Téma:

Moc pěkné pane profesore. Tohle je skvělá inspirace pro "balkónové kaktusáře" Líbí se mi i ta kombinace s Delospermy, sukulenty apod. S tím podmokem to ale asi nebude tak úplně přesné. Když jsem měl kdysi takto kytky na parapetu, dostávaly vydatně vodu při každém dešti a k tomu ještě rosa. Zaléval jsem je pak velmi zřídka a při dlouhodobých deštích dokonce přikrýval. Na zabezpečení misek jsem si musel dát velký pozor. Měl jsem to ve čtvrtém patře a přesně pod oknem byl vchod. Občas i hodně fučelo a takový květináč nebo kámen by mohl být pěkný průser

Misky jsou poctivé, tzv."štěrbinové miniskalky",kdy ploché kameny jsou uloženy svisle a jsou položeny na drenáži na dně misky. To má svůj zásadní smysl jak pro pěstování alpinek, tak i kaktusů a proto jsou misky natolik těžké, že je vítr neposune. Každý pes chválí svůj ocas, ale myslím si, že tento způsob pěstování má výhody v individuální péči o např. určité druhy, vyžadující spec. péči a zálivku. Zálivka je tady podmokem.
Celkově zastávám poněkud jiný přístup k pěstování kaktusů a razím tzv. přírodě blízké pěstování. Nejde jen o aranžmá misky, které spíše odráží NAŠI představu, jak by to na nalezišti mohlo vypadat, ale jde o zajištění hlavně vláhy způsobem jako v přírodě (to je ale základ úspěšného pěstování) a potom aspon trochy nefiltrovaného záření, POHYBU VZDUCHU a kolísání teplot. S ostatními rozdíly oproti nalezištím se naše pěstované druhy musí vyrovnat, takže úspěšně pěstujeme ty s vysokou tolerancí. Je to na delší řeč, ale trend se mně to zdá perspektivní, když vidím ty chudáky ze skleníku, připomínající okurky a tendenci "mít všechny hledaného rodu".
Ještě připojuji pár ukázek z různých situací na okně, kdy ale kaktusy mají vždy své kouzlo

Dobrý deň!
Ako máte zabezpečené misky na parapete proti posuvu a pádu?

Áno, chce to oživit a tak přikládám ukázky svých misek a miniskalek, jak lze takové celoroční pěstování na předokenním parapetu také označit. Pěstuji tak kaktusy již čtvrtým rokem, i když od loňska jsou v 6. podlaží na jižní straně panelového bloku a koukají na Brno i Pálavu v dáli. Zažívají tady různé nepohody i ideální rozkoš ze sluneční koupele až výhně. Ale dost slov a obrázky to dokreslí

Chce to zde nějaké další fotky pro doplnění atmosféry celoročního cyklu.
Třeba nyní se můžeme spolu s kaktusy radovat, že ani v zimě netrpí u nás žízní a mohou si naplno vychutnat vodu plnými doušky.



P.S.: Kdyby někdo z vás věděl kde lze sehnat menší SVĚTLÉ plastové VENKOVNÍ a UV odolné truhlíky s horní maximální šířkou do 13-14 cm (lépe 12-13) s jednoduchým designem, tak kdyžtak do SZ. Se šířkou 16 cm odolné a i nižší truhlíky už mám.
Pro malé polystyreňáky, viz foto, zdroj v Praze mám - je na nich vidět jak se od zhora budou postupně venku destruovat.

Ja som to praktizoval tak, že keď som na temene videl malé púčiky, "úplne malé" vtedy som zalial. Zatiaľ to vždy skončilo zatiahnutím púčikov. Tak ich jednoducho zalejem v predstihu nech si vodu vezmú kedy chcú.

I já se řídím Mílovou radou.
Mílovo oteplení znamená, že mrzne jen v noci. To bych musel mít letos zalito pořád. Já se dívám do temene rostliny, jak se začne otevírat, tak ryhle vodu.
Co se psávalo v (ne)odborných knihách a někdy se to přebírá dále, tedy že se to nemá zalévat před vykvetením nebo, že předčasná zálivka vede k opadu poupat, je návod jak způsobit, aby to nekvetlo ani po 20 letech. Včas napité kvetou i malé kytky.
Ta moje je taky od Míly, dostal jsem ji jako semenáček zhruba před dvaceti lety, kvete už dobrých 15 let pravidelně.

Doporučuji začít se zálivkou už někdy začátkem března, hned, jak se jen trochu oteplí.

Tie moje zatiaľ vždy púčiky zatiahli. Tak stále dúfam a hľadám chybu.

Taky jednu přidám. Je asi šestiletá roubovaná na echinocereusu.

