Téma:

horizontik napsal: Nejsem znalec lobívií, ale tohle jméno čtu poprvé. Ale jsou to komfortní lobky

On to je všeobecně hodně neznámý a málo rozšířený druh. Semena se sehnat téměř nedají, což souvisí nejspíš s tím, že kvetou opravdu neochotně. Šíří se tak vlastně hlavně odnožemi, které naopak vytvářejí coby druh trsovitě rostoucí ve značném množství. Z původních dvou rostlinek mám dnes čtyři trsy a pár minitrsíků pro případné zájemce, ale kromě specialistů je o ně zájem pramalý. Přece jen je spousta atraktivnějších kaktusů.

Nejsem znalec lobívií, ale tohle jméno čtu poprvé. Ale jsou to komfortní lobky

LOBIVIA RAUSCHII Zecher, Succ. 1972/42
-Echinopsis yuquina D.R.Hunt, 1991

Polní čísla:
BLMT 65.01 - Salitre, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 3090m
EZ 531 - Yuquina, Sud Cinti, 3200m
FR 807 - Lobivia rauschii, Salitre, Chuquisaca, Bolivia
GC 896.03 - Road to Las Cuevas, 3415m
MU 153.4 - Mischka Pampa, Chuquisaca, Bolivia, 3289m
RRM 59 - Mountains above Salitre, Chuquisaca, Bolivia, 3350m
TB 153.1 - Mischka Pampa, Chuquisaca, Bolivia, 3289m
WR 635 - South of Culpina, Chuquisaca, Bolivia, 3200m

Popis: Odnožující, tvoří až 100-hlavé shluky, tělo oválné až cylindrické, 15 cm vysoké a 5 cm silné, s plochými kořeny, cca 16 žeber je rozděleno na 1 cm dlouhé hrboly, trnů 9 - 11, cca 1 cm dlouhé, středové trny 4, cca 3 cm dlouhé, všechny jehlovité až šídlovité, píchavé, hnědé. Květ 45 mm dlouhý a 40 mm široký, červený s malým semeníkem a jen velmi málo vlasatý. Plod 13 mm dlouhý a 10 mm široký, polosuchý. Semeno 1,2 mm dlouhé a 0,8 mm široké, matně černé se šikmým hilem. Domovinou je jižní Bolívie, Yuquina u Culpina.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když jsem tyto rostliny r. 1963 viděl poprvé, měl jsem je za nějaký Tephrocactus, ovšem jak velké bylo moje překvapení, když jsem o 5 let později na nich viděl lobíviovité květy a plody!
Všeobecně mají pověst špatně kvetoucích a skutečně, některé klony nekvetou vůbec. Pro jejich v této krajině neobvyklý růst jsem je dosud nemohl přiřadit do žádného příbuzenstva.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Když jsme zkoumali vysoké planiny u Culpina, viděli jsme na úpatích hor relativně velké kupy kaktusů, které jsme měli za nějaký Tephrocactus. Jak velké bylo naše překvapení, když jsme na nich objevili lobíviovité plody.
Rostliny rostou trsovitě s mělkými kořeny, jednotlivé stonky jsou krátce cylindrické a vytvářejí skupiny až se 100 hlavami. Trny jsou jehlovité, píchavé a většinou hnědé, malé květy jsou jen málo vlasaté, oválné, polosuché plody praskají svisle a obsahují velmi malá, asymetrická, drsná semena pokrytá zbytky dužniny.
Malá lokalita tvoří celý areál výskytu. Až do teď jsem nepozoroval žádné příbuzenstvo na jiných lokalitách.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 37999

Odkazy:
www.ptmk.warszawa.pl/zycie/10_w_gorka/08_blaczkowski/L_rauschii_TB153_1.html
kaktus.mablog.eu/index.php/l/lobivia/91-lobivia-rauschii
www.tephroweb.ch/kuas/wr635.htm
www.lobivia.pl/rauschii/index.html
www.succseed.com/samen-kakteen/lobivia/lobivia-rauschii-wr-635-south-of-culpina-chuquisaca-bolivia.html

Možnosti záměny: Lobivia rauschii si asi běžně nespletete. Stalo se mi ale, že jsem narazil na jednu rostlinu Lobivia aurea var. shaferi, o které jsem byl přesvědčený, že je to L. rauschii. Byla to ale skutečně výjimka.

Poznámky: Je to potvora. Mám ji ze dvou zdrojů různé klony a nekvete ani jedna. Tedy abych nekecal, ta jedna vykvetla dvakrát. Poprvé coby čerstvě odlomený minitrsík v roce 2000, kdy jsem ji vyfotil na diapozitivy a ty přefocené sem dávám (a omlouvám se za jejich kvalitu). Podruhé vykvetla tatáž rostlina v roce 2008, jenže v době, kdy jsem si válel šunky u moře. Jinak nic. Z tohoto důvodu vás také odkazuji na pár fotek na internetu.
Pro úplnost dodám, že se s touto lobívií můžete setkat také pod názvem Echinopsis yuquina. Zavedl ho D. R. Hunt při příležitosti začleňování lobívek pod Echinopsis. Samozřejmě zjistil, že jeden Echinopsis rauschii už existuje (H. Friedrichem přejmenovaná Lobivia pojoensis), takže musel vymyslet jméno zbrusu nové.





Pokud byste měli jakoukoliv fotku, tak se nestyďte a šup sem s ní. Abych mohl tyhle své nahradit.

Lobivia pugionacantha var. rossii /Boed./ Rausch 1975
- Lobivia rossii Boed., Kaktde. 1933/167
- Lobivia boedekeriana Hard., J.DKG 1935/70
- Lobivia stollenwerkiana Boed., J.DKG 1935/59
- Cinnabarinea boedekeriana Ritt., Kakteen 1980/635

Polní čísla:
KR 332 - Lobivia pugionacantha v. rossii, Bolivia
FR 348 - Lobivia rossii v. bustilloensis, Llallagua, Potosí, Bolivia
FR 348b - Lobivia rossii, Lenas, Potosí, Bolivia, 3500m
FR 348c - Lobivia rossii v. sayariensis, Above Sayari, Cochabamba, Bolivia
FR 973a – Lobivia rossii v. rossii f. boedekeriana, South of Puna, Potosí, Bolivia
RBC 409 - Lobivia rossii v. salmonea, Nuevo Mundo, Belisario Boeto, Chuquisaca, Bolivia
WR 70 - Lobivia pugionacantha v. rossii, Potosi, Potosi, Bolivia

Popis: Jednotlivá, kulatá, až 7 cm silná, žeber cca 18, ta jsou spirálovitě křížená v ostrohranných, sekyrovitých hrbolech, 5 - 10 trnů je až 6 cm dlouhých, šídlovitých, hranatých a tvrdě bodavých, slámových s hnědou špicí. Květ 40 - 50 mm dlouhý, 50 - 60, široký, dosud znám jen ve žlutých barvách. Plod je malý, kulatý, 7 mm v průměru, vysychavý se semeny s šikmým hilem a nepravidelně hrbolatou testou. Domovina je Potosi, blízko Huari Huari.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: V roce 1930 poslal pan Walterspiel, který měl v Huari Huari blízko Potosi doly, do Evropy několik rostlin, které se dostaly přes G. Rosseho do několika sbírek v Bad Kronzignu. Tehdejší doba byla vhodná pro vymýšlení jmen pro každou odchylku, a tak vznikaly Lobivia rossii, boedekeriana, stollenwerkiana, hardeniana a walterspielii. Později jsem znovu našel všechna tato jména s více méně správnými rostlinami ve sbírkách, horečně se hledaly rozdíly a protože se nepřikládala tak velká váha plodům a semenům, existovaly také brzy rozdílné názory. Tato nejistota zůstala mezi sběrateli dodnes. Vezmeme-li k ruce popisy a tomu odpovídající rostliny ze starých sbírek, tak se může sotva rozlišit Lobivia rossii, boedekeriana a stollenwerkiana. Všechny vykazují šídlovité, hranaté, píchavé otrnění a květy stejně široké jako dlouhé nebo také ještě širší (40 mm dlouhé a 40 - 60 mm široké). Tyto formy jsou u Walterspielových dolů velmi hojné. Jistým znakem je malý, kulatý a vysychavý plod, ledvinovité semeno s ostrým, šikmým pupkem a nepravidelně hrbolatá testa typu Lobivia pugionacantha (Rose a Boed.). Lobivia hardeniana byla popsána s jehlovitým otrněním a květem s větší délkou něž šířkou (4 cm dlouhý a 3 cm široký). Tyto formy jsou rozšířeny daleko od města Potosi a vykazují větší, vodnaté a lepivé plody typu Lobivia pentlandii (Hook.). A konečně máme ještě široce kulovitou formu Lobivia walterspielii Boed., podobnou Lobivia cinnabarina (Hook.) s odstávajícími trny na cestě od Don Diego po Huari Huari. Takto můžeme druhy z tohoto období od sebe snadno udržet. Variety Lobivia rossii u Backeberga a Rittera jsou formy Lobivia pentlandii (Hook.).

Poznámka: V minulosti sice docházelo k častým záměnám L. rossii za jiné druhy, především za L. pentlandii, ale i tak byla a je ve sbírkách docela slušně rozšířená. Tato varieta je poměrně typická svým širokým vzrůstem a početnými žebry. Ze všech variet L. pugionacantha dorůstá největších rozměrů. Nádherné jsou její zlatožluté květy. Na první fotce je moje nejstarší lobívie vůbec. Mám ji od roku 1977 a přestože už jsem ji jednou seřezával, je v současné době vysoká přes 25 cm.


Na druhé fotce je další letitá rostlina, té je letos jubilejních 20 let. Dosud roste do šířky a její výška i šířka jsou kolem 10 cm.



Lobivia pugionacantha var. alberi, variispina a winkleriana

Poznámka: Variety alberi a variispina patří mezi novější nálezy v Rauschových knihách neuvedené, které si teprve hledají své místo ve sbírkách. Jejich popisy neznám, takže nemohu sloužit. Namísto nich dám odkazy, na kterých jsou vidět a sem do příspěvku dvě fotky Lobivia variispina, které pořídil Slávek Fischer.
Var. winkleriana je poněkud sporný taxon, který byl díky W. Rauschovi dlouho veden jako varieta Lobivia lateritia. Až postupem času se většina odborníků začala přiklánět k tomu, že se jedná o varietu Lobivia pugionacantha.

Lobivia pugionacantha var. alberi:
AW 167 - Lobivia alberi, Tupiza to Chilco
AW 172 - Lobivia alberi, Tupiza to Chilco
RRM 22 – Lobivia alberi, 38km towards San Vicente from Tupiza, Potosi, Bolivia 4050m

Odkazy:
www.wessner-kakteen.de/detail.php?kat=kakteen&name=/Kakteen/kakteen/lobivia/1-lobivia_alberi_aw_172.jpg
www.wessner-kakteen.de/detail.php?kat=kakteen&name=/Kakteen/kakteen/lobivia/1-lobivia_alberi_aw_167_tupiza.jpg



Lobivia pugionacantha var. variispina:
WR 936a - Lobivia variispina, Paicho

Odkazy:
www.wessner-kakteen.de/detail.php?kat=kakteen&name=/Kakteen/kakteen/lobivia/1-lobivia_varispina.jpg
public.fotki.com/Sebastiendelforge/id/lobivia-variispina.html







Lobivia pugionacantha var. winkleriana
WR 500a - Lobivia lateritia v. winkleriana, Tarija

Odkazy:
www.cact.cz/noviny/2006/01/Sibal_3.htm
www.lobivia.pl/foto/Lobivia_lateritia_v_winkleriana_JK_382.jpg
www.lobivia.pl/foto/Lobivia_lateritia_v_winkleriana_WR_500a.jpg
kaktus.mablog.eu/index.php/l/lobivia/279-lobivia-winkleriana
www.succseed.com/shop/6903/art3/h4293/1144293-origpic-99cc47.jpg

Lobivia pugionacantha var. culpinensis /Ritt./ Rausch 1975
- Lobivia culpinensis Ritt., Succ. 1966/83
- Lobivia campicola Ritt., Kakteen 1980/576

Polní čísla:
WR 83 - Lobivia pugionacantha v. culpinensis, Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia
L 919 - Lobivia pugionacantha v. culpinensis, Culpina, Nor Cinti, Chuquisaca, Bolivia, 2800m
FR 1127 - Lobivia culpinensis, Tupiza to Impora, East of Mal Paso, Potosí, Bolivia, 3900m
FR 797 - Lobivia culpinensis, Above La Cueva, Chuquisaca, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Kulatá, někdy i mírně odnožující, jednotlivá, 5 - 15 cm v průměru, tmavozelená z 1,5 cm dlouhých, hranatých hrbolů, 8 - 12 okrajových trnů a 1 - 6 středových trnů, všechny jsou 2 - 6 cm dlouhé, jehlovité až šídlovité. Květ 55 mm dlouhý a 60 mm široký, žlutý, oranžový nebo také červený. Plod kulatý, 1 cm silný, tmavě hnědý se světle hnědou vlnou, vysychající nebo poněkud lepivý. semeno 1,5 mm dlouhé a 1 mm široké, nepravidelně hrbolaté se šikmým hilem. Domovinou je Bolívie, Mal Paso, Culpina, Salitre atd. Ze stejné krajiny jsem mohl odlišit ještě dvě další regionálně ohraničené variety (corrugata haemantha).

