Téma:

Jiri Kolarik napsal: HonzoC - mám dotaz...je možné vložit do dřívějšího příspěvku nějaké fotky? Aby tedy byly pohromadě s Tvým textem...mám třeba od El Manzano Historico soehrensie, nebo tarijensis od Abra Pampy s červeným květem...etc...

Ano, mohou to provést buď moderátoři fóra nebo já, což by bylo asi jednodušší. Stačí poslat mi je na mail, případně i s komentářem, já je tam umístím i s Tvým jménem jakožto autora a sem do vlákna dám na doplněný příspěvek odkaz, aby se to ostatní vůbec dověděli. Nebo pokud používáš ImageShack nebo Picassa, stačí poslat URL adresu fotky, teoreticky by to mělo taky fungovat.
Nebo je druhá možnost, že ty fotky dáš Ty sem a já do původního příspěvku dám naopak odkaz na Tvůj příspěvek zde.

LOBIVIA CHRYSOCHETE Werd., Fedde Rep. 1936/271

- Lobivia hystrix Ritt., Succ. 1966/84

Polní čísla:
L 551 - Santa Victoria Pass, Jujuy/Salta, 3000m, Argentina
FR 978 – Argentina
HS 199 - Tarija to Iscayachi, Cuesta de Sama, Mendez, Tarija, Bolívie
MN 133a - Santa Ana, Jujuy, 3650 m, Argentina
MN 144 - Cortaderas, Jujuy, 3100 m, Argentina
WR 173 - Santa Victoria, Salta, Argentina
WR 638 – Lobivia chunchulensis n.n., Chunchul
WR 648 - Lobivia hystrix – Abra de Sama, Iscayachi to Tarija, Tarija, 3800 m, Bolivia
SE 211 - Iscayachi, West of Paso Abra de Sama, Bolivia
EZ 271 - Santa Victoria Pass



Popis: Tělo ploše kulovité, až 20 cm silné, žeber až 25, předělené na hranaté hrboly, středové a okrajové trny těžko rozlišitelné, asi 30, až 10 cm dlouhé, tenké a ohebné, zprvu trochu zahnuté, žluté až hnědé. Květy cca 5 cm dlouhé a 4 cm v průměru, oranžovočervené až červené, tyčinky dole oranžové. Plod a semeno podobné Lobivia pentlandii (Hook.) Br. et R.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tento typ byl nalezen Blossfeldem a Marsonerem na cestě do Santa Victoria a byl dlouhou dobu velmi vzácný, nový materiál přišel do sbírek z mých cest. Později jsem našel stejné formy i na Abra de Sama (Lobivia hystrix Ritt.) a trochu kratčeji otrněné až východně od Culpina.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Díky aktivní sběratelské činnosti Marsonera a Blossfelda se dostala do Evropy lobívie, kterou Werdermann pojmenoval jako Lobivia chrysochete. Nepřístupnost naleziště způsobila na dlouho vzácnost těchto rostlin ve sbírkách, teprve novější průzkum za pomoci mul přinesl lepší přehled o těchto formách. Typ tak najdeme na východním výjezdu z Cajas na Santa Victoria v Argentině. Tělo má solitérní, ploše kulovité, kořeny mělké, ve vysokých polohách kolem 4000 m dosahuje průměru 25 cm a vypadá jako nějaká Soehrensia. Žebra jsou spirálovitě překřížená, trny většinou velice tenké, jehlovité až tykadlovité, poněkud ztuhle vyhlížející květy jsou oranžové až červené s bílým jícnem. Plod a semeno je podobné Lobivia pentlandii, dužnina plodu je vodnatě lepkavá a semeno asymetrické. Na severu nacházíme stejné formy na východních srázech od Sama u Iscayachi (Lobivia hystrix Ritt.), dále pak v nižších polohách Iscayachi vykazují přece jen tmavší otrnění a žluté květy (Lobivia tenuispina Ritt.). Severní výspu areálu tvoří severní část Culpina (u Chunchulli). Trny jsou tu oranžově hnědé a poměrně krátké, květy mají silnou, masitou trubku (var. chunchullensis Rausch). Podobně se rozkládá areál přes vysoké polohy na jih probíhajícím pohořím Sierra de Santa Victoria, Sierra de Zenta až po Volcan, kde se vyskytuje jemněji, ale hustěji otrněná odchylka (Lobivia markusii Rausch). Konečně i v postranních údolích jsem nalezl jednu varietu, tvořící jen 2,5 cm velké květy, kterou jsem pojmenoval var. minutiflora Rausch. Další formy z různých lokalit jsou ještě v pozorování.
Můžeme tedy rozpoznat lehce z úzkého, ale poměrně dlouhého severo-jižně probíhajícího areálu (Culpina – Iscayachi – Santa Victoria – Santa Ana – Volcan) jedinečný typ lobívie s několika stanovištními varietami.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 21545

Odkazy:
kkplzen.eu/index.php/cesty-za-kaktusy-a-sukulenty/247-lobivia-chrysochete-werdermann
www.lobivia.pl/chrysochete/index.html


Možnosti záměny: Tato solitérně rostoucí lobívie je natolik charakteristická svým plochým tělem a tenkými, světlými, ohnutými (někdy s až háčkovitým zakončením) a ohebnými trny, že se dá sotva zaměnit za jiný druh. Snadno se dají mezi sebou pomíchat variety (s výjimkou var. tenuispina s tmavými a silnými trny a žlutým květem).



Poznámky: Dlouho jsem tuto lobívii neúspěšně sháněl do své sbírky. Do 90. let minulého století byla u nás prakticky nedostupná. Pouze jednou jsem vyséval pár semínek, získaných přes pana Egideho s označením L. chrysochete RBC 068. Kaktusy pěkné, jenže L. chrysochete vůbec nepřipomínaly. Šedozelené tělo, rovné, tvrdé a silné černé trny a světle žluté květy objevující se již na 2 cm velkým semenáčích mi k tomuto druhu neseděly. Podtrhla to kulatá semena, jichž jsem si původně ani nevšiml. I několik fundovaných odborníků na lobívie, kteří moji sbírku navštívili, mi tvrdilo, že o L. chrysochete se v žádném případě nejedná. Jméno jsem tedy z jmenovky vygumoval a nechal jen to RBC 068. Až po letech jsem toto číslo objevil v jednom seznamu semen Ludwiga Berchta, ovšem jako Lobivia lateritia. Což už mi sedí daleko více a u tohoto druhu ji i představím.

Často se traduje, že tento druh kvete až v pozdějším věku, po dosažení větších rozměrů. Vzhledem k jejich celkovým rozměrům by to bylo i logické. Moje zkušenost tomu ale moc neodpovídá. První květy se mi objevily na rostlinách o velikosti kolem 4 cm. Možná to pozdní kvetení bude platit u L. chrysochete var. minutiflora, která je z variet asi největší, ale u typové variety určitě ne. Naopak var. hystrix a tenuispina kvetou velice brzy jako snad ani ne třícentimetrové.

V současné době je nabídka semen obrovská, stačí se podívat na Ralphovy stránky. Já bohužel můžu ukázat jen semenáčky typu a var. tenuispina a hystrix, ostatní variety mám zatím jen ve formě minisemenáčků.

HonzoC - mám dotaz...je možné vložit do dřívějšího příspěvku nějaké fotky? Aby tedy byly pohromadě s Tvým textem...mám třeba od El Manzano Historico soehrensie, nebo tarijensis od Abra Pampy s červeným květem...etc...

LOBIVIA CHRYSANTHA (Werd.) Backbg.
Kakt. ABC 1935/236

- Echinopsis chrysantha Werd., Notizbl. Bot. Gart. Berlin-Dahlem 1931/264
- Echinopsis hossei Werd., Notizbl. Bot. Gart. Berlin-Dahlem 1931/265
- Lobivia janseniana Backbg., Kakt. ABC 1935/414
- Lobivia staffenii Frič, Kaktusář 1931/83
- Lobivia klusacekii Frič, Kaktusář 1931/82
- Lobivia dragai Frič, Kaktusář 1931/82
- Lobivia schuldtii Frič, Kreuz. Kat. 1935/34
- Lobivia polaskiana Backbg., The Spine 1948/111

Polní čísla:
WR 5 - Quebrada del Toro, Salta, Argentina
L 475 - Quebrada del Toro, Salta, Argentina, 2500-2800m
L 478 - Quebrada del Toro, Salta, Argentina, 2500-2800m
L 481 - Quebrada del Toro, Salta, Argentina, 2500-2800m
L 527 - Quebrada del Toro, Salta, Argentina, 2800-3000m
L 528 - Tastil, Salta, Argentina, 2800-2900m
RH 1292 - Puerto Tastil, Salta, Argentina, 2900m
RH 491 - Santa Rosa, Salta, Argentina, 3300m
FR 31- Lobivia chrysantha, Puerto Tastil, Salta, Argentina
MN 216, Alfarcito, Quebrada del Toro, Salta, Argentina, 2900m





