Má kaktusářská turistika mě poprvé v březnu 2003 zavedla do městečka Taltal v severním Chile. Cesta byla zaměřena na zmapování výskytu „modrých kopiapoií“, což se z velké části povedlo, až na malou výjimku. Hnáni časem jsme si nechali na prohlídku údolí San Ramon Valley a nález krainzian jen jedno odpoledne. I když jsme tyto, podle mě nejkrásnější „kopky“ našli, nebyl jsem spokojen.

 Zastavili jsme severně od městečka Taltal. Sestoupili jsme do kaňonu San Ramon Valley. Podle GPS a nám známého popisu cesty jsme věděli, že se rostliny nacházejí o 2-3 km dále. Po obou stranách strže roste spousta nádherných rostlin, Pyrrhocactus, Copiapoa cinerea, dále i Copiapoa cinerea var. albispina, Eriosyce atd. V údolíčku nás zastihlo asi 40stupňů tepla a ranné odpoledne. Kamarád Milan se při podrobném průzkumu těchto rostlin zdržel natolik, že jsme se rozhodli pomalu pokračovat bez něj.

,

Já, Petr a argentinský kamarád kaktusář „Vilík“ jsme pokračovali asi 2 hodiny vzhůru. Přibližně po hodině a půl jsme mylně odbočili do vedlejšího ramene kaňonu. Už jsme se chtěli vrátit, když je Petr uviděl. Byly krásné. V časové tísni jsme udělali fotografie, posbírali pár semen a hurá zpátky. Naše zkušenost skončila na tom, že rostliny zde jsou, ale velmi vzácně. Milan samozřejmě zabloudil a už na nás čekal u auta. Rostliny neviděl vůbec.

 Po návratu před dvěma lety, když jsem si prohlížel fotografie kolegů-kaktusářů, jsem zjistil, že jsme byli pouze „ti kaktusáři“, kteří přišli k první rostlině, vyfotili ji, posbírali semena a odešli. Viděl jsem na fotografiích kolegů celé údolí těchto královen kopiapoií.

Snad proto jsem před naší další cestou v lednu 2005 začal chlapy přemlouvat, že pokud by zbylo jen trochu času, rád bych do Taltalu ještě jednou zajel. „Je to velká zajížďka“, znělo. Moc jsem s tím už nepočítal, hlavně po tom, co jsme dny v Chile měli vymezené dobou pojištění auta a museli se vrátit do Argentiny. Můj plán se začal hroutit po pátém píchnutí pneumatiky v Chile. I přesto se nám podařilo jeden den ušetřit, ale museli jsme ujet vzdálenost 500km, abychom ráno byli v Taltalu a měli na krainziany dost času. V půl desáté jsme už stoupali kaňonem, tentokrát všichni pohromadě.

Místo Vilíka s námi byla Marika. Po dvou hodinách celkem rychlého výstupu jsme našli první, menší naleziště kopiapoií. Měli jsme dost času, vody a tak jsme mohli s klidem postupovat ještě výš. Po chvilce nalézáme velkou populaci nádherných rostlin, byla to prostě paráda. Fotíme, sbíráme semínka, máme štěstí, není takové horko jako minule. Vedle sebe nacházíme kvetoucí rostliny i rostliny se semínky. Populace Copiapoa krainziana se mísí s populací Copiapoa scopulina, jedna hezčí než druhá. Po šesti a půl hodinách se vracíme k autu. Můj velký kaktusářský sen byl naplněn (posedlost). Musím říci, že jsme byli všichni hodně unaveni, ale zároveň spokojeni. „Stálo to za to“.