Téma:

Tak teď tomu nějak nerozumím,je na parapetu s ostatními a slunce má plno.Ale je pravda,že u mě je teprv od letoška,hmm.

Proboha kde ho trápíš, že ty to máš někde v koutě a ne na plném sluníčku

Dnes jsem objevila poupátko u Pyrrhocactus jussieui?Snad je to tak správně.

Roman Staník nabízel pod číslem RS1360 semena eriosyzoides z Balaly a jeden měl být údajně černý a druhý žlutý, či světlý.
Já teď mám mezi žlutými se světle zeleným tělem dva kousky se světlými trny, ale totálně černým tělem. Nemáte někdo od něj tyto tmavé rostliny?
Já měl zato, že tmavé budou trny a ne tělo.
Vypadá ale velice zajímavě.

A ještě k tomu ta odierii je odierii, esli teda něco je odierii. Takhle mají správně vypadat.

Nádhera, jsem rád, že příznivců Chilanů přibývá ...

No nakonec zjistíš, že Katterman v eriosycích paucicostatus ani nevede, takže si ho zkus najít podle fotky v nabídce semen, oddíl eriosyce.
Odkaz je: succseed.com

A to prosím, aby ten bordel nebyl menší, se dva cestovatelé z jedné země potkávají v regionu cest a dokonce i ve své značce. Takže můžete sehnat rostliny z Chile a Argentiny pod čísly JN od pana Jana Nováka z Otnic na Moravě a dále JN od pana Pepy Nováka z Častolovic u České Lípy. Můj názor - vzhledem k tomu, že Pepa není sběratel komerční a sběry si značí jen pro vlastní potřebu, asi bych věřil spíše jeho materiálu ( ten znám a viděl jsem ho párkrát v reálu). V Otnici jsem byl též a nijak mě to nepřesvědčilo...

Kunzei to není v žádném případě.
Myslím si, že jde o paucicostatus, ale jsou tam tři druhy hodně podobné-snad variety, ale vedené jako synonyma.
Mně jde paucicostatus teprve na květ, takže až podle květu dám vědět.
Mám i tři kousky namodralé variety a ty jsou nádherné - je to varieta Punitaqui.
Pak existuje ještě varieta viridis.
Vloni jsem dovezl od Šulců z Plzně něco podobného, jen nové přírůstky trnů byly krvavě červené. Mají to za nový druh, ale bude to asi zase ten nejobyčejnější chilský pyrrhocactus (horidocactus) - paucicostatus.

Ja sem predsa len pridam dva obrazky. Chodim na vsetky tri fora, no mam pocit, ze tu to zije asi najviac.

Prosim o potvrdenie mena, tento pyrrhocactus som kupil vlani na Pobeskydi, meno ma take divne, nikde som ho nenasiel na nete. Ja si skor myslim ze ide o nejaky Pyrrhocactus curvispinus. Podoba sa to ciastocne na p.kunzei ale ten ma tusim viac trnov. Poradite, co to je? Kvet ma celkom pekny a telo hnede.




Dakujem.

Tak, tak - nechci zbytečně plevelit ...

Tam to alespoň Pavle trošku rozhýbeš a tady míň "zaplevelíš" obrázky.

Upraveno autorem

Tak - měl bych to další druh - Eriosyce confinis. Synonyma jsou Pyrrhocactus confinis (oranžová kóta s A), Neochilenia confinis (červená kóta s a Neoporteria confinis (1 červená kóta s C). Naleziště se jménem Neoporteria kunzei confinis jsem žádné nenalezl.
Mapa výskytu:

Uploaded with ImageShack.us

Na internetu jsem o tomto druhu nalezl tyto informace:
Má velmi omezené rozšíření z kopců do údolí Copiapo Sierra kamna, také v Barranquilla (roste od 400 do 2000 metrů na svazích kopců). Je to endemit regionu Atacama (Hoffmann a Walter 2004). Subpopulace na severu Copiapo jsou zaniklé. Vzhledem připomíná chilský rod Copiapoa. Tělo má kulovité až protáhlé, s plstnatým, mírně propadlým temenem, šedozelenou pokožku, žebra s hlubokými zářezy, světlehnědé rovné jehlovité okr. trny + tmavší středové. Žluté květy jsou 30 - 35 mm široké. Kořeny choulostivé na přemokření.
Můžete to nějak doplnit?

Keď už spomínate Pyrrhocactus eriosyzoides (Eriosyce kunzei?), tak pár foto
40km východne od Vicuňa.

Tak jsem dle připomínek aktualizoval všechny mapy. Máte tam názvy lokalit a u větší části z nich i nadmořskou výšku nálezů.
PS: Zdendo, pyrrhocactus eriosyzoides je od dvojitého E, protože je to Eriosyce a taky eriosyzoides! Ale v téhle skupině jsem se už vrtal a je to hodně pomotané. Už se na ni těším, bude to pěkný oříšek ...

