Téma:

Lobivia ferox var. potosina (Werd.) Rausch 1975
- Echinopsis potosina Werd., Not. Bot. Gart. u Mus. Berlin 1931/267
- Pseudolobivia potosina Backbg., Beitr. z. Skde. u -pflege 1942/64
- Lobivia potosina Friedr., K.u.a.S., 1974/83
- Echinopsis cerdana Card., Cactus 1959/177

Polní čísla:
WR 74 - Khucho Ingenio, Potosi, Bolivia, 3700m
WR 624 - Echinopsis cerdana Potosi, Potosi, Bolivia
JK 169 - Pucara 3800m
JK 347 - Khuchu Ingenio-Vitichi 3600m



Popis: Jednotlivá, 20 cm a více vysoká a 18 cm silná, žeber 10 - 18, jsou spirálovitá, dělená na 3 - 4 cm dlouhé hranaté hrboly. Okrajové trny 8 - 13, 1 - 3 cm dlouhé, středový trn 1, až 9 cm dlouhý, šídlovitý, se silnou bází, zahnutý až stočený. Květ 10 - 13 cm dlouhý, 8 - 10 cm široký, bílý, někdy také růžový. Plod oválný, 2 cm silný, semeno vejčité, 1,5 mm dlouhé, černohnědé se širokým, oválným hilem. Domovina: Potosi.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tyto formy byly zaslány s ostatními kaktusy do Evropy z Potosi Walterspielem, najdou se u Don Diego, Cucho Ingenio atd. Na můj dotaz, kde sbíral růžově kvetoucí Echinopsis cerdana Card., mi prof. Vidaure odpověděl - Cerda u Don Diego. Tam roste Lobivia potosina Werd., on ale mínil, že se musí jen trochu hledat, aby se našly také růžově kvetoucí rostliny. I tak se mohou stanovovat nové druhy!



Odkaz: www.cact.cz/galerie_test/detail2.php?id=886

Poznámka: Údaj o velikosti květu u var. potosina je nutno brát poněkud s rezervou. V různých popisech se vyskytují údaje o délce od 50 do 130 mm při šířce 50 – 100 mm! Dost slušný roptyl, ale zřejmě pravdivý. Viděl jsem někdy kolem roku 2000, ne-li dřív, v jedné rakouské sbírce kolekci 30 právě kvetoucích potosin, které si majitel vypěstoval ze semen WR 74 přímo od Rausche. Mám na ně vzpomínku v podobě dnes už vybledlého diáku a hlavně dvou vyžebraných semenáčů, z nichž jeden kvete bíle a druhý tmavě růžově.


Přestože byly z jedné, byť velké porce (prý asi 1000) semen, doslova mě vyděsila různorodost květů. Zatímco rostliny si byly navzájem celkem podobné, květy byly u některých rostlin sotva šesticentimetrové, u jiných snad opravdu přes 10 cm. Barva bílá, růžová až skoro fialová, ty tmavší květy byly spíše menší. U všech květů ale platilo, že jejich délka byla stejná nebo jen nepatrně větší než šířka, čili měly krátkou trubku. Což se u klasické ferox říci nedá (květy jsou výrazně delší, než je jejich průměr) a je to jeden z možných rozlišovacích znaků. Když už jsme u nich, pár jich ještě připíšu. Platilo to ale pro dospělé rostliny aspoň tak 8 cm velké a navíc nové nálezy ty rozdíly silně stírají, takže je berte s velkou rezervou:

počet žeber ferox 15 – 20, potosina do 15 a mnohem širších
meziareolová vzdálenost na žebrech ferox cca 2 cm, potosina 3 i více cm
okrajových trnů ferox 12 a více, potosina obvykle do 10
středových trnů ferox minimálně 3, potosina maximálně 3
Co se týká délky a hrubosti trnů, to dokáží obě variety shodně, i když ferox snad více inklinuje k té délce a potosina k tloušťce. No a pak ty květy. Jemnější rostliny potom můžou dostat jméno var. longispina (zvlášť když zakvetou barevně) a máte-li kytku tak nějak někde mezi, tak ji hlavně neničte, ona za ty naše škatulkovací touhy nemůže. Jak už jsem napsal výše, při rozšiřování dalších a dalších nálezů začíná být jakékoliv rozlišování variet jaksi pofidérní a možnosti jsou v podstatě dvě: Buď mám rostliny s evidovaným původem z patřičných lokalit a pak si jich náležitě vážím nebo ten původ nemám a …a vážím si jich taky.

Lobivia ferox var. longispina (Br. a R.) Rausch 1975
- Lobivia longispina Br. a R., Cactaceae 1922/51
- Lobivia aureolilacina Card., C.a.S.J. 1961/110
- Lobivia claeysiana Backbg., BfK. 1937/1
- Lobivia ducis-pauli var. rubriflora Schütz, Fričiana 1962/7
- Lobivia hastifera Werd., Blüh. Kakt. u. a. Sukk. 1938/151
- Lobivia horrida Rit., Taxon 1963/124
- Echinopsis nigra Backbg., Kaktus ABC 1935/221
- Lobivia pictiflora Ritt., Succ. 1966/85
- Lobivia variispina Ritt., Kakteen 1980/577
- Pseudolobivia wilkae Backbg., Cactaceae 1962/3724
- var. carminata Backbg., Cactaceae


