílé přes úzký zelený proužek na bílé, stejně široký pruh bílé a zelené až po úzký bílý proužek na zelené a téměř nudální rostliny. Nejzajímavější je však skutečnost, že u rostlin s redukcí vločkování téměř vždy zůstává úzký pruh vloček podél hrany žeber. Je to velmi efektní jak u pruhovaných tak i jinak nudálních rostlin. U několika na slunci i ve stínu rostoucích rostlin se projevil zvrat zpět k vločkované formě.
Počet žeber kolísá od 4 do 8 s převahou 5-6 žeberných. V mládí jsou úzká s jakoby přehnutou hranou žebra, později plná většinou zaoblená, ale i ostrá. U některých rostlin výrazně příčně zvlněná, což u pruhovaných jedinců vytváří zajímavé vzory vločkování. Rostliny zvyšují počet žeber méně ochotně na rozdíl od forem od Tuly. A to buď vsunutím dalšího žebra mezi stávající, nebo rozdělením či spíše rozštěpením hrany žebra ve formě zipu. U některých rostlin byla znatelná dvojitá řada areol na jednom žebru, aniž došlo k jeho rozdělení. Při pohledu shora mají rostliny půdorys hvězdy, některé však kruhu.
Areoly jsou mírně vmáčknuté do hrany žeber. V mládí asi 2 cm vzdálené, postupně se přibližují k sobě a u dospělých rostlin tvoří jakoby řetízky na hraně žebra. Několik jedinců mělo areoly nasazené na výrazných hrbolcích (viz titulní obrázek).
Květy jsme bohužel nenalezli, ale ve dvou čerstvě otevřených plodech bylo v každém přes šedesát semen. To je však výjimka, neboť všudypřítomní mravenci je okamžitě odvlečou pryč a najít v zaschlém plodu pár semen je velice vzácné.
Populace A.myriostigma v okolí San Antonia není prozatím příliš narušena činností člověka. Velmi snadno zde lze nalézt poměrně velké množství rostlin. Pro ilustraci „na ploše o rozměrech cca 200x100 metrů jsem napočítal 186 rostlin všech velikostí. Nejmenší měla 1 cm, největší čtyřžeberná rostlina měla při výšce 18 cm průměr 20 cm.Největší nalezená rostlina pak byla 50 cm vysoká s průměrem 24 cm. Mohou zde být ale i větší. Richard Kalaš udává ve svém článku (Kaktusové noviny 2003/11) nález rostliny vysoké přes 60 cm. Rostliny se zde vyskytují v roztroušených populacích, tu více a tu méně. Kromě zničení malé části populace rostlin při výstavbě nové silnice do Cd.Victoria hrozí jediné nebezpečí ve využití pozemků pro pastvu. Počet obyvatel roste a hlad je zlej. Proto jsou využívány všechny dostupné plochy. Po spasení krycího porostu však dochází k silné erozi jemné hlinitopísčité půdy a tvorbě erozních rýh i až několik metrů hlubokých jam. Mnoho rostlin visí na stěnách výmolů a jejich osud je nejistý. Přesto však lze odhadnout počet rostlin v okolí na několik tisíc.
Většina rostlin jsou klasická myriostigma se sklonem ke sloupovitějšímu růstu. Nalezli jsme však i rostliny podobné na var. tulense, var. strongylogonum, var. quadricostatum, var. nudum a nově „fa zebra“. S trochou nadsázky lze říci, že když Pánbů na svém mexickém políčku vysel různé formy A.myriostigma, vše co mu zbylo, vysypal k San Antoniu. H.Hoock ve své knize „Astrophytum Lem. (Cactaceae)“ řadí tyto rostliny pod staré KAYSEROVO jméno A.myriostigma var. tamaulipas. Nově tedy A.myriostigma subsp..tamaulipense. Pod toto jméno však zahrnuje i rostliny od Jaumave a San Vincente, které byly již dávno popsány nepříliš výstižně, ale botanicky platným jménem A. myriostigma var. quadricostatum. Tedy co autor to jiný názor. Proto ve svých poznámkách z cesty tyto krásné rostliny vedu jako A. myriostigma San Antonio, Tamaulipas a těším se na další návštěvu těchto končin někdy v budoucnu.
Na titulní stránce zpravodaje je pro San Antonio netypická plochá sedmižeberná rostlina s areolami na hrbolcích na hraně žeber (průměr je 25 cm a výška do 20 cm). Na zadní straně zpravodaje je skupina šesti rostlin v krytu keře. Takto se velice často vyskytují. Nejvyšší je pruhovaná, vlevo a vpravo nudální a uprostřed tři vločkované rostliny. V krytu keře, agave či hechcie mají větší šanci na vyklíčení a růst v prvních fázích života a rovněž jsou chráněny před působením vodní eroze při deštích. Dole je pak vyobrazena jedna z nejkrásnějších pruhovaných rostlin – zeber, v prvních paprscích vycházejícího slunce.
Vážným zájemcům o rod Astrophytum doporučuji knihu Heinz Hoock Astrophytum Lem. (Cactaceae) 2008. Na 280 stranách formátu A4 obsahuje velké množství informací o rodu. Od prvních zmínek v literatuře až po poslední popis Digitostigma caput-medusae. Největší část knihy zaujímá podrobný popis jednotlivých taxonů vždy na několika nalezištích, včetně popisu stanoviště, doprovodné vegetace a mnoha barevných obrázků. Nechybí ani hybridy, kultivary, anomálie, slovníček, přehled autorů, literatury a mnoha dalších informací. Tuto knihu máme díky aktivitě Petra Česala v naší knihovně. Díky velmi nízkému nákladu byla velice rychle rozebrána. Jen malá vada na kráse, je bohužel v němčině