Mamlas - Utahia sileri

Pro porovnání rostliny z naleziště.
Utahia sileri, near road389, 2km E Pipe Spring National Monument, Kaibab Indian Reservation GPS 36° 51.75' N; 112° 42.65'W, Mohave County, Arizona, USA - foto Václav Hlaváček

Na tieto kvety stále ešte čakám, ale som trpezlivý.

Vzpomínka na loňské jaro Utahia silerii

V zemi je asi polovina objemu vápencového štěrku, zrnitost 0 až 15 mm. Byl snadno dostupný jako odpad v Hydčicích, ale kde ty loňské sněhy jsou. Dneska tam holt už dávám zase písek a kupovaný jemně mletý vápenec cca litr na kolečko.

Vědecky je dokázané, že venku v terénu nikdo nechodí s lopatkou a nedělá vrchní drenáž. Tak že samo o sobě je to jenom a jenom v tom, jakej substrát je použit. A na to je zase vědecky dokázané, že pokud se dělá sám výsev kolem mateční kytky, tak je substrát dobrý. Vědecky vzato se prostě některý kytky zatahují do země a některý potom kolem krčku vypadaj hnusně, ale oni tak vypadat mají. Vědecky vzato je to jenom a jenom o tom, kdo se jak rozhodne právě podle substrátu a pohledu na estetiku, kterou má v hlavě. Prostě některé kytky mají rádi jílovitou a nebo sprašovou zemičku a jiné štěrkovou ... no a jak potom manželce vysvětlit, že je to každý jinačí ... to se nedá a tak nastupuje "horní drenáž" ... teda to je teda název, kterej vůl to tak pojmenoval

Taky jsem někde četl, že vrchní drenáž je škodlivá. Osobně jsem se s tím také nesetkal, ale pokud se nad tím zamyslím, jedno vysvětlení mě napadá. Ta vrchní drenáž by mohla škodit v případě, pokud je někdo zvyklý používat poměrně jemný substrát s vyšším podílem jílovitých složek v kombinaci se zálivkou podmáčením. Vlhkost stoupá nahoru, zarazila by se právě u té vrstvy drenáže a v podstatě by kořenový krček byl vystaven mokru trvalejšího rázu. Samozřejmě platí to pro silnější vrstvu drenáže a z kamínků, antuka jako porézní materiál vodu nasává a převádí až na povrch. Taktéž to neplatí pro hrubé substráty, kde složení samo o sobě zaručuje velice dobrou propustnost. Samozřejmě se mohu mýlit, ale mohlo by to být jedno z vysvětlení tvrzení o škodlivosti vrchní drenáže.

Přidal bych ještě třetí, pro mne hlavní důvod proč obsypávám většími kamínky - déšť, nebo zálivka neodplaví substrát z květináčů.

Každý to mámje jinak. Osobně dle vlastní zkušenosti s kytkama nesouihlas. Hlavně pokud to jsou např. 3 vrstvy dle velikosti kamínků.

Tak koukám, že se nám zase ojevilo po letech téma zasypávání povrchu substrátu. Nevím, kde jste přišli na vědecké zdůvodnění jeho škodlivosti. Že by to byl důvod zapaření a následného úhynu rostlin určitě není pravda.
Zasypávám povrch snad od té doby, kdy jsem začal pěstovat kaktusy a nikdy jsem nepozoroval nějaký problém. Ať už se jedná o rostliny na skalce, venku v květináčích nebo ve skleníku.
Důvody jsou v podstatě dva
1. lépe to vypadá
2. tělo kaktusu je v kontaktu s hrubým prosátým pískem a drtí (to, co propadne přes síto 3 mm používám na pískování trávníku), který rychle oschne a proto nehrozí možnost hniloby, ...

Psal jsem obecně o mulči, na tom povrchu u fotek to vidím jako normální bez mulče, když je v tom hodně minerální části a štěrk v subtrátu.
Co se týče květníků, tak jsem kvůli využití místa zvědavý na tyhle (viz i 13x13 a 20x20). Je to snad podobný i na jedné fotce.
cact.cz/z-1016-kvetinac-16x16-cm-2200-kc-a26
Zde přímo foto z chrudimských stránek.

Snad na mě nějaký kus zbyde, abych si je vyzkoušel (křemíkový svět zahaproval a napoprvé objednávka emailem nedorazila jak měla).

A ta zemina v těch květináčích má kolik % vápenc. štěrku? 5%? Používám drtivo 2 mm a u něj stačí rel málo - má rel. velký povrch. Samozřejmě u jemně mletého stačí méně, ale tam nechť si uživatelé dají pozor na "maltu". Když jsem měl substrát z písku i s jemnými částmí + asi 10% sprašové zeminy s dal do toho jemně mletý dol. vápenec asi 5%, tak jsem vyrobil pěkný "beton".