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 400 společně s var. salitrensis

Odkazy: www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%201993-17%20FE.pdf

Poznámka: V našich sbírkách dosud přežívá celá řada rostlin, šířených kolem roku 1990 jako Lobivia culpinensis, které ale nemají s tímto druhem (resp. varietou) nic společného. Jednalo se o docela hezky vytrněnou Lobivia pentlandii. Pravda je, že tato varieta je natolik proměnlivá v těle i květech, že se do ní vejde skoro všechno, co se nedaří určit (a má malé plody), třeba i tahle rostlina:



Lobivia pugionacantha var. versicolor /Rausch/ Rausch 1975
- Lobivia versicolor Rausch, K.u.a.S. 1974/169

Polní čísla:
WR 737 - Lobivia pugionacantha v. versicolor, Rio Honda
WR 903 - Lobivia pugionacantha v. versicolor, Padcoyo
WR 955 - Lobivia pugionacantha v. versicolor, Cuchu Ingenio



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá až krátce cylindrická, 5 cm silná, otrnění je rozložené, středové trny ční nahoru, 6 cm dlouhé, tvrdé, bodavé, žluté, hnědé nebo černé s červenou bází. Květ podobný var. rossii (Boed.), žlutý, plody a semena podobná var. culpinensis (Ritt.). Nalezištěm je Cucho Ingenio v Potosi, Bolívie.

Poznámka: Tyto kaktusy už jsou větší než typ a i narůstají mnohem rychleji. Jsou hrubě otrněné, barva trnů je značně různá. Někdy připomíná Lobivia ferox var. longispina. Kvete žlutě.

Lobivia pugionacantha var. salitrensis /Rausch/ Rausch 1975
- Lobivia salitrensis Rausch, Succ. 1974/62
- var. flexuosa Rausch, Succ. 1974/63

Polní čísla:
WR 636 - Lobivia salitrensis, Salitre, Chuquisaca, Bolivia, 3200m
WR 647 - Lobivia pugionacantha v. flexuosa (salitrensis), La Cueva, Chuquisaca, Bolivia, 3500m



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: V habitu velmi podobná var. cornuta, avšak s tmavočervenými květy. Typ roste na vrcholech hor u Yuquina zcela zapuštěný v zemi. Větší formy u Salitre se svým delším otrněním (var. flexuosa) se ale blíží více k var. culpinensis s červenými květy.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 400

Poznámka: Na rozdíl od var. cornuta má méně širších žeber a některé populace vytvářejí vzhůru ohnuté středové trny. Ochotněji také odnožují.




Lobivia pugionacantha var. haemantha Rausch 1985

Polní čísla:
WR 639 - Lobivia pugionacantha v. haemantha, Camargo to Culpina, Chuquisaca, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá, až 8 cm široká, žeber až 30, spirálovitě překřížená v 1 cm dlouhých hrbolech, trnů 10 - 12, až 25 mm dlouhé, bílé s načervenalou bází. Květ 40 mm dlouhý a široký, tmavočervený. Plod a semeno je podobné var. culpinensis (Ritt.).

Když jsem našel tuto formu, připomínala mi svým vzhledem Lobivia cinnabarina (Hook.), jen jižní stanoviště mi nepasovalo. Jednoho dne mě ve skleníku překvapila příjemná vůně a jakmile jsem našel původce, bylo vše jasné. Žádná Lobivia cinnabarina nevoní (!), kontrolou semen byla potvrzena populace Lobivia culpinensis - pugionacantha.

Poznámka: Ve „fotitelném“ stavu tuto varietu nemám, takže přikládám fotku od Slávka Fischera. V názvu variety má trošku chybu, která se dělá dost často – ne haematantha, ale haemantha (podobnou chybou je časté vložení slabiky ca do Lobivia haematantha, čili Lobivia haematacantha a rázem je pak z lobívie s červeným květem lobívie s červenými trny):

juniperbushman napsal: Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že na Lob. pugionacanthu navazuje taxon Lob. thionantha (Acanthocalycium) a spol.!?

Vůbec se nedivím, podobaj se sobě skoro jako Anča Julčová. Ale tvrdit to si tedy jaksi netroufnu.

Mamlas napsal: Je to jak píše Jirka, lokalita u Yavi je typová pro var. corrugata (je i na Jirkově fotce) a nejjižnější. Qda Humahuaca končí u Tres Cruces, asi 150 km jižněji a tedy naleziště u WR 176 je poněkud nepřesně uvedeno, teda je-li to pugionacantha. Honzovy fotky mají rovné hrany hrbolů, ne zvlněné - viz Jirkova fotka nebo moje v odkazech. Jo, letos jsem sklidil celkem 8 semen a nevyklíčilo nic.

Chlapi, dík oběma za důležité informace.
K těm Rauschovým nalezištím - přebírám je z jeho seznamu, získaného kolem roku 1990 a později jen lehce doplňovaného. Moc konkrétní tedy není, to je fakt. Ale v Ralphovi je to samé, i proto jsou tak cenné právě informace toho typu, které píšete.
No a k té corrugatě - z Berchtových 15 semen mi tehdy vyrostlo 5 rostlin, mám je doteď. Tři z nich mají žebra zvlněná, ta oranžově kvetoucí dost slušně, ta žlutá méně, ale pořád je u ní tento znak vyvinutý. Nejmíň (resp. vůbec) je to u té červené, o té jsem si původně myslel, že se mi tam vloudila cornuta. Ale pak ten červený květ... Také jsem přemýšlel o tom, že se může jednat o hybrid. Semena nebyla originál od Rausche a ono Bercht má také své dodavatele, že. Jenže někdy před asi 4 lety jsem se někde dočetl informaci od E. Stolze, že i na typovém nalezišti se dají nalézt rostliny s žebry rovnými, kterých není moc, ale jsou. Čímž jsem přestal bádat a mám i tu červenou dál jako corrugatu.
Se semeny jsem alespoň co do počtu dopadl lépe. Sklidil jsem jich 21. Jestli něco vyklíčí, to se dovím tak za týden.

Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že na Lob. pugionacanthu navazuje taxon Lob. thionantha (Acanthocalycium) a spol.!?

Je to jak píše Jirka, lokalita u Yavi je typová pro var. corrugata (je i na Jirkově fotce) a nejjižnější. Qda Humahuaca končí u Tres Cruces, asi 150 km jižněji a tedy naleziště u WR 176 je poněkud nepřesně uvedeno, teda je-li to pugionacantha. Honzovy fotky mají rovné hrany hrbolů, ne zvlněné - viz Jirkova fotka nebo moje v odkazech. Jo, letos jsem sklidil celkem 8 semen a nevyklíčilo nic.

HonzaC píše u L.pugionacantha: "..Typ, který se nachází u Villazon a La Quiaca (Bolívie – Argentina), produkuje většinou žluté květy, ale u Yavi kvetou žlutě, oranžově, růžově až červeně. Tato typová lokalita je nejjižnější z celého velkého areálu, který sahá odsud až daleko na sever.."

Tedy - obrázky, které jsem publikoval jako L.ferox "barevná" Questa Toquerro na str. 5 tohoto vlákna www.kkplzen.eu/index.php/forum/33-Rody-Kaktus%C5%AF-od-A-do-Z/23771-Echinopsis-a-Lobivia-od-A-do-Z?limit=15&start=60 je tedy asi spíše L.pugionacantha!? Jak se dozvídám detailněji, je to nejjižněší hranice rozšíření, tedy už v Argentině...z Bolívie je to pláň, tedy šíření možné bez problémů...

No, a tedy jedna fotka z lokality u Yavi...



Je to Lobivia pugionacantha...moc jich tam nebylo, to těch P.subterranea bylo více. Nijak zvláště jsem je ty lobívky nehledal, protože ty "feroxky" rostou na tak velkém areálu, že to fakt chce specialistu...

Lobivia pugionacantha var. cornuta /Rausch/ Rausch 1975
- Lobivia cornuta Rausch, Succ. 1972/42
- Lobivia adpressispina Ritt., Kakteen 1980/576

Polní čísla:
WR 500 - Lobivia cornuta, Yunchara, Tarija, Bolivia, 3900m
WR 651 - Lobivia cornuta, Iscayachi to Tarija, Tarija, Bolivia
FR 997 – Lobivia adpressispina, north-east of Villazon, Bolivia



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Květy podobné Lobivia pugionacantha, trny hnědé až černé a hrboly širší a plošší. Sbíral jsem tuto formu u Yunchara, Copacapana a Curque.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 3061 , 3093 , 16615

Poznámky: Rauschův popis je natolik stručný, že si ho dovolím doplnit. Roste solitérně, tělo je šedozelené, matné, až 50 mm široké a stejně tak vysoké. Tvoří dlouhé řepovité kořeny. Žeber až 12. Trny pouze radiální, většinou 4 – 5, zřídka do 7, šídlovité hnědočervené až černé, později šednoucí. Horní pár bývá až 40 mm dlouhý. Květy 40 x 40 mm, žluté, z vnějšku hnědé.
Rostliny jsou to velice atraktivní, ale zpočátku velice pomalu rostoucí. Často se roubuje, pak ale vypadá hodně nepřirozeně. Zde na snímku jsou semenáčky ještě s juvenilním otrněním a s jejich prvními květy. Pro představu, květináč má hranu 5 cm.


Jaroslav Ullmann uznává jako samostatnou varietu i Ritterovu Lobivia adpressispina, zůstal však v tomto názoru osamocen.




Lobivia pugionacantha var. corrugata Rausch 1985

Polní čísla:
WR 176 - Lobivia pugionacantha v. corrugata, Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tělo menší něž u typu, kulaté, 3 cm v průměru, světle zelená,s řepovitým kořenem, hrany na hrbolech jsou zvlněné, trny bělavé. Květy jsou poněkud menší, oranžové nebo také červené. Naleziště je blízko Yavi.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 19070 , 3440 , 3101



Poznámka: Zejména v mládí bývá hodně podobná var. cornuta, později ji odliší naprosto typická zvlněná a přerušovaná žebra (byť na různých rostlinách s různou intenzitou). Rausch píše o květech oranžových a červených, kvetou ale i žlutě.


V našich sbírkách je zatím velice vzácná. Jestli jsem napsal u var. cornuta, že roste velice pomalu, tak o této varietě to platí tuplem. Všechny 3 rostliny jsou ze semen WR 176 od L. Berchta.

Další variety zítra! Snad.

LOBIVIA PUGIONACANTHA /Rose a Boed./ Backbg., Kakt. ABC 1935/235
- Echinopsis pugionacantha Rose a Boed., M.DKG 1931/272
- Lobivia pugionacantha var. flaviflora Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956

Polní čísla:
FR 81 - Villazón, Potosí, Bolivia
L 555 - La Quiaca, Jujuy, Argentina, 3400m
WR 92 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina

Fotografie Slávka Fischera z nalezišť:






Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, kulatá s kuželovitým, řepovitým kořenem, až 7 cm silná, matně šedozelená, žeber až 17, šikmo dělená na hranaté hrboly, okrajových trnů 5 - 7, až 2 cm dlouhé, vodorovně přilehlé, středový trn 0 - 1, až 5 cm dlouhý, nahoru stojící, všechny trny jsou rovné, šídlovité, dýkovitě zploštělé, žlutobílé nebo špinavě bílé s černou špicí. Květ je 45 mm dlouhý a 50 mm široký, žlutý až žlutooranžový, vonící. Plod kulatý, 1 cm v průměru, lepkavý až suchý, semeno velké, 1,8 mm dlouhé a 1,2 mm široké, ledvinovité, černohnědé, s nepravidelně hrbolatou testou a šikmým, eliptickým pupkem. Domovinou je La Quiaca a Villazon na bolívijsko - argentinských hranicích.