ILPAZK napsal: To Zdenda: u E ještě nejsu! Mám podklady hotové z velké části druhů, ale do mapy to jde pomalu (a dost mě zdržela právě aurata - snad stovky podkladových souborů, i když nakonec se to zředilo duplicitama). Ale přímo se těším, až vletím mezi neoporterie nebo islaye, tam je těch synonym jak naseto ...

***********************************************************************

No nevím zda jsem to napsal dost jasně:
Kaktus, který Bušek považoval za pyrrhocactus je ve skutečnosti rodentiophyla.
Takže to není o písmenu E.

To Zdenda: u E ještě nejsu! Mám podklady hotové z velké části druhů, ale do mapy to jde pomalu (a dost mě zdržela právě aurata - snad stovky podkladových souborů, i když nakonec se to zředilo duplicitama). Ale přímo se těším, až vletím mezi neoporterie nebo islaye, tam je těch synonym jak naseto ...

Pokud máš nějaké sběrovky, které mi chybí (myslím naleziště, ne polní čísla, těch je pod mnoha výše uvedenými symboly skrytá celá řada jako synonym a jsou vidět pouze přímo v aplikaci Google Earth), budu za ně vděčný. Taktéž za bližší koordináty už zakreslených stanovišť. Řada mých upřesnění pochází právě ze španělsky psaných stránek (díky Googlu přelouskatelných ... Jinak vítám každý komentář nebo kritiku - chci se něco dozvědět, ne poučovat ... a to co tvořím, je podklad k diskusi, aby bylo čím ji podložit a o čem ji vést ...

Mamlas napsal: Pěkná práce, Pavle. Jaký je z toho tvůj závěr? Pro mě to potvrzuje pouze, že cestovatelé a sběratelé mají ve jménech stejný zmatek jako ostatní kaktusáři...

Loni jsem objevil novou stránku českotěšínského pěstitele pana Stanii.
Má tam vyfocenou Rodentiophylu megacarpu a pod ní název Copiapoa chaňaralensis.
Sám mám rostliny ze semen od pana Buška pod názvem pyrrhocactus eriosyzoides.
Dělal jsem fotku pro srovnání jak jsou si podobné s tou megacarpou a došlo mi, že je to ona!
Nahoře 2x megacarpa, dole 2x pyrrhocactus.

Vůbec nezpochybňuju smysluplnost Pavlovy práce, je záslužná a užitečná. Velmi dobře z ní vidíme například, že lokality Eriosyce aurata v. algarroboensis a E. ausseliana se kryjí, tedy že pod těmito názvy s skrývá táž populace. A to ještě tam nemáš sběrovky těch, co jí říkají E. aurata fa. "Mina Algarrobo". Dneska už i v Chile jsou botanici, kteří se kaktusy zabývají celkem do hloubky, jejich práce nejsou sice zatim v Evropě moc známé, ale navazují na Rittera a je to docela něco jiného než co tam může zažít někdo, kdo se musí držet sjízdných silnic a má na lokalitu půl hodiny, protože jich musí stihnout pět a více za den. Neměl jsem na mysli, že by sběratelé měli zmatek v rodových jménech, ten co jsem myslel je ve jménech druhů a variet.

Myslím, že oprávněnost a smysluplnost Pavlovy práce se ukáže především u skupiny "neoporteria, neochilenia, horridocactus, thelocephala apod".
Tam je chaos největší.
U argentinských pyrrhocactusů už to není tak hrozné.

Zdenda napsal: Už u semenáčků pozoruji velkou variabilitu, přestože se jedná o semena z jednoho sběru ze stejné lokality.

No vidíš, to je to, co říkám. Jsou odolné a přizpůsobivé, jinak by v tom pekle nepřežily, tak se na každé lokalitě vybaví "příslušenstvím" dle místní potřeby ...

Letos chci pokračovat v pokusu s některými auratami. Dát jim prostor a podmínky a uvidí se, jak porostou. Když jsem to zkusil s lobiviemi, bylo to, jako bych ve skleníku měl Kanáry ... rostly jak zjednané. Už vloni jsem tak některé auraty měl a ve dvou letech mi jedna vyplnila šestku květináč.

ILPAZK napsal: 1) Pokud jde o Eriosyce aurata, řekl bych, že jde opravdu o jeden druh (jak psal Kattermann) a místní odchylky jsou dané přírodními podmínkami ve velmi členité a různorodé krajině (složení podloží, směr převládajících větrů, vlhkost vzduchu a četnost srážek, nadmořská výška a pod.), tj. že nejsou zcela geneticky stabilizované, nejde o druhy ani varianty, ale jen lokální formy. ...

Už u semenáčků pozoruji velkou variabilitu, přestože se jedná o semena z jednoho sběru ze stejné lokality.

