Téma:

Lobivia cardenasiana Rausch, K.u.a.S. 1972/32

- Echinopsis cardenasiana (Rausch) H. Friedrich
- Echinopsis ancistrophora ssp. cardenasiana (Rausch) Rausch

Polní čísla:
KK 1026 - Jucanas, Tarija, Bolivia, 3000m n.m.
L 414 - Cajas, Mendez, Tarija, Bolivia, 2600-2700m, společně s L 405 a L 416
WR 498 – východní Tarija, Bolivia
WR 498a – var. rubriflora, Condor Paso, Bolivia

Popis - W. Rausch: Jednotlivá, ploše kulovitá, až 10 cm silná, tmavě zelená, 17 žeber je přímých nebo lehce rozdělených na hranaté bradovité hrboly, šídlovité otrnění sestává z 12 - 14 OT a 2 - 3 ST, až 3 cm dlouhých. Domovinou je Bolívie, východní Tarija.
Doplnění popisu: Květy jsou dlouhé 8 – 10 cm, široké 5 – 8 cm, karmínově červené až do fialova s různou sytostí, u potomstva WR 498a a dalších sběrů východně od Condor Paso červené.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Západně od Condor Paso vykazuje 10 cm dlouhý květ sytější odstín fuchsínově červené a západně směrem na Cajas kvetou červeně.
Tento popis rostlin jsem udělal původně jako variety Lobivia calorubra, kvůli fuchsínově zbarveným květům, tmavě zelené epidermis a geograficky velmi vzdáleným nalezištím ale vedu taxon odděleně.

Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci Echinopsis ancistrophora): Nad hranicí Tarija, západně od Condorského průsmyku se vyskytuje fialově růžově kvetoucí Lobivia cardenasiana Rausch se svou červeně kvetoucí var. rubriflora z Cajas.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
417 , 3403 , 3911 , 9989 , 17199 , 17728 , 18329

Odkazy: www.cact.cz/noviny/2010/07/Bolivie_16.htm

Možnosti záměny: Asi nejbližší příbuznou je Echinopsis ancistrophora, často bývá uváděna jako její varieta. L. cardenasiana prozradí lesklá tmavá pokožka, lobíviovitě sekyrkovitá žebra a tvrdší, silnější a barevnější trny. V květu už se zaměnit nedají. Dalším podobným druhem je L. calorubra, ta má ale žebra přímá a hlavně světle až nažloutle zelenou epidermis. Blízko má L. cardenasiana také k Echinopsis obrepanda.

Poznámky: Lobivia cardenasiana je krásný a populární druh, velice často zastoupený ve sbírkách. Zůstává dlouho téměř plochá, mívá i atraktivní silné trny a velké květy jsou doslova pastvou pro oči. I u ní se projevuje určitá variabilita, ale i tak zůstává velice typickým taxonem. Pěstování je naprosto bezproblémové, s trochou nadsázky se dá říci, že roste všude a ve všem.
Na poslední fotce trochu jiná forma, než tradiční WR 498.

Variety:
Lobivia calorubra var. mizquensis (Rausch) Rausch, Lobivia 85 comb. nov.

- Lobivia mizquensis Rausch, K.u.a.S. 1972/151
- Lobivia aguilari Vasquez, K.u.a.S. 1974/1

Polní čísla:
WR 463 – Vila Vila, Cochabamba, Bolivia, 3800 m n. m.
KR 680 – Tintin, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Sbíral jsem tuto populaci poprvé jako malou Echinopsis obrepanda, rozdíly vykázaly až malé, jen 7 cm dlouhé, červené květy. Původem je z celého pohoří severně od Rio Caine z Vila-Vila přes Mina Asientos po Molinero.


Lobivia calorubra var. pojoensis (Rausch) Rausch, Lobivia 85 comb. nov.

- Lobivia pojoensis Rausch, K.u.a.S. 1968/8
- Echinopsis rauschii Friedr., K.u.a.S. 1974/83

Polní čísla:
WR 188 – východně od Pojo, Cochabamba, Bolivia, 3000 m n. m.

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Blízko Pojo jsem našel nejmenší formy tohoto typu, které byly velké maximálně 9 cm v průměru, s 6 cm dlouhými oranžovočervenými květy, kromě toho mají sklon k odnožování.



