Tento velice zajímavý miniaturní kaktus byl nově popsán nedávno, teprve v roce 2001 argentinským botanikem R. Kieslingem a německým odborníkem J. Piltzem. Tito pánové jej objevili v roce 2000 v severní Argentině v provincii Jujuy, departmentu Yavi v Quebrada de Toqueros (Údolí zvoníků) v nadmořské výšce 3.700 mnm. Není pochyb, že se jedná nejen o nový druh ale dokonce o nový kaktusový rod.

 Rostlinky vytváří malá soliterní tělíčka o průměru do 3 cm, mají vpadlé vatou pokryté temeno, které je v přírodě prakticky v úrovni  okolního terénu, pod zemí se ukrývá řepovitý kořen. Ostníky jsou velice krátké a tvoří jakési zrzavé štětičky. Kvete růžovými kvítky připomínající květy mexických epitelant. Plod se vyvíjí dlouhou dobu, prakticky celý rok a až do svého uzrání je ukryt v těle rostliny (odtud druhový název cryptocarpa).

Měl jsem to štěstí vidět jávie v přírodě ve svém přirozeném prostředí – viz foto na zadní straně zpravodaje. Mohu říci, že to byl pro mě veliký kaktusářský zážitek. Bez GPS přístroje by se asi tato rostlinka, jen stěží hledala. Dokonale splývá s okolním terénem a oko ji zaznamená jen díky tomu, že v načervenalé rozpadavé ostrohranné břidlici jsou nevýrazně rozeznatelné bronzově zbarvené kulaté „knoflíky“. Když padnete na kolena a víte už co máte hledat zjistíte, že se po jáviích vlastně procházíte. Roste na plném slunci bez jakéhokoliv krytu jiné vegetace nebo stínu okolních kamenů.  Doprovází ji sice drobné keříky, ale pod těmi se spíše ukrývají mediolobívky. Z větších kaktusů zde roste Parodia maasii a Lobivia ferox.

 Při focení jávií jsme se plazili na břiše, odfukovali zavátá temínka a nadšeně vykřikovali. Předháněli jsme se kdo dostane do záběru více rostlin. Škoda, že žádná kytka nekvetla, to bychom do Argentiny museli zavítat někdy v listopadu. V této době prý zároveň vytlačují zralé plody.

 Ve své sbírce mám několik pravokořenných rostlin, vypěstovaných z importovaných semen, rostou velice zvolna, ale zatím se drží a nehynou, mají zdravé kořeny a po zalití se pěkně napumpují. Mám je  zasazené v písčitém substrátu s malou příměsí listovky.  Nejsou sice tak zatažené do země jako v přírodě, ale když kolem nich umně vyskládám načervenalou břidlici vypadá to docela věrohodně. Snad se dočkám i těch vysněných květů.

 Něco navíc se o jáviích můžete dočíst v Atlase kaktusů, je to úplně poslední list.