Pavle, s tím roubováním se to má tak, že pokud to naroubuješ na něco kvalitního a pak přeroubováváš, tak nakonec to dopadne tak, že roub jakoby zakryje podnož a rostlina vypadá jako pravokořenná.
Jak to vypadá ukazuje Petr Česal ve svém filmu a to přímo na Eriosyci auratě.
Mám však takový pocit, že tyto obrovské kaktusy po nepoznatelném srůstu s podnoží mají snahu růst dál, avšak kořenový systém je už dán podnoží a dál se podle mě až tak nevytváří.
Růst se tak zpomaluje, nerad bych věřil tomu, že zastaví.
Toto však je jen můj dojem.
Pokud s tím má někdo zkušenosti, budu za ně rád.

To Zdenda: zajímavý pokus. možná by stálo za to některé druhy "popohnat" roubováním a následně zpravokořenit. Konečně, už 2x jsem totéž udělal s velmi starou rostlinou Stenocactus, která při mé metodě zakořeňování během 2 měsíců vytvořila mohutný kořenový systém ze seříznuté horní části (vlastní kořeny ztratila).
To Milan: no, zatím jsem zmapoval jen pár druhů. Když to čas dovolí, chci zmapovat celý okruh Eriosyce. A co si od toho slibuji?
1) Pokud jde o Eriosyce aurata, řekl bych, že jde opravdu o jeden druh (jak psal Kattermann) a místní odchylky jsou dané přírodními podmínkami ve velmi členité a různorodé krajině (složení podloží, směr převládajících větrů, vlhkost vzduchu a četnost srážek, nadmořská výška a pod.), tj. že nejsou zcela geneticky stabilizované, nejde o druhy ani varianty, alejen lokální formy. Na fotce mapy to není tak vidět, ale tys tam byl a já se kochal na Google Earth - je to opravdu velmi členitá a zajímavá země.
2) Jde o začátek analýzy. Teprve zmapováním sporných druhů se ukáže, které sběrovky do kterých lokalit vlastně patří. A z toho snad vyplyne, která by se měla kam zařadit. Jestli k danému okruhu připojíš na závěr rodové jméno Eriosyce nebo třeba Neoportéria, to už je z hlediska mé analýzy jedno. Hlavní je roztřídit nálezy a poskytnout podklady pro diskusi zasvěcenějším (a taky trochu pochopit tyto nádherné rostliny).
3) Výše uvedené mapky právě přepracovávám dle připomínek, které jsem dostal (doplnit název lokality a tam, kde je k dispozici, i nadmořskou výšku). Také jsem našel nějaké nepřesnosti, které opravuji (někteří cestovatelé komolí místní názvy do angličtiny a navíc je neuvádí celé, tím se pak dostanu úplně jinam). Navíc bylo zajímavé, že jsem často skončil na stejném místě (jak píšeš výše, jeden zaregistroval 10 km jižně od A, druhý 35 km severně od B a přitom tam třeba byli spolu).
4) Až upravím mapky (během dneška?) a dám je na internet, myslím, že z nich vyplyne ještě jeden závěr - jestliže 5 cestovatelů v daném místě zaregistrovalo formu A a jeden formu B, pak ten jeden buď našel jakousi ojedinělou deformaci (třeba semenáček poch...a koza) nebo se chce zviditelnit za každou cenu a je třeba tento nález dát mezi ty řekněme "méně věrohodné". A zase bude vše jasnější ...

Pěkná práce, Pavle. Jaký je z toho tvůj závěr? Pro mě to potvrzuje pouze, že cestovatelé a sběratelé mají ve jménech stejný zmatek jako ostatní kaktusáři. Ve skutenosti to není tak, že by se někde vyskytovalo více druhů Eriosyce sg. Eriosyce pohromadě. Ovšem, že se semínka téže populace dají koupit pod různými jmény, běžné je. Pak ještě u řídce osídlených končin, jako třeba vnitrozemí severního Chile, kaktusy málokdy rostou přímo v osadě a mezi osadami je docela daleko. Kdo jede jedním směrem, má za nejbližší osadu tu, kterou naposled minul a tak můžeš získat totéž pod více názvy pro totéž naleziště, i když ty osady, po kterých to sběratelé nazvou, jsou od sebe třeba 30-50 kilometrů.

Myslím, že to bylo v sekci "neoporteria", kdy jsme debatovali o zpravokořeňování eriosyc.
Přidávám obrázek toho co se mi zatím povedlo.
Většinou byl problém s podnožemi.
Každý to naroubuje na to, co má zrovna po ruce a rostliny pak nejsou kolikrát vzhledné.
Po zpravokořenění většinou odrostou poškozená místa - na některých rostlinách je to i vidět.

Zatím se mi hodně líbí JN231 Samo Alto.
Zatím semenáčky.,
Pravokořenné.