Lobivia calorubra var. grandiflora (Rausch) Rausch, Lobivia 85 comb. nov.

- Lobivia pojoensis var. grandiflora Rausch, K.u.a.S. 1968/9
- Echinopsis rauschii var. grandiflora Friedr., K.u.a.S. 1974/83

Polní čísla:
WR 193 – Cochabamba, Bolivia, 3000 m n. m.

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 10 cm v průměru, epidermis je tmavší, často též s fialovohnědým nádechem, žebra jsou přímá a 10 cm dlouhé květy vykazují silnější červeň s modravým nádechem. Je to jediná populace, která se v barvě květu trochu odlišuje. Naleziště je v blízkosti Mizque.


Lobivia calorubra var. megalocephala (Rausch) Rausch, Lobivia 85 comb. nov.

- Echinopsis rauschii var. megalocephala Rausch, K.u.a.S. 1974/241

Polní čísla:
WR 272 – Comarapa, Santa Cruz, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, až 13 cm průměr, žebra jsou přímá, nedělená a květy 12 cm dlouhé, oranžově červené. Naleziště je blízko Pojo.

Lobivia calorubra (Card.) Rausch, Lobivia 85 comb. nov.

- Echinopsis calorubra Card., C.a.S.J. 1967/62

Polní čísla:
KK 468 - Comarapa, Bolivia, 2200m
KK 476 - Comarapa to Saipina, Bolivia, 2200m
WR 271 - Comarapa, Santa Cruz, Bolivia
WR 463a - Cochabamba, Cochabamba, Bolivia

Popis: Jednotlivá, kulovitá až ploše kulovitá, až 14 cm průměr, světle zelená s malým kůlovitým kořenem, asi 16 žeber je poněkud zešikmeno v sekyrovité hrboly. OT 9 - 13, ohnutých k tělu, ST 1 - 2,5 cm dlouhé, všechny šídlovité, květy 14 cm dlouhé, oranžovočervené s červenými tyčinkami. Plod kulatý až oválný, polosuchý. Semeno kulaté, 1,2 mm průměr, testa má řady plochých hrbolů, matně černé. Tento typ je rozšířen mezi Comarapa - Totora a Aiquila.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Při výsevech různých Echinopsis obrepanda se vždy objevovaly světle zelené Echinopsis calorubra Card., které vykazovaly stejnou epidermis jako např. Lobivia pojoensis Rausch. Později se ještě ukázalo, že nejen epidermis, ale i oranžovočervené květy, semena a v neposlední řadě geografie tvoří společný celek, ve kterém jsou rozeznatelné Echinopsis calorubra Card. jako největší a Lobivia pojoensis Rausch jako nejmenší populace. Prioritní druhový název je tedy Calorubra Card.

Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci Echinopsis obrepanda): Nazval jsem je podle diagnózy Brittona a Roseho Lobivia mizquensis, třebaže se jedná o krátkokvěté Echinopsis obrepanda. Otázku jmen rodů jsem z této studie vyjmul, protože tato akce má zkusit sloučit pouze nejnižší příbuzné okruhy tvarů.
Těla těchto typů jsou ploše kulovitá až kulovitá, dosahují průměru 20 cm, později tvoří velké skupiny, žebra jsou většinou zešikmena, řidčeji pouze probíhající, trny jsou víceméně ohnuty. Květy jsou 7 - 20 cm dlouhé, bílé, červeně purpurové nebo oranžově červené. Kulovité plody jsou polosuché, pukají svisle a obsahují kulovitá až prodloužená, poněkud zahnutá černá semena s nepravidelnou testou a dlouhým plochým hilem. Další odchylku nalézáme blízko Mizque (Lob. aguilari z Molinos), jejíž tělo je ploše kulovité, většinou jednotlivé a dosahuje pozoruhodného průměru. Otrnění má správné obrepandové květy, třebaže krátké, většinou červené květy připomínají opět Lobivia.
Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v rámci Echinopsis ancistrophora): Větší rostliny podobné typu (ancistrophora) najdeme ještě v dept. Cochabamba u Pojo. Zde mají epidermis světle zelenou, květy červené a mají jméno Lobivia pojoensis Rausch, jejíž var. grandiflora z Mizque tvoří větší květy s modravým nádechem. Teprve později jsem nalezl blízko Pojo druhou lokalitu s ještě větším habitem, kterým vstupuje do literatury jako Echinopsis rauschii var. megalocephala Rausch. Tímto tvoří tyto formy uzavřený celek.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 4414