Tento typ se pozná podle vonících květů, suchých nebo polosuchých plodů a nepravidelně hrbolatých semen.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: U Brittona a Roseho (The Cactaceae 1922/60) najdeme zařazenou jednu lobívii bez jména, kterou popsal Boedeker v roce 1931 jako Lobivia pugionacantha. V pozdější literatuře je uváděna jako monotyp takzvané řady (Backeberg, Die Cactaceae 1959/1437; Krainz, S.DKG 1949/III). Zvláštní postavení jen kvůli dýkovitým trnům (- pugionacantha) nevidím tak přesvědčivé, různé exempláře vykazují přece i kulatý průřez trnů, na straně druhé existují i okruhy forem s více či méně plochými trny. Srovnáme-li přitom habitus, stavbu květů, plod a semeno, dostaneme množství podobných, avšak stanovištně zvláštních odchylek. Druh je charakteristický svým solitérním, kulatým až vejcovitým růstem s výrazným řepovitým kořenem, (8 – 15 cm vysoké rostliny podle Roseho žádný sběratel znovu nenalezl), trychtýřovité květy většinou voní, kulaté plody pukají nejen svisle, ale i horizontálně a jsou polosuché. Semeno vykazuje asymetrickou lobíviovitou formu, testa je zcela nepravidelně zformovaná, vrásčitá a pokrytá zbytky dužniny.
Typ, který se nachází u Villazon a La Quiaca (Bolívie – Argentina), produkuje většinou žluté květy, ale u Yavi kvetou žlutě, oranžově, růžově až červeně. Tato typová lokalita je nejjižnější z celého velkého areálu, který sahá odsud až daleko na sever. Tak můžeme nalézt od Yunchara až po Iscayachi Lobivia cornuta Rausch s jen žlutými květy a vychýlenými, kulatými hrboly (Lobivia pugionacantha má ostré hrboly); u Salitre Lobivia salitrensis Rausch s tmavě zelenou pokožkou a pouze červenými květy (var. flexuosa Rausch od La Cueva je jen formou); rostliny od Culpina jsou větší a mají také větší, žluté až oranžové květy, Ritter je pojmenoval Lobivia culpinensis, u Inca Huasi jsem našel formy podobné obří Lobivia pugionacantha o průměru až 10 cm a s červenými květy. Pojmenoval jsem ji var. haemantha Rausch; u Cucho Ingenio jsou dlouze a pestře otrněné rostliny s jen žlutými květy, které jsem publikoval jako Lobivia versicolor a konečně z nejsevernějších lokalit blízko Potosi na Mine Walterspiel se ukazuje variabilní okruh forem Lobivia rossii Boed., (- var. carminata Backbg., var. salmonea Backbg., var. sanguinea Backbg., Lobivia boedekeriana Hard., Lobivia stollenwerkiana Boed., jaké odchylky mínil Ritter ve svém seznamu jako Lobivia rossii var. bustiloensis 348 n. n. a var. sayariensis 348a n. n. mi není známo).



Odkazy:
www.lobivia.pl/pugionacantha/index.html
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_pugionacantha/Lobivia_pugionacantha/Lobivia_pugionacantha.htm
www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=pugionacantha&x=16&y=7

Možnosti záměny: Další docela variabilní druh, jehož krajní formy (a zejména var. culpinensis, rossii a versicolor) se dají zaměnit především za rostliny Lobivia pentlandii. Jak je odlišit? Jedna věc platí na 100 % (no, abych nekecal, tak raději na 99 %). Jestliže je šířka plně rozevřeného květu větší než jeho délka, jedná se o Lobivia pugionacantha. Opačně to bohužel neplatí, protože jsou dnes známé populace variet L. pugionacantha, které mají květ přece jen prodloužený a pak vypadá dosti podobně, jako květy Lobivia pentlandii, případně pampana. Dalším typickým znakem je, že květy L. pugionacantha voní. Někdy sice hodně slabě, ale voní. Nepomohou-li květy, určitě pomohou plody. Ty jsou malé a vysychající, proti L. pentlandii a pampana s plody velkými a šťavnatými.



Poznámky: Stejně jako např. Lobivia lateritia nebo chrysochete byl i tento druh ještě na konci minulého století ve sbírkách poměrně vzácný. Objevovala se ve větší míře var. rossii, ale i toto jméno bylo často u rostlin z okruhu L. pentlandii, které neměly s původní Lobivia rossii mnoho společného. V současné době je v nabídkách spousta sběrových čísel a zároveň se objevují i nové lokality.
Při pěstování je potřeba vzít do úvahy, že tento druh vytváří v zemi často mohutné řepy a úměrně tomu volit nádoby, substrát a zálivku. Čerstvý vzduch a hodně slunce je pro tyto horské kaktusy samozřejmostí. Růst rostlin je dosti pomalý, na druhou stranu kvetou velice brzy, často už jako centimetrové semenáčky.

LOBIVIA PENTLANDII /Hook./ Br. a R., The Cactaceae 1922/54
- Echinocactus pentlandii Hook., Curt. Bot. Mag. 1844/4124
- Echinopsis pentlandii SD., A.G.Z. 1846/250
- Echinopsis pentlandii Lem. 1860, Rümpl. 1885, K. Sch. 1898, R. Meyer. 1913, Schelle 1926
- Lobivia pentlandii Berger, Kakteen 1929/194
- Lobivia aculeata Buin., Succ. 1941/86
- Lobivia argentea Backbg., Kakt. ABC, 1935/413
- Lobivia aurantiaca Backbg., Die Cactaceae 1959/1400
- Lobivia boliviensis Br. a R., The Cactaceae 1922/52
- Lobivia bruneorosea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- Lobivia carminantha Backbg., Kakt. ABC 1935/413
- Lobivia capinotensis Rausch, nom. nud.
- Lobivia hardeniana Boed., J.DKG 1935/24
- Lobivia higginsiana Backbg., The C.a.S.J. 1933/31
- Lobivia johnsoniana Backbg., Kakt. ABC 1935/234
- Lobivia leucorhodon Backbg., Kakt. ABC 1935/414
- Lobivia leucoviolacea Backbg., Kakt. ABC 1935/413
- Lobivia omasuyana Card., K.u.a.S. 1955/22
- Lobivia raphidacantha Backbg., Kakt. ABC 1935/413
- Lobivia rossii var. bustilloensis Ritt., Kakteen 1980/579
- var. carminata Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- var. salmonea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- var. sanguinea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- var. sayariensis Ritt., Kakteen 1980/580
- Lobivia schneideriana Backbg., BfK 1937/12
- var. carnea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- var. cuprea Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- Lobivia titicacensis Card., Cactus 1959/183
- Lobivia varians Backbg., Kakt. ABC 1935/413
- var. croceantha Backbg., Kakt. ABC 1935/413
- var. rubro - alba Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28
- Lobivia wegheiana Backbg., Bull. Cact. Belgie 1933/8
- var. leucantha Backbg., Kaktus ABC 1935/231


Polní čísla:
FR 107 - Challapata, Oruro, Bolivia
FR 333 - Achacachi, La Paz, Bolivia
FR 333a - Machacamarca, Oruro, Bolivia
FR 348a - Betanzos, Potosí, Bolivia
FR 794 - Ventillas, Potosí, Bolivia
FR 972 - La Paz, La Paz, Bolivia
HS 193 - Tapacari, Tapacari, Cochabamba, Bolivia
HS 194 - Totora, Tapacari, Cochabamba, Bolivia
KK 1538 - Sicuani, Peru, 3500m
KK 1539 - Cuzco, Urcos, Peru, 3000m
KK 1997 - Juliaca, Peru, 4000m
KK 425 - Ayaviri, Peru, 3800m
KK 426 - Lobivia pentlandii v. albispina, Juliaca, Peru, 4000m
KK 441 - Puno, Peru, 4200m
KK 702 - Puno, Peru, 4000m = L. pentlandii v. albiflora
KK 703 - Lobivia pentlandii v. forbesii, Puno, Peru, 4300m
KK 692 - Lobivia argentea, Corque, Bolivia, 4000m
KK 621 - Lobivia boliviensis, Oruro, Bolivia, 4000m
KK 693 - Lobivia boliviensis, Toledo, Oruro, Bolivia, 4000m
KK 813 - Lobivia aurantiaca, Villa Villa, Bolivia, 3800m
KK 929 - Lobivia aurantiaca, La Paz, Bolivia, 4100m
KK 751 - Lobivia brunneo-rosea, Eucaliptos, La Paz, Bolivia, 4000m
KK 817 - Lobivia higginsiana, La Paz, Sapahaqui, Bolivia, 4000m
KK 436 - Lobivia titicacensis, Lago Titicaca, Peru, 4000m
KK 440 - Lobivia titicacensis fma., Ilava, Peru, 4000m
KK 1025 - Lobivia schneideriana, La Paz, Bolivia, 4000m
KK 699 - Lobivia raphidacantha, Auicaya, Poopo, Bolivia, 4000m
KK 977 - Lobivia raphidacantha, Tolapampa, Bolivia, 4100m
KK 706 - Lobivia carminantha, Charazani, Bolivia, 3000m
KK 707 - Lobivia leucorhodon, La Paz, Bolivia, 4100m
KK 633 - Lobivia leucoviolacea, Poopo, Bolivia, 4000m
KK 628 - Lobivia wegheiana v. leucantha, Poopo, Bolivia, 4000m
KK 632 - Lobivia wegheiana, Huancana, Bolivia, 4200m
KK 1352 - Lobivia johnsoniana, Potosi, Bolivia, 4000m
KK 630 - Lobivia varians, Challapata, Bolivia, 3800m
KK 631 - Lobivia varians, Challapata, Bolivia, 4000m
KK 700 - Lobivia varians v. paznensis, Pazna, Bolivia, 4300m
KK 704 - Lobivia aculeata, Tinquipaya, Potosi, Bolivia, 3500m
KR 224 - Lobivia pentlandii v. boliviensis, Oruro, Oruro, Bolivia, 3600m
KR 291 - Lobivia pentlandii fma. wegheiana, Oruro, Oruro, Bolivia
KR 687 - Lobivia pentlandii
L 135 - Puno, Arequipa, Peru, 3600-4000m
L 306 - Isla del Sol, Lake Titicaca, La Paz, Bolivia, 3800m
L 423 - road from Oruro to La Paz, Aromas, La Paz, Bolivia, 3800-4000m
L 969 - Omasuya, Omasuyos, La Paz, Bolivia, 3500m
RBC 370 - Lobivia omasuyana, Penas, La Paz, Bolivia, 3740m
RBC 379 - Lobivia leucorhodon, Bolivia
RH 144 - La Paz to Oruro, La Paz, Bolivia, 4000m
RH 149 - Panduro nr, Oruro, Bolivia, 4100m
RH 151 - Caracollo to Cochabamba, Oruro, Bolivia, 3900m
RH 153 - Oruro X, Oruro, Bolivia, 3900m
RH 157 - Lobivia pentlandii v. aurantiaca, Challapata, Oruro, Bolivia, 3700m
RH 19 - Lobivia pentlandii v. titicacensis, Isla del Sol, La Paz, Bolivia, 3850m
RH 436 - Achacachi, La Paz, Bolivia, 3800m
RH 437 - Achacachi, La Paz, Bolivia, 3800m
RH 438 - Achacachi, La Paz, Bolivia, 3800m
RH 670 - Leque Palca, Oruro, Bolivia, 4200m
RH 836 - Caracollo to La Paz, La Paz, Bolivia, 4100m
WR 201 - La Paz, La Paz, Bolivia
WR 252 - Lobivia pentlandii v. sayariensis, Cochabamba, Cochabamba, Bolivia
WR 298 - Lobivia pentlandii v. hardeniana, Potosi, Potosi, Bolivia
WR 462 - Lobivia pentlandii v. sayariensis, Cochabamba, Cochabamba, Bolivia
WR 625 - Lobivia pentlandii v. hardeniana, Potosi, Potosi, Bolivia
WR 956 - Palca
WR 623 - Lobivia hardeniana, Potosi, Potosi, Bolivia

Dvakrát foto Slávka Fischera z nalezišť:




Popis: Tělo kulaté až oválné, cca 12 cm silné, od spodu odnožující, leskle tmavozelené, 13 - 15 žeber, v areolách šikmo přerušené, areoly vzdálené 1 - 1,5 cm, okrajových trnů 9 - 12, nestejně dlouhé, cca 1,5 cm, středové trny 1 - 2, jehlovité až ohebné, žluté až hnědé, až 10 cm dlouhé. Květ 5 - 7 cm dlouhý a 4 - 5 cm široký, žlutý, oranžový,růžový, červený až fialový s bělavým jícnem. Plod kulatý, 1,5 - 2 cm silný, šťavnatě lepkavý. Semeno oválné, matně černé, stlačené, s šikmým, oválným hilem.