Jestli se v mých miskách zdá být mulč, tak je to jen sen, zem je až nahoru, ovšem přiznávám, má podíl vápencového štěrku.
Triglochidiatus na obrázku je v chrudimském květníku 13x13 cm, pro semenáčky tak do 15 let jsou dobré, ale pro dospělé echinocereusy jsou malé.

nemám s nimy zatím moc zkušeností, ale podle dostupný literatury bude asi záležet taky na nadmořský výšce a s tím související jestli jsou zvyklý na delší sněhovou přikrývku nebo ne, čím vyšší tím překrytí sněhem a tedy i vlhkost hůř snášejí

MAMLAS: Vypozoroval někdo které vivipary (oblasti výskytu) jsou na uhnití od květů/plodů odolnější?
Mohli by to být lokality, kde jsou ve vegetačním období pravidelnější deště?
Ještě koukám na ty kulatý misky. Co tak po novu otestovat ty hranatý nový truhlíkokvětináče z Chrudimy? Snad je taky letos budu moct vyzkoušet. Ale radši bych, kdyby měli svtětlejší barvu kvůli menšímu přehřívání.

Osobně, právě z důvodu zapaření kořenů (odpálil jsem takto i krásný trs Echinocereusu coccineusu během letních pařáků co byl venku ve velkém květináči), nejsem přítelem mulčování jemným štěrkem na povrchu. To když už to moc vysychá, tak dám na povrch pár kamínků (v cm rozměrech) s mezerami mezi nimi pro alespoň nějaký odpar z povrchu. Předpokládám, že ten kdo jako mulč používá světlé, ale alespoň mírně nasákavé kamenivo v 1 vrstvě, tak ten má riziko zapaření nižší.

Ota: Já už nemám sních nikde, kytky jsou promočený jak v podzimním dešti.

Pozatek: V polystyrenovým fujtajbl truhlíku substrát prosychá rychleji než v plasťáku.Přece jen polystyren má ve stěně mikroškvíry.

Díky oblevě se dnes kytičky postupně osvobozovaly ze sněholedové čepice, pod kterou teď byly několik dní přikryté.
Echinocereus baileyi SB211


Ležící "placaté" opuncie a Cylindropuntia whipplei

Máme tu oblevu, dnes ráno byla na zmrzlých kaktusech krásná jinovatka, než jsem si vzpomněl, že by to bylo dobrý vyfotit, bylo odpoledne a většina rostlin nejméně částečně rozmrzlá a místo jinovatky na nich byla voda.
Ecer. inermis:

Ecer. triglochidiatus

Jen ty nejtlustší byly ještě hodně zmrzlé a jinovatka se částečně drží - Ecer. coccineus ssp. paucispinus

Vladimír Todt napsal: Vivipary jsou potvory. Záleží odkud je genetika. Buď vybírat lokality a od spolehlivých lidí si brát ověřenou genetiku nebo koupit 1000 semen a udělat výsev mixu a od mala pěkně tvrdě (pokud mají být kytky tvrdě pěstovány v dospělosti - vyhodit kojence na dvorek i v zimě, aby byly otužilí - lépe je porodit přímo venku na dvorku).
Co pomře nestálo za to a muselo by se stejně kolem toho lítat a hýčkat. A zbytek se uvidí co snese. Arizonica patří, tuším, zrovna k těm choulostivějším.

Sežeňte mi od sbírkovníka např. vivipary z Alberty, Britské Kolumbie, Saskatchewanu nebo Manitoby - semena. Schválně jak ty půjdou. Ale kousky z New Mexica se taky drží.

Jinak někteří s viviparama volně venku nemají problém, viz foto 2 na této stránce ("hýčkání" ledem a vodou přes zimu).

Moje zkušenost s viviparou je jiná, Ani mexické provrenience se nedají u nás mrazem v očekávanou dobu zabít. Zdůrazňuji v očekávanou dobu, jakoukoli provenienci přendanou ve vegetaci do mrazáku zabije mráz v neočekávanou dobu spolehlivě, přestože mráz v mrazáku je vlastně slabý.
Velice málo z těch, co jsem zkoušel, toleruje, když ve směsi pro jejich sázení je zem z naší zahrady. Většina roste celkem dobře v jemném říčním písku, ale některé, třeba var dezertii mi nerostou vlastně v ničem a na jejich pěstování jsem už rezignoval.
Vivipar jsem už zabil mnoho set, tak něco k nesnazším metodám jak na to:
1. Zapaření kořenů - bezkonkurenčně nejsnazší, funguje i na malé semenáče. Nejlépe funguje ve velkých plastových nádobách, hojně zalévaných.
2. Zplesnivělý květ nebo poupě. Pro prevenci vraždy dle metody 1 v létě nezalévat, nenapité vivipary ale květy neotevřou a čekají s tím na vodu celé léto. Na podzim po ochlazení se zaleje, konečně vykvetou, květy v podzimním vlhku zpesniví a rostlina snimi. Nebo se zaleje ve správném termínu, kytky vykvetou, pak ale následuje Medardova kápě a vadnoucí květy zplesniví i s rostlinami. Nebo se nezaleje, odumírající poupata v říjnu zpesniví a rostlina s nimi... Tato metoda funguje jen na květuschpné rostliny, u semenáčků je neuplatnitelná.
3. shnilý zapomenutý plod zjara. Zralé plody Esc. vivipara na rozdíl od rostliny mrazuvzdorné nejsou a přemrzlý plod zjara shnije. Pokud se tak stane v temeni rostliny, tato zpravidla následuje osud podu. Uplatnitelnost stejná jako u metody 2.