Odkazy: www.lobivia.pl/calorubra/index.html

Možnosti záměny: Lobivia calorubra by mohla být snadno zaměnitelná (bez květu) s jemnějšími formami Echinopsis obrepanda, případně s Lobivia cardenasiana. Od obou se však výrazně odlišuje barvou těla. Ta je u L. calorubra velice světle zelená, někdy až žlutozelená. Oba další jmenované druhy jsou podstatně tmavší. V době květu je však zcela typická a nezaměnitelná jak odstínem vlastního květu, tak i světle zelenou trubkou.

Poznámky: Lobivia calorubra a její variety se s L. cardenasiana snadno kříží. Stalo se mi asi před 8 lety, že mi moje tehdy jediná rostlina WR 272 (var. megalocephala) udělala plod, zjevně opylena vedle stojící a kvetoucí L. cardenasiana (ta plod vytvořila rovněž). Na podzim se pár semen vysypalo do květináče, zbytek jsem vyhodil. Jak už to tak bývá, na jaře se objevila spousta semenáčků, i ty jsem zlikvidoval. Dva se ale „schovaly“ pod rostlinu a přišel jsem na ně až při přesazování, kdy už měly skoro centimetr. Myslel jsem, že se jedná o odnože. Vzal jsem je na milost a dopěstoval do květu. A mám je dodnes. Copak se dá něco takového zlikvidovat?




Jinak tento druh i se svými varietami se mi dlouho úspěšně vyhýbal, takže vám ho na fotkách neukážu. Mám jen loňské výsevy a ty zatím k focení nejsou. Takže výzva pro vás všechny, SEM S FOTKAMI!

Juro, ona tam zmínka je, ale u var. sierragrandensis, dokonce se dvěma fotkami. Ona tahle robustior je jí totiž zatraceně podobná. Jen je ve všem mnohem větší. Ale dobře, že jsi ji připomněl, zvlášť ještě těmi fotkami.

Chybí mi u aureí zmínka o zajímavé varietě "robustior" někde také uváděné jako "robustispina". Dle AK se jedná o synonymum k varetě fallax. Každopádně se jedná o atraktivní rostliny - viz obrázek rostlin P105 Sierra Estanzaella,San Luis,993m,ARG. Rostliny v 6x6cmkvětináčích.

Příští rok opýlíme, uvidíme.
Pro zajímavost jsem tu samou kytku dnes vyfotil po letošní sezóně, kde byla umístěna většinu roku venku v polovolné kultuře (vrchní kryt z makrolonu. Trošku se vyparádila:)

HonzaC napsal:

morče napsal: HonzaC Jakou máte zkušenost s tímto druhem Lobivia caineana při přezimování. Kolega říká, že nemá ráda chladný až mrazivý přezimování a je choulostivá černý až i jiný skvrny. Já přezimuji tepleji a zatím černou skvrnu mám na jednom jedinci a zatím žije, ale nekvete.

Ano, už jsem tuhle informaci párkrát slyšel a skutečně se L. caineana doporučuje držet radši tepleji. Ale... Ono je to podle mě strašně závislé na celkovém způsobu pěstování. Já mám lobívie rozdělené zhruba do dvou skupin. Ty, co vydržej všechno a ty, na který se musí opatrněji. Ty první nechávám venku do celodenních mrazů a letos jsem je stěhoval do sklepa 1. prosince. Ty druhé už při nebezpečí nočních teplot pod nějaké -3°C přenáším na nějaký čas do foliáku, kde je přece jen tepleji. Do této druhé skupiny řadím hlavně L. hertrichiana, wrightiana a právě caineana. Těm nějaké větší mrazy skutečně nesvědčí. Přes zimu pak jsou všechny kaktusy ve sklepě, kde až na výjimky je pořád pootevřená špehýrka okna. Pod tím oknem jsou hlavně feroxky, marsonerky, taky mediolobívie, ty teplomilnější mám u protější stěny a ve výšce. Protože v tom sklepě nic jiného než kaktusy nemám (teda pokud nepočítám binec), můžu si dovolit tam mít i docela zimu, takže teploty se tam pohybují většinou od 0°C do +7°C podle toho, jak je venku a jak moc mám otevřené okno. Letos v únoru mi tam i maličko mrzlo. Teď v posledních dnech tam je kolem +2°C při zemi, zhruba o 2°C víc nahoře. Že by to L. caineana nějak vadilo, nemohu říct. Můj dojem je, že to dělá hlavně to věčné větrání a stálý přísun čerstvého vzduchu. Houby ho asi nerady. Fakt je, že v tomhle sklepě mívám ztráty úplně minimální, daleko horší to je ve druhém sklepě, kde máme i jablka a podobné zbytečnosti a kde se udržuje teplota kolem 7 - 13°C. Původně jsem sem dával i ty wrightiany apod., ale už nedávám. Sem chodí všechny přebytky a ze sbírkových jen ty opravdu teplejší. A taky ty, které si přinesu z jiných sbírek a nejsou ještě dostatečně zvyklé na můj dril.