Popis: Jednotlivá, kulatá, až 7 cm silná, šedozelená, často s fialovým nádechem, řepovitý kořen, žebra jsou plochá a přímá, napočítal jsem jich jednou 8 - 26 (!), jsou jen slabě hrbolatá, areoly kulaté, bíle plstnaté a 1 cm od sebe vzdálené, 5 - 9 trnů je 7 - 15 mm dlouhých, jsou šídlovité, jehlovité, píchající, většinou černé. 55 mm dlouhé květy jsou zvonovité, světle až zlatožluté s červeným jícnem a červenými bliznami, vonící. Semeno je ledvinovité, jemně hrbolaté a drsné. Velké, trochu šikmé hilum je šikmé. Domovinou je Salta v Argentině, v Puerta Tastil.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Frič (Oesterr. Gartenbau Gesell. 1935/45): „Puerta Tastil, "...zcela nahoře ale, nepřekonatelný pohled, bylo to jako louka posetá žlutými pampeliškami, ale byly to květy kaktusů, které rostly zastrčené mezi kameny. Později jsem pojmenoval tyto rostliny Lobivia staffenii, ale pak jsem zjistil důkladným studiem, že tato rostlina a její příbuzné byly novým rodem, nazvaným Andenea.“
Když v roce 1930 prošla zpráva o Fričových nálezech ze Salty a Jujuy světem, začala do těchto oblastí jízda o závod. Tak přicházejí rostliny od Hosseuse, ale zvláště od Stuemera a jak tento vybíral stále z jedné populace extrémní formy a prodával je jako rarity různým zákazníkům (Backeberg, Hahn, Werdermann atd.), vznikaly různé názvy. Tuto situaci podporovalo navíc to, že tento druh je velmi variabilní, takže se dají těžko najít dvě stejné rostliny. Šídlovitě a přilehle otrněné formy jsou z vyšších poloh, poněkud jehlovité a odstávající trny mají formy z údolí.
Vyhneme-li se kategoriím subspec. a subvar., rozpadne se moje shrnutí (1975) rostlin s červeným resp. fialovým jícnem silně vonících populací ze Salty a Jujuy znovu na tři typy: Lobivia chrysantha (Werd.), Lobivia marsoneri Werd. a Lobivia jajoiana Backbg., přičemž se zdá, že první dvě jsou si blíže příbuzné.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: V provincii Salta a Jujuy se nalézá typ lobívií, které Frič zahrnul do oddělení „Andenea“ (Kreuz. katalog 1935). Rostliny jsou solitérní a podle stanoviště ploše kulovité, kulaté nebo krátce cylindrické s řepovitým hlavním kořenem,žebra probíhají přímo nebo lehce stočeně, zvonovité, vždy vonné květy mají jinak zbarvený jícen (hnědý, červený nebo černofialový), poněkud lepivé plody jsou kulaté až oválné, praskají svisle a obsahují asymetrická semena lobíviovitého typu, který se ale dá rozdělit na tři formy podle areálu.
První nálezy pocházejí z roku 1930 od Friče, Hosseuse, Stuemera a Marsonera a do oběhu se dostaly jako Lobivia staffenii Frič a var. lagunilla Frič. První platný popis provedl Werdermann pro Echinopsis chrysantha, kam zařadil i další formy jako např. Echinopsis hossei Werd., Lobivia janseniana Backbg. s var. leucacantha Backbg. Rostliny sedí na stanovišti se svým řepovitým kořenem tak hluboko v zemi, že se ani nedají rozpoznat, přímých žeber je 8 až 26 (!), květy jsou jednoduché nebo vypadají jako plné, žluté až oranžové, ale vždy s červeným středem, semena relativně velká, drsná a matná. Tyto formy jsou značně rozšířené v Quebrada del Toro od Salta u Tastil, pouze pod železniční stanicí v údolích jsou trny jemnější a více odstávající, takže rozeznáme formy, které v našich sbírkách známe pod názvy Lobivia klusacekii Frič nebo Lobivia polaskiana Backbg. Ve vysokých polohách jsou žebra zaoblenější a hrbolatější a trny poněkud zahnuté, tyto formy jsem nazval var. hypocyrta Rausch.
(Následuje pojednání o Lobivia marsoneri a Lobivia jajoiana.)

Lobivia chrysantha "klusáčekii":


Lobivia chrysantha "hossei" (foto Slávek Fischer):


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): -

Odkazy: www.lobivia.pl/chrysantha/index.html ,
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=495 ,
www.kaktusyluzec.estranky.cz/fotoalbum/kaktusy/kaktusy-jizni-ameriky/lobivia-chrysantha--werd.--backeberg.html ,
www.comune.pisa.it/apsn/Botanica/Lobivia/hypo.htm ,
imageshack.us/photo/my-images/809/lobiviachrysanthawr501.jpg/


Možnosti záměny: Typová varieta je naprosto typická a těžko zaměnitelná. Šedozelená nebo nafialovělá epidermis a krátké, silné a černé trny jsou prostě jedinečné. Jemnější formy je ale možné zaměnit s některými typy Lobivia haematantha, zejména var. kuehnrichii. Zde nám k odlišení pomůže jícen květu, který je u L. chrysantha tmavý (červený až hnědý), kdežto u L. kuehnrichii světlý. Úplně jiná pak jsou semena.
Formy označované dříve jako L. dragai a klusacekii mohou mít vzhledově blízko i k hrubě vytrněným L. densispina v. rebutioides, hlavně pokud jsou hybridního původu. I zde je třeba se podívat do jícnu květu, případně na semena. L. chrysantha je má „lobíviovité“, L. haematantha s varietami „echinopsisovité“.

Poznámky: Kaktusy jsou to krásné, květy ještě víc (zvláště, když jsou dnes známé i populace s květy oranžovými a červenými – viz fotka Slávka Fischera),

ale také jsou to docela potvory choulostivé. Celkem snadno jim zahnívají jejich tlusté, mrkvovité kořeny a zejména je nutné jim dopřávat klídek v době letních veder. Stalo se mi v roce 2009, kdy jsem rozsázel pár asi 2 cm velkých semenáčů. Začátkem července jsem měl kaktusy odkryté a přišla nečekaná bouřka. Rostlinky se napily, jak zákon káže. Pak byly hlášeny další prudké bouřky, takže jsem kaktusy raději zakryl folií. Ty bouřky skutečně chodily, ale mezitím panovalo dusné vedro hodně přes 30°C a nehnul se vzduch. Když jsem folii zase odkryl, chrysanthy byly doslova uvařené. Jako jediné, zato všechny.

Zhruba před 15 lety jsem vyséval semena Lobivia chrysantha MN 216 Alfarcito, Quebrada del Toro, 2900 m, Salta. Z nich vyrostlé kaktusy viděl jako pětileté jeden expert z bývalé NDR, jehož jméno jsem zapomněl. Byl hodně nadšený tím, že konečně zase vidí pravé L. dragai. Protože jinak lobíviím rozuměl a vypadal hodně důvěryhodně, párkrát je tak i na přednáškách prezentoval. Až o dost později mi došlo, že to byla totální blbost a pokorně jsem se vrátil zpět k onomu L. chrysantha MN 216.





Lobivia chrysantha var. hypocyrta Rausch
K.u.a.S. 1972/292

Polní čísla:
WR 161 - Lobivia chrysantha v. hypocyrta, Cachinal, Salta, Argentina, 4000m
RH 1289 - Lobivia chrysantha v. hypocyrta, Gobernador Manuel Sola, Salta, Argentina, 2550m
RH 1304 - Lobivia chrysantha v. hypocyrta, Cachinal, Salta, Argentina, 3750m
RH 493 - Lobivia chrysantha v. hypocyrta, Las Cuevas, Salta, Argentina, 3450m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato varieta z vyšších poloh u Cachinal se odlišuje svými poněkud hrbolatými žebry, trochu zahnutými středovými trny a většími, červeně žíhanými květy.

Poznámka: Tuto varietu jsem z dobrého zdroje vyséval teprve před rokem, takže vám ověřenou fotku nenabídnu. Před časem jsem si z pražské výstavy dovezl rostlinu s tímto označením, bohužel byla jediná. Jak dorůstala, rojily se pochybnosti, zda se o var. hypocyrta jedná. Květ by snad odpovídal, tělo moc ne. Někdo říká ano, mohla by být, jiný zase ne, tohle hypocyrta není. Takže fotku berte se značnou rezervou. Ale květ je nádherný, ne?

juniperbushman napsal: Přesně stejné žlutotrnné rostliny s tenkými stonky, jako jsou na poslednim obrázku,jsem vypěstoval ze semen s označením Trichocereus volianus. Eště je mám schovaný.

Jo, dobrá připomínka, na ten jsem si nevzpomněl. Přitom ho mám a navíc jsem ho fotil v roce 2000 v Cactualdea Parku na Gran Canaria v květu na diáky. I podle nich jsou mladé rostliny docela podobné, ale jen do nějakých 20 cm výšky. Pak už ne. Jak vypadá, je vidět např. zde nebo tady. Ono těch podobných trichocereusů se najde víc (tedy v semenáčkovském věku), i třeba obyčejný Tr. spachianus se dokáže tvářit jako huascha. Ještě malá poznámka, Tr. vollianus je se dvěma L. A samozřejmě často se objevuje jako Echinopsis volliana.

Přesně stejné žlutotrnné rostliny s tenkými stonky, jako jsou na poslednim obrázku,jsem vypěstoval ze semen s označením Trichocereus volianus. Eště je mám schovaný.

Lobivia huascha var. calliantha /Ritt./ Rausch
- Trichocereus callianthus Ritt., Kakteen 1980/444

Polní čísla:
WR 122a - Lobivia huascha v. calliantha, Famatina to Velasco, La Rioja, Argentina

Popis: Rostliny jsou všeobecně trochu nižší, sotva 1 m vysoké, zato ale až 9 cm silné, žeber je 12 - 14, OT 8 - 12, ST 1 - 4, až 5 cm dlouhé, všechny trny o něco silnější, květy 13 - 14 cm dlouhé, červené.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když Ritter píše (Kakteen 1980/705), že tyto formy jsou identické s Kieslingovým Trichocereus vatteri, tak je to omyl. Trichocereus vatteri je křovitější a tenčí s více než 2 m dlouhými výhony a květy vykazují všechny barvy. Roste na úpatí pohoří a vystupuje jen velmi málo vzhůru. Trichocereus callinthus má méně výhonů, je silnější a kratší, s méně trny (podobně Trichocereus „pseudocandicans“), má pouze tmavočervené květy a pochází z větších výšek. Přesto ale píše o stranu dále: „Rozšíření přes výškový rozdíl 1000 m je vzácné už u dvou rozdílných variet jednoho druhu Trichocereus“. Nejednotně velké, 8 - 14 cm dlouhé, žluté, oranžové nebo červené květy Trichocereus pseudocandicans Kiesling (Hickenia 1976/32) z Chilecito, Famatina až Carrizalo, jsou podle mého mínění hybridy. Že se u Echinopsis nebo Trichocereus (candicans) vedle bílých květů vyskytují i fuchsínově růžové, je to normální. Když se ale přidávají žluté a červené, jsou květy kratší, což ovšem nádheru této pastvy pro oči nikterak nezmenšuje. Už v roce 1939 oznamuje Hosseus nadšeně z Chilecito (Notas sobre Cactaceas Argent., str. 67): „A un hallazgo interesantissimo ...una agrupación de Trichocereus candicans noc flores grandes rojas.“


Lobivia huascha var. walteri /Kiesl./ Rausch
- Lobivia walteri Kiesl., Hickenia 1976/35

Polní čísla:
P 177 - Lobivia walteri, Cuesta del Obispo, 2800m
WR 709 - Lobivia walteri, Salta to Cafayate

Popis: Tělo kulaté, později trochu protáhlé, až 16 cm v průměru, odnožující, světle zelené, žeber cca 11, rovné a ostré, trny cca 10 a více, až 4 cm dlouhé, tence jehlovité až pružné, žluté. Květy vyvíjí blízko temene, 7 - 9 cm dlouhé, žluté. Plod kulatý, 2 cm v průměru, šťavnatý.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: V roce 1963 jsem našel Backebergovu Echinopsis - Soehrensia - Trichocereus smrzianus v Escoype se žlutými květy, byl poněkud rozladěný, protože podle jeho mínění musel kvést bíle. Když jsem na stejném místě vedle bílých, velkých, vzácně též růžových trichocereusovitých květů našel i menší, žluté lobíviovité květy, které se nekřížily, soustředil jsem svoji příští návštěvu (1968 s Van Vlietem) na semena, nedala se ale rozlišit. Zde se ukázalo stejně jako v dalších případech, že jediný rozdílný znak je krátký, lobíviovitý květ. Zařadil jsem tyto formy s trochou tolerance sem, když jejich vzhled připomíná spíš široce stlačené Lobivia huascha. Dvě vyobrazené rostliny této rarity zde přináším proto, že před cca 10 lety byla tato populace na typovém stanovišti vyhubena.