Citace W. Rausch – Lobivia 85: Zeměpisné rozšíření zasahuje od jižních břehů Titicaca přes La Paz, Oruro, Llallagua až po Potosi. Je skoro nemožné rozeznat regionální varietu. Snad var. hardeniana (Boed.) z Potosi jen se žlutým květem nebo menší formy var. sayariensis (Ritt.) z Challa - Capinota atd., ale u Eucaliptos jsem našel impozantní směs trnů a květů, kde by každé oddělení vypadalo jako vykonstruované. Díky této variační šíři je také pochopitelné, že máme v literatuře použito tolik názvů, již před více než 100 lety existovalo 50 - 60 názvů variet, které se později díky lepším znalostem vyjasnily jako hybridy.

Tyto formy jsou prioritním typem pro rod Lobivia. Od poznání těchto malých Echinopsis nás malé květy zaměstnávají, už Salm - Dyck píše (A.G.Z. 1855/339): „Pochybnost, která zde panuje, musí řešit sama budoucnost a jí také musíme přenechat rozhodnutí, zda má být odloučena malá skupina krátkokvětých Echinopsis, a toto odloučení snad bude docela účelné.“ Lemaire si zahrává s myšlenkou (Les Cactes 1868/69): „. . . echinopsy jako takové s dlouhými a delší s krátkými květy oddělit“. Rümpler (1885) a Schumann (1898) dělí rod na „Tuberculatae“ a „Costatae“, rozdělení, které pozornost květům nevěnuje, a tak se K. Meyer soustřeďuje znovu na květy (MfK 1913/185): „Zcela zvláštní oddělení z rodu Echinopsis představuje Echinopsis pentlandii SD. se svými varietami . . . především ale díky svým od ostatních echinopsů zcela odlišným květům dávají podnět k velmi protichůdným názorům.“ Konečně roku 1922 se u Brittona a Roseho narodil rod Lobivia.





Citace W. Rausch – Lobivia 75: Tento typ je nejstarší a nejznámější krátkokvětá „Echinopsis“, která byla spolu s Obrepanda a Cinnabarina již po nálezu z rodu Echinopsis vyjmuta, byla představena poprvé při popisu jako Echinocactus. Později byla přeřazena do oddělení Tuberculatae. První zprávu o rostlině přivezené do Evropy Pentlandem v roce 1840 najdeme v Curt. Bot. Magazin 1844/4124 jako o Echinocactus pentlandii spolu s krásným vyobrazením. První popis byl uveřejněn v tomtéž zahradnickém časopisu 1846/250 jako Echinopsis pentlandii SD. společně s Echinopsis maximiliana Heydr. Později bylo registrováno takové bohatství forem, že je v literatuře uvedeno podle Schumanna v roce 1850 u Celse na 60 variet. Dnes víme, že to bylo zcela přirozené, protože na stanovišti se sotva najdou dvě stejné rostliny.V Revue Horticol 1860 je popsáno stále ještě 24 variet, které jsou u Schumanna (Gesamtbeschreibung 1902) redukovány na 6, aby od třicátých let do současnosti se zvedl druhových názvů díky nové sběratelské činnosti znovu na cca 20. Stálé záměny s Lobivia maximiliana vypadají nepochopitelné, vždyť vyobrazení z roku 1844 ukazuje otevřené trychtýřovité květy s šeříkovou barvou (fialovorůžovou), kterou u Lobivia maximiliana nepotkáme. Tento omyl je zátěží literatury, na jehož důvod jsem dříve nemohl přijít.
Areál se rozkládá od jižního břehu jezera Titicaca, od Juliaca, Puno, Tiahuanaco, Copacapana, Achacachi, Puerto Acosta, La Paz, Campero, Perez přes Viacha, Eucaliptos po Oruro a Llallagua. Na všech místech rostou dlouze i krátce vytrněné, málo nebo hodně odnožující se všemi barvami květů, takže se sotva dají rozeznat nějaké stanovištní formy. Ritter jednou napsal (Taxon 1966/303): „... člověk žasne nad rozmanitostí květů zde hojné Lobivia pentlandii. Mezi barvami korunních plátků střetneme všechny od citrónově žluté přes zlatožlutou, oranžovou, rumělkovou, rubínovou, purpurovou až po fialovočervenou,...barvy jsou od shora nasycené po skoro bílý střed; velikost květů velmi variabilní, rostliny a otrnění velmi variabilní, ...vypadá to jako náhoda, jaká kombinace vznikne.“ Tak bude i Backebergova metoda srozumitelná, když v Stachliger Wildnis (1943/230) píše: „ Objevili jsme dobrou základnu pro lov a připravili jsme se na bivak... Když jsme druhý den v poledne jeli dále, nasbírali jsme z okolí našeho stanoviště mnoho nových druhů... Lobivia raphidacantha, leucoviolacea, wegheiana, varians a argentea.“ Pouze v Potosi a Huari-Huari se zdá být ohraničený areál jedné barvy květů (žlutooranžová), která byla pojmenována Boedeckerem jako Lobivia hardeniana. Další názvy pro tyto lokality jsou Lobivia boliviensis sensu Werd. a Lobivia aurantiaca Backbg. Barva trnů je od světle žluté po modročernou.
Další odlišnost nacházíme od Tapacari-Challa-Capinota ve směru Rio Caine (Isata) s jednotnou fialovorůžovou barvou květů, trny jsou někdy zahnuté a také semena jsou poněkud odlišná; Cardenas pojmenoval tyto formy Lobivia larae. Lobivia capinotensis Rausch byla pouhým jménem.
Tato skupina je podobná Lobivia maximiliana v trsovitosti růstu s vodnatým, lepkavým plodem s tenkou slupkou a asymetrickým semenem, odlišuje se však tmavohnědým až šedým habitem a vždy otevřenými, trychtýřovitými formami květů.





Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 333 , 357 , 2314 , 2356 , 2987 , 2998 , 3008 , 3132 , 16981 , 17235 , 19159 , 22022 , 22233 , 23588

Odkazy:
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_pentlandii/Lobivia_pentlandii/Lobivia_pentlandii.htmhttp://www.lobivia.pl/pentlandii/index.html
www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=pentlandii&x=27&y=10
www.lobivia-online.de/webseite/template.php?pid=20 - do Bildersuche napsat pentlandii

Možnosti záměny: Ještě jednou použiju tento odkaz na už napsané: www.kkplzen.eu/index.php/forum/5-Kaktusy/295-Lobivia-a-jej%C3%AD-rodn%C3%A1-sestra-Echinopsis?limit=15&start=735#23587 .





Poznámky: Lobivia pentlandii je moje srdeční záležitost. Proč? Byl to můj první vlastní kaktus, který jsem dostal k svátku v roce 1969. Už tehdy mi učarovaly jeho květy a nejspíš díky němu je pro mě rod Lobivia rodem číslo 1. Tu první pentlandku dokonce ještě v podobě odnože z odnože z ..... mám, raději v několika exemplářích a předpokládám, že s nějakou jejich odnoží se jednou nechám zpopelnit. Pokud čtete Chrudimské noviny, mám pro ně připravený o této konkrétní rostlině článek, třeba jednou vyjde. To je ona:


Asi tedy není divu, že mám pro tento druh slabost a vozím si ho snad z každého zájezdu znovu a znovu. V minulosti mě štvala jeho variabilita, neschopnost ze semen dopěstovat aspoň trochu uniformní jedince určitého Backebergova „druhu“. Teprve když pánové Rausch a Ritter všechny ty „druhy“ shodili pod jedno jméno a předložili důkazy o tom, že to všechno roste promíchaně a množí se to navzájem, ulevilo se mi. Jmenovky šly do popelnice nebo je na nich místo jména barva květu. A je mi dobře. Pentlandek mám přes metr čtvereční a toho místa vůbec nelituju. Dvě stejné byste těžko hledali. S evidovaným původem mám asi tři formy, ostatní jsou ze sbírek celé ČR (vlastně i SR). Další neseju, odnože mi stačí. Jednou z těch s PČ je i tato, setá jako Lobivia johnsoniana KK 1352. Na to, že se jedná o „pentlandku“, je docela uniformní. Na druhou stranu musím přiznat, že s tímto jménem a číslem jsem v různých sbírkách viděl i kytky zcela odlišné...


Zacházení snese Lobivia pentlandii tvrdé. Hodně vzduchu, sluníčko, vody tak akorát, jak u nás prší, mrazíky jí nevadí, letní vedra přežívá také, prostě bezproblémovka. Jako plus beru, že má tendenci kvést na jaře docela brzy, z lobívií snad nejdříve. Je to taková milá předzvěst toho, co mě pak v sezóně čeká. Navíc se celkem s květy trefuje do termínů našich výstav a věřte nebo ne, rozkvetlá pentlandka je hodně dobře prodejné zboží.

LOBIVIA PAMPANA Br. a R., The Cactaceae 1922/56
- Echinopsis scheeri SD., Cact. Hort Cult. 1850/179
- Echinopsis scheeri Rümpler, Handb. Cactkde. 1885/611
- Echinopsis mistiensis Werd., Neue Kakteen 1931/84
- Lobivia mistiensis Backbg., Bl. f. K. 1934/12
- var. leucantha Backbg., Kaktus ABC 1935/229
- var. brevispina Backbg., Kaktus ABC 1935/229
- Lobivia aureosenilis Kníže, Biota 1968/253
- Lobivia glaucescens Ritt., Kakteen 1981/1331

Polní čísla:
FR 190 – Uyupampa, Misti, Peru
FR 1460 – Lobivia glaucescens, Moquegua – Torata, Peru
KK 427 - Pucara, Peru, 4000m
KK 428 - Pucara, Peru, 3800m
KK 429 - Lobivia pampana v. sanguiniflora, Caracara, Peru, 4000m
KK 437 - Lobivia aureosenilis, Tacurani, Peru, 4000m
KK 1023 - Lobivia mistiensis, Chachani, Peru, 4000m
KK 1594 - Lobivia glaucescens Ritt. Cuajone,3500m Peru
L 121 - Volcan Misti, Arequipa, Peru, 3600-4200m
L 245 - Pampa de Arrieros, Camana, Arequipa, Peru, 3500-3600m
WR 433 - Lobivia scheerii, Yura to Misti to Atico to Chala, Arequipa, Peru
WR 446 - Lobivia scheerii, Chala to Pampa de Arrieros, Arequipa, Peru
WR 666a - Lobivia scheerii (glaucescens), Moquegua, La Paz, Peru



Popis: Jednotlivá, někdy trochu odnožující, kulatá, 10 cm silná, olověně šedozelená, s dlouhým řepovitým kořenem, 20 - 30 žeber, ta jsou předělena spirálovitě na 2 cm dlouhé, hranaté hrboly, trnů je 7 - 20, jehlovité až elastické, až 7 cm dlouhé, červenohnědé až skoro černé, později šedé. Květ 7 cm dlouhý a široký, vnější lístky kopinaté, hvězdicově rozložené, fialovorůžové, vnitřní rumělkově červené, červené nebo též oranžové a žluté, většinou pastelově zbarvené. Plod kulatý, 2 cm silný, málo vlasatý, šťavnatý. Semeno leskle černé, 1,5 mm dlouhé, s šikmým, oválným hilem. Typové stanoviště: Peru, Pampa de Arrieros.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Srovnáme-li a vzájemně doplníme popisy od Salm-Dycka (1850), Rümplera (1885), Brittona a Roseho (1922), Werdermanna (1931) a Rittera (1981), dostaneme variační šíři druhu. U Brittona a Roseho je poprvé uvedeno naleziště, takže je možné se rozhodnout pro název Lobivia pampana. Já jsem našel tyto rostliny u Pampa de Arrieros (Lobivia mistiensis), zkoušel jsem je odlišit marně.