Já též větrám, ale jen při oblevách abych odvětral to přebytečný vlhko, a aby měly čerstvý vzduch. No za mrazivého počasí nevětrám, to by mě promrzl celý barák, a to si nemohu dovolit. Ještě jednou děkuji za odpověď.poz.morče.

Juro, děkuju za pochvalu, vypadá to , že to bude ona. Ale stejně pro jistotu radím udělat na ní v příští sezóně plod a teprve podle něho a semen buď jmenovku nechat nebo vyměnit. Příroda je mocná čarodějka!

Jendo, ty Caineany jsou parádní, to chtělo dát přímo do tématu od A do Z. Ta arachnacantha skutečně nebude torrecillasensis, ale jinak je parádní. Podobně vypadala a i mi kvetla jedna z těch Knížeho mairanan. Pár odnoží šlo do světa, třeba je to potomek. Bohužel mi odešla i mateční rostlina, takže už ji nemám. Možná bych někde ještě našel diák s ní...

Pro HonzuC: Napsal jste bezvadné pojednání o "albiflorách", což mne tak nadchlo, že jsem překonal vrozenou lenost a vyhledal fotku obdobné rostliny (získanou jako odnož z Lipníka pod názvem L. pentlandii albiflora). Květem je nejvíce podobná, ne-li totožná s Vaší rostlinou na prvním obrázku Vašeho příspěvku. Díky Vašemu předchozímu pojednání už vím, že to není žádná pentlandii ale rostlina z okruhu hertrichiana. Každopádně vybarvení květů těchto "albiflor" nemá chybu.Díky.

Pár obrázků k tématu "A-Z"
L. caineana mě překvapila květem. (5*5 chrudimáček)



L.arachnacantha torrecillasensis, pod tímto jménem jsem ji koupil už před mnoha lety.

Asi přepsat jmenovku "albín" ?

morče napsal: HonzaC Jakou máte zkušenost s tímto druhem Lobivia caineana při přezimování. Kolega říká, že nemá ráda chladný až mrazivý přezimování a je choulostivá černý až i jiný skvrny. Já přezimuji tepleji a zatím černou skvrnu mám na jednom jedinci a zatím žije, ale nekvete.

