Téma:

Tak ještě něco...

A hele... Načetlo! Pochopitelně tohle nejsou Neobesseye ale Echinocereusy..

Také něco přidám, je to z mé podzimní návštěvy u V. Zavadila... Má fantastiskou sbírku převážně NA (Neobesseya et all..) (Snad se ta fotka načte, ještě jsem to sem nedával..)

Opět jen v rychlosti posílám díky. Je to skvostné vidět otrnění vylézat z pod "závěje" Těším sa další reporty z jarních dnů.. Jo, a jak tedy s oním "jarním" pálivým sluncem? "Parapetky vnější" je zvládají, jejich odolnost je trvalá pro první ostré jarní paprsky?

Jak vidíte, ten věk se podepisuje a dobrodružství nejsou vyloučena, ale pokusím se o doplnění obrázků.






V současné době to už taje

Tak to bylo pohlazení na duši a děkuji. V souvislosti s "pěstováním na parapetu" obvykle dodávám, že člověk musí zároveň přijmout novou, či jinou filosofii pěstování. Je třeba krotit sběratelskou vášeň a touhu "mít vše, co se líbí", popřípadě co nejvíce taxonů, samozřejmě v hranatých květináčcích, aby se jich dalo co nejvíce nashromáždit. Jde o to, že budeme pěstovat pouze "tvrdé brášky" od mexických hranic na sever až po Kanadu a nebojme se, že to bude fádní, nepestrá společnost. A nebudeme je hýčkat, ale naopak jim dopřejeme extremní výkyvy počasí, ty nejvyšší teploty,co jižní strana domu dává, plné záření a co nejvíce větru. Jen s vodou může být problém a sám nevím, jak se mnohé druhy vyrovnají se situací, jaká třeba nastala právě nyní. Protože mám již zkušenost, že až s podivem, dokonce i tzv."choulostivé" druhy nakonec zimní promáchání kořenů ustojí a rostou i kvetou dále bez problémů, budu letos přece jen s určitým napětím sledovat, jak to dopadne a jistě dám zprávu.
Samozřejmě v této souvislosti jde také o substrát a myslím si, že praxe alpinkářů, budovat tzv. štěrbinové skalky je šťastným řešením také při tvorbě kaktusových minipouští nebo miniskalek. Zakládám je tak, že na drenáž ze štěrku svisle kladu zajímavé ploché kameny, zasypávám štěrkovitým,hlinitopísčitým substrátem a do štěrbin sázím. Pokud jde o tvar misek pak nemyslím, že jde o velké dilema. Zcela jistě by ale neměly vniknout kouty, kde se bude dlouho udržovat vlhká a neprokysličená půda. Přítomnost kamenů poskytuje patrně kaktusům přiměřenou a dlouho přístupnou vlhkost a byť nedovedu popsat příslušné fyziologické procesy, praktici vědí, že kaktusy nejlépe rostou, když substrát začne zcela vysýchat.
Pokud jde o horniny, pak bychom měli vybírat takové, které se nám líbí, ale nic excentrického, spíše přirozeně navětrané s lišejníky. Jistě by bylo stylové, kdyby odpovídaly těm na přirozených stranovištích, zdá se mi ale, že kaktusy mají nepříliš vyhraněnou ekologickou valenci a "snesou všechno". Já mám často v miskách hadec, známý nadbytkem Mg a tím, že právě to má za následek vznik nanismů, což by bylo přínosné.Pěkné jsou ale vápence nebo vrstevnaté opuky, pískovce a další. Hledat kameny je další dobrodružství, provázející pěstování v miskách.
Nechci být rozvláčný a proto bych jen dodal, že laikmotivem tohoto pěstování je příklon k přirozenému nebo přírodě blízkému pěstování a tudíž výslednému přirozenému vzhledu kaktusů. Nezáleží na tom, aby rychle rostly, ale byly vitální a kvetly. Přece snad všichni na nich obdivujeme mimo jiné tu úpornou dovednost vzdorovat těm nejdrsnějším podmínkám, přežívat, nevzdávat to a když je už opravdu nejhůř, tak kvést, zplodit potomstvo a dostát tak základnímu přírodnímu zákonu: zachovat rod. No a to vše nás baví pozorovat a když to máme tak říkajíc pod nosem, dává to náplň, baví nás to, máme co dělat, život je plnější. To ovšem oceníme, když se nám začne život zpomalovat, vše jaksi tichne a říkáme si, že má smysl dělat už jen to, co nás opravdu baví.

