Opadavé lesy na jihu provincie Salta v údolí řeky Rio Pasaje, někdy zvané Rio Juramento se ukázaly na kaktusy a sukulenty mimořádně bohaté. Podél řeky v úseku mezi silnicí č. 9 a přehradou Cobra Corral vede celkem pěkná prašná silnice využívaná hlavně raftaři a výletníky. Řeka tu protéká romantickým kaňonem, který prorazila pohořím Sierra de Metán. Je peřejnatá a teplá, dá se v ní koupat nebo ji sjíždět na lodích, které se dají pod přehradou půjčit, případně se nechat svézt na raftu. Byl jsem tam dvakrát, poprvé v r. 2003, kdy jsme jeli od jihu, podruhé vloni od přehrady.

Nejvíc kaktusů a sukulentů jsme nacházeli na jižním okraji kaňonu. Obrázek na zadní straně obálky dole ilustruje dobře povahu trnitého nízkého lesa a ukazuje dva nejhojnější kaktusy v jeho vegetaci. Velké rostliny jsou Gymnocalycium delaetii z příbuzenstva G. schickendantzii (podrod Muscosemineum). Semenáčky u nás mají velice zajímavou tmavohnědou až černou barvu epidermis, zelenají až jako květuschopné. Rostou tu ještě dva druhy gymnokalycií, až půlmetrová jednotlivá G. saglionis a podobná, odnožující G. pflanzii. G. pflanzii u nás je značně náchylné ke flekatění (houba?) a i zde je mnoho rostlin G. pflanzii s rezavými fleky. Dalším menším kaktusem na snímku u balvanu je Echinopsis silvestrii, který mnohdy tvoří odnožováním celé skupiny a podobá se dosti běžně pěstovanému E. tubiflora. Ovšem květy E. silvestrii jsou bílé. Kromě nich je hojná Parodia cobracoralensis, drobnosemenná parodie s trny v mládí háčkovitými a v dospělosti rovnými, s bradavkami srovnanými do žeber a žlutými až bílými květy. V podrostu lesa se plazí hadovité Trichocereus thelegonus a tenké světle nebo tmavě otrněné Cleistocactus baumanii ozdobené typickými oranžovočervenými květy. Nad koruny stromů ční tlusté kandelábry Trichocereus terscheckii a elegantní modrozelené Cereus forbesii. Součástí stromového patra je i Opuntia quimilo s velkými články se zpravidla jedním, zato dlouhým a silným trnem v areole. Na světlinách je všudypřítomná Opuntia sulphurea. Ovšem kaktusy zde nejsou jedinými sukulenty. Už z auta jsou v lese nápadné Palo boracho – Chorisia insignis s tlustými flaškovitými kmeny a žlutobílými květy. Také stromové Jathropha s papírovou hnědou loupavou borkou jsou hojné. Příbuzným Gnidoscolus s bílými květy je lépe se opatrně vyhnout kvůli žahavým chlupům, kterými jsou pokryté. Porosty krásně stříbřitých růžic Dyckia s tuhými listy s hákovitými trny na jejich okrajích ztěžují průchod po lesních světlinách. Mnoho místních rostlin má podzemní zásobárny. Na to se dá přijít jen když se na kořeny podíváme. Naše zaujetí průzkumem místních kaudexních sukulentů komentoval jeden člen výpravy slovy: „A nazveme to tu Řeporyje“. Podcenili jsme předcestovní přípravu, takže se zatím podařilo určit jen tyto druhy: Talinum paniculatum s latami drobných růžových kvítků a velkými též sukulentními listy, Talinum triangulare s kulovitým kaudexem, keříčkovým habitem a růžovofialovými květy na trojhranných stvolech a Talinum polygaloides s velkým mrkvovitým kaudexem a úzkými listy. Další zajímavé kaudexy zůstaly nepojmenované a byly bez semen, takže ani doma se zatím nemůžeme polepšit.

Jen málo míst se může pochlubit společným výskytem 11 druhů kaktusů a množstvím nekaktusových sukulentů, takže při cestě do Argentiny návštěvu velice doporučuji.