Ano, už jsem tuhle informaci párkrát slyšel a skutečně se L. caineana doporučuje držet radši tepleji. Ale... Ono je to podle mě strašně závislé na celkovém způsobu pěstování. Já mám lobívie rozdělené zhruba do dvou skupin. Ty, co vydržej všechno a ty, na který se musí opatrněji. Ty první nechávám venku do celodenních mrazů a letos jsem je stěhoval do sklepa 1. prosince. Ty druhé už při nebezpečí nočních teplot pod nějaké -3°C přenáším na nějaký čas do foliáku, kde je přece jen tepleji. Do této druhé skupiny řadím hlavně L. hertrichiana, wrightiana a právě caineana. Těm nějaké větší mrazy skutečně nesvědčí. Přes zimu pak jsou všechny kaktusy ve sklepě, kde až na výjimky je pořád pootevřená špehýrka okna. Pod tím oknem jsou hlavně feroxky, marsonerky, taky mediolobívie, ty teplomilnější mám u protější stěny a ve výšce. Protože v tom sklepě nic jiného než kaktusy nemám (teda pokud nepočítám binec), můžu si dovolit tam mít i docela zimu, takže teploty se tam pohybují většinou od 0°C do +7°C podle toho, jak je venku a jak moc mám otevřené okno. Letos v únoru mi tam i maličko mrzlo. Teď v posledních dnech tam je kolem +2°C při zemi, zhruba o 2°C víc nahoře. Že by to L. caineana nějak vadilo, nemohu říct. Můj dojem je, že to dělá hlavně to věčné větrání a stálý přísun čerstvého vzduchu. Houby ho asi nerady. Fakt je, že v tomhle sklepě mívám ztráty úplně minimální, daleko horší to je ve druhém sklepě, kde máme i jablka a podobné zbytečnosti a kde se udržuje teplota kolem 7 - 13°C. Původně jsem sem dával i ty wrightiany apod., ale už nedávám. Sem chodí všechny přebytky a ze sbírkových jen ty opravdu teplejší. A taky ty, které si přinesu z jiných sbírek a nejsou ještě dostatečně zvyklé na můj dril.

HonzaC Jakou máte zkušenost s tímto druhem Lobivia caineana při přezimování. Kolega říká, že nemá ráda chladný až mrazivý přezimování a je choulostivá černý až i jiný skvrny. Já přezimuji tepleji a zatím černou skvrnu mám na jednom jedinci a zatím žije, ale nekvete. A DÍK ZA INFORMACE. POZ. MORČE.

Lobivia caineana Card., C.a.S.J. 1952/184

Polní čísla:
WR 197 – Ja Viňa, Rio Caine, Cochabamba, Bolivia,
FR 347 - Buen Retiro, Santa Cruz, Bolivia
HS 137 - La Viña, Arce, Cochabamba, Bolivia
HS 238 - Torotoro, Charcas, Potosi, Bolivia
KK 750 - Rio Caine, Bolivia, 2500m n. m.
Lau 311 - Calahuata, Arce, Cochabamba, Bolivia, 2100-2300m n. m.



Popis: Jednotlivá nebo jen málo odnožující, až 20 cm vysoká a 9 cm široká, 9 přímých a šikmých žeber, areoly 2 cm vzdálené, středové a okrajové trny jsou těžko rozlišitelné, je jich až 18, jsou roztažené nebo poněkud zahnuté k tělu, jehlovité až šídlovité. Květy blízko temene, až 7 cm dlouhé, růžovofialové. Plody vysychající a nepravidelně praskající, semeno hrncovité, matné, nepravidelně hrbolaté až důlkované a ve velkém, šikmém hilu rozšířené. Naleziště jsou na Rio Caine, Calahuta, Capinota, La Vina atd.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Při hledání příbuznosti těchto forem existovaly již různé teorie Rittera a Cardenase a také já jsem dříve viděl podobnost s Lobivia lateritia (Guerke) Br. et R., ale výsevní pokusy a geografické překážky dnes dávají jiný obraz. Semenáčky z bíle kvetoucích forem z Capinoty přinášejí vedle růžových a bílých květů také dlouhé echinopsisovité květy. Při bližším pozorování se dá i v habitu rozpoznat Echinopsis bridgesii SD. z La Paz a i podobnost semen s nepravidelnou testou a širokým hilem zde dávají tušit příbuznost, resp. původ.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Lobivia caineana je domovem na Rio Caine od Capinota po La Viňa, roste většinou jednotlivě, tělo je krátce cylindrické, s přímo probíhajícími žebry, rozprostřenými kořeny, květy se objevují blízko vrcholu a vysychající plod obsahuje kulatá až poněkud protažená, drsná semena. Tento základní typ odpovídá Lobivia lateritia (Gürke) Br. et R., přece jen ale vzdálené a izolované stanoviště brání uvažovat o jejich sloučení. Všeobecně je barva květů více či méně sytá fialově růžová, nicméně na malých pahorcích u Capinota lze najít i bíle kvetoucí rostliny, jejichž květy jsou o něco větší. Přes intenzivní průzkum nalezišť se nepodařilo nalézt žádné přechodné formy, takže je možné odlišit var. albiflora.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 17199 poslední fotka

Odkazy: www.lobivia.pl/caineana/index.html ,
www.succseed.com/samen-kakteen/lobivia/lobivia-caineana-tb-4831-la-vina-cochabamba-bol.html ,
www.cact.cz/noviny/2011/12/Bolivie_31.htm





Možnosti záměny: Jedná se o naprosto typický druh, který se snad nedá zaměnit za žádný jiný.