Baví mne i jen to čekání, jaká fotografie "z parapetu" se zase objeví Baví mne i to "tlačítko Poděkování", v tomto případě jej používám skutečně rád a od srdce. Tyto příspěvky jsou pro mne nedocenitelné... Jen nevím, zda budu mít kdy odvahu i ostatní potřebné obejít se bez hranatých květináčků (bez nich jsem si kaktusení nedovedl představit nikdy), a začít osazovat podobné krásné mísy.. V této souvislosti mne napadá toto: Snad by se daly najít i hranaté pálené květináče, truhlíky atd..? Zkusím pátrat.. Avšak - v rozích by se mikroklima pro kořenové větvění nejspíš lišilo od "centální části" květináčů. Co si o tom myslíte? Není z tohoto důvodu přece jen optimálnější kulatý tvar? A ještě poprosím - jaké kameny máte ověřeny jako vhodné? Nepřipadá mi, že by to byl vápenec, spíš mi to přijde jako nějaká kyselá ortorula, živec nebo..? Děkuji

Rychle napravuji. Vedle Echc.perbellus je Epit.greggii - nebožka, protože zmrzla. Echc.reich. SB941je v misce dole, jak snad bude vidět tady
současný obr. z ledna

Mrzí mne, že se obrázky "překlopily", ale třeba si to umíte vyspravit. Když už jsem u toho posílání, tak ještě něco přidám. Celkem mám přes 40 misek, některé rostliny jsou ještě juvenilní, někam dosazuji svoje semenáče, člověk má ale co pozorovat a může se těšit na květy. Je "přirozené", když jsou v miskách jedinci různého stáří, inu diverzita.

Echc.reichenbachii,SB 941,Kerr Co.,Tx.,Esc.vivipara v.bisbeana,Tucson,Az.,Scl.mesae-verdae FH 061.1,Navajo Co.NM

Echc.reichenbachii,Wilson Co.,Tx, Echc.fendlerii,SB 134,Bernalillo Co.,NM, Esc.vivipara, Rocky Island,Le Flore Co.,Okl.
totéž v době květu
Echc.perbellus,SB 85,Harding Co.,NM,Echc.reichenbachii,SB 941 Kerr Co.,Tx.,
v době květu
Tady dominuje Epit.micromeris (zřejmě jsem náhodou natrefil na ekotyp z NM, protože odolává a podobně její potomstvo a Echc.rigidissimus v.rubrispinus

Letos si kaktusy venku užijí. V listopadu a prosinci v mlze a díky deštivémurosení ve větru patrně dost promokly, zvláště ty na kraji parapetu, v prosinci dvakrát sníh a námrazy mezi tím. Být to v uzavřeném prostoru, asi by to byl jejich konec. Na větru v 7.podlaží ale přežívají a právě tomu proudění vzduchu a pochopitelně štěrkovitému substrátu (+ svisle kladené ploché kameny na drenáž, na dně misky - "štěrbinové miniskalky")lze zřejmě vděčit, že přežívají. Protože je mám "pod nosem" a neustále je pozoruji, chci dokonce tvrdit, že zima, se zvraty, pálivým slunkem a pod. není obdobím úplného vegetačního klidu, ale že semenáče a mladé rostliny nepatrně nabývají na objemu a "žijí si i v zimě". Ostatně posuďte sami.
21.12.2016


12.1.2017


Esc.sneediiv.leii
Echm.intertextus v.dasyacanthus

Teď jsou kontroly a odhady velice předčasné, kdyby mělo něco odejít, jako že z vyfocených to nečekám, tak se to pozná až ve druhé polovině května.