Lobivia huascha var. rubriflora /Web./ Rausch
- Cereus huascha var. rubriflora Web. MfK 1893/151
- Cereus andalgalensis Web., Gesamtbeschr. 1898/168
- Trichocereus auricolor Backbg., Kaktus ABC 1935/412
- Trichocereus andalgalensis Kreuzgr., Kreuzgr. Katalog 1935
- Helianthocereus andalgalensis Backbg., C.a.S.J. 1951
- Lobivia huascha var. andalgalensis Rausch, Lobivia 1975

Polní čísla:
WR 153 - Lobivia huascha v. rubriflora, Sierra Ancasti, Catamarca, Argentina
WR 153a - Lobivia huascha v. rubriflora, Ancasti

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Rostliny se liší od typu menším a tenčím kmenem, který se více větví a je žlutší. Trny jsou slabší, méně početné, květy jsou menší a krvavě červené. Mohl jsem ale zjistit vedle červených květů i žluté. Naleziště jsou blízko Andalgala a v Sierra Ancasti.


Lobivia huascha var. robusta Rausch, Lobivia 85

Polní čísla:
WR 229 - Lobivia huascha v. robusta, Andalgala to Hualfin, Catamarca, Argentina

Popis: Skupinovitě rostoucí, výhony až 1,5 m vysoké a 9 cm silné, světle zelené, žeber 16 - 18, OT cca 13, paprskovité a vzájemně propletené, až 25 mm dlouhé, ST 1 - 4, až 60 mm dlouhé, všechny trny bílé, jehlovité až štětinovité. Květy cca 8 cm dlouhé, žluté.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Pokaždé, kdy jsem cestoval skrz Hualfin, byly mi tyto silné, bělotrné formy nápadné, takže jsem se rozhodl je uvést také v literatuře.

LOBIVIA HUASCHA /Web./ Marsch., C.a.S.J. 1941/114- Cereus huascha var. flaviflorus Web., MfK 1893- Trichocereus huascha Br. a R., Cactaceae 1920- Helianthocereus huascha Backbg., C.a.S.J. 1951/- Helianthocereus pecheretianus Backbg., Cactus 1955/210- Echinopsis huascha Friedr., IOS Bull. 1974/95- Trichocereus vatteri Kiesl., Hickenia 1976/31- Trichocereus strigosus var. flaviflorus Ritt., Kakteen 1980/440 Polní čísla: FR 428 - Lobivia huascha v. auricolor, West of Catamarca, ArgentinaWR 122 - Lobivia huascha v. vatteri, Famatina to Velasco, La Rioja, ArgentinaWR 122b - Lobivia huascha v. pecheretiana, FamatinaWR 147a - Lobivia huascha, Belen to ZapataWR 870 - Lobivia huascha, Jujuy to Salta to CatamarcaWR 999 - Lobivia huascha var. albiflora, Plaza ViejoFR 1446 - Trichocereus huascha, Chamical, La Rioja, ArgentinaHU 1614 - Trichocereus huascha,  Chilecito, La Rioja, ArgentinaHU 1747 - Trichocereus huascha,  Los Colorados, La Rioja, ArgentinaPopis: Skupinově rostoucí, výhony až 1 m vysoké a 5 - 7 cm silné, žebra probíhají přímo, je jich 12 - 20, okrajových trnů 10 - 14, až 10 mm dlouhé, středových trnů 4 - 6, 20 - 60 mm dlouhé, jehlovité, ohebné. Květ 10 cm dlouhý, trychtýřovitý až zvonovitý, silně vlnatý, žlutý /oranžově až červený/, plod kulatý, až 7 cm v průměru, dužina šťavnatá. Semeno ledvinovité až kapkovité, trochu stlačené, ploše hrbolaté, leskle černé, na užším konci s šikmým, oválným hilem. To je asi základní typ u většiny lobívií. Citace W. Rausch – Lobivia 85: Budeme-li si chtít tuto rostlinu blíže představit, bude nám dělat potíže naleziště, protože na žádné mapě se místo jménem „Yacutula“ (K.Schumann) nenachází. Jméno pochází z řeči Quechuasů  a protože tito neznají žádné písmo, je to uvedeno foneticky. Tak jmenují Yacu - voda a tula, chuya nebo tichuja - jasný nebo čistý, ve španělštině tedy Aqua Blanca. No a z toho už se získá mnoho. Při mých mnohých toulkách jsem našel severně od Belenu takové místo, kde se i naše Lobivia huascha nachází, kvete zde žlutě až zlatě. Blízko Andalgala kvete také červeně, mezi Mazan a Chumbicha bíle, na jihu v Sierra de Zapala oranžově a u Famatina žlutě. Jestliže na jedné lokalitě převládá jedna nebo druhá barva, tak mne překvapila na úpatí vysoké Sierra de Famatina hra barev od žluté, oranžové, růžové, červené až po fialovou. Stejná hra barev jako u Lobivia pentlandii na Altiplano.V roce 1950 poslal Ernesto Vatter svoji „Vatter No. 15“ do Evropy. Když tehdy rostliny lodí přijely, mohl jsem v zahradnictví Schmied-Zohner obdivovat jen velmi vyschlé cereusy. Později jsem navštěvoval častěji Ernesta Vattera v Buenos Aires a zde mi potvrdil rostlinami z pahorků na úpatí velké Sierra de Famatina svoji „Vatter No. 15“. Byly to 3 m2 velké „kopce“ s výhony přes 2 m dlouhými, o kterých nás v roce 1949 informoval (J. SKG III/51). Nejenže měl každý keř jinou barvu květu, také výhony byly s  žebry  tlustými, dlouhé nebo silné otrnění je bělavé, žluté, oranžovohnědé až tmavě červenohnědé. Výsevy v zahradnictví Maly se podobají pestré louce. Vzhledem k enormní variační šíři nemohu poznat žádný Trichocereus vatteri Kiesling nebo Trichocereus strigosus var. flaviflorus Ritter.Zařazení Lobivia huascha (Web.) Marsh. bylo vždy sporné, ačkoliv Weber psal již r. 1893 ve svém popisu (MfK, str. 151): „Díky svým pestrým a krátkým květům je od svých příbuzných, které jsou známé svými dlouhými a bílými květy, nápadně odlišné“, jsou to tatáž slova Dietricha z r. 1846 (AGZ, str. 250) pro Echinopsis dělené na dvě skupiny, známé už od Salm-Dycka 1849, Rümplera 1885 a K. Schumanna 1898, ale až Britton a Rose soustředili v roce 1922 všechny pestré a krátkokvěté Echinopsis do svého rodu Lobivia. Jen váhavě byl tento závěr přijímán, Werdermann např. míní (tab. 117 – 1936): „Trichocereus a Lobivia jsou od sebe odděleny jen uměle“, což ale Backebergovi nepřekáželo v tom, aby udělal další mezirody Helianthocereus nebo Soehrensia, hned ale s omezením: „Stojí mimo diskusi, že tak jako Soehrensia jsou velké kulaté druhy, tak jsou Lobivia malé druhy příbuzné trychtýřovitě kvetoucích druhů s vlasatými denními květy (Neohelianthocereus).“ Skutečně najdeme polštářový růst Trichocereus huascha zrovna tak u Lobivia pentlandii, rovněž tak podobnou stavbu květu a vodnatý, lepivý plod, jen v rozdílných dimenzích. Stejná nebo podobná semena ukazují na ještě větší příbuznost, neboť to samé najdeme např. také u některých kleistokaktusů. Zprvu Backeberg ještě připouštěl ponechání jednoty, později ji ale zase rozdělil, pak se zase vše sloučilo pod Echinopsis (Friedrich 1974) nebo Trichocereus (Ritter 1980) a Weberův problém z r. 1893 zůstává pro nás otevřený. Zůstaneme-li v blízkosti Trichocereus - Echinopsis - Lobivia, užasneme nad obrovským nomenklatorickým lichvářstvím. Tu existuje Neohelianthocereus s „lobíviovitými“ květy nebo Soehrensia s „lobíviovitými“ plody, Hymenolobivia „jako na kulatou formu stlačený Trichocereus“ atd. Podobné příklady najdeme ale i u Brittona a Roseho, kteří se svojí diagnózu pro lobívie popisují Lobivia grandiflora a přitom Cereus huascha Weber se stejnou morfologií odkazují k Trichocereus (zrovna tak Lobivia bruchii - Echinopsis formosa, Lobivia shaferi - Echinopsis aurea atd.).Není-li žádná možnost rozpoznat rozdíly v habitu rostliny a také v semenech, tak je nám poskytnuta možnost odlišit dlouhé, bílé a krátké, pestré květy. Tento jednoduchý znak získává ještě na významu, když se oba typy nacházejí na jednom místě nebo se jen vzácně kříží (Trichocereus strigosus - Lobivia huascha, Trichocereus schickendantzii - Lobivia grandiflora). Jestliže Ritter konstruuje krátko- a žlutokvětý Trichocereus strigosus var. flaviflorus (=Lobivia huascha) a krátko- a žlutokvětý Echinopsis tubiflora (=Lobivia aurea) staví do jiného rodu (Hymenorebutia), jedná se zase o zmatek. Snad se mohou na tomto místě citovat Buxbaumova slova (J.SKG 1949/24): „... stojí přece za povšimnutí, že oranžově až červeně zbarvené květy, i když zůstávají v noci otevřené (dědictví po nočních předcích), jsou biologicky přece jen denní“. Takto viděno nezačíná vývoj Trichocereus - Lobivia nějak kdesi bůhvikde, nýbrž jasně u Lobivia huascha (Web.) Marshall.Citace W. Rausch – Lobivia 75: Cereus huascha byl popsán roku 1893 Weberem, Berger jej v roce 1906 přejmenoval na Trichocereus, kde ho najdeme ještě v roce 1922 u Brittona a Roseho (přestože pro krátkokvěté formy vytvořili rod Lobivia), teprve v roce 1941 kombinuje Marshall Lobivia huascha (Web.), kterou Backeberg v roce 1951 přejmenovává na Helianthocereus. Spegazzini Weberovy rostliny nezná (Weberovo jméno Cereus huascha var. flaviflora použil pro pozdější Lobivia shaferi Br. et R.) a popsal Cereus huascha Web. v roce 1925 jako Lobivia hyalacantha Speg. znovu. Přestože tyto rostliny viděli a sbírali pozdější autoři, vzniká v roce 1931 Echinopsis hyalacantha (Speg.) Werd., v roce 1935 Acanthocalycium hyalacanthum (Speg.) Backbg., v roce 1959 Helianthocereus hyalacanthus (Speg.) Backbg., až konečně je přeřazují Friedrich  a Rowley v roce 1974 znovu k Echinopsis jako Echinopsis huascha (Speg.) Friedr. et Rowley. Jak dokonalý „vědecký“ balast pro krátko- a pestrobarevné ve dne kvetoucí Echinopsis, pro Lobivia v pojetí Brittona a Roseho!Rostliny odpovídají ve všech částech Lobivia formosa, kořenový systém, žebra, trny, květy, plody i semena jsou podobná, pouze těla jsou tenčí, cereoidní a vykazují trsovitý růst. Typ je dalece rozšířen v La Rioja a Catamarca, od pohoří Famatina přes Belen (Weber: Yacutula) až po Sierra Ambato. Na té či oné lokalitě je možné pozorovat různé barvy květů, takže najdeme květy od bílých, růžových, žlutých, oranžových přes červené až po fialovou. (Trichocereus callianthus Ritt. n. n., Trichocereus vatter No. 15).U Andalgala a v Sierra Ancasti jsou rostliny poněkud štíhlejší a otrnění více žluté, jsou to tytéž formy, které Weber pojmenoval Cereus andalgalensis. I zde kvetou žlutě a červeně. Je velice pozoruhodné, jak jméno Andalgalensis putovalo literaturou. Weberovým Cereus andalgalensis (= Cereus huascha var. rubriflorus Web. 1893) byl dán typ, ovšem už v roce 1905 najdeme u Spegazziniho u tohoto jména jen 3 – 5 cm velké rostliny ze Sierra Ancasti (pozdější Lobivia dobeana Dölz 1939). V roce 1922 popisují Britton a Rose Lobivia andalgalensis, nepřejímají však Weberův typ, nýbrž „korigují“ nesprávný popis Spegazziniho, zvětšují rostliny na 10 cm a přeložili naleziště do Andalgala (pozdější Backebergův Helianthocereus crassicaulis Backbg. 1966).Severně od Catamarca se nachází vzhledově zelenější Lobivia grandiflora Br. et R., která je v Sierra Graciana relativně štíhlejší a jemněji otrněná a v oblasti Aconquija naopak kratší a tím silnější. Máme tu například ozdobnější formu od Totoral (Lobivia grandiflora Br. et R.), mezi La Puerta a Las Juntas ve všech částech silnější (Lobivia purpureominiata Ritt. n. n.) a blízko Andalgala (Las Palmas, Estancia atd.) krátké, silné skupiny Helianthocereus crassicaulis Backbg. Teprve mnohem severněji, v údolích Cachipampa (Salta), jsem našel znovu formu Huascha-typu a krátkým a silným tělem, která tu roste společně s Trichocereus smrzianus Backbg., má 6 cm dlouhé, žluté květy a není dosud popsaná.Silné a trsovitě rostoucí formy z Jujuy (Lobivia caspalasensis Rausch n. prov.) a Tarija (Trichocereus narvaecensis Card.) jsou ještě neprozkoumané a zřejmě tvoří zvláštní subspecii Lobivia formosa nebo Lobivia huascha.Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 6615 , 7192 , 7533 , 8403 , 17829 , 21160 , 22953 , 25437 Odkazy: www.lobivia.pl/huascha/index.html cactiguide.com/cactus/?genus=Echinopsis&species=huascha kuas-forum.de/viewtopic.php?f=16&t=978&sid=f15ca92b75d26b19af1539baedae809b www.lobivia-online.de/webseite/template.php?pid=20 - nahoře do „Bildersuche“ napsat huascha a odkliknout. www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202007-42%20FE.pdf - strana 13Možnosti záměny: Nejsnadněji se dá tento taxon zaměnit s některými formami Lobivia grandiflora, hlavně s její var. longispina. Obecně se snad dá říci, že huascha bývá štíhlejší, s užšími žebry a mnohem trnitější, ať už z hlediska hustoty nebo délky trnů.Poznámky: Hned na první straně tématu Lobivia, okruh ferox/longispina (viz zde ) začíná krátká diskuse o LF133, která je vidět v pozadí na fotce o dva příspěvky výše. Tuto položku jsem vyséval rovněž a zde je fotka jedné rostliny na zimovišti. Výsev byl docela variabilní, tato rostlina je z těch, co jsem si nechal, nejmenší a s nejslabšími trny. K těm lepším se teď ale bohužel nedostanu, jsou kvalitně zarovnané. Stejně jako lindsei i já jsem semena vyséval jako Lob. grandiflora var. longispina a stejně jako Mamlas jsem přesvědčen o tom, že se jedná o Lobivia huascha. Tedy vlastně Trichocereus huascha, i v tom se shodneme. K lobíviím můžu tento druh cpát jen s velkým sebezapřením.Jinak s tímto druhem nemám prakticky žádné zkušenosti, mám jen dvě starší rostliny, které ale ještě nekvetly. Takže mi nezbývá než doporučit výše uvedené odkazy a požádat o případné doplnění.