Poznámky: Ve sbírkách je zatím rozšířená poměrně málo. Možná k tomu přispívalo dřívější tvrzení, že kvete až v pozdějším věku a roste dost sloupovitě. V tvrdších podmínkách ale zůstává poměrně nízká a hustá a kvete již při velikosti kolem 4 cm. Tvrdě pěstované sbírkové rostliny jsou mnohem hezčí než na nalezištích, kde vytvářejí dlouhé, ohnuté, světle zelené „okurky“. K podobnému vzhledu se u nás uchyluje jen ve vlhkých a teplých sklenících. Onu bělokvětou rostlinu jsem si právě z podobného skleníku dovezl před 7 lety z rozprodeje sbírky a vzal jsem ji jen z toho důvodu, že jsem Lobivia caineana var. albiflora ještě neměl. Byla to čtyřiceticentimetrová, pokroucená a flekatá „hadovka“, strašná kytka. Z ní jsem odřízl horní asi 8 cm dlouhou část a zakořenil. Spodek jsem nechal kolegovi na množení.



Variety:
Lobivia caineana var. albiflora, Rausch n.p.

Polní čísla:
WR 197a – Capinota, Cochabamba, Bolivia

Popis: Odlišuje se od typu pouze čistě bílými květy. Někdy bývá označována pouze jako forma.

morče napsal: Lobivia backebergii WR 456 a KK 705 mám v semenáčcích, takže je to paráda a sem rád, že to slušně klíčilo. Tu mrchu Lobivia backebergii KK 705 jsem sel 2roky po sobě a letos na jaře si konečně dala říct tak sem spokojen.

Je skvělé, že tyhle kytky taky ještě někdo pěstuje ze semen a že nejsem sám. Ty WR 456 jsou hodně variabilní, těžko se pak člověk s nějakými formami loučí. KK 705 má pocházet z hodně vysokých poloh a většinou mívá hodně světlé, skoro bílé trny. Mám je, ale podařilo se mi je před časem připálit, takže jsou nefotogenické. Navíc ale semena jsem kdysi získal přes St. Bracka, který je měl kdoví od koho a tak ty trny moc typické pro tuto populaci nejsou. Těším se jednou na fotky.

Lobivia backebergii WR 456 a KK 705 mám v semenáčcích, takže je to paráda a sem rád, že to slušně klíčilo. Tu mrchu Lobivia backebergii KK 705 jsem sel 2roky po sobě a letos na jaře si konečně dala říct tak sem spokojen.
Honza C , Jinak moc děkuji za zase precizní článek o Lobivia backebergii moc cenný informace jen tak dále s poz.morče.

Castejsie ich polej a vydrzia.

My je poslední dva roky máme venku v pařeništi, vodu dostanou až se tak nějak ohnou a po zalití se pěkně srovnají. Kvete to celou sezonu stále dokola.

Ani ja si ich v mojom mexickom skleniku moc nevsimam. Potom ale uz nie je co si vsimat Asi ich vylozim von na leto, nech trochu zmoknu, uvidime ci im to pomoze.

Popravdě si jich ani moc nevšímáme, jsou to už letité rostlinky.

Paradne setiechinopsisy mirabilis. Mne to vzdy skape. Asi od sucha. Ako to robite, ze vam to vobec rastie a aj kvitne?

No a někdy se skupina vydovádí i večer

No hodně jsem je přemlouval ke skupinovému (sexu) kvetení




Když to kvete řádně a hodně je to vždycky super.

hasi napsal: ... pár fotek do tématu taky od nás.

Hasi, to je tedy fakt nádhera.

To Hasi. Jaký program jsi použil na úpravu květů té skupinové fotky?

Lobivia backebergii var. larae (Card.) Rausch comb. nov.

- Lobivia larae Card., C.a.S.J. 1964/24

Polní čísla:
WR 264 - Lobivia backebergii v. larae, Cochabamba, Cochabamba, Bolivia
KK 696 – La Viňa, Rio Caine, 2500 m n. m.