Jednou mě zavřeli v Chile a já uprchl do Moquegua, tam jsem našel také pozdější Lobivia glaucescens Ritt., při nejlepší vůli jsem ji ale nemohl odlišit. Kníže popsal ještě Lobivia aureosenilis z Tarucani s relativně krátkými květy, rozesílal ale pod tímto názvem Lobivia westii z Andahuaylas, o něco později zboží vyměnil a zasílal Lobivia pampana Br. a R., což může také souhlasit s nalezištěm.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Tento typ lobívie roste většinou jednotlivě, je kulatý, má dlouhý, silný hlavní kořen a žebra jsou rozdělena spirálovitě do hrbolců. Epidermis je zvláštně modrošedozelená (olověná) a ohebné trny jsou žlutorůžové, hnědé až černavé. Květy vytvářejí úzce paprskovité hvězdy, které od vnějšku dovnitř irizují od růžově červené po oranžově červenou nebo žlutou. Plod a semeno odpovídá typu Lobivia s vodnatou dužninou a podlouhlými, asymetrickými semeny. Britton a Rose určují jako naleziště Pampa de Arrieros u Arequipa, tyto rostliny se nacházejí kolem dokola na úpatí Volcan Misti a Chanchani.
Backeberg píše (Stachelige Wildnis 1943/195): „...když vlak dosáhl zvlněné náhorní plošiny Pampa de Arrieros, ...opustil jsem své místo pro jeden okamžik, abych přijal kaktusy, které... v okolí pro mě nasbíral. Když jsem zjistil obsah beden, našel jsem tam ty samé lobívie, které jsem při jedné výpravě viděl od Arequipa na Volkan Misti, novou Lobivia mistiensis“. Připustil tedy, že na lokalitě Brittona a Roseho, Pampa de Arrieros, rostou totožné rostliny jako na Volkan Misti, což mu ale nebránilo vytvořit synonymum Lobivia mistiensis s var. brevispina a var. leucantha.
Později přidal Kníže Lobivia moqueguana n.n., po počáteční opatrnosti ke Knížeho údajům našli Ritter a Buining v Moquegua (u Totora) zase ty samé rostliny. V cenných poznámkách našeho vědění je geografická díra mezi Arequipa a Moquegua, rostliny ale nevykazují na žádné lokalitě stanovištní znaky, takže rozeznáváme pouze jeden okruh forem.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 23581 , 23869

Odkazy:
www.lobivia.pl/pampana/index.html
www.lobivia.pl/peru_2008/peru_2008.html
www.thater.net/cactaceae/db/?action=showhits&offset=§ion=&genus=Lobivia&species=pampana&x=21&y=7
www.cactaceae.sk/index.php?option=com_content&view=article&id=334&Itemid=1215
www.kakteenfreunde-muenster.de/gallery/main.php/v/kaktus-point/lobivia+pampana.jpg.html
galerie-kakteen-piltz.de/Lobivia%20pampana.jpg.htm
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=216 - ale s fotkou L. maximiliana
public.fotki.com/audreyflavien34/collection/cactaceae-1/echinopsis/dscf8313.html

Možnosti záměny: Co se tohoto tématu týká, už jsem se informačně vyčerpal u Lobivia maximiliana ( 26234 ) a v tomto příspěvku zde (23587) .



Poznámky: Před několika lety jsem vyséval semena od Slávka Fischera a mezi nimi i Lobivia sp. Santa Ana s dodatkem "trny až 15 cm". Už u Lobivia ferox jsem psal o tom, co si myslím o slůvku "až" v těchto případech, ale u této položky to zřejmě tak moc přehnané nebude. Už malé semenáčky dělají trny úžasně silné a dlouhé a od 2 cm kvetou. Podle Slávka by se mělo jednat o nějakou formu Lobivia pampana, proti čemuž celkem nic nemám, a proto ji zařazuji sem. Loni jsem na nich poprvé dělal semena, doufám, že potomstvo bude stejně atraktivní jako rodiče. Tady jsou:






Bylo to v roce 1973, co jsem jako patnáctiletý kluk na výstavě hradeckých kaktusářů zíral s otevřenou pusou na nádherně barevné květy kaktusu, u něhož byla jmenovka Lobivia scheerii. Kombinace žluté s oranžovou v podélných proužcích a všechny ty barvy tak zvláštně tlumené, prostě nádhera. Hned jsem běžel do prodejní části a ptal se, jestli by nebyla. Nebyla. Ty květy mi ale utkvěly v paměti. Až o hodně let později jsem je viděl znovu ve sbírce pana Rektoříka. Zde byla jmenovka Lobivia mistiensis. Hlavně tu ale byla odnož a ochota ji odříznout. Tak jsem získal svoji první pampanu a je na první fotce tohoto příspěvku. Pak mi do květu dorostly semenáčky L. pampana, L. mistiensis a také L. pampana var. scheerii z různých zdrojů a byl z toho pěkný zmatek. Barevná škála květů úžasná, jen ten tvar, tlumenost barev a často i proužkování okvětních plátků zůstalo na všech. Konečně se mi dostala do ruky kniha W. Rausche Lobivia 85 (měl jsem ji dříve než Lobivia 75) a koukám, že všechna ta jména jsou vlastně synonyma. A bylo po zmatku.
Bohužel jen na chvíli. I pan Rausch uznává, že jako první jméno použité pro tento okruh rostlin bylo Echinopsis scheerii. Pravda, bez udaného naleziště. To ale na prioritě nijak neubírá a podle mě by se druh měl dnes jmenovat Lobivia scheeri. Snad proto, že první tento kaktus jsem viděl právě pod tímto jménem, jsem se nějak nemínil úplně smířit s tím, že by mělo zapadnout. Po letech jsem si samozřejmě na Lobivia pampana zvykl. I tak mě ale potěšilo, když jsem se dozvěděl, že tento názor nesdílím sám. Důkaz je zde www.cactuspro.com/biblio_fichiers/pdf/Echinopseen/Hefte/Infobrief%202004-37%20FE.pdf - str. 51 časopisu, str. 16 pdf. Tak nevím, naštěstí jmenovky zas až tak moc neřeším. Na ty květy se ale vždycky těším dál.



Lobivia pampana var. borealis Rausch 1985

Polní čísla:
WR 387A - Lobivia tegeleriana v. borealis, Churin to Oyon

Popis: Kulatá, 4 - 6 cm silná, s malým řepovitým kořenem, žeber cca 17, jen málo se kříží v 1 cm dlouhých, hranatých hrbolech, OT 6 a 1 ST, tenké a zahnuté, až 25 mm dlouhé. Květ 5 - 6 cm dlouhý a 4 - 5 cm široký, oranžovo- až fialovorůžový, odleskující. Plod cibulovitý, červenohnědý s šedými a hnědými vlasy, šťavnatý. Semeno menší než u Lobivia pampana Br. a R. Domovina Peru, údolí Churin, blízko Oyonu.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když jsem přinesl z údolí Churin Lobivia akersii, vyklubaly se z ní postupně dva různé typy. Vedle malých Lobivia tegeleriana (akersii) s oranžově zbarvenými, poněkud přivřenými květy to byly také rostliny s oranžovorůžovými až fialovorůžovými, pastelově vybarvenými, iridujícími, více rozevřenými Pampana - květy. Jak to vypadá, dá se u těchto forem poznat jednota západoandských populací (Lobivia tegeleriana - Lobivia pampana).

Poznámka: Tuto varietu nemám. Měl jsem jednu rostlinu pochybného původu, ale někam mi zmizela, neznámo jak.

morče napsal: ... Mám několik položek Lobivia maximiliana ,a nekolik sem sel už loni vypataj moc rostomile když jsou malí .s poz.morče.

Včera jsem obhlížel kaktusy ve sklepě, jestli se neděje něco nepatřičného a zkoumal jsem i loňské výsevy. Hodně mě překvapilo, když jsem zjistil, že jsem loni vyséval asi 20 položek tohoto druhu. Já už na to úplně zapomněl. Byly to sice malé porcičky, ale jsem rád i za ně. Taky vypadají roztomile, ale to asi všechny semenáčky. Už se ale těší na vodu a na sluníčko.

peri napsal: Našel jsem dole jednu L.lateritia WR 78,tak pokud se bude hodit, dejte ji prosím tam, kam patří.

Děkuji, fotky jsem překopíroval. Doufám, že nebude někomu vadit, že tu budou vlastně dvakrát.

HonzaC Precizní spoustu skvěleho čtení uplně ste mě naladil na jaro, a na výsevy, ale na to je ještě čas .Mám několik položek Lobivia maximiliana ,a nekolik sem sel už loni vypataj moc rostomile když jsou malí .s poz.morče.

Našel jsem dole jednu L.lateritia WR 78,tak pokud se bude hodit, dejte ji prosím tam, kam patří.

Lobivia maximiliana var. miniatiflora /Ritt./ Rausch 1975
- Lobivia miniatiflora Ritt., Taxon 1963/124

Polní čísla:
FR 330 - Lobivia miniatiflora, Above Inquisivi, La Paz, Bolivia, 3300m
L 307 - Lobivia miniatiflora, Inquisivi, Inquisivi, La Paz, Bolivia, 2300-2600m
WR 452 - Lobivia miniatiflora, Inquisivi, La Paz, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odnožující, 6 cm dlouhá a 2 - 4 cm silná, žeber 10 - 13, areoly 3 - 5 mm vzájemně vzdálené, okrajových trnů cca 12, středových trnů 4 - 8, až 5 cm dlouhé, zlatožlutohnědé. Květy 6 cm dlouhé a 4 cm široké, rumělkové, vně karmínové. Typové stanoviště - Inquisivi - Quime.

Poznámka: Tuto varietu nemám, představím ji na fotce Slávka Fischera z naleziště:




Lobivia maximiliana var. violacea /Rausch/ Rausch 1985
- Lobivia caespitosa var. violacea Rausch, K.u.a.S. 1979/161

Polní čísla:
WR 735 - Lobivia maximiliana v. violacea, Above Altamachi, Ayopaya, 3400 m
L 252 - Lobivia maximiliana v. caespitosa violacea, Cuyocuyo, Puno, Peru, 3500-3800m
WR 622 - Lobivia caespitosa (violacea), Pilcomayo, Cochabamba, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odnožující, kulatá, 4 cm silná, žeber 11 - 13, areoly od sebe 6 - 8 mm, okrajových trnů 6 - 9, středové trny 2, až 35 mm dlouhé, jehlovité a poněkud zahnuté. Květ 45 mm dlouhý a 35 mm široký, fialovorůžový. Typové stanoviště Altamachi.

Poznámka: Bohužel nemám ani tuto varietu, i když kvůli barvě květu bych ji rád. Tedy abych upřesnil, mám ji v loňském výsevu, ale dokud neuvidím květy, ... Tak raději odkaz:
www.succseed.com/shop/6903/art3/1144143/1144143-origpic-7a5a60.jpg nebo
www.tephroweb.ch/kuas/wr735.htm


Lobivia maximiliana var. durispina Rausch 1985

Polní čísla:
WR 204 - Lobivia durispina, La Paz, Bolivia

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Skupinovitě rostoucí, 15 cm vysoká a 5 cm silná. žeber 10 - 12, areoly vzdálené 1 cm, okrajových trnů cca 10, středových trnů 1 - 4, až 4 cm dlouhé, silně šídlovité. Květ 75 mm dlouhý a 35 mm široký, okvětní lístky velmi krátké, takže celý květ vypadá poněkud trubkovitě. Typové stanoviště nad Tapacari.

Lobivia maximiliana var. caespitosa /Purp./ Rausch 1975
- Echinopsis caespitosa Purp., MfK 1917/120
- Lobivia caespitosa Br. a R., Cactaceae 1922/52
- var. altiplani Ritt., Kakteen 1980/569
- Lobivia longiflora Y. Ito, Illustr. of Flower. Cacti 1967

Polní čísla:
HS 131 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Cochabamba, Cercado, Cochabamba, Bolivia
HS 190 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Kami, Ayopayo, Cochabamba, Bolivia
HS 191b - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Kami to Independencia, Ayopayo, Cochabamba, Bolivia
KK 811 - Lobivia caespitosa, La Paz, Bolivia, 4100m
KK 814 - Lobivia caespitosa, La Paz, Bolivia, 4200m
KR 169 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Cochabamba to La Paz, Cochabamba, Bolivia
KR 230 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Cordillera de Tunari, Cochabamba, Bolivia
KR 231 - Lobivia maximiliana ssp. caespitosa, Colomi, Cochabamba, Bolivia, 3200m
L 254 - Lobivia maximiliana v. caespitosa, Macusani, Puno, Peru, 4000-4100m
L 310 - Lobivia caespitosa fma., Santa Rosa, Ayopaya, La Paz, Bolivia, 2300-2400m
L 962 - Lobivia caespitosa, Kami, Ayopaya, Cochabamba, Bolivia, 2200m
WR 57 - Lobivia caespitosa, Cochabamba, Cochabamba, Bolivia
WR 606 - Lobivia caespitosa, Cocapata, Cochabamba, Bolivia



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: V těle a květu protáhlá Lobivia maximiliana (Heyder), tvoří velké skupiny, tělo cylindrické, 20 cm vysoké a 6 cm silné, 10 - 12 poněkud vroubkovaných žeber, areoly od sebe 1 - 2 cm, okrajových trnů 12, středové trny 1 - 4, až 7 cm dlouhé, všechny trny zlatě zbarvené až hnědé, jehlovité a poněkud zahnuté. Květ 7 - 9 cm dlouhý a 5 - 6 cm široký, oranžově červený, zevně růžový, uvnitř oranžový. Plod kulatý, 2,5 cm silný a jen málo vlasatý, šťavnatý, lepivý. Semeno podobné Lobivia maximiliana (Heyde). Geografické rozšíření se rozkládá na území Cocapata, Challa, Tunari, Colomi, Tiraque až po Copachuncho. V Piscomayo jsem našel nejdelší otrnění.