Lobivia hertrichiana – další formy:

Lobivia hertrichiana KZ 157 Huanoquite

Zcela výjimečně se objevuje v literatuře zmínka o tom, že Lobivia hertrichiana kvete i jinak než červeně. Žlutě měly například kvést rostliny ze sběru A. Laua L 147. Neznám je, nemohu sloužit. Přesto oranžově a žlutě kvetoucí L. hertrichiana mám. Hned na první své výpravě v roce tuším 1966 – 67 sbíral Karel Kníže semena maličkých lobívií, kterým dal polní číslo KZ 157 a označil je jako Lobivia sp. Huanoquite. (Pozor, KZ čísla se nekryjí s pozdějšími čísly KK, takže KK 157 je nějaká Frailea.) O mnoho let později se dostala semena i do ČSSR a vyséval je i hradecký milovník lobívií Dr. Vladimír Zeman. Klíčivost prý údajně klasická, tedy téměř nic. Když jsem u něho ale na konci minulého století byl na návštěvě, ukazoval mi jako vzácnost dvě malé, světle zelené lobívie s kratičkými trny, naprosto neatraktivní. Prý L. hertrichiana KZ 157 se žlutými květy! Věnoval mi z obou po jedné miniaturní odnožce, které rychle zakořenily. Ale ten růst! Po třech letech sice čtyřka květináč totálně prokořenělý, ale nahoře plochá kulička tak 1,5 cm. A v této velikosti obě poprvé vykvetly. Jedna světle, druhá tmavě žlutě. Květy se mi ale sešly až o další tři roky později. Semenáčky rostly opět neuvěřitelně pomalu, navíc mi tehdy ten výsev vůbec nevyšel (plíseň), takže jsem do květu dopěstoval jen 7 rostlin. Pět jich kvetlo žlutě, dvě oranžově. Ty kytičky jsou dnes 14 let staré, jak vypadají, vidíte na fotkách. Fakt strašný nerosti.





Proč se o nich tak rozepisuji? Jedná se o určitě hodně zajímavou formu. Že to je hertrichiana, o tom není pochyb. Ale ona neskutečná pomalost růstu a barva květu přímo navádějí k tomu, držet je odděleně. Moc by mě zajímalo, jestli je ještě někde někdo má (tedy kromě těch, kterým jsem rozdal odnože a pár semenáčků).


Lobivia hertrichiana Lau 154a

Dalším velice zajímavým typem je Lau 154a. Samozřejmě opět z Huanoquite a opět kvetoucí od žluté přes oranžovou až po červenou. Na rozdíl od KZ 157 je ale mnohem robustnější, velmi variabilní v trnech (oblíbené jsou samozřejmě ty nejdivočejší) a má většinou (ale ne vždy) téměř bílý jícen květu (u KZ 157 je barva vždy stejná v celém květu). Velmi dobré pojednání o ní je na
www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202006-41%20FE.pdf - na straně 65.




Ani jedna z těchto forem nebyla – pokud vím – popsána a nemá ani neplatné jméno. Přesto jsou obě natolik typické, že je určitě žádoucí je udržet a vést odděleně od ostatních hertrichián.


Lobivia hertrichiana "albiflora"

Už jednou se na původním vlákně diskutovalo o Lobivia hertrichiana var. albiflora (viz zde ), kde jsem reagoval na tento příspěvek . Probírali jsme rostliny, mající v základu květ bílý s oranžovým nádechem na okvětních lístcích. Tehdy jsem si vůbec nevzpomněl, že mám i jednu rostlinu s květy čistě bílými. Došlo mi to až při vybírání fotek pro jednotlivé příspěvky a tak tedy fotky zařazuji až sem.

Lobivia hertrichiana var. lauii /Don./ Rausch
- Lobivia lauii Don., Ashingtonia 1974/40

Polní čísla:
WR 419 – Lobivia hertrichiana v. lauii
L 590 – Angostura, Cochabamba
KK 1682 - Lobivia hertrichiana v., Paucartambo, Peru, 3200m = L. laui?



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Trochu odnožující, krátce cylindrická, 15 cm vysoká a 5 cm silná, 10 - 14 přímých žeber, 8 - 10 OT a 1 ST, až 2 cm dlouhý, šídlovitý, tvrdě pichlavý. Květ 4 - 5 cm dlouhý a široký, fuchsínově růžový, oranžový nebo červený se světlým středem. Plod vysychavý. Semeno matně černé, 2 mm dlouhé a 1 mm široké. Naleziště je blízko Urubamba.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 740

Odkazy: www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202007-42%20FE.pdf - na straně 34




Lobivia hertrichiana var. simplex /Rausch/ Rausch
- Lobivia simplex Rausch, Succ. 1972/134

Polní čísla:
WR 423 - Lobivia simplex, Huambutio, Cuzco, Peru, 3200m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, 20cm vysoká a 10 cm silná, 20 žeber je poněkud šikmo překřížených, cca 10 OT a 1 - 2 ST, až 8 cm dlouhé, šídlovité až jehlovitě pichlavé. Květ 5 cm dlouhý a široký, světle až tmavě červený s bílým jícnem. Naleziště je blízko Huambutio.




Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 16506

Poznámka: Tato varieta je velice typická jednak tím, že skutečně neodnožuje a jednak barvou svého těla. Na rozdíl od ostatních variet mívá téměř vždy hnědofialový nádech, zvláště na plném slunci. V popisu je zmíněn bílý jícen květu, bývá však i žlutý.
V našich sbírkách se můžete setkat i s jiným typem lobívie, která bývá označována jako simplex. Je na této fotografii:



S pravou var. simplex ale nemá nic společného. Je to velice robustní a odnožující rostlina s dlouhými trny. Je to forma jistě zajímavá, patřící ale k typu Lobivia hertrichiana.

LOBIVIA HERTRICHIANA Backbg., D. Kaktfrd 1933/103- Lobivia allegraiana Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia binghamiana Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia incaica Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia planiceps Backbg., Kakt. ABC 1935/413- Lobivia huilcanota Rauh a Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28- Lobivia minuta Ritt., Taxon 1963/124- Lobivia wegneriana Grunnert a Kluegl., Kakteen - Sukkul. 1970- Lobivia echinata Rausch, K.u.a.S. 1973/169- Neolobivia divaricata Ritt., Kakteen 1981/1337- Neolobivia prolifera Ritt., Kakteen 1981/1335- Neolobivia vilcababmbae Ritt., 1963 Polní čísla: FR 694 - Neolobivia hertrichianaFR 695 - Neolobivia hertrichiana „minuta“FR 696 - Neolobivia hertrichiana „divaricata“FR 698 - Neolobivia hertrichiana „urubambae“FR 1458 – Neolobivia incaica, Intihuacana, Cuzco, PeruFR 1459 – Neolobivia prolifera, Intihuacana, Cuzco, PeruKK 430 - Lobivia binghamiana, Oropeza, Peru, 3500m KK 431 - Lobivia hertrichiana, Anta, Peru, 3500m KK 432 - Lobivia huilcanota, Huilcanota, Peru, 3200m KK 433 - Lobivia minuta, Ollantaitambo, Peru, 3200mKK 435 - Lobivia planiceps, Chiray, Peru, 3200mKK 438 - Lobivia vilcabambae, Colquepata, Cuzco, Peru, 4000m KK 789 - Lobivia larabei, Rio Mantaro, Peru, 2800m KK 1349 - Lobivia incaica, Pisac, Peru, 3200mKK 1514 - Lobivia hertrichiana, Cuzco, Peru, 3000mKK 1608 - Lobivia incaica, Cuzco, Pisac, Peru, 2800mKK 1620 - Lobivia minuta, Ollantaitambo, Peru, 2800mKK 1626 - Lobivia binghamiana, Cuzco, Urubamba, Peru, 2800mKK 1632 - Lobivia vilcabambae, Cuzco, Chillca, Peru, 3200mKK 1678 – Lobivia divaricata, Urcos, Cuzco, 3200 mKK 1682 – Lobivia paucartamboensis, Paucartambo, 3200 mKK 1999 – Lobivia planiceps, Tintaya, 3500 mKR 366 - Lobivia hertrichiana f. minuta, Ollantaitambo, Urubamba, PeruKR 368 - Lobivia hertrichiana, Cuzco to Urcos, Cuzco, PeruL 134 - Lobivia hertrichiana, Urubamba, Cuzco, Peru, 2300-2500mL 147 - Lobivia hertrichiana, Pisac, Cuzco, 1700 – 2300 m („incaica var. aureiflora“)L 148 - Lobivia hertrichiana, Ollantaitambo, Cuzco, Peru, 1300-1700m („minuta“)L 149 - Lobivia hertrichiana, Urcos, Cuzco, Peru, 1400 – 1800 m („divaricata“)L 154a - Lobivia hertrichiana, Huanoquite, Cuzco, Peru, 3200 – 3500 mL 156 - Lobivia minuta, Ollantaitambo, Cuzco, Peru, 1300-1700mWR 413 - Lobivia hertrichiana, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 414 - Lobivia minuta, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 415 - Lobivia larabei, Urubamba, Cuzco, PeruWR 416 - Lobivia echinata, Rio Urubamba, Cuzco, Peru, 2900mWR 418 - Lobivia incaica, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 420 - Lobivia incaica, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 421 - Lobivia divaricata, Rio Urubamba, Cuzco, PeruWR 425 - Lobivia huilcanota, Rio Urubamba, Cuzco, PeruPopis: Většinou odnožující, odnože se vzdušnými kořeny, kulatá až krátce cylindrická, 4 - 10 cm vysoká a 4 - 8 cm silná, žeber 10 - 20, přímých nebo trochu dělených, trnů 10 - 20, 5 - 40 mm dlouhé, šídlovité až jehlovité /na jednom bočním údolí u Ollantaitambo jsem našel také tykadlovité, měkké/, rovné nebo lehce ohnuté. Květ 4 - 6 cm dlouhý a široký, světle až tmavě červený s bílým jícnem, tyčinky a pestík nahoře většinou červené. Plod kulatý, 1 cm velký, vysychající a na boku praskající, semeno ledvinovité, matně černé, relativně velké. až 1,9 mm dlouhé, s nepravidelně hrbolatou testou a velkým, oválným, šikmým hilem. Domovinou je Peru, údolí Rio Urubamba. Citace W. Rausch – Lobivia 85: Lobivia hertrichiana Backbg. se dá najít na mnoha místech Rio Urubamba, růstová forma je víceméně trsovitá, variační šíře je na každé lokalitě nepředstavitelná, takže máme k dispozici také více popisů. Trny se vyskytují od šídlovitých přes jehlovité až po tykadlovité (snímek na str. 66 ukazuje stejně velké rostliny z jedné lokality). Květy jsou bez vůně, oranžové nebo červené. Podle mého pozorování jsou rostliny z horního Rio Urubamba plošší, květy kratší a širší (Huambutio: Lobivia divaricata), z nižších poloh jsou cylindričtější a květy delší (Ollantaitambo: Lobivia echinata). Snad by se daly tyto dvě extrémní formy oddělit jako variety. Mezitím je ale náramně těžké lokalizovat areálem ohraničené formy. Často se věří na poznání rozdílů na nalezištích, zda se jedná o méně odnožující formu od Urcos (Lobivia huilcanota) nebo hromady hlaviček od Ollantaitambo, Pisac nebo z ruin Cuzco (Lobivia minuta), v kultuře jsou si ale většinou už zase velmi podobné. Jako vzácná výjimka se ukazují Lobivia lauii (Don.) a Lobivia simplex (Rausch). Když Ritter psal (Kakteen 1980/458): „Protože ale semena v publikacích lobívií v nejširším smyslu nebyla vůbec pozorována nebo jen velmi nedostatečně, nedá se podle literatury u mnoha druhů zjistit, ke kterému rodu nebo podrodu patří“, musím ho zklamat. Lobivia vilcabambae Ritt. (Taxon 1963/124 bez plodu a semen) zdánlivě nepatří k Neolobivia.Pokus z r. 1975 spojit všechny formy Lobivia (Werd.) je chybný, ale není libovým protestem proti tomu, že nejsou potřebné subspecie a subvariety, jako např. u Rittera (Kakteen 1980/639): „Zavedení kategorie poddruh (subspecies) mezi druh a varietu je nutno rozhodně odmítnout“, nebo na straně 640: „Podle možností se má proto postavení subvariety vyhnout“, atd., nýbrž proto, že žádný člověk v praxi neřekne např. Lobivia backebergii subspec. hertrichiana var. lauii. Tím se komplex rozpadá znovu na tři blízce příbuzné druhy: Lobivia backebergii - Lobivia hertrichiana - Lobivia wrightiana. Ritter pro tuto skupinu používá nově Itův rod „Neolobivia“ z roku 1981 s typem Lobivia wrightiana Backbg. Nehledě na Itovy nepotřebné rody (Explanatory Diagram 1957/284), zčásti s hybridy jako typy nereálných kombinací, jako Neolobivia wrightiana (Backbg.), Neolobivia ritteri (Wessn.), Neolobivia kratochviliana (Backbg.) atd., razil Backeberg tento název už pro svoji Lobivia leucorhodon (J. DKG 1942/33), což Ita také podnítilo k tomu rod Neolobivia zase stáhnout. Nyní používá Ritter nově tento basionym jako literární balast pro některé nové popisy a kombinace (Kakteen 1981/1332) a zkouší skupinu také rodově historicky osvětlit. Moje mínění po shlédnutí velkých hromad Echinopsis huottii z Ayopaya, Cochabamba až po Comarapa, zvláště forem od Rio Cotacajes (Echinopsis cotacajesi Card.), a peruánských rostlin je, že jsou velmi podobné. Tvorba odnoží se vzdušnými kořeny, jakož i semeno s nepravidelnou testou a rozšířeným hilem dávají tušit jejich příbuznost, resp. původ. Citace W. Rausch – Lobivia 75: Peruánské příbuzenstvo Lobivia backebergii nacházíme ve výškách u Cuzco a v údolí Urubamba. Rostliny z tohoto kraje jsou velmi rozmanité, takže je nemožné rozlišit stanovištní formy. Ve vyšších polohách, u Urcos, jsou formy stlačené, žebra dělená na hrboly a květy krátké, většinou červené (podobné Lob. backebergii). Dále v nižších polohách (Pisac - Urubamba - Ollantaitambo) procházejí žebra přímo, květy jsou delší, většinou červené, vzácněji oranžové až žluté. Měl jsem několik let z mnoha lokalit po cca 20 exemplářích v kultuře na pozorování a zpočátku viditelné rozdíly se později promísily u všech nalezišť. Nejstarší název je Lobivia hertrichiana Backbg., jejíž přesné naleziště není známé, ovšem dá se najít po celém údolí. Množství popisů z tohoto území označuje pouze formy (Lobivia incaica Backbg., allegraiana Backbg., planiceps Backbg., binghamiana Backbg., huilcanota Rauh et Backbg., larabei Johns., minuta Ritt., divaricata Ritt. a echinata Rausch).Pouze na dvou lokalitách jsem našel konstantní odchylky, Lobivia lauii Don. z Urubamba, rostoucí více cylindricky, se silnějšími šídlovitými trny a silnějšími růžovými, oranžovými nebo červenými květy, a Lobivia simplex Rausch z Huambutio, která roste jako jediná z této společnosti solitérně a vytváří dlouhé, hnědé trny. Pokud se zjistí, že Ritterova Lobivia vilcabambae je totožná, protože roste rovněž solitérně, musí Lobivia simplex přejít do synonym.Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 1029 , 4355 , 10790 , 4123 , 18477 f. echinata, 20918 f. allegraiana, 21780 , 23870 Odkazy: www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=286 www.lobivia.pl/hertrichiana/index.html www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%201993-17%20FE.pdf - na straně 2Možnosti záměny: Zmínil jsem je už u Lobivia backebergii (viz   zde ), bylo by zbytečné je opakovat. Poznámky: Lobivia hertrichiana je dalším neobyčejně variabilním druhem. Společné pro všechny formy (až na var. simplex) je bohaté odnožování a trsovitý růst. Odnože ihned vytvářejí čekací kořeny a jakmile se jim podaří zakořenit, mají tendenci se velice snadno od mateční rostliny oddělit. To se projevuje hlavně při přesazování, kdy se vám trsy často rozpadnou na několik částí. Tvarově zcela typické jsou i červené (výjimečně oranžové nebo žluté) květy. Jinak už toho moc stejného na jednotlivých rostlinách nenajdeme. Některé rostlinky jsou kulaté a miniaturní, jiné válcovité a robustní, některé téměř nahaté, jiné s dlouhými trny. J. Ullmann sice v roce 1992 propagoval zachování starých jmen jako formy, ale moc s tím neuspěl. Stejně jako u komplexu L. pentlandii i u L. hertrichiana vám z jedné porce semen může vyrůst klidně několik původních „druhů“ a zrovna tak spousta kaktusů, které se vám do původních popisů nacpat prostě nepodaří. Neboli typické „binghamiana“, „allegraiana“, „larabei“ atd. určitě získáte z odnoží, ale ze semen jen možná. Pár těch jmen na fotkách představím tak, jak jsem je získal, ale nekamenujte mě, když se vám bude zdát, že to jméno není to pravé (resp. kytka neodpovídá jménu).Lobivia "binghamiana": Lobivia "divaricata": Lobivia "echinata" (ta bývá docela typická, tu bych byl ochoten na úrovni variety nebo formy akceptovat): Dvě různé Lobivia "incaica": Lobivia "larabei": Lobivia "planiceps":