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Většinou jednotlivá, až 10 cm velká, 11 - 15 žeber je trochu zešikmených, trnů 10 - 14, až 45 mm dlouhé, jehlovité až ohebné a zahnuté. Květy 60 mm dlouhé, fialové, plod vysychavý (proto byla v r. 1975 zařazena k Lobivia pentlandii chybně). Naleziště je na Rio Caine v nižších polohách.
Dodatek k popisu: Tato varieta zůstává nejen solitérní (odnožuje jen při poškození, což mi rostlina na fotce ochotně dokázala), ale také při tvrdším pěstování plochá. Trnů s přibývajícím věkem rovněž přibývá, může jich být až 20. V mládí jsou některé trny až háčkovitě ohnuté, jak je i vidět na parádní fotce níže v odkazu (autor morče).

Citace W. Rausch – Lobivia 75 (v kapitole věnované L. pentlandii): Další varietu nacházíme od Tapacari-Challa-Capinota ve směru Rio Caine (Isata). Má jednotnou fialovorůžovou barvu květů, trny jsou někdy zahnuté a také semena jsou poněkud odlišná. Cardenas pojmenoval tyto formy Lobivia larae.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 18906


Lobivia backebergii var. larae WR 264


Lobivia backebergii var. oxyalabastra (Card. et Rausch) Rausch 1975

- Lobivia oxyalabastra Card. et Rausch, K.u.a.S. 1966/76

Polní čísla:
WR 200 – Tapacari, Cochabamba, Bolívie


Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odnožující varieta z Tapacari (Cochabamba), až 6 cm silná, žeber až 20, trny cca 10 - 25 mm dlouhé a zahnuté, květy 5 cm dlouhé, fialově červené, tyčinky nahoře rovněž. Plod vysychající.
Dodatek k popisu: Tvrdě pěstovaná zůstává dlouho solitérní. Ve tvaru těla dost varíruje, ve výsevu většího množství semen najdete jak ploché, tak i mírně válcovité rostlinky. Je zajímavé, že ty ploché bývají i velice silně vytrněné s až 25 často silnými trny v areole (na obrázku je skutečný extrém),


zatímco ty kulaté až sloupkovité mají trny naopak velice jemné, vždy jsou ale trny různě zohýbané.

Konstantní zůstává velmi sytá barva květu a samozřejmě plod a semena. Obě rostliny na fotkách jsou WR 200.

Lobivia backebergii (Werd.) Backbg., BfK 1935/12

- Echinopsis backebergii Werd., Neue Kakteen 1931/84


Lobivia backebergii WR 456

Polní čísla:
KK 705 - Palca, La Paz Vulcan Ilimani?, Bolivia, 4000m
WR 456 - Lobivia backebergii, La Paz, La Paz, Bolivia
WR 456a - Lobivia backebergii v. de abajo, Rio La Paz

Popis – W. Rausch: Jednotlivá nebo též odnožující, kulatá až soudkovitá, světle zelená, až 5 cm v průměru, cca 15 žeber je přímých nebo šikmých. Okrajových trnů je 3 - 7, jsou přilehlé až roztažené, někdy se vytváří také 1 středový trn, až 40 mm dlouhý. Všechny trny jsou jehlovité a často též tykadlovitě ohnuté. Květy jsou 45 mm dlouhé a široké, tmavě růžové až karmínové s bílým jícnem a růžovými tyčinkami, nevoní. Plod je kulatý, 8 mm v průměru, vysychající a nepravidelně praskající. Semeno je pytlovité s nepravidelnými hrboly a velké, trochu šikmé hilum je poněkud rozšířené.


Moje doplnění k popisu W. Rausche: Někdy až trsovitě rostoucí, mám ploché i vyloženě sloupkovité. Okrajových trnů až 12, středových 0 – 4, nejdelší mám kolem 8 cm. Kvete opakovaně , některé rostliny jsou schopné nasazovat květy takzvaně imrvérefurt. Velmi důležitá je u tohoto taxonu barva květu, viz Možnosti záměny.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Nachází se v Bolívii v nízkých polohách u La Paz, hned v prvních zatáčkách dráhy jsem ještě nalezl několik malých rostlinek. Dále se dá najít také pod městem v nižších polohách, kde rostou více samostatně a jsou trochu větší.
Lobivia backebergii byla prvním názvem pro typ lobívií, které později Ritter pojmenoval „Neolobivia“ a který má blízké příbuzné v Peru (Lobivia hertrichiana, wrightiana a zecheri), protože ale nejsou žádoucí ani potřebné žádné poddruhy, vedu je opět odděleně.