Já dnes využil slunečnýho dne a taky zkontroloval svojí mísu s mrazuvzdorkama, prošli -15°C a zatím vypadají dobře



coryphantha (escobaria) hesteri


neobesseya misouriensis


escobaria vivipara v. kaibasensis


echinocereus triglodichiatus inermis


escobaria sneedii v. leei


cylindropuntia leptocaulis

Zimní idylka u nás za oknem. V popředí dva Pediocactus simpsonii v.minor (hermannii) HK Carbon Co, Wyoming. Mezi nimi se v jejich závětří a stínu krčí jejich několik loňských semenáčků.

Radku, je skoro nemožné podle fotky z kultury určovat variety Esc. vivipara. Vono to není snadné ani podle fotky z přírody, i když se ví kde byl snímek pořízen. Spíš je snazší odhadnout, která varieta to není: desertii, vivipara ani kaibabensis.
Jediná skutečně mrazuvzdorná mamilárie: Mamm. wrightii. Velice snadné je zabít ji v létě.

Díky za poznámku. Nejde ale jen o visuální dojem a snahu napodobit přírodní scénerii. Celoroční pěstování, konkrétně na parapetu okna, je také blízké podmínkám na přirozených stanovištích. Kaktusy zde snášejí v létě extrémní teploty 40-50 st.C, v zimě mráz, to vše při proudění vzduchu. Výsledkem je přirozený vzhled s bohatým otrněním a vitalita včetně bohatého kvetení. Pěstování v miskách má výhodu, oproti pěstování v mísách, které se na tomto diskusním fóru také zmiňuje, v tom, že lze bez problémů individuálně zalévat podmokem. Význam pro vodní režim kaktusů mají také obvykle svisle uložené kameny, sahající až ke drenáži u dna. S miskami se lépe manipuluje a až kaktusy sestárnou, neztrácí aranžmá své kouzlo, založené také na individuálním vzhledu jednotlivých druhů.
Samozřejmě že toto pojetí jde trochu proti "sběratelskému" trendu a také "shromažďovatelskému" pudu, tak vlastnímu člověku. Prostě jednotlivé druhy a jejich variety nemáme ve květináčích vedle sebe a časem z nich ve sklenících nevypěstujeme okurkovitá individua. Je to na dlouhou diskusi, být mladší, pořídil bych si na zahradě pěstitelské pulty, kryté otočnými průhlednými panely a zde bych volně (v zimě zastřešeně) pěstoval vše, co roste od Mexické hranice na sever. Protože jsem ale starý a neduživý, pěstuji to na parapetech dvou oken a na balkoně paneláku.
Že to roste a kvete dokládá Esc. vivipara v. arizonica (já si myslím, že f. radiosa, ale nikdo mi to tady nepotvrdil ani nevyvrátil), která kvetla celkem 5x a to 6.6. (netypicky z boku), 28.6. již z temene, dále 10.7., 26.7. a konečně 23.8., jak jsem tady ukazoval. Ostatně tady jsou fotky (pokud vše přidám správně)
První kvetení 6.6.,
Květy 28.6.
Květy 10.7.
Kvetení 26.7.
Poslední 23.8.

Řekl bych že je to velice dobrá inspirace. Jak co do výsledného efektu, tak pro úvahy o vzhledu celku při pěstění kaktů.. Ostatně i bonsajisté upřednostňují "výseky" přírodního rázu, efekt je tedy neopomíjitelný..

Nějak tato stránka "zamrzla" a možná všichni opravdu čekají až přijde zima





. Přesto tady přikládám současný obrázek Esc. vivipara v. arizonica, o níž se domnívám, že by to mohla být v. radiosa (ostatní mlčí). Právě včera znovu a letos již po páté bohatě rozkvetla, což můžeme chápat jako důkaz, že se jí na okně a na volnosti opravdu daří.Navíc připojím něco z vrcholného času kvetení, což lze chápat jako připomínku, že kaktusáři vlastně nevnímají, že rok za rokem stárnou,protože se naopak těší "až budou zase kvést kaktusy ...".