Poznámka: Jak už jsem uvedl, je dnes tato varieta prosazována jako samostatný druh s varietami hermanniana, miniatiflora, violacea, durispina a charazanensis. Rozlišovacím znakem mají být přímá, nepřerušovaná žebra, delší květ se spíše zaoblenými a široce rozevřenými okvětními lístky, které nemají onen slámový charakter.
Samotná L. caespitosa je nesmírně variabilní ve svém vzhledu. Jednotlivá těla mohou být kulatá a maličká (např. L 310) i vysloveně dlouhá. Trny někdy sotva centimetrové, jindy tenké, zprohýbané a dlouhé. Květ je v popisu 7 – 9 cm dlouhý, ale třeba již zmíněná L 310 je miniaturizovaná i v květu, který je sotva 4 cm dlouhý.


A konečně barva květu je známá i karmínová až skoro fialová.



Lobivia maximiliana var. hermanniana /Backbg./ Rausch 1975
- Lobivia hermanniana Backbg., Kaktus ABC 1935/413
- var. breviflorior Backbg., Kaktlex. 1966/208
- Lobivia caespitosa var. rinconadensis Ritt., Kakteen 1980/569

Polní čísla:
L 1002 - Lobivia hermanniana, La Paz, Murillo, La Paz, Bolivia, 3700-3800m
WR 203 - Lobivia hermanniana, La Paz, La Paz, Bolivia
FR 99 - Lobivia caespitosa v. rinconadensis, Rinconada railway station, La Paz, Bolivia, 4000m FR 808 - Lobivia caespitosa v. rinconadensis, Above Quillocolla, Cochabamba, Bolivia

Dvakrát foto Ladislav Fischer na nalezišti:




Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tvoří velké skupiny, tělo 20 cm vysoké a 5 cm silné, cca 13 - 15 žeber trochu vroubkovaných, areoly 1 cm od sebe vzdáleny, okrajových trnů 7 - 9, středové trny 1 - 3, tenké, jehlovité a vzájemně propletené, až 6 cm dlouhé, zlatožluté až hnědé. Květ 7 cm dlouhý a 6 cm široký, vně fialovorůžový, uvnitř oranžový. Plod kulatý, 2 cm silný, jen málo vlasatý, šťavnatý, lepkavý. Semeno ledvinovité, stlačené, se šikmým, ostrým hilem. Typové naleziště severně od La Plazu. Pongo Rinconada. Tato populace stojí mezi Lobivia maximiliana (Heyder) a var. caespitosa (Purp.).

Lobivia maximiliana var. hermanniana WR 203:


Poznámka:V jednom starém čísle časopisu Kaktusy popisoval tuto varietu Bohumil Schütz. Na titulní straně byla tehdy barevná fotka. Čeho netuším. Snad nějaká forma sloupkovitě rostoucí formy L. hertrichiana, možná backebergii. Určitě to ale nebyla L. maximiliana (nebo caespitosa, jak libo jest) var. hermanniana.



Lobivia maximiliana var. charazanensis /Card./ Rausch 1975
- Lobivia charazanensis Card., Cactus 1957/257

Polní čísla:
KR 913 - Lobivia charazanensis, 4450m
L 300 - Lobivia maximiliana v. charazanensis, Charazani, Saavedra, La Paz, Bolivia, 3000m
L 301 - Lobivia maximiliana v. charazanensis, Charazani, Saavedra, La Paz, Bolivia, 3000m
L 302 - Lobivia maximiliana v. charazanensis, Charazani, Saavedra, La Paz, Bolivia, 3000m
WR 206 - Lobivia charazanensis, La Paz, La Paz, Bolivia

Foto Ladislav Fischer na nalezišti:


Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85:
Habitem a geograficky stojí velmi blízko var. hermanniana (Backbg.), otrnění přesto vykazuje intenzivní žluté zbarvení a většina květů je žlutých. V rozšíření na východ najdeme ještě některé regionální odchylky, jako např. malé formy.

Poznámka: V případě, že bychom připustili oprávněnost rozdělení druhu na dva, tedy Lobivia maximiliana a Lobivia caespitosa, tvořila by tato varieta jakýsi přechod mezi nimi. Některé rostliny mají totiž žebra téměř souvislá (L. caespitosa), jiné dělená na šikmo stojící hrbolce (L. maximiliana). Rovněž květy jsou velmi variabilní ve tvaru, blížícím se oběma druhům a v některých případech připomínají dokonce i květy Lobivia pentlandii nebo pampana.

Lobivia maximiliana var. corbula /Herrera/ Rausch 1975
- Maximiliana corbula Herrera, Rev. Univ. Cuzco 1919/61
- Lobivia lauramarca Rauh a Backbg., Descr. Cact. Nov. 1956/28

Polní čísla:
KR 375 - Lobivia maximiliana v. corbula, Pucara, Santa Cruz, Bolivia
L 154 - Lobivia maximiliana v. corbula, Paruro, Cuzco, Peru, 3400-3600m
WR 412 - Lobivia corbula, Rio Urubamba, Cuzco, Peru
KK 1624 - Lobivia lauramarca, Cuzco, Lauramarca, Peru, 3200m
L 596 - Lobivia lauramarca, Hazienda Ausangate, Cuzco, Peru
WR 424 - Lobivia lauramarca, Rio Urubamba, Cuzco, Peru

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá nebo v malých skupinách, kulatá, 8 cm silná, tmavě zelená, žeber cca 15 - 18, šikmo překřížená v 1,5 - 2 cm dlouhých, hranatých hrbolech, okrajových trnů 6 - 8, jehlovité a trochu ohnuté, až 5 cm dlouhé, středové trny nejsou. Květ 5 - 6 cm dlouhý, 3,5 - 4 cm široký, zlatožlutý, červený nebo také fialový. Plod kulatý, 1 cm silný, šťavnatý, lepkavý. Semeno oválné, stlačené s šikmým pupkem. Naleziště: Cuzco, Paruro a Ocongate.
Tyto formy jsou charakteristické tmavozelenou epidermis, tmavým otrněním a méně irizující, jednobarevnými květy.

Odkazy: www.redorbit.com/media/uploads/2012/06/loco20_001_php.jpg
www.astrophytum-leipzig.de/PeruHP/album/slides/Lobivia.corbula.jpg

Poznámka: Tato varieta se mí nějak podezřele vyhýbá. Mám jen centimetrové semenáčky a jednu zcela netypickou rostlinu (vlastně dvě, ale asi odnože ze stejné matky), ke které jsem přišel náhodou při hledání bíle kvetoucí L. pentlandii. Psal jsem o ní zde 23668 :



Lobivia maximiliana var. sicuaniensis /Rausch/ Rausch 1985
- Lobivia sicuaniensis Rausch, Succ. 1971/229

Polní čísla:
WR 426 - Lobivia sicuaniensis, Sicuani, Cuzco, Peru, 3550m



Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Tato populace ze Sicuani je od var. corbula habitem sotva odlišitelná, jen květy jsou pouze 3 - 4 cm dlouhé. Nejnápadnějším rozdílem je malý, vysychavý plod s velkými semeny! Máme tu problém pro „semenology“, květy pravé Maximiliany s plody a semeny Hertrichiany. (Podobný problém má Ritter s Loxanthocereus convergens a Haageocereus multangularis, Kakt. 1981/1453).


Poznámka: Ty malé a vysychavé plody mohu potvrdit, ty mi moje kytičky dělají také. Asi nejvýraznější rozlišovací znak. Květy dost varírují v barvě, viděl jsem i žluté nebo naopak tmavě rudé.




Lobivia maximiliana var. intermedia /Rausch/ Rausch 1975
- Lobivia intermedia Rausch, K.u.a.S. 1972/263

Polní čísla:
KK 1596 - Lobivia intermedia, Chalhuanca, Peru, 3500m
KK 784 - Lobivia intermedia, Challuanca, Peru, 3000m
L 146 - Lobivia intermedia, Chalhuanca, Cuzco, Peru, 3400-3600m
WR 409 - Lobivia intermedia, Chalhuanca, Apurimac, Peru, 3000m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: 20 cm vysoká a 8 cm silná, odnožující, liší se od var. westii svojí tmavošedozelenou epidermis, žeber cca 17, areoly od sebe cca 15 mm, okrajových trnů 8 - 10, středových trnů 1 - 3, až 7 cm dlouhé, jehlovité, žluté až hnědé, květ jen 65 - 75 mm dlouhý a 30 - 40 mm široký, červený (var. westii oranžový), uvnitř jen málo oranžový, trubka velmi tenká, 45 mm dlouhá. Typové stanoviště - Chalhuanca.

Poznámka: Nemám ji a nemám ani fotku. Zřejmě dost typická rostlina (tedy hlavně květ) je zde .


Lobivia maximiliana var. westii /Hutch./ Rausch 1975
- Lobivia westii Hutch., C.a.S.J. 1954/81
- Lobivia cruciaureispina Kníže, Biota 1968/254

Polní čísla:
FR 667 – Lobivia westii, Abancay to Chalhuanca, Peru
KK 439 – Lobivia cruciaureispina, Andahuaylas, Peru, 3200 m
KK 1019 - Lobivia westii, Andahuaylas, Peru, 3200m
KK 1158 - Lobivia westii fma., Andahuaylas, Peru, 3200m
KK 1773 - Lobivia westii fma., Abancay, Peru, 2800m
L 141 - Lobivia westii, Andahuaylas, Apurimac, Peru, 3500-3700m
L 206 - Lobivia caespitosa v. westii, Andahuaylas, Apurimac, Peru, 3800m
WR 408 - Lobivia westii, Abancay to Chalhuanca, Apurimac, Peru

Popis: Odnožující, 20cm vysoká a 7 cm silná, žeber 15 - 20, areoly vzdálené cca 2 cm, okrajových trnů 7 - 9, až 3 cm dlouhé, středové trny 1 - 2, až 10 cm dlouhé, tenké a lehce zkroucené, slámově zbarvené s hnědým hrotem. Květ 7 - 9 cm dlouhý a 4 - 6 cm široký, vnější okvětní plátky lancetovitě ven stočené, oranžovorůžové, vnitřní ohnuté dovnitř, přikloněné k sobě. Plod kulatý až cibulovitý, 15 mm dlouhý, fialovohnědý s malými, růžovými, masitými šupinami a šedou vlnou, semeno ledvinovité, 1,8 mm dlouhé, matně černé, trochu zploštělé s šikmým, oválným pupkem. Naleziště Andahuaylas.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Ve všech částech prodloužená Lobivia maximiliana (Heyder). Ritter odmítl moji kombinaci s odůvodněním (Kakteen 1980/ /565): „Lobivia maximiliana je samostatný druh lobívie, u kterého jsou vnitřní okvětní plátky jen z poloviny otevřené . . . ", ovšem Hutchinson píše: „Outer segments oblong-ovate, acute, apex entice or jagged, . . . incurved-interioribus incurvatis vel conniventibus fulgente armeniacis marginibus carinique flammeotinctis“.

Odkazy: www.lobivia.pl/foto/Lobivia_maximiliana_v_westii_WR_408.jpg
farm4.staticflickr.com/3624/3556105055_98d64f436f_z.jpg

Poznámka: Dokud ještě platilo, že Lobivia aureosenilis KK 437 je Lobivia westii, tak jsem jich měl dost. Jenže jejich květy neodpovídaly popisu, KK 437 má malé květy klasické L. maximiliana. Je to ale položka ve sbírkách značně rozšířená a jako L. maximiliana var. westii prezentovaná. I já jsem tuto rostlinu např. v seriálu v Chrudimských novinách takto vedl. Na omyl jsem přišel až později. A tak mi zbyla jediná rostlina, jejíž květy jsou na dolní hranici popisu. Na její fotce bohužel není vidět dlouhá a tenká trubka (na obou odkazovaných fotkách ale ano). Typické je i mírné prohnutí vnitřních okvětních plátků dovnitř ke středu květu.

juniperbushman napsal: Jednu Lob. maximilianu mám pod označením "Lobivia titicacensis". Bohužel jsem nenašel fotku.