Citace W. Rausch – Lobivia 75: Území jihovýchodně od La Paz (Bolívie) po Huancavelica (Peru) je domovem skupina lobívií, které jsou charakteristické svým trsovitým růstem. Květy mají štíhlou trubku a bílý střed, plody jsou polosuché, malé, praskají horizontálně a obsahují relativně velká, podlouhlá, trochu ohnutá semena, která mají velmi nepravidelnou testu. Nejdéle nám známý okruh forem našel Asplund v roce 1920 v nižších polohách u La Paz, Werdermann je popsal roku 1931 jako Echinopsis backebergii. Otrnění je od jehlovitě pružného po tykadlovitě ohnuté a barva květů varíruje od světle po tmavě karmínově červenou. Tuto barvu má i Lobivia oxyalabastra Card. et Rausch, která roste na poněkud vzdálené lokalitě u Tapacari. Tyto rostliny se v období sucha zcela zatahují do země, takže se vytváří v zemi díra a mezi rostlinou a půdou je mezera. Jsou charakteristické tenkými, paprskovitými vnějšími okvětními plátky a zahnutými, měkkými trny.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 18836 , 21394

Odkazy: www.lobivia.pl/backebergii/index.html



Možnosti záměny: Velice podobná je její peruánská blízká příbuzná Lobivia hertrichiana. Bez květu se některé formy rozeznat nedají. Jak už jsem naznačil, k určení je třeba se podívat na barvu květu. Ta u L. backebergii obsahuje „modrou složku“, takže květy jsou karmínové, růžovočervené, nikdy ne jasně nebo krvavě červené. Tato (a výjimečně i oranžová a žlutá!) je vyhrazena právě jen L. hertrichiana.


Poznámky: Lobivia backebergii je jednou z nejvděčnějších lobívií. Roste snadno snad ve všem a všude, ráda (a krásně) kvete. Přesto není mezi kaktusáři moc rozšířená. Je pravda, že i já jsem nad ní kdysi ve svých lobíviových začátcích ohrnoval nos a snažil se do sbírky získávat hlavně atraktivní dlouhotrné druhy. Až později jsem zjistil, že se takové dají najít i u tohoto druhu. To když jsem si z jedné výstavy přivezl tuto rostlinu


se jmenovkou Lobivia backebergii a já tu jmenovku vyhodil v přesvědčení, že se jedná o pěknou pentlandii. Pak vykvetla, udělala plod (bez mého přičinění) a já zase pokorně vypisoval jmenovku původní. Nicméně ta kytka mě zaujala natolik, že jsem začal backebergii shromažďovat a dnes jich mám docela slušnou kolekci všech možných tvarů. Kupodivu snad nejradši mám jednu z „nejnahatějších“. Přivezl jsem si ji ze zájezdu na jižní Moravu (už ani nevím, od koho) kolem roku 2000. Objevil jsem ji se dvěma květy a několika odnožemi v koutě skleníku plného „mexika“ jako jedinou lobívii. Zašel jsem za majitelem s tím, že já jaksi tedy na tu severní Ameriku zrovna nejsem, ale kdyby mohla být jedna ta odnožka... Pan majitel rostlinu ochotně vytáhl a prohlásil, že on zas není na tu jižní Ameriku, tak ať si ji vezmu celou. Dvakrát mě přemlouvat nemusel. Ta kytka je tak strašně obyčejná, že jsem nikdy neměl důvod řezat odnože a roste si podle své chuti. Je z ní docela slušný trs a když kvete, nemá absolutně chybu.

Ruda napsal: Jedna z nemnoha Lobivií, které mám - žlutokvětá Lobivia aurea var. dobeana JO 136:

Výborná fotka, díky za doplnění.

No ten pes je neuvěřitelný, pár fotek do tématu taky od nás.

Doprdele to sem eště neviděl.

To je fakt super Musel i krásně provonět celou místnost.