Návštěva sbírek Vojty Myšáka,  Jardy Bohaty, prodejny kaktusů v Sibřině a arboreta v Kostelci nad Černými Lesy

 V srpnu roku 2004 jsem se sešel před zámkem v Mníšku pod Brdy s novojičínským kaktusářem, čarověníkářem a botanickým nadšencem Láďou Soukupem. Projevil jsem totiž zájem navštívit arboretum Truba u Kostelce nad Černými Lesy, kde Láďa před lety sloužil. Akorát se to hodilo, protože se můj kamarád vracel ze svatby Petra Pavelky a tudíž byl blízko Plzně.

 Naložil jsem Láďu do své červené škodověnky a vyjeli jsme na východ. Cestou jsme se zastavili v Čisovicích u kaktusáře Vojty Myšáka.  Bydlí s rodiči v zajímavé secesní vile na okraji obce. Vysoká věžovitá stavba připomíná kapitánský můstek ponorky. Obytné místnosti jsou rozmístěny ve třech  patrech,  přízemí slouží jako hospodářské zázemí a na ploché střeše stojí k radosti památkářů nesecesní skleník s kaktusy. Velká zahrada dá tušit dřívější honosnou parkovou úpravu na svažitém terénu. Z dob založení parku se dochovalo několik nádherných vysokokmenných stoletých  sosen a k nelibosti kaktusáře obrovský dub převyšující barák a tudíž stínící skleník. Dnes část  zahrady u domu slouží jako zásobní školka pro Vojtovo zahradnickou firmu a místo bazénu je postaven nový zapuštěný skleník (tedy vlastně plexisklovník) na kaktusy. Všude kolem jsou rozmístěny pařeniště na sukulenty. K zahradnímu domku je přilepený další skleník plný kaktusů. Uvnitř jsme shlédli především stovky až tisíce lofofór, kterým se Vojta systematicky věnuje.

 

 

Dále jsme se mohli pokochat pohledem na znamenitě vypadající pravokořené ariáky a jiné mexické skvosty. Mezi výsevy nás zaujala mistička epitelent různých druhů od hladkých křídově bílých bokejek až po skoro černé unguispiny, našla se i řada vybraných kristát, nádhera.  V několika miskách se tísnilo až boulilo tisíce strombáčů. Drn byl tak kompaktní, že se dal z misky vyklopit aniž by se rozpadl. Mezi hustými kořínky bylo minimum zeminy, rostlinám to však zjevně nevadilo, vegetovaly v pohodě a kompozice připomínala přírodní kolonii. Než jsme prolezli s Láďou všechny pěstební plochy bylo dopoledne pryč. Bylo by ještě dlouho na co koukat a o čem si povídat, ale tlačil nás čas, protože jsme chtěli ještě zajet do Kozojed podívat se na nový domeček Jardy Bohaty.

 V Kozojedech (bývalý okres Kolín, nedaleko od Kostelce nad Černými Lesy) zatím moc kaktusů nebylo. Jarda teprve prováděl důkladnou přestavbu venkovského domku na návsi obce. Skleník na střeše byl teprve v plánu. Po přivítání nás Jarda odvezl ke svým rodičům do Horních Krut , kde má skleník s kaktusy. Nevelká zahradní stavba skrývala opět kaktusářské lahůdky.

 

 

Na první pohled nebyly vidět žádné výrazné rostliny, ale majitel nám přiblížil jednotlivé kytičky, ke kterým se vztahovaly  různé  legendy od příhod při jejich sběru (samozřejmě jen semen) až po osudy putování po slavných českých sbírkách. Nepřehlédnutelné bylo například divoce otrněné gymno monvilei a vedle něj naopak krátce otrněný „Potykův zázrak“. Bylo i co dloubat a tak jsme si pár kytiček s původem odvezli domů. Od kaktusů nás odtrhlo až volání Jardovo maminky, která nás pozvala na skvělou svíčkovou s nadýchanými knedlíky a brusinkami.

 Jelikož bylo pořád ještě světlo, řekli jsme si, že ho nesmíme promrhat. Jarda navrhl, že bychom mohli ještě zajet navštívit přítele Pavla Heřtuse v Sibřině. Skoro již za soumraku jsme tam dorazili. Měli jsme štěstí, majitel známe velkoobchodní sukulentářské firmy nás přijal. Okukujeme nový závoz kaktusů tilandsií a já nevím ještě čeho na vyskládaných paletách. Kytky jedna jako druhá, nojo Holandsko, Kanáry a bůh ví ještě odkud to je dovezeno. Ceny velice mírné na tu krásu a velikost. Protože nejsme jen běžní zákazníci, ale kaktusáři, Pavel nás pozval i do své rozsáhlé dobře udržované sbírky. Na ploše cca 250m2 se tísnilo tisíce kaktusů a ne ledajakých. Nádherné oróje, velké květuschopné ferokaktusy, letité fosuláky a další a další pěkné rostliny. Pavel říkal třeba o těch orójích:  „To přišlo v komerční zásilce z Holandska. Nikdo to nechtěl, tak jsem si je nechal všechny a jsem rád.“ Už skoro za tmy jsme ještě obhlédli vytápěná pařeniště pro echinocereusy a sulkorebucie. Pavel se pochlubil i novou sulkou se jménem Heřtusii. Po setmění  už se dala prohlížet jen množárna. Před odjezdem jsme ještě dostali moc pěkné semenáčky weingarcií od Pacoja a od San Pedra. Přátelsky se loučíme a vracíme se do Kozojed. Nakonec jsme nepřespali v arboretu, jako před lety s Petrem Česalem, ale vzali jsme za vděk Jardovo pohostinností.

 V neděli už jsme žádné kaktusy neviděli, ale konečně jsme dojeli na Trubu, kde sídlí katedra dendrologie pražské lesnické fakulty. Prolezli jsme areál školy, pěstírny i celé arboretum. Je zde mnoho nově vysazených cenných exotických dřevin a Láďa zavzpomínal nad některými již vzrostlými stromy, které před lety on sám sázel. Odvezl jsem Láďu do Českého Brodu na vlak a vrátil se z vydařeného výletu domů.

  

Komentář ke článku od Jardy Bohaty

 

Ahoj Petře,

to je hezký, pěkně mi to oživilo vzpomínky. Prostě čas strávený nad kaktusy

se do celkové délky života nepočítá...

monviley  - bych psal monvilei, jinak nemám námitek, ba naopak

Pod Vojtovu fotku bych dal vysvětlivku: "Vojta Myšák - pokročilý narkoman u

svého políčka" anebo "K  metodám, které jsou při pěstování Lophophor

základní a nezbytné, patří "vošahávání" (moravsky "omacávání"), jakmile

pěstitel zjistí pokles turgoru, je třeba rostlinu zalít"

Posílám i Láďovi a Vojtovi

Jarda