Lobivia titicacensis je docela zmatečné jméno. Obecně je zahrnováno pod Lobivia pentlandii, ale dají se pod tímto názvem najít i rostliny Lobivia maximiliana (viz příspěvek č. 1360 ) a dokonce i dlouhotrné formy Lobivia sanguiniflora, což si myslím, že je i případ rostliny na fotce v Atlasu kaktusů. V jednom prastarém KuaSu byl citován původní Cardenasův popis a bohužel na něj by pasovaly jak rostliny L. pentlandii, tak i L. maximiliana. Ta možná dokonce květem i víc, jenže pak by mi jaksi nebylo jasné, proč ji W. Rausch hodil zrovna k L. pentlandii. Každopádně, pokud ta Tvoje titicacensis vypadá jako ta v příspěvku 1360, tak je to maximiliana jak vyšitá.
A ty hybridy jsou hodně zajímavé, zvlášť s tou souhrensií, ten mě hodně zaujal.

Jednu Lob. maximilianu mám pod označením "Lobivia titicacensis". Bohužel jsem nenašel fotku.
Další mám jako R202 - Köhres -



Zajímavé je že Lob. maximiliana se ochotně kříží s jiným lobiviemi:



nebo dokonce:


Jak vidno, ten charakteristický tvar květu maximilian je velice dominantní znak!

V knize Lobivia 85 píše W. Rausch o rozdělení lobívií a jejich oddělení od Echinopsis v závěru článku o Lobivia maximiliana po popisu jednotlivých variet. Překlad této stati dám sem do samostatného příspěvku a zítra začnu s varietami.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Když jsem r. 1962 poprvé sbíral lobívie v Argentině v místě zvaném Tilcara, musel jsem si připomenout Wessnerova slova: „Rod Lobivia v podání Brittona a Roseho je nešťastné řešení a vidíme ho jako východisko z rozpaků“. Najdou se zde společně rostoucí Lobivia ferox, densispina a jajoiana a nedávají hybridy. Na přirozenou příbuznost to tedy nevypadá. Ritter to formuluje poněkud autoritativněji (Kakteen 1980/453): „Dosavadní rod Lobivia je uměle dohromady shrnutý rod, což se ale taxonomicky nedá nechat“. Na jiném místě ale píše (str. 14): „Základní jednotkou systematiky je druh (species). Nadřazenou jednotkou je rod (genus), ten je umělý a nedají se pro jeho hodnotu stanovit žádné principy nebo kriteria. Rozsah rodu záleží pouze na konvencích. Shoda v pojetí volitelného obsahu rodů se nedá nikdy docílit.“ První dělení těchto typů uskutečnili Frič a Kreuzinger (Katalog 1935), když oddělili Lobivia, Hymenorebulobivia a Andenea. Toto dělení převzal později Ritter (Lobivia, Hymenorebutia, Hymenolobivia) a zkusil je také podložit vývojově. Zajímavé je, že se také v Sierra Chica de Cordoba nalézají společně Gymnocalycium multiflorum, capillasense a bruchii, nevykazují morfologicky vůbec žádné styčné body ať už v těle, tak v žebrech, květech, plodech nebo semenech a nikoho dosud nenapadla slavná myšlenka rozdělit je do různých rodů.

Při pokusu nějak tento na formy bohatý materiál zpřehlednit, vyvstává otázka, jak má celá kostra vypadat? Před 10 lety jsem to zkusil ze zeměpisného hlediska (Lobivia 75) a přitom vznikaly tak nepraktické výtvory jako např. Lobivia haematantha subspec. densispina var. rebutioides apod., což mě přimělo k hledání univerzálního vzoru. Výsledek byl velice zajímavý. Existuje nádherný chaos v rodu Mamillaria nebo také u gymnokalycií, kde např. Dr. Schütz zkouší udělat pořádek pomocí subgen. Ovatisemineum, Trichosemineum atd., což zase Dr. Buxbaum neuznává a tyto překřtil do sérií Baldiana, Qeuhliana atd., což mu ale dále nepřekáželo zase u parodií udělat subgen. Obtextosperma atd. Jak je vidět, je to vždy špatně!

Ritter, Kakteen 1980/453: „ . . . když se jak Trichocereus, tak Echinopsis ve vyšších horských polohách mění na krátké formy se zkracujícími se květy, musejí se díky konvergenci velmi podobat, takže je pochopitelné, že byl pro všechny takové krátké formy stanoven jediný rod: Lobivia Br. a R. Přesnější analýzy ale přinášejí na světlo různorodý původ.“
Tu různorodost vyčerpává v Echinopsis obrepanda a Echinopsis tubiflora, z první odvozuje rod „Cinnabarinea“ a z druhé rod „Hymenorebutia“!! Friedrich má ještě obsáhlejší pojem rodu, do kterého logickým způsobem přenesl dělící znaky Ritterových „rodů“ na rod Echinopsis a rozlišuje čtyři skupiny podle semen (Bradleya 1983/91). Zde najdeme ve skupině II.a (Helianthocereus, Soehrensia) Echinopsis strigosa Fridr. comb. nov., Echinopsis huascha Friedr. comb. nov., atd. (IOS Bull. 1974), které se dají podle semen sotva odlišit od Lobivia pentlandii nebo Lobivia maximiliana! Kuriózní situaci čteme dále: „Problematické zůstává ohraničení Echinopsis proti Lobivia. Je nemožné Lobivia jako celek převést do Echinopsis.“ Tedy tancujeme už dobu kolem tohoto problému a vždy znovu se vracíme k základnímu postavení. S velkou horlivostí se člověk snaží znovu objevit komplikované dělení - které neexistuje. Jedinou jistou odlišností jsou pestré a krátké květy. Když jsem zatím pokusně očišťoval druhy a variety s pomocí polního průzkumu od synonym, tak najdeme také na vyšší úrovni uvnitř rodu mnoho subjektivních pojmů, které čas od času balancují sem a tam. Použití platných rodových názvů pro tyto stupně, jako např. Pseudoechinopsis, Hymenorebutia, Reicheocactus, Acantholobivia, Chamaecereus nebo Acanthocalycium musím odmítnout. Prezentují jen vědecký slovní podklad pro - krátkokvěté Echinopsis (=Lobivia). K poznání různých skupin postačuje opatřit jednotlivé série prioritními druhovými názvy, současně s tím charakterizovat typ a žádné další barokní ozdoby nejsou zapotřebí, jako např. Série Cinnabarinae, Série Grandiflorae apod. Seskupení druhů se zřetelem na semena dává následující sestavu. Upustil jsem od popisu jednotlivých sérií, takže není potřeba je v budoucnu překombinovávat.

Série: Lobivia pentlandii /Hook./ Br. a R.
- maximiliana /Heyder/ Backbg.
- pampana Br. a R.
- tegeleriana Backbg.
- chrysochete Werd.
- schieliana Backbg.

Série: Lobivia formosa /Pfeiff./ Dodds
- huascha /Web./ Marsh.

Série: Lobivia grandiflora Br. a R.
- jajoiana Backbg.

Série: Lobivia ferox Br. a R.
- pugionacantha /Boed./ Backbg.

Série: Lobivia cinnabarina /Hook./ Br. a R.
- calorubra /Card./ Rausch
- cardenasiana Rausch
- sanguiniflora Backbg.
- (acanthoplegma /Backbg./ Backbg.)
- (arachnacantha Buin. a Ritt.)

Série: Lobivia haematantha /Speg./ Br. a R.
- saltensis /Speg./ Br. a R.
- schreiteri Castell.
- aurea /Br. a R./ Backbg.
- lateritia /Gürke/ Br. a R.
- tiegeliana Wessn.

Série: Lobivia chrysantha /Werd./ Backbg.
- marsoneri /Werd./ Backbg.

Série: Lobivia backebergii /Werd./ Backbg.
- hertrichiana Backbg.
- wrightiana Backbg.
- zecheri Rausch
- (caineana Card.)

Série: Lobivia pygmaea /Fries/ Backbg.
- haagei /Frič a Schelle/ Wessn.
- atrovirens Backbg.
- nigricans Wessn.
- steinmannii /Solms Laub/ Backbg.
- einsteinii /Frič/ Rausch
- euanthema Backbg.

Série: Lobivia spiniflora /K. Sch./ Rausch
- thionantha /Speg./ Br. a R.

Série: Lobivia famatimensis /Speg./ Br. a R.

Série: Lobivia rauschii Zecher

Série: Lobivia silvestrii /Speg./ Rowley

LOBIVIA MAXIMILIANA /Heyder/ Backbg., 1937
- Echinopsis maximiliana Heyder, A:G:Z: 1846/249
- Echinopsis tricolor Dietr., A.G.Z. 1848/209
- Echinopsis pentlandii var. maximiliana Lem., Rev. hort. 1860
- Lobivia corbula Br. a R. /non Herrera/, Cactaceae 1922/56
- Lobivia pentlandii var. maximiliana Backbg., C.a.S.J. 1951/50
- Lobivia pentlandii Backbg. /non Hook./, Cactaceae 1959/1378
- Lobivia cariquinensis Card., Cactus 1959/181
- Lobivia pseudocariquinensis Card., C.a.S.J. 1961/111

Polní čísla:
FR 329 - Bacomba, La Paz, Bolivia
FR 329a - Achacachi, La Paz, Bolivia
KK 702 – Lobivia pentlandii var. albiflora n.n., Puno, 4000 m, Peru
KK 1542 – Macusani, 3500 m, Peru
HS 207 - Puerto Perez, Los Andes, La Paz, Bolivia
KR 287 - Achacachi to Sorata, La Paz, Bolivia, 3900m
L 153 - Llave, Puno, Peru, 3600-4100m
L 303 - Lake Titicaca, Camacho, La Paz, Bolivia, 3800m
L 968 - Lake Titicaca, Omasuyos, La Paz, Bolivia, 3700m
WR 202 - La Paz, La Paz, Bolivia

Dvakrát foto Ladislava Fischera z nalezišť:




Popis: Většinou trsovitě rostoucí, kulatá, až 10 cm silná, žeber cca 15, šikmými zářezy rozdělená na 2 cm dlouhé hrboly, okrajových trnů 7 - 15, středové trny 1 - 3, všechny trny jehlovité, ohnuté a vzájemně propletené, až 6 cm dlouhé, zlatožluté až hnědé. Květ cca 5 cm dlouhý a 4 cm široký, vnější plátky trochu přehrnuté a fialovorůžové až purpurově zašpičatělé, vnitřní krátké a proto trochu k sobě stojící, červenooranžové a uvnitř až žluté, tyčinky přikloněné k pestíku. Domovinou je pánev okolo jezera Titicaca.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Nejsou-li skryté v ledu a sněhu u Macusani nebo někde na Illampu, nikde jsem je neviděl překročit dále okolí Titicaca. Když Ritter píše (Kakteen 1980/570): „Já sám jsem zjistil výskyt u Cuzco . . .“, tak je to, jako ostatně mnohé u Rittera, chybné určení. Rostliny u Cuzco, km 5, km 10 atd. nebo u Ocongate, jsou var. corbula (Herrera).

Lobivia maximiliana (Heyder) a Lobivia pentlandii (Hook.) jsou první nám známé krátkokvěté Echinopsis a jako takové je také tehdejší autoři charakterizují (1844, 1846). Zajímavé je, že až do dnešní doby se obě vždy znovu vzájemně míchaly jako variety a synonyma, sám Backeberg držel Lobivia maximiliana ještě jako typus pro Lobivia pentlandii, proto jsem kdysi poslal Backebergovi, Cardenasovi a Ritterovi několik barevných diapozitivů zdánlivě neznámého Echinocactus pentlandii Hook. z Curtisova Bot. Magazinu, aby se typ konečně ustálil.