RadekM napsal: Kvetou další a další rostliny a zdá se, že pobyt ve volnosti před oknem jim velmi svědčí. Jak jsem již uvedl, jde o způsob, který lze označit jako "přírodě blízké pěstování", kde bych zdůraznil částečnou ochranu proti dešti a jižní expozici na stěně domu, což nevylučuje částečné promoknutí i v zimě, ale znamená také rychlé přehřátí a v létě velké teplotní amplitudy, ovšem to vše s pohybem vzduchu. Jde tudíž o podmínky diametrálně odlišné od toho, co poskytuje skleník, větrané pařeniště a volná kultura. Je to patrně nejpodobnější tomu, co mají kaktusy v přírodě a proto to označení (lesníci takový způsob pěstování znají). Možná stojí za to, toto téma "zvednout" i v kaktusářství a pracovat s ním, což je na delší řeč.

RadkuM, Tvůj způsob pěstování se mi velmi líbí. Rovněž se o něco podobného už pár let snažím a zdá se, že kytičkám to velmi svědčí. Díky tomuto přístupu jsou velmi odolné a ve výborné růstové kondici. V Tvém podání se ale navíc jedná o hotová umělecká díla prakticky ve stylu bonsají

Za mě připojuji pár letošních květů - kvetoucí Echonocereusy a Escobárie. Odkvetlé Pediocactusy již tvoří semeníky.

Radku, moc pěkné...tento způsob pěstování je mi velice sympatický - já sám k tomu už nějaký čas sbírám odvahu. Mám na terase 7 metrů dlouhou zídku půl metru širokou a obrázky tvých kytek rozhodly, jak ji využiji v příštích letech.

Omlouvám se, přidávání fotek mne stále "překvapuje", ale přes to posílám další.

Echc. reichenbachii SB 941, Kerr Co., Tx nezklame a kvete spolehlivě

Echc. rigidissimus hybr. (tak jsem označil bezejmenný semenáček, který jsem kdysi koupil v Kroměříži), který má nejen velmi zajímavé areoly, ale také květ. Údajně je znám i z volné přírody

Ještě jednou detail květů

Echc. reichenbachii nikdy neomrzí a potěší jak je variabilní

Tady je ukázka, jak vypadá Echc. rigidissimus hybr. v zimě, když se zbaví vody

Kvetou další a další rostliny a zdá se, že pobyt ve volnosti před oknem jim velmi svědčí. Jak jsem již uvedl, jde o způsob, který lze označit jako "přírodě blízké pěstování", kde bych zdůraznil částečnou ochranu proti dešti a jižní expozici na stěně domu, což nevylučuje částečné promoknutí i v zimě, ale znamená také rychlé přehřátí a v létě velké teplotní amplitudy, ovšem to vše s pohybem vzduchu. Jde tudíž o podmínky diametrálně odlišné od toho, co poskytuje skleník, větrané pařeniště a volná kultura. Je to patrně nejpodobnější tomu, co mají kaktusy v přírodě a proto to označení (lesníci takový způsob pěstování znají). Možná stojí za to, toto téma "zvednout" i v kaktusářství a pracovat s ním, což je na delší řeč.

Esc. vivipara v. arizonica (radiosa?) kvete atypicky z boku (7 květů), ale na temeni se chystají další



Esc. vivipara se zajímavým květem a velkým, napitým stonkem

Echc. fitchii s růžovým květem zatím úspěšně přezimuje

Esc. missouriensis f. roseiflora dlouze kvete a opravdu potěší

RadkuM, mohl bys tu krátce nastínit svoje zkušenosti s doprovodnými rostlinami? Zdá se mi, že tam vidím Sedum sexangulare, nějaké asijské (?) rozchodníky a snad Delospermu. Hlavně rostliny mimo Crassulaceae by mě zajímaly. sukulentní "skalničky" neznám, aspoň ty Delospermy si zjevně budu muset trochu načíst. Já jsem zatím jen u Sedum acre a sexangulare. Mám rád i ty větší druhy rozchodníků (album, reflexum, hispanicum, a i ty velkolisté), aBohuželle v kultuře umí být překvapivě vzrůstné a do misek s kaktusy se jich trochu bojím. Na skalce by byly určitě super. S čím máš dobré/špatné zkušenosti?