HonzaC napsal:

Mamlas napsal:

morče napsal: Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Znovu opakuju: Na Cachipampa var. elongata neroste, zato tam je hojná var. kuenhrichii.

Já osobně fakt, že na Cachipampa neroste, beru na vědomí a nemám s tím problém. Ten spočívá spíš v tom, že takto označená semena, tedy (W)R 25 Cachipampa, Salta, rozšiřoval pan Rausch a po něm samozřejmě další pěstitelé. Přitom elongaty z těch semen jednoznačně rostou. Samozřejmě u svých rostlin mohu naleziště škrtnout, ale pochybuju, že to udělají dodavatelé semen.

Já zatím nic měnit nebudu. Ona tam mohla růst nebo roste jen jí mamlas neobjevil,nebo ji něco sežralo nebo vyhynula to se stává nic není věčně, a pochybuji, že se nálezce zmýlil, ale kdo ví.: .: s poz.morče.

Mamlas napsal:

HonzaC napsal:
Možná mi to došlo. Na té jmenovce spíš bylo (nebo mělo být ) L. hamatacantha a ne haEmatacantha. Pak by se jednalo o nějakou formu Echinopsis ancistrophora, což by se při zamhouření jednoho oka celkem dalo tak nějak vzít.

Echinopsis ancistrophora var hamatacantha, jak jméno ukazuje, má háčkovité středové trny.

Jasně, díky těm háčkům má také ono jméno. Chtěl jsem tím naznačit, že ona jmenovka v Los Alamos pravděpodobně obsahovala toto jméno, protože je mnohem blíže skutečnosti, než L. haEmatantha. Jinak samozřejmě celé to jméno je naprostý nesmysl.

Mamlas napsal:

morče napsal: Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Znovu opakuju: Na Cachipampa var. elongata neroste, zato tam je hojná var. kuenhrichii.

Já osobně fakt, že na Cachipampa neroste, beru na vědomí a nemám s tím problém. Ten spočívá spíš v tom, že takto označená semena, tedy (W)R 25 Cachipampa, Salta, rozšiřoval pan Rausch a po něm samozřejmě další pěstitelé. Přitom elongaty z těch semen jednoznačně rostou. Samozřejmě u svých rostlin mohu naleziště škrtnout, ale pochybuju, že to udělají dodavatelé semen.

HonzaC napsal:
Možná mi to došlo. Na té jmenovce spíš bylo (nebo mělo být ) L. hamatacantha a ne haEmatacantha. Pak by se jednalo o nějakou formu Echinopsis ancistrophora, což by se při zamhouření jednoho oka celkem dalo tak nějak vzít.

Echinopsis ancistrophora var hamatacantha, jak jméno ukazuje, má háčkovité středové trny.
Zde z pralesni světliny západně od Tres Lagunas v Jujuy

morče napsal: Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Znovu opakuju: Na Cachipampa var. elongata neroste, zato tam je hojná var. kuenhrichii.

horizontik napsal: Mohl bys je vyfotit, když o nich tak básníš. Jsme jenom zvědavý a taky se rádi pokocháme.

Jak budou vhodné světelné podmínky zkusím zvěčnit. A pokud o tým básním už ne budu, a pokud vím básník nejsu , strejda byl básník a žil v Praze jestli žije to nevím nemám informace.:

Jirka Konstantinovič napsal:

morče napsal: alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

máme na diáku (on i já), to se blbě ukazuje...

Tož ja. morče:Y:

Jirka Konstantinovič napsal:

morče napsal: alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

máme na diáku (on i já), to se blbě ukazuje...

Získal jsem fotku L. haematantha v. elongata P 236 od Slávka Fischera, kde je rostlina s hákovitými trny a červeným květem, tak jsem ji vložil do patřičného příspěvku. I podle něho jsou takovéto rostliny na lokalitách běžné.

horizontik napsal: Mohl bys je vyfotit, když o nich tak básníš. Jsme jenom zvědavý a taky se rádi pokocháme.

Nádherný albolanaty už dával morče sem - 1823 . Jsou fakt povedený.

morče napsal: alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

máme na diáku (on i já), to se blbě ukazuje...

Mohl bys je vyfotit, když o nich tak básníš. Jsme jenom zvědavý a taky se rádi pokocháme.

HonzaC napsal:

Mamlas napsal: Je mi blbý psát komentáře ke zpracování Lobivií od a do Z tam, když jsem si vzpoměl poněkud pozdě.Ale nedá mi to:

Vůbec to není blbý. Naopak, všechny připomínky tam patří, ať je to pohromadě. A poznatky přímo z nalezišť obzvlášť, já to píšu (nebo spíš přepisuju) vyloženě z tepla domova. Třeba ta polní čísla mám z Rauschova seznamu a jedinou možností, jak si je ověřit, je nahlédnout do seznamu Ralphova. Jenže on zřejmě u Rausche zpracovával seznam stejný, protože lokality u všech čísel má lokality stejné. Nebo je možnost, že kolega, od kterého ten seznam už léta mám, ho vytvořil právě z Ralpha. To nevím. Rozhodně ale každá takováto upřesňující informace je velice cenná.
Ale jinak je samozřejmě možné je psát i sem a já udělám jednu věc: Hned pod polní čísla vložím Poznámka - Milan Kůrka: a text tam překopíruju, čímž budou informace pohromadě. Jak ty originální (byť nesprávné), tak i ony opravující. Může být?
A ta elongata: Já mám ve sbírce jen starou WR 25, která už má trny jen zcela rovné, i když coby mládě je měla ke špičce mírně ohnuté, a pak několik P 183, jejichž trny mají špičky rovněž jen nepatrně ohnuté. Háčkovitou nemám ani jednu. Ty P 183 mi kvetly poprvé taky asi 3 cm vysoké, ale fakt je, že do této výšky u mě rostou nejmíň pět let. Každopádně ty Fíšovy LF 66 jsou nádherné a těším se, až mi z jeho semen dorostou.

Já mam lob.haematantha var.elongata R 25 Cachipampa,Salta semenáčky z výsevu mají středové trny rovné i mírně zahnuté, a háčkovité nemají ani jedny ani nahoru ani dolů a už vůbec ne do stran a už vůbec nechápu proč do toho plete kočky a to ostatní : : : :N:P. s.alespon to foto mohl ukázat té háčkovité lob.haematantha var.elongata .poz.morče.

Mamlas napsal: Je mi blbý psát komentáře ke zpracování Lobivií od a do Z tam, když jsem si vzpoměl poněkud pozdě.Ale nedá mi to:

Vůbec to není blbý. Naopak, všechny připomínky tam patří, ať je to pohromadě. A poznatky přímo z nalezišť obzvlášť, já to píšu (nebo spíš přepisuju) vyloženě z tepla domova. Třeba ta polní čísla mám z Rauschova seznamu a jedinou možností, jak si je ověřit, je nahlédnout do seznamu Ralphova. Jenže on zřejmě u Rausche zpracovával seznam stejný, protože lokality u všech čísel má lokality stejné. Nebo je možnost, že kolega, od kterého ten seznam už léta mám, ho vytvořil právě z Ralpha. To nevím. Rozhodně ale každá takováto upřesňující informace je velice cenná.
Ale jinak je samozřejmě možné je psát i sem a já udělám jednu věc: Hned pod polní čísla vložím Poznámka - Milan Kůrka: a text tam překopíruju, čímž budou informace pohromadě. Jak ty originální (byť nesprávné), tak i ony opravující. Může být?
A ta elongata: Já mám ve sbírce jen starou WR 25, která už má trny jen zcela rovné, i když coby mládě je měla ke špičce mírně ohnuté, a pak několik P 183, jejichž trny mají špičky rovněž jen nepatrně ohnuté. Háčkovitou nemám ani jednu. Ty P 183 mi kvetly poprvé taky asi 3 cm vysoké, ale fakt je, že do této výšky u mě rostou nejmíň pět let. Každopádně ty Fíšovy LF 66 jsou nádherné a těším se, až mi z jeho semen dorostou.

morče napsal:

HonzaC napsal:

Sclerák napsal:

Henry napsal:

L. haematacantha v. densispina

To foto mi nějak nesedí. To je vážně densispina?

Bylo to foceno v Los Alamos pod touto jmenovkou.

Chybička se vloudila, to opravdu densispina není. Ale která "pseudolobívie" to je, to si určit netroufnu.