Letošní zima je již teď studenější než loňská.
Co se týče teď jednoduchých klimat. grafů - jejich výhodou je pro výběr kaktusů na ven,že je to nesnadněji dostupná informace. Nevýhodou je pro zjednodušení velké zprůměrování po měsících. Třeba sosbně mám cca odpozorováno, že jestli chci z toho min teploty, včetně nějakých těch slabě extrémnějších teplot s percentilem pod cca 7 % a níže. Tak od průměrné teploty v lednu odečtu ještě cca 20 °C. Je to takový echt hrubý nástřel. Pst pod 10% je tak odečíst např, asi 17 °C apod. Tu dvacku si aspoň líp pamatuju.
Pro další detaily se již musí více pátrat. Když někdo označí detaillněji lokalitu, tak přes Google Earth se dá +- autobus kouknout na 3D mapu okolí - jestli to je kytka z vyprahlé "nížiny" nebo spíše z hor 2500 m vysoko o 30 km vedle. Pokud je lokalita celkem vyrovnaná i dle mapy a je v tom místě ještě městečko s meteo stanicí, tak to je asi nejlepší co lze nalézt.
Pak se to stjeně musí vyzkoušet v praxi. Nebo brát semena třeba s označením pod -18 °C apod., a pak to více otestovat u větších výsevů - extenzivnější přístup.

Mojmíre - Když se chci zabývat mrazuvzdornými nebo dokonce v podmínkách naší zimy ve volné kultuře zimovzdornými kaktusy, tak mě klimatické podmínky hodně zajímají a považuji za důležité se snažit co nejpodrobněji zjistit, v jakých podmínkách ve své vlasti ty kytičky rostou. Z klimatických údajů mě proto spíš než průměry nejvíce zajímají naměřené extrémní mrazy, průměrné minimální teploty v zimních měsících, výskyty mrazů v podzimních a jarních měsících, průměná celková výška sněhové pokrývky a průměrné dešťové srážky celkem a rozložené v jednotlivých měsících. I tak je to ale samozřejmě jenom velmi přibližné - hodnoty na nalezištích se mohou lišit od uváděných hodnot meteorologických stanic. Velkou roli hrají i mikroklimatické podmínky ... koneckonců i já mám v umístění své miktrosbírky dost významné mikroklimatické rozdíly, co se týče vystavení dešti a sněhu ... A zbytek ponechávám na vlastním citu ... strčím mezi ty kytičky svůj nos a snažím se do nich co nejvíc vcítit, abych zjistil, jak se jim příslušné počasí líbí

Tohle je pro lidi, kteří se rozhodují mít kaktusy venku celoročně nebo s mírným krytím adopředu si sháněji lokality a i tyhle grafy nebo obdobné popisné informace (a hlavně ti, kteří je mají bez krytu neustále nebo chtějí mít). Tak dle toho lze i odhadnout které lokalita je OK a s kterou lokalitou kaktusů by mohl být problém. Ty potřebuješ hlavně kdy máš tak kytky uklidit, když máš některé venku nebo ve skleníku bez topení co počasí dovolí. A nejsou to echt otužilci nebo nebyly v tomto od mala selektivně pěstované - pokud k tomu mají alespoň drobet genetické předpoklady. Tohle ti teď tak pomůže spíše v tom,že Esc. viviparu v. arizonicu kolem oné loklaity v Arizoně strčíšna na sucho přes zimu do skleníku venku a kdyby hrozili mrazy třeba -15 a delší dobu, tak ji dáš napůdu nebo do zahradní verandy. A zase když budeš mít onu Esc. viviparu z Alberty, tak jí můžeš vysadit do té pokusné záhonoskalky s tím, že by měla i rezervu přes zimu vydržet bez krytí volně venku i kdyby bylo -25 °C atýden předtím i pršelo. Pak už vypadne z kytek, kvůli kterým potřebuješ sledovat předpověď.

Myslím, že své pohnutky už jsem popsal. Prostě to chce sledovat předpověď počasí a podle toho se zařídit. Ty grafy mě fakt neberou, na to nemám. Pro někoho ale snad dobrý. Nic ve zlém.