Omlouvám se, že odpovídám až dnes.V miskách pěstuji zaručeně mrazuvzdorné a celkově odolné: Sedum acre a cv. luteum, S. sexangulare, S. ewersii, podobné S. cyaneum a poněkud vzrůstnější S. album cv. leuchtfeuer s nažloutlými konci výhonů, S. ochroleucum. Potom velmi vděčné Delospermy, které se nabízí v široké palete druhů a cv., ale mrazuvzdorné jsou zejména Delosperma basuticum se žlutým květem a kompaktním růstem a jeho bílokvětý cv. White Nugget. Dále je to žlutokvěta D. nubigenum CV. nanum (D.nubigea), dále D. alpinum s červenými výhony a malým květem a červeně kvetoucí D. sutherlandii s bujným růstem, které je třeba zastřihovat.
Tím se dostávám k pěstování, protože rostliny se dovedou po zalití misek natolik rozrůst, že je třeba je zastřihovat a to co nejníže a nad lístkem. Zde za čas obrazí a nové výhony rostlinu zahustí a lístky se zmenší. Některé trsy je třeba radikálně zmenšit aby kaktusy nestínily. Když ale dodržujeme periodicitu zálivky, letní klid a zimní sucho,doprovod přežívá a nebují a nakonec nebují ani kaktusy. To je nakonec také cílem "přírodě blízkého" pěstování, jak bychom pěstování v miskách a na miniskalkách mohli také označit. Dosáhneme toho, že se Echinocereusy "okurkovitě" nevytahují a hlavně bohatě kvetou, jak je patrno na obrázcích.
Echc. reichenbachii s celk 7 květy a pupeny
Echc. reichenbachii f. perbellus
Esc, vivipara s celk. 8 květy a pupeny
Echc. russanthus SB 864, Brewster Co., Tx s 6 květy
Echc. reichenbachii -dokonce i v době bujného růstu je vrchol plochý

RadkuM, mohl bys tu krátce nastínit svoje zkušenosti s doprovodnými rostlinami? Zdá se mi, že tam vidím Sedum sexangulare, nějaké asijské (?) rozchodníky a snad Delospermu. Hlavně rostliny mimo Crassulaceae by mě zajímaly. Bohužel sukulentní "skalničky" neznám, aspoň ty Delospermy si zjevně budu muset trochu načíst. Já jsem zatím jen u Sedum acre a sexangulare. Mám rád i ty větší druhy rozchodníků (album, reflexum, hispanicum, a i ty velkolisté), ale v kultuře umí být překvapivě vzrůstné a do misek s kaktusy se jich trochu bojím. Na skalce by byly určitě super. S čím máš dobré/špatné zkušenosti?
Jo, abych nezapomněl, máš ty misky fakt parádní!

Omlouvám se, ale podívejme se, jak to kvete v Zion NP a na Kaibab Plato a obligátní pohled na kaktusový ráj na jihu Arizony

Ještě doplním Esc. missouriensis v. roseiflora a Esc. miss. SB 205, pohled na misky a na parapet

Bude to teď krásný čas, protože každý den něco nového rozkvete. Ve skleníku to ani neoceníte, ale v miskách na parapetu dvou oken to je událost, co způsobí radost. Dnes např. se konečně rozvinul květ Echc. coccineus Zion NP, Nevada, dále již rozkvetlo všech 11 květů na Echc. russanthus, Brewster Co., Texas, moje druhá rostlina Ped. peeblesianus v. menzelii (podle zásady schválnosti se nesešly) a Esc. missouriensis, které, se mně zdá, mají nějaké menší květy

Krása...taky zvažuji, že si to sesadím na velkou oválnou keramickou bonsajovou misu....50cm délky a 27 cm šířka v nejšírším bode, výška 5 cm....

Opravdu moc pěkné.

Obrázky s texty se nepodařilo zaslat a tak jen samotné obrázky také potěší

Na miniskalkách před oknem to už opravdu žije a také kvete o násadě poupat nemluvě. Současné slunečné dni prospívají a tak každý den je co obdivovat

Echc. russanthus SB 864, Brewster Co. Tx

Ped. peeblesianus v. menzelii RP 116, Coconino Co. Arizona

Echc. viridiflorus v. viridiflorus

Echc. russanthus Brewster Co.Tx

Echc. coccineus v. mojavensis Wschington Co. Utah Zion NP, ne ane rozkvést


Epit. micromeris nejen
bez problémů přezimuje, ale jako první kvete

Miláčkem je ale tento krasavec