Mě to připomíná tohle to www.cactus-art.biz/schede/ECHINOPSIS/Echinopsis_mamillosa/Echinopsis_mammillaosa/Echinopsis_mamillosa.htm nádherný psejk nebo pseudopsejk.:Y:

mamlas napsal: V Los Alamos zjevně nemají kosy, kočky, děti, manželky natož další vektory pohybu jmenovek.

Možná mi to došlo. Na té jmenovce spíš bylo (nebo mělo být ) L. hamatacantha a ne haEmatacantha. Pak by se jednalo o nějakou formu Echinopsis ancistrophora, což by se při zamhouření jednoho oka celkem dalo tak nějak vzít.

L. densispina var. scoparia výsev bez problému. Semenáčky vypadají moc pěkně jsou zabaleny do bílé vaty vykukují jen středové černé trny. L. densispina var. albolanata je též pěkná už jako semenáčky též je zabalena do bílé vaty ale bez středového trnu jsou to moc pěkné lobivie až na ty jejich choulostivý kořeny ,a ty jejich řepy či mrkve co vytváří děs.

V Los Alamos zjevně nemají kosy, kočky, děti, manželky natož další vektory pohybu jmenovek.

Je mi blbý psát komentáře ke zpracování Lobivií od a do Z tam, když jsem si vzpoměl poněkud pozdě.Ale nedá mi to:
WR 25 - Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina - je celkem jisté, že v uvedené trase se v. elongata vůbec nevyskytuje, protože jak Rausch správně píše, areál je jižně od Cachi a to nevysoko nade dnem údolí. Teda ledaže by to bral oklikou přes Seclantas.
Zaujaly mě taky přiložené snímky, protože všechny elongaty, co jsem našel, mají háčkovité střední trny a prvně kvetly při výšce kolem 10 cm. V každým případě je LF 66 moc pěkný typ.
Rovněž tak stejné udané lokality jak pro var.haematavantha, tak pro var. kuenhrichii dávají spíše obraz o tom, zdali daný sběratel v dané době rozlišoval typ a var. kuenhrichii či nikoli. Typ je v horách západně a jižně od Cachi, kuenhrichii je v masivu Nevado de Acay, kam patří i nejsnáz přístupné naleziště Cachipampa.

Lobivia haematantha var. amblayensis /Rausch/ Rausch comb. nov.
- Lobivia amblayensis Rausch, K.u.a.S. 1972/67
- var. albispina Rausch, K.u.a.S. 1972/68

Polní čísla:
L 566 - Lobivia amblayensis v. albispina, Amblayo, Salta, Argentina, 2800-3000m
L 569 - Lobivia amblayensis, Amblayo, Salta, Argentina, 3600m
L 572 - Lobivia amblayensis v. albispina, South of Amblayo, Salta, Argentina, 3200m
WR 19 - Lobivia amblayensis, Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina
WR 239 - Lobivia amblayensis v. albispina, South of Amblayo, Salta, Argentina, 2300m

Pod tímto taxonem jsou rozšířena i následující PČ, která ale jsou v poslední době řazena k Lobivia saltensis var. zapallarensis:
WR 585 - Lobivia amblayensis v. zapallarensis, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina
WR 16 - Lobivia amblayensis v. zapallarensis, Cachipampa to Cachi, Salta, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Geograficky oddělený dvojník var. rebutioides (Backbg.), který roste v Jujuy, odlišuje se 8 - 10 cm velkými, žlutými až oranžovými květy s červenou nebo zelenou bliznou. Plod je silně vlnatý. Typové naleziště je na plochých kopcích u Amblayo, až cca 15 km jižně, kde je otrnění bílé (var. albispina). (Malé, ostrožebernaté rostliny z výjezdu od Cachipampa a Sierra Zapallar vykazují malé, málo vlasaté plody jako Lobivia saltensis.)

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 75: Teprve jižnější údolí řeky Amblayo vykazuje habituální odlišnost, žebra jsou vyšší, trny jemnější, štětinovité a velmi podobné Lobivia densispina Werd., ta ale roste přes mnoho cizích areálů oddělená mnohem dále na sever. Nebylo to ale oddělené stanoviště, nýbrž odlišný, dlouze protažený vrchol plodu mě přiměl vytvořit Lobivia amblayensis Rausch. Tato má v horním údolí na výjezdu od Cachipampa jen málo, ale zato výrazných žeber (var. costata Rausch n.n.), u osady Amblayo se dá nalézt typ s fialovou epidermis a červenohnědými trny, které po 12 km přecházejí do zcela bílé (var. albispina Rausch).

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 3403

Foto Ladislav Fischer:


Poznámka: V současné době se prosazuje znovuoddělení tohoto taxonu od L. haematantha. Sám za sebe říkám – zaplaťpánbůh. Stejně jako var. densispina je od typové variety natolik odlišná, že jsem ji stejně nikdy jako varietu neměl.
Velkým problémem je její odlišení od var. rebutioides (opět za sebe, raději varieta L. densispina než L. haematantha). Stonky a trny jsou v podstatě stejné, květy velmi podobné, ani ty zelené blizny nejsou směrodatným vodítkem. Jediné, co je odlišuje spolehlivě, je naleziště…
K L. amblayensis byla řazena, jak už jsem zmínil výše, var. zapallarensis (viz zde ). Plody a semena ale ukazují, že se jedná o taxon z příbuzenstva Lobivia saltensis. Tato varieta byla dlouho šířena jako var. costata WR 585 s kratším černým otrněním, zdálo se, že se jedná jen o stanovištní formu v rámci variability typu. Pod názvem costata nebyla nikdy popsána.
Kromě toho byla popsaná i varieta albispina, která se má odlišovat čistě bílými trny a oranžovým květem.


Lobivia haematantha var. densispina /Werd./ Rausch 1975
- Lobivia densispina Werd., Kaktkde. 1934/142
- var. blossfeldii Wessn., J. DKG 1940/18
- var. sanguinea Wessn., J. DKG 1940/18
- Lobivia scoparia Werd., Kaktkde. 1934/144

Polní čísla:
WR 219 - Lobivia densispina v. kreuzingeri, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 26 - Lobivia densispina v. kreuzingeri, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 27 - Lobivia densispina v. kreuzingeri, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 30 - Lobivia densispina, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 524 - Lobivia densispina v. kreuzingeri, Quebrada del Toro, Salta, Argentina
RH 507 - Lobivia haematantha v. densispina, Leon, Jujuy, Argentina, 2100m

Popis: Jednotlivá, 8 cm vysoká a 7 cm silná, žeber 17 - 20, areoly od sebe vzdálené 2 - 5 mm, cca 20 OT, štětinovité až jehlovité. Květy 6 - 8 cm dlouhé a široké, žluté, vzácněji též červené. Plod kulatý až oválný, 1 cm silný, značně vlnatý. Semeno kulaté, hrbolaté. Domovina Jujuy, blízko Tumbaya.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato populace je extrémně vzdálenou formou od typu Lobivia haematantha /Speg./, jejíž vývoj však můžeme zpětně sledovat až k celkem hrubé var. hualfinensis /Rausch/. Lobivia scoparia Werd. byla pouze podle zprávy Blossfelda výběrem z této populace.

Foto Ladislav Fischer:


Citace W. Rausch – Lobivia 75: Quebrada del Toro od Salty a Sierra de Chani představuje další izolovaný areál, který se rozprostírá v Quebrada de Humahuaca. Základní forma zde nacházeným rostlin, květy, plody a semena odpovídají typu, ovšem trny jsou slabší, štětinovité a vytvářejí často dojem koštěte. Je pozoruhodné, jak tato dobře ohraničená skupina obohacuje literaturu obrovským množstvím jmen. Okolo roku 1930 byly v severní Argentině velmi aktivní sběratelé jako Stuemer, Marsoner, Blossfeld, rozeslali rostliny do celého světa, nehleděli příliš na jejich jména, zatímco pak je pojmenovávali někteří pilní autoři kvůli kdejaké odchylce, nedbajíce přitom na populace z různých nalezišť a už vůbec neznalí poměrů na stanovištích. Tyto neznalosti pak vedly ke spekulacím a promíchání s Lobivia famatimensis Speg., která roste více než 1000 km daleko na jih. Nejenže na začátku citované zcela zbytečné rody, podrody a sekce plní knihy, ale i mnoho jmen, která jsou většinou jen místními formami z variabilních lokalit. Jedinou cestou, jak z toho ven, je důkladný průzkum na nalezištích. Při několikanásobných návštěvách Quebrada de Humahuaca a jejích přilehlých plošin jsem jen málokdy zjistil lokalitu s místně ustálenými znaky. Například od Volcan po Tumbaya je tělo tmavě zelené až fialové s přilehlými trny a květy světle žluté, žluté, oranžové, červené, růžové až téměř fialové a je v nich obsažena Lobivia sublimiflora Backbg. Západně od Tumbaya, ve vysokých polohách, se najde silně štětinatý typ, který Werdermann pojmenoval jako Lobivia densispina. Na 40 žlutě kvetoucích exemplářů připadá jeden červeně kvetoucí (var. sanguinea Wessn., Lobivia marešii Frič). Západně od Purmamarca (severně od Abra de Pives), přes Purmamarca, Maimara, Tilcara až po Alfarcito roste Lobivia pectinifera Wessn. s krátkými, přilehlými trny, šedozelenou epidermis a jen žlutými květy, ale najde se tu i několik lokalit s formami Lobivia albolanata Buin., Lobivia deesziana n. n. nebo Lobivia astranthema n.n. A konečně v souběžných plošinách u Punta Corral rozeznáme Backebergovu Lobivia rebutioides s vyššími žebry, stále zelenou epidermis, malým počtem sklovitě štětinovitých trnů, škála jejichž květů je od světle žluté po červenou (pochází odtud též Lobivia chlorogona Wessn.). Všechny další, v evropských sbírkách a v literatuře vedené formy jsou směsí z těchto lokalit. Zejména je ale nutno si přát, aby pro tuto skupinu forem Lobivia densispina bylo opuštěno nesprávné jméno Lobivia famatimensis.

