Loni v listopadu jsem se zúčastnil cesty do Mexika na pozvání Asociace výrobců tequily. Srdce kaktusáře zaplesalo - uvidím kaktusy v přírodě a přivezu si spoustu semen. Počátek cesty byl dle očekávání, neboť na poloostrově Yucatan snad kaktusy ani nerostou - viděli jsme však mnoho tilansií a dalších exotických rostlin.
Pak následoval hlavní cíl cesty, stát Jalisco s centrem Guadalajara, hlavní oblast pěstování agáve a výroby tequily. Kaktusy jsem ale bohužel nikde opět neviděl, kromě rthu v Guadalajare. Tam prodávali v několika stáncích malé echinopsisy nazdobené různobarevnými slaměnými kvítky. Vskutku těžko k uvěření.
Poslední část pobytu byla cesta autobusem do Mexico City se zastávkou v Querétaru a výlet do města stříbra Taxco pohořím sahajícím až do 3.200 metrů. Po dálnicích většinou zaříznutých do skal jsme uháněli stodvacítkou a čas od času se kolem míhaly obrovské sloupovitě saguara (Carnegiea gigantea) a nopály (Opuntia fucus - indika a Opuntia amylacea). Co ale bylo v okolí těchto kaktusů se už nikdy nedozvím a jistě uznáte, že při takové rychlosti nelze vidět nic. Výpravu ovšem kaktusy vůbec nezajímaly. Bez úspěchu jsem bloudil i v okolí zřícenin slavného Teotihuacánu a duchové Aztéků asi přede mnou všechny kaktusy schovali.
Několik hodin před odletem domů jsem v Mexico City před antropologickým muzeem uviděl obrovský květinový trh. Tam takřka 100 % představovaly vánoční růže a mezi nimi se krčil jeden stánek s kaktusy. Kaktusy prodával Peruánec a byly už naroubované. Koupil jsem oba druhy, které prodával - Aylostera heliosa a Copiapoa monstrosa a až do Prahy jsem byl sžírán nejistotou, co se stane, když je celníci objeví. Takže vidíte, že existuje i Mexiko bez kaktusů. Bez kaktusů ano, ale bez tequily ne.
Tequila je národním nápojem a dá se dokonce říci, že je mexickým fenoménem. Mexičané pochopili její cenu danou výlučností a vláda vydala o tequile zákon a zřídila Státní úřad pro tequilu včetně státní laboratoře. Prosadila i její mezinárodní uznání a akceptování. Všechny výrobny jsou pod kontrolou úředníků státního úřadu, kteří se od nás při exkurzích nehnuli ani na krok.
Tequila se vyrábí z Agáve tequilana - varieta Weber, tzv. modré agáve dle odstínu barvy listů. Osm až deset let staré rostliny pěstované na plantážích se zbaví listů a srdce rostliny obsahující cukernou šťávu, tzv. piňas, je odseknuto od kořene. Váha piňas je 10 - 100 kilogramů, obvykle 30 - 50 kg. Dříve se nové rostliny získávaly výhradně jako odkopky od matečních rostlin. Rány se nechaly zaschnout několik dnů a poté se rostliny sázely na plantáže. Nyní ale velké firmy uplatňují moderní metody - meristémový způsob pěstování. Z kvalitních mohutných agáve jsou odebírány listy, z nich očkovány jednotlivé části pletiv na živné půdy a pak malé rostlinky pěstovány v květnících chráněné pod sítěmi a zavlažované. Po dvojím přesazení následuje teprve výsadba na plantáži.
V továrnách jsou piňas upařeny v obrovských autoklávech, čímž je možno jejich šťávu po předchozím mletí oddělit od drti lisováním. Šťáva je ochlazena, zakvašena a po ukončené fermentaci je vzniklý alkohol oddestilován na kolonách ve dvou stupních. Výsledný produkt má 55 - 60 % obj. etanolu. Dle doby zrání je tequila rozdělována na bílou (blanco), uleženou (reposado) a roční (aňejo). Z u nás známých firem jsme navštívili Tequila Cuervo a Tequila Sausa. Vybavení těchto firem odpovídá plně úrovni výroben lihovin v západní Evropě.
V Mexiku se lze setkat ještě s názvy mezcal a sotol. Mezcal je nazýván jakýkoliv destilát z agáve, nemusí jít tedy pouze o modrou agáve. Proto každá tequila je mezcal, ale ne každý mezcal je tequilou. Sotol je druh mezcalu z agáve rostoucí v horách Chihuahua Desert a Apačové ho používají k rituálním slavnostem. Lze ho však koupit i na trhu.