V jihozápadní části Londýna se nachází jedna z nejkrásnějších evropských botanických zahrad – Královská botanická zahrada  Kew. Její historie se datuje od roku 1759, zakladatelem byla Augusta, princezna Waleská. V roce 1762 byla postavena 50 metrů vysoká vyhlídková pagoda a v průběhu 18. století začaly být do zahrady dováženy dřeviny a rostliny z celého světa.

 V roce 1860 byla započata výstavba obrovského skleníku tzv.“Vytápěného domu“ o ploše 4 800 m, který byl ve viktoriánském slohu dokončen až v roce 1898. V letech 1960-1981 prodělal skleník celkovou rekonstrukci a v roce 1982 byl oficiálně slavnostně otevřen královnou Alžbětou. Ve střední části skleníku je cca ve výšce 10 metrů vyhlídková galerie, přičemž výška skleníku zde dosahuje kolem 20 metrů. O stáří zde pěstovaných rostlin svědčí to, že mnohé dosahují až do stropu a musely být již zkráceny. Skleník je rozdělen na tematické části: Asie, Jižní Afrika, Austrálie a Střední  a Jižní Amerika. Zajímavostí z expozice Jižní Afriky je palma Encephalartos podii nalezená jako poslední strom tohoto druhu v přírodě v provincii Zulu. Bohužel palma je jen samčí a samičí se už nenašla. Proto bylo v rámci záchrany genofondu vzato z palmy cca 500 klonů a rozesláno do světových botanických zahrad. Dále jsou v této části skleníku různé druhy vřesů, sukulentů a například Strelizia zde dorůstá do výšky 10 metrů. V Australské části je množství různých Eukalyptů, ale především nejpopulárnější skleníková palma z ostrova Lord Howe – Howea fosteriana. V americké části určitě každého zaujme chilská vinná palma Jubaea chilensis. Po naříznutí kmene nebo větví z ní vyteče až 360 litrů šťávy, která je buď kvašena na palmové víno nebo je zahušťována na palmový sirup. Další  odběr šťávy z palmy může být již po několika měsících.

 Druhým obrovským skleníkem v botanické zahradě je tzv.“Palmový dům“ postavený jako obrácený skelet člunu. V něm jsou imitovány podmínky deštného pralesa. Největší atrakcí je Encephalartos altensteinii – nejstarší rostlina na světě pěstovaná v květináči, patřící do rodu “Cycads“ – byla totiž do Evropy přivezena v roce 1773 a do Palmového domu byla umístěna v roce 1848. Dále je v tomto skleníku rozsáhlá kolekce rostlin z Madagaskaru, z ostrovů Seychely je zajímavá kokosová palma plodící každých 6 let dvojité kokosové ořechy o váze 5-18 kg. Poprvé jsem mohl shlédnout, jak vypadá strom Macadamia tetraphylla z Queenslandu, plodící makadamové oříšky.

 Jako kaktusáře mne však nejvíce zaujal třetí obrovský skleník „Skleník prince z Walesu“. Je rozdělen na 10 částí, aby bylo možno zajistit různá mikroklimata. Dvě části patří orchidejím (teplá a studená část) a jedna velká část kaktusům. Všechny kaktusy jsou krásně rostlé, nepopálené, samozřejmě pravokořenné a pěstované v propustném substrátu s velkým podílem kamenné drti. Naopak na parapetech umístěné lithopsy, vlastně celá čeleď Aizoaceae, byly dle mého pozorování takřka v čistém písku. Kolekce kaktusů je doprovázena kolekcí euforbií a Aloí. Pro oko běžného návštěvníka jsou pastvou vysoké kleistokaktusy – winteri, candalila, dále oreocereusy a ostatní sloupovité kaktusy, samozřejmě i mnoho druhů opuncií. Letitý je jistě ležící 2 metry dlouhý Echinopsis candicans z Argentiny, z jehož těla o průměru 20 cm vyrůstá řada odnoží  již dosahujících výšky půl metru. Obrovské trsy tvoří – Disocactus marianus z Mexika, Tephrocactus alexanderi a T.molinensis z Argentiny, Echinocereus scherii subsp. gentryi (tento trs musí být úžasný v květu), Echinocereus viereckii z Mexika a mnoho dalších. Kvést již začínaly krásně kulovité Ferocactus glaucescens. Zastoupena je většina rodů včetně Copiapoa ( C. cinerea  subsp. cinerea a montana ), Sclerocactus, atd., ale marně jsem hledal např echinomastusy, toumeye a další. Pojmenování kaktusů vychází z nového rozdělení resp.sloučení rodů. A tak eriokaktusy jsou označeny jako parodie, weingartie a sulkorebutie jako rebutie, neochilenie jako Eriosyce, atd.  Potěšilo mne, že jsem objevil i odraz svojí domoviny – Echinopsis smrzianus z Argentiny, pojmenovaný po našem botanikovi Smržovi.

 Součástí botanické zahrady je i jezero s množstvím vodních ptáků, v korunách stromů přelétají domestikovaní papoušci, je možno si prohlédnout královský zámek Kew, prostě lze zde strávit celý den, jak jsem to udělal já koncem letošního dubna. O významu botanické zahrady svědčí i její zapsání v roce 2003 do seznamu světového dědictví Unesco.