Foto Ladislav Fischer:


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 350 , 3964 , 1823

Poznámka: Jak už jsem zmínil u var. amblayensis, i tato varieta se dnes často uvádí jako samostatný druh s varietou rebutioides. Jsem všemi deseti pro. Zde jedna hodně fousatá a červenokvětá rostlina:




Lobivia haematantha var. rebutioides /Backbg./ Rausch
- Lobivia rebutioides Backbg., BfK. 1934/12
- var. citriflora Backbg., BfK. 1934/12
- var. kraussiana Backbg., Deutsches Garten 1949/7
- Hymenorebulobivia Frič a Krzgr., Katalog 1935/29
- Hymenorebutia kreuzingeri Frič a Buin., Succ. 1939
- Hymenorebutia albolanata Buin, Succ. 1941/5
- Lobivia sublimiflora Backbg., BfK. 1935/9
- Lobivia pectinifera Wessn., + var., J. DKG 1940/13 - 16
- Lobivia chlorogona Wessn., + var., J. DKG 1940/16
- Lobivia wessneriana Fritz., Kaktde. 1940/34
- Lobivia famatimensis a var., Backbg, C.a.S.J. 1951/51
- Lobivia napina Pažout, Kaktusy 1960

Foto Ladislav fischer:


Polní čísla:
L 521 – Lobivia sublimiflora, Volcan, Jujuy, 3200 m
L 543 - Lobivia rebutioides, Santa Victoria, Salta, Argentina, 2400m
WR 219 - Lobivia densispina v. kreuzingeri, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 585a - Lobivia densispina v. albolanata, Santa Victoria to Quebrada del Toro, Salta, Argentina
WR 816 - Lobivia rebutioides, Tumbaya
WR 822 - Lobivia rebutioides, Chani
FR 56 – Lobivia kreuzingeri, above Volcan, Jujuy
FR 403 – Lobivia chlorogona, Maimara, Jujuy
RH 511 - Lobivia haematantha v. rebutioides, Humahuaca, Jujuy, Argentina, 2250m
RH 612 - Lobivia haematantha v. rebutioides, Tumbaya, Jujuy, Argentina, 2100m





Popis: Jednotlivá nebo po poškození zvěří tvořící malé skupiny, kulatá až krátce cylindrická, 3 - 5 cm silná, s dlouhým, masitým řepovitým kořenem, 10 - 15 přímých žeber, vzdálenost areol 3 - 5 mm, OT 10 - 15, tenké, přilehlé, 2 - 5 mm dlouhé, ST 0 - 1, trochu silnější a zahnutý, až 5 mm dlouhý (podobný var.chorrillosensis). Květ 5-7 cm dlouhý a 6-8 cm široký, bílý, žlutý, oranžový, červený, růžový až fialový. Plod kulatý až oválný, 1 cm silný, silně vlasatý, polosuchý. Semeno kulaté, hrbolaté s rovným, okrouhlým hilem. Domovina: Jujuy, Quebrada de Humahuaca.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Bohatství forem těchto rostlin je nevyčerpatelné, takže Backeberg, Wessner a Frič lehce přinesli více než 50 názvů! Vidíme tady tu samou polymorfii a polychromii jako např. u Lobivia pentlandii (Hook) nebo Lobivia huascha (Web.) apod., dělení jednotlivých populací je skoro nemožné. Naleziště bylo dlouhou dobu sporné, takže se mnohé formy míchaly s Lobivia famatimensis (Speg.). Až v roce 1935 protestují Frič a Kreuzinger proti těmto názvům (Kreuzgr. Katalog, str. 29): „ . . . . bez ohledu na to, že mezi Volkan Famatina a skutečným nalezištěm tohoto rostlinného rodu (Hymenorebulobivia) leží tři provincie a vzdušná vzdálenost obnáší okolo 1000 km“, tak píše Backeberg (Cactaceae 1959/1453): „Původ neznámý, údajně sbírány Blossfeldem.“ Jak taky původ znát, když - jak dokazují Marsoner se Stuemerem - přesné naleziště nikdy neprozradil . . .(taky Blossfeld na to nebyl nikdy tázán!) . . . že rostliny byly sbírány na objednávku domorodci.“ Nápadná byla Backebergova metoda, neboť když oznámil, že sbíral v Tilcara (Stachlige Wildnis 1943/250), tak se tam poohlédl jen málo, protože jeho „Lobivia famatimensis“ tady roste odshora až dolů na lomech Pucary. V r. 1963 jsem ji našel vedle dráhy, mezi domy a na březích řeky zcela hojně (společně s Lobivia nigrostoma Buin. - jajoiana, pro kterou také neudal naleziště). Normálně by se dala tato polemika založit do archívu jako poznávací proces, ale je dnes hodně lidí, kteří vedou Lobivia densispina - rebutioides jako Lobivia famatimensis (Speg.). Rozšíření dosahuje od Tilcara až po Volcan, přičemž na jižních místech se najdou všechny barvy květů, zatímco u Tilcara převládá žlutá barva. Přesný údaj o nalezišti je většinou úmrtním rozsudkem pro populaci. Jednou jsem ukázal svým argentinským průvodcům jedno stanoviště, pak bylo tak „zpracováno“, že tu nebyla k nalezení ani jedna rostlina, jindy zase bylo stanoviště zcela bílé formy (Lobivia albolanata Buin.) blízko Purmamarca úplně zničeno kvůli stavbě.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 392 s var. kuehnrichii, 503 , 1823 , 3411 albolanata, 3603 , 22920 , 24423 albolanata

Poznámka: Tato varieta byla mnohokrát diskutována na původním vlákně, takže už těžko co dodat. Snad jedině to, že mi mnohem víc sedí jako varieta L. densispina, budeme-li tuto uznávat jako samostatný druh.
Před 20 lety jsem udělal jeden větší výsev těchto „hymenek“ a když pak ve velikosti zhruba 2 cm kvetly, byla to nádhera. Tehdy jsem je vyfotil na diák, takhle to vypadalo. Bohužel přefocení není nejostřejší, ale pro představu to snad stačí.



Další jména související s Lobivia haematantha:

Lobivia kreuzingeri Frič ex Buin. – F. Ritter ji považoval za vedoucí druh své Hymenorebutia. Rausch i Ullmann ji řadí k var. rebutioides, což ale moc nesedí. V původním popisu se jasně mluví o štětinovitém otrnění (typ „scopa“). Spíše by tedy popisem odpovídala L. densispina. Podle Buininga by měla mít žlutý květ s červeným jícnem, podobně jako u Lobivia chrysantha. Zatím jsem ji neviděl. K taxonu se někdy řadí polní číslo FR 56.

Lobivia scoparia Werd., 1934 – bývá vedena jako var. L. densispina. Jediným sběrem bylo číslo WR 816a, které ale později sám Rausch stáhl a toto jméno přiřazuje zpět k Lobivia densispina. Na fotce Ladislava Fischera jsou semenáče ze semen právě WR 816a, jak vidno, jsou těžko odlišitelné od rostlin, které známe jako L. albolanata.


Lobivia albolanata (Buin.) Krainz, 1949 – tu už jsme tu docela slušně „proprali“. Dle mého názoru určitě nejde o synonymum Lobivia rebutioides nebo densispina (ať už jsou vedeny na jakékoliv taxonomické úrovni), ale minimálně o samostatnou varietu buď L. haematantha nebo L. densispina. Sběrové číslo WR 585a.


Lobivia cachensis – J. Ullmann ji uznává jako varietu L. haematantha, W. Rausch ji střídavě vedl jako synonymum L. saltensis a L. kuehrichii. K té podle mého názoru docela dobře zapadá (na rozdíl od L. pseudocachensis, která patří k L. saltensis). Polní číslo neznám žádné.

Jaroslav Ullmann v roce 1992 uznal ještě další jména jako formy L. rebutioides a to f. chlorogona, pectinifera, sublimiflora a wessneriana. I když jsem je kdysi před mnoha a mnoha lety vyséval z několika zdrojů, velice brzy jsem je přestal rozlišovat. Nešlo to. Že je někdo vlastní a jsou v potomstvu stálé a od sebe odlišitelné, vyloučit nemohu, také se ale může jednat už jen o propěstované kulturní linie. Podobně se chovají i další „druhy“ L. cordipetala, deesziana, mirabunda atd. Mezi ně patří i L. čabradai, jejíž fotku mi poslal Jiří Mička.

HonzaC napsal:

morče napsal: HonzaC perfektní, já mám tuhle skupinu hodně rád. Jak se najde příležitost a na skytnouse semena okamžitě beru. Výsevy jsou bezproblémové, jen člověk nesmí uspěchat přesazování těch prcku zdá se mě, že to nemají rády, a jakbysmet dospělé rostliny .jakou máte vy zkušenost dík za odpověď . poz morče.

S oblibou haematanthy jsme na tom stejně, taky patří mezi mé nejoblíbenější. Přesazování semenáčků nemůžu moc posoudit. Výsevy lobívií u mě dostávají tvrdou sodu, jakmile začnou dělat trny, otevírám je a stěhuju k ostatním kaktusům do foliáku. Tady mají slunce, vzduch, zálivku hadicí s jemným rozprašovačem, tedy vše jako dospělé rostliny včetně mrazíků a zimního sucha. Ve výsevních květináčkách zůstávají až do příštího jara. Teprve tehdy je přesazuju. Samozřejmě ztráty mám někdy dost značné, ale zato ty, co všechno přežijí, jsou pak už skoro nezničitelné.
Při přesazování dospělých rostlin s podobně masitými kořeny, jako má L. haematantha, dodržuju striktně to, že vyndám z nádoby, zkrátím kořeny a sázím teprve tehdy, když si o to kytka řekne tvorbou čekacích kořenů. Pak je vše bez problémů. Ty jsem míval kdysi, když jsem ještě na ty čekací kořeny nečekal. A určitě nepřesahuju každý rok, spíš jen, když už to je nezbytně nutné.
Přesně jak jsem tady .

Ještě jednou dík za odpověď.
K tomu řezu řepovitých či mrkvovitých kořenu. Já úplně vypustil řezání těchto kořenu zdá se mě, že to tahle skupina rostlin nesnáší a těžko se sto ho s pamatovává než nasadí nové je několik měsíců pryč a někdy ani ty nové nenasadí a krní, místo aby udělali nové sací. Takže pokud jsou zdraví tak snima nic nedělám, a to ani u jejich semenáčků.
Jiné je to u poškozených a znilých či jinak vypadajících to se snažím o co nejmenším zásahu do kořenového systému, a pak trnu zda se rostliny s pamatují.
K tomu přesazování této skupiny podle mě až si to vyžádá rostlina nebo až je vidět že se jí něco nelíbí pak je nutno přesadit a ne až se mi to hodí. Kdysi sem je přesazoval každý rok, jelikož sem hledal ten nejlepší substrát a chudák rostlina nevěděla čí je. Však ani nekvetla a to tahle skupina rostlin kvete celkem brzy tak 3 rok po výsevu. poz.morče.