Při novějších pokusech o roztržení rodů Echinopsis a Lobivia dostala Lobivia maximiliana nový název „Boreolobivia“ od Friedricha (IOS Bull. 1974/90), jen nám zůstává autor dlužen obsah této skupiny. Jak choulostivé je toto téma, ukazuje můj pokus z roku 1975 shrnout tento komplex. Ritter píše (Kakteen 1980/569)/: „Rausch bere Lobivia caespitosa jako varietu Lobivia maximiliana, což je rozhodně zavrženíhodné, tady jednou těsná druhová příbuznost neobstojí“, což je jeho mínění. Viděl jsem v Charazani celé pahorky plné květů, něco přes polovinu z nich bylo žlutých (var. charazanensis) a cca 10 % měla krátké květy maximiliany, zbytek byly meziformy. Zrovna takové krátké formy se najdou u var. hermanniana v Pongo, což Backeberga také přimělo udělat var. breviflorior. Místo neužitečné polemiky svádějící z cesty ukazuji více regionálních maximiliana - variet na obrázcích. Rovněž řezy květů L. maximiliana - hermanniana - caespitosa (zprava) nepotřebují dalších slov.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Ve Všeobecném zahradnickém časopise z roku 1846 píše A. Dietrich: „...Vedle této (pentlandii) ukazuje pan účetní rada Heyder jeden vzhledově velmi podobný kaktus, který bychom mohli považovat sotva za varietu tohoto, až vytvoření květů zcela jasně ukazuje, že se jedná o odlišný druh, neboť květy nejsou živě růžově červené jako u Echinocactus Pentlandii, nýbrž žluté s ohnivě červenými až téměř oranžovými špičkami... Zvláštní květní koruna sestává ze tří řad korunních lístků, ...ty z vnitřní řady jsou podlouhle opakvejčité, skoro trubkovitě sestavené a obklopující generativní orgány.“ Takto je popsána květní forma, z níž dnes známe celou skupinu forem, která je ale z nedostatku znalostí stále znovu míchána s Lobivia pentlandii. O dva roky později popsal A. Dietrich další formu jako Echinopsis tricolor, u níž jsou vnější okvětní plátky „ živě a světle purpurově červené“. V Revue Horticole z roku 1860/547 se nachází první vyobrazení Echinopsis pentlandii var. maximiliana, kde je zřetelně vidět vzpřímené vnitřní plátky. Ten samý charakter květů ukazuje též vyobrazení u Rumplera - Handbuch der Cacteenkunde 1885/617, jako Echinopsis Colmarii.
Když jsem byl poprvé v Cochabamba a ptal se Cardenase na Lobivia maximiliana, řekl mi, že tato v Bolívii není. Že Echinopsis maximiliana je pryč, dá se ale najít už u Brittona a Roseho, kteří zobrazují takovou rostlinu z Juliaca (jezero Titicaca) s Herrerovým názvem Mamillaria corbula, ovšem s nalezištěm severně přes vodní předěl (La Raya), kde jsem ale žádnou Lobivia maximiliana nenašel. Echinopsis maximiliana je u Brittona a Roseho začleněna do Lobivia pentlandii a Mamillaria corbula od Herrery tím byla vyřízena. Cardenas tak mohl pokračovat a pojmenoval Lobivia maximiliana jako Lobivia cariquinensis a pseudocariquinensis. Typ lze nalézt jen v celé pánvi jezera Titicaca a je ohraničen a uzavřen velkým vodním předělem.
Co byla Mamillaria corbula, zůstávalo dlouho záhadou. Tento klasický příklad ukazuje důležitost údajů o nalezištích a jak později popisy bez znalosti stanovišť a dokonce i rostlin každou další práci ztrpčují. Poprvé jsme slyšeli název Mamillaria corbula v Revista Universitari de Cuzco 1919/61, ale popis byl omezen na slova „De flores rojas, Quedrada del Apurimac“. Až v roce 1926 přináší Herrera v Chloris Cuzcoensis strana 163 - 164 bližší popis a jako naleziště udává „blízko Cuzco, údolí Urubamba, Quispicanchi, Paruro. Další publikaci najdeme v Plantarum Cuzcoensis Herrerianum, Lima 1930/139 - 140, zde je vedle Cuzco a Urubamba jmenována ještě Hacienda Silque až Urcos a Paucartambo. O Juliaca podle Brittona a Roseho zde žádná zmínka není. Dohady mohou být i ohledně pozorované a udávané nadmořské výšky, má se pohybovat mezi 1900 a 3500 m, což je zřejmý omyl, neboť místo nad 1900 m tady nikde nenajdeme. Pozorování rostlin z udaného místa umožňuje stanovit pouze dva typy rostlin, totiž Lobivia hertrichiana a druhý, který je podobný fotografii Herrery, tedy právě Lobivia corbula. Tyto formy jsem nalezl na různých místech, na kterých varíruje pouze v délce květů, např. u Cuzco (corbula), Sicuani (sicuaniensis), Ocongate (lauramarca). Tím je zde vymezen areál, asi s jednou formou maximiliana, která se odlišuje velkou barevnou škálou. Rostliny z udaných míst jsou si tak podobné, že se nedají oddělit, pouze je odlišuje různá délka květů.
Tmavý habitus, podobný Lobivia pentlandii, se nachází u Challuanca a má delší, pouze červené maximiliana květy. Určil jsem tyto formy jako Lobivia intermedia, která tvoří přechod k ještě větší Lobivia westii z Andahuallas, která ale vykazuje zase žluto-rezavý habitus. Východně od jezera Titicaca (Lobivia maximiliana) nacházíme Lobivia hermanniana a Lobivia charazanensis s protáhlým tělem a delšími květy. Na mnoha lokalitách v Ayopaya roste Lobivia miniatiflora, která se mísí s Lobivia caespitosa s rozšířením přes Cochabamba až po Copachuncho a blízko Mizque. Zajímavé je zvláště to, že délka květů maximiliana vzrůstá od jihu k severu, takže u jezera Titicaca (Sicuani) je 30 - 40 mm, Cuzco-Ocongate 40 - 60 mm, Challuanca 70 mm a Andahuallas 80 - 90 mm. Stejné tendence se projevují také na východ: Titicaca 30 - 40 mm, Pongo-Charazani-Ayopaya-Tapacari 50 - 70 mm a Cochabamba-Copachuncho 80 - 90 mm.
Protože „znak“, k blizně přitisknuté tyčinky, se prolíná od Lobivia maximiliana přes Lobivia hermanniana až k Lobivia caespitosa, můžeme sem zařadit také Lobivia quiabayensis. Tato odchylka roste severně od La Paz (Quiabaya) společně s typem, odlišuje se roztaženými tyčinkami a čistší barvou květů. Protažení těla a květů od jihu k severu je zde také vidět, takže najdeme v Paucartambo (Peru) ty samé formy s rovnými žebry a dvakrát tak dlouhými květy (Lobivia leptacantha). Velká mezera v areálu mezi oběma dokládá naši neznalost této nedostupné krajiny.
Pro celou tuto skupinu je charakteristický trsovitý růst. Pozoroval jsem stohlavé i větší skupiny. Žebra jsou zkřížená nebo přímá, vnitřní okvětní plátky mohou být sevřené až trychtýřovité. Velké plody s tenkou slupkou praskají nepravidelně a ve vodnaté, později lepivé dužnině jsou poněkud zploštělá, asymetrická, černá a lesklá semena s malým, šikmým hilem. Typ roste ve výškách až kolem 4500 m. Byla to tak nejvyšší poloha mnou nalezených lobívií.



Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 679 , 1360 - zcela typická maximiliana, 2305 , 2955 - var. caespitosa, 17235

Odkazy:
www.lobivia.pl/maximiliana/index.html
www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=538
www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_maximiliana/Lobivia_maximiliana_westii/Lobivia_maximiliana_v_westii.htm
public.fotki.com/GunnarHatletveit/echinopsis/page7.html



Možnosti záměny: Nemyslím si, že by si někdy někdo spletl pravou Lobivia maximiliana s něčím jiným. Typické uspořádání světlých, většinou žlutých, medových nebo téměř bílých trnů, ji dostatečně odlišuje. Některé krajní formy už ale bez květů zaměnitelné jsou za určité – opět spíše krajní – formy Lobivia pampana a pentlandii. Zejména var. corbula a sicuaniensis se vzhledově těmto dvěma druhům blíží natolik, že můžete mít tři prakticky stejné rostliny, patřící ke třem různým druhům. Spolehlivě je od sebe odliší květy a plody. Rozdíly mezi pentlandii a pampana už jsem jednou vypisoval sem ( příspěvek 23587 ). A čím se tak závratně odlišuje od obou L. maximiliana? Někdy se říká, že má oroyovitý nebo také slaměnkový květ. To sedí naprosto přesně, ale jen pro typ. Přesto je ještě jeden naprosto typický znak a to jsou tyčinky, které jsou všechny nebo alespoň větší část přitisknuté k pestíku. To žádná L. pentlandii ani pampana nemají. Ale nebyla by to příroda, aby nám nepřichystala výjimku. Tou je var. charazanensis, jejíž žluté (vždy) květy u NĚKTERÝCH rostlin vypadají doslova pentlandovsky. Naopak Rauschem zmíněná Lobivia quiabayensis (Lobivia 75) se tímto znakem pyšní a přitom s L. maximiliana nemá nic společného a dnes se oficiálně vede jako varieta Lobivia schieliana. Holt guláš, no...



Poznámky: Atraktivní trny a neobvyklé květy dělají z Lobivia maximiliana hodně atraktivní druh. Navíc nedělá ani nějaké zvláštní problémy při pěstování. Přesto tu jeden mínusek je. Všeobecně se jedná o dobře kvetoucí druh (leckdy i opakovaně ve více sériích), ale některé rostliny prostě nepokvetou a nepokvetou. Mám několik desetiletých rostlin KK 437, nádherné kytičky, kvetou jak o život, ale dvě z nich ne. Rostou, jsou ze všech největší, ale květ dosud ani jeden. To samé jedna ze tří KK 1542 (jedna kvetoucí na fotce). Proč, nemám tušení.


V poslední době se objevují tendence tento druh rozdělit na L. maximiliana s varietami corbula, sicuaniensis, intermedia a westii a Lobivia caespitosa s varietami hermanniana, miniatiflora, violacea, durispina a charazanensis. Rozlišovacím znakem mají být přímá, nepřerušovaná žebra okruhu L. caespitosa a přece jen poněkud jiný základní tvar květu. Osobně proti tomu celkem nic nemám. Skutečně, když si dám vedle sebe L. maximiliana a L. caespitosa, tak mi moc podobné nepřijdou. Má-li toto rozdělení nějaké „vědecké“ opodstatnění (geografie apod.), proč ne.

Petr napsal: Tak to máš kliku, já nestíhám nic, ačkoli jsem PRDŮCH. Momentálně vyřizuji zakázky z prosince a chodím kanály. Je to sice mimo mísu, ale uvítal bych podobné v gymnach A až Z.

Se nedivím, neznám důchodce, který by měl čas. Teda jo, znám, ale to jsou "rakevní čekatelé". Předpokládám, že jestli se dožiju důchodu, nebudu stíhat taky. Teď využívám toho, že v práci nemáme moc do čeho píchnout, sezóna nám začne až tak za měsíc. Do té doby bych ty lobívky rád zvládnul. Ale do gymen se teda nepohrnu.

Tak to máš kliku, já nestíhám nic, ačkoli jsem PRDŮCH. Momentálně vyřizuji zakázky z prosince a chodím kanály. Je to sice mimo mísu, ale uvítal bych podobné v gymnach A až Z.

Husi napsal: Dovolím si vložiť dve fotky k aktuálnej téme v paralelnom vlákne o lobíviách:

Děkuji, překopíroval jsem i s drobným dovětkem.
Jinak pokud budete mít (platí pro všechny) cokoliv k poslednímu popisovanému druhu, dávejte klidně příspěvky hned pod něj. Snažím se popisy vkládat dvakrát týdně, takže teď ve čtvrtek večer nebo v pátek ráno bude L. maximiliana, příští týden v L. pampana a pentlandii, další týden L. pugionacantha a rauschii a tak dále podle abecedy. Pokud tedy k těmto druhům cokoliv máte, můžete už dopředu připravovat.

juniperbushman napsal: Pod jménem Lob. iridescens mám rostlinu vyobrazenou na:
kaktusy.decin.cz/najdete/sbirky/ml/ml_fa/LMars.htm . Tato rostlina má květy zcela odpovídající výrazu iridescens - duhový : žluté okvětní plátky mají načervenalý okraj a jícen květu přechází do smaragdově zelené. Rostlina je stará přes 40 let.

Nádherný květ, na který mám krásnou vzpomínku. Ještě coby kluk jsem se jedinkrát dostal ke starému panu Rektoříkovi a jemu tam právě takhle nějak jedna z několika jeho iridescens kvetla. Já na ty květy tenkrát koukal s vyvalenýma očima. Mockrát jsem pak objednával semena tohoto "druhu" a doufal, že mi někdy nějaká takto barevně vykvete. No, nepovedlo se, ale i květy těch všech ostatních byly krásné. Takže gratulace k nádherné kytičce a kdyby někdy byla semínka...

juniperbushman napsal: A dále:
Ještě jsem našel fotky rostliny, kterou mám jako Lob. mars. v. rubescens. Rostlina odpovídá pojmenování rubescens, protože je upravdu trochu do červena (tělo i květy). Jedná se o kytku, která byla vyseta "krácepoválce".

Ano, toto je naprosto typická rostlina, díky nimž si troufám tvrdit, že rubescens mezi marsonerkami spolehlivě poznám a že jsem pro uznávání rubescens minimálně na úrovni variety. Nemá chybu.