Autor: Luboš Loose

Již 2x jsem měl tu příležitost navštívit Argentinu a Chile. Dva měsíce na cestě v latinské Americe samozřejmě nejde absolvovat bez ochutnání místních specialit a vyhnutí se stravovacích zvyklostí těchto zemí. Český kaktusář je člověk zvídavý a zajímá ho vše, a dobré jídlo obzvlášť.

Argentina je proslulá vývozem hovězího masa, které je výrazně kvalitnější než u nás. Důvodem je nejen jiný druh skotu, ale především volný chov (bez ustájení), který činí maso podstatně kvalitnějším a zdravějším. Jídla se zde připravují způsobem, který je typický pro místa ležící v oblastech tropů a míst, kde je prostě horko. To znamená nejvíce minutkovým  způsobem. Protože Argentina je osídlená převážně přistěhovalci ze starého kontinentu, vyskytují se tady úpravy potravy obvyklé pro převážně jižní Evropu.

K nejběžnějšímu způsobu přípravy hovězího masa patří pečení (Asado). Hovězí steak (Lomo) dostanete s čerstvým hlávkovým salátem, rajčátkem, cibulkou nebo smaženými hranolky. Než Vám takové jídlo zdejší kuchař připraví, dostanete na stůl místní chléb (Pan) a v mističce cosi červeného (mezi námi přezdívané „peklo“ – místní Salsa) a pár kousků másla. Český kaktusář si samozřejmě objedná „Cervezu“ (pivo), samozřejmě to největší. Má malý problém  obsluze vysvětlit, že místní rodinné pivo chce pro každého jedno. Někdy se to i nepodaří.  Po chvilce dostáváte na stůl krásně pečené šťavnaté kusy masa v množství, na jaké nejsme zvyklí v našich restauracích a můžete začít hodovat.

Další ze zajímavých jídel je směs pečených mas (Parrilla). Bývají to hovězí žebra, kuře, místní klobása nebo jelítko, ale i kozí maso a střeva. Pečená střeva a kozí pupky nejsou pro Evropany to pravé. Při naší poslední cestě Petr prohlásil: „Nic horšího jsem nikdy nejedl“. A měl pravdu. Odcházíme nespokojeni. Další den večeříme pozdě – kolem 10.hodiny večer. Dáváme si hovězí steak s výbornou rokfórovou omáčkou a Milan s pepřovou omáčkou. V Argentině si pepřovou omáčku trošku zjednodušili a namísto lahodného zeleného pepře připravují omáčku z tvrdého, černého. Milan má problém s vybíráním kuliček pepře a proto si o půl jedné v noci objednává, jak říká „moučník“ – 3 kusy pečených hovězích žeber. Vše poctivě sní i přes naše varování, druhý den pak uznává, že moučník byl až příliš těžký na noc.

Další velice oblíbené jídlo je smažený hovězí řízek (Milanesa). Podává se tady s oblibou na Neapolský způsob – potřený směsí na pizzu, posypaný organem, překrytý plátkem šunky a sýra, ozdobený olivou a zapečený. Celý tento stát, snad i světadíl, má v oblibě pizzu. Tu pak najdete opravdu snad v kterékoliv restauraci v každém městečku. Mezi další argentinské speciality patří místní karamel, který dostanete úhledně zabalený jako džem ke snídani, ale také zapečený v koláči s ořechy jako moučník.

Chile je zemí s nesmírně bohatým mořem, proto náš zájem ochutnat čerstvé ryby byl skoro všude vyslyšen. Nutno dodat, že ryby jsou opravdu výborné, připravované čerstvé a pro mne, jako pro profesionála byly opravdovým zážitkem. Mírně mě sice šokovalo, když jsem náhodou zahlédl, jak v kuchyni stojí jeden ze zaměstnanců v botách na pracovním stole a rybu váží na závěsné váze. Vzápětí nám paní kuchařka rybu připravila a byla opravdu výborná.

Na závěr pár rad: Pokud se budete chtít dobře najíst, hledejte restauraci, kde maso opravdu pečou na ohni a neodbývají na pánvičkách. Máme vyzkoušené, že lépe se najíte v hospůdkách blízko hlavních silnic, kde mají víc hostů a tudíž tady používají převážně čerstvé suroviny. Další z mých rad je: Nevyhýbejte se výbornému ovoci, které má unikátní chuť.

Ceny jsou zde pro Čechy přijatelné a porce opravdu velké.