Netrápím se pro to, že nemám nové auto, vilu s bazénem, tučné konto v bance a podobně. Spíše trochu závidím majiteli pěkného kaktusu nebo sukulentu, který právě sháním.

 Nejezdím kaktusy objevovat do Mexika, do jižní a severní Ameriky, či na "Kanáry". Jistě by to byl nevšední zážitek, je to však jednak finančně nákladné a s ohledem na zákaz vývozu rostlin z těchto exotických krajin by naděje na obohacení sbírky ve skleníku byla malá.

 Zaměřuji se proto na tuzemské výstavy kaktusů, navštěvuji sbírky přátel a rád se zúčastňuji spolkových zájezdů. Většinou se levně nakupuje a bývá plno legrace. V každé sbírce, i v té nejmenší, lze vždy najít něco zajímavého.

 V květnu 1994 jsem s plzeňskými kaktusáři navštívil skleníky pana Heřtuse v Sibřině západně od Prahy. Uvnitř bylo k vidění velké množství pěkných kaktusů. Mimo jiné jsem obdivoval mohutné importní echinokaktusy a kvetoucí ferokaktusy, které jsou dovážené ve velkém počtu z Kanárských ostrovů. Jeden z nich - Ferocactus coloratus o průměru asi 25 cm - mne tak zaujal, že jsem přemýšlel, jak jej získat. Po návštěvě minulých sbírek peněz už mnoho nezbylo a nechat si jej poslat poštou se mi nezdálo vhodné. Mohlo by se poškodit otrnění. Po návratu domů jsem se rozhodl, zajet si v co nejbližší době znovu do Sibřiny. Zjistil jsem si odjezdy dopravních prostředků a začátkem července, ráno ve 4 hodiny jsem se vydal na cestu. V 10 hodin dopoledne jsem již vybíral svůj oblíbený ferocactus ve skleníku v Sibřině. Zakoupený kaktus uložil do tašky - síťovky, přibalil ještě dva semenáčky, abych si později nevyčítal, že se trmácím přes půl republiky pro jediný kaktus.

 Potom kolem poledne ve 30-ti stupňovém pařáku jsem pochodoval zpátky do 3 km vzdálené autobusové zastávky v Újezdě nad Lesy. Pak metro v Praze, rychlík a znovu autobus. Večer v 18 hodin jsem konečně dorazil k domovu. Cesta byla náročná, konec dobrý, všechno dobré. Za námahu se mi ferokaktus odměňuje každoročně věnečkem deseti červených květů na počátku léta.