Polní čísla:
WR 172 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina
WR 211 - Lobivia claeysiana Tupiza, Potosi, Bolivia
WR 329 - Lobivia pictiflora Tarija, Bolivia
WR 331 - Lobivia durispina La Quiaca, Jujuy, Argentina
WR 332 - Lobivia nigra La Quiaca, Jujuy, Argentina
WR 673 - Lobivia wilkeae Uyuni - Tupiza, Potosi, Bolivia
WR 692 - Lobivia longispina Valle Grande, Salta, Argentina
FR 52 - Lobivia longispina var. nigra Maimará, Jujuy, Argentina
FR 80 - Lobivia longispina Villazón, Potosí, Bolivia
FR 396 - Lobivia ferox aff. var. longispina La Quiaca, Jujuy, Argentina
FR 1137 - Lobivia pictiflora Above Cieneguillas, Tarija, Bolivia
L431, L433, L434, L435 L 432 - Tres Cruces, Jujuy, Argentina 4100m
L 539 - Volcan, Jujuy, Argentina 3200-3300m
L 901 - Uyuni, Quijarro, Potosi, Bolivia 3500-4000m
L 918 - Lecori, Sud Cinti, Chuquisaca, Bolivia 2700m



Popis: Ve všech částech menší Lobivia ferox, krátce cylindrická, kulatá nebo v extrémních polohách zatažená v zemi, trny jsou většinou rovné, píchavé, květy se prezentují ve všech barvách.

Miska ze sbírky Č. Kodejšky na výstavě v Hradci Králové:


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Sbíral jsem rostliny na mnoha místech, od Tafna po Cajas, Yunchas, Atocha, Tupiza - Uyuni - Colchak (zde udělal Backeberg Lobivia claeysiana a Pseudolobivia wilkae s var.), Cieneguillas - El Puente (zde udělal Ritter na 20 km 3 druhy) atd., často ve snaze zjistit rozdíly. Kdyby se po několika letech u importů ztratily etikety, žádný člověk už by nemohl říci, odkud které rostliny skutečně pocházejí.



Citace W. Rausch – Lobivia 75: Na nalezištích se však také nacházejí dlouho- a tenkotrné rostliny. Často se také vyskytuje růžově kvetoucí forma, kterou Cardenas popsal jako Echinopsis cerdana Card. Nejvzrostlejší rostliny s malými květy - odchylku, která by snad měla být oddělena jako varieta - jsem nalezl u Culpina.
V této zastrčené oblasti jsou roztroušené bohaté lokality, u kterých celkový habitus a také květy zůstávají menší, vykazují škálu barev květů od bílé, žluté, oranžové, růžové až k červené. První jméno těchto forem je Lobivia longispina Br. et R. s výskytem u La Quiaca, avšak tytéž různé formy lze nalézt také na četných jiných lokalitách, opět často s jinými jmény. Tak např. v Argentině nad oblastí Tafna, Sierra Cochinoca, Sierra Aguilar až k Volcan Chani a přes Tilcara, Caspala, Iturbe až do Cajas (Echinopsis nigra Backbg., Lob. durispina Backbg., Lob. spinosissima Backbg. a Lob. hastifera Werd.) a v Bolívii přes Yunchara, severní Iscayachi, Cieneguillas (Lob. pictiflora Ritt.) až k pampě de Lecori (Epsis. lecoriensis Card.), na západě na Pampa de Mochara (Lob. aureolilacina Card.), Atoche, Tupiza (Lob. claeysiana Backbg.), Uyuni až do Colchak (Pseudolobivia wilkeae Backbg.). Různá jména ukazují na nejen na měnící se okruhy forem a doplňují naše vědomosti o jejich rozšíření, ale zvláště nám ukazují bolesti našeho botanického systému. Tytéž rostliny lze jednou nalézt jako Echinopsis, Pseudolobivia nebo Lobivia. Při likvidaci Backebergova rodu Pseudolobivia (J. SKG 1957/8 - 11) byla Lob. ferox řazena k Soehrensia, které ale u Brittona a Roseho (a také u Doddse a Marschalla) jsou lobíviemi (Lob. bruchii, formosa atd.). U Friedricha jsou soehrensie opět začleněny do Echinopsis (IOS - Bulletin 1974/84) a Lobivia ferox dostává nové jméno Furiolobivia I. Yto.
V tomto ping-pongu by se mohlo pokračovat ještě dlouho. Pro mě jako polního sběratele se prezentuje báječně otrněná ferox jako ztělesnění pojmu kaktus, přičemž na mnohých lokalitách je těžké ji klasifikovat jako ferox nebo longispina.

Odkaz: www.cact.cz/galerie_test/detail.php?id=402

Poznámka: V knize Lobivia 85 přiřadil W. Rausch k této varietě jako synonymum i Ritterovu Lobivia horrida. To i přesto, že v roce 1975 ji vedl mezi synonymy L. lateritia. Názory na L. horrida se objevují většinou tři: je to longispina, je to lateritia, je to kupperiana. Sám za sebe, když mě budete hodně tlouct, jsem ochoten ji zařadit kamkoliv a skřípat přitom zubama. Nicméně menším zlem je pro mě ta lateritia, tak si k ní řekneme více až u ní. Jinak ale u ní mám pořád jmenovku Lobivia horrida a hnout s ní nemíním.

[img size=G]lh6.googleusercontent.com/-3-Im6j6N1eo/UNgO6Ws4LmI/AAAAAAAAK4c/rRrNmGicjFA/s800/ferox%2520longispina%25203.JPG[/img]

Ještě v dobách mých studií jsem nakupoval semena mimo jiné i od pana Egideho z Říčan u Prahy. Byl jedním z mála, kdo nabízel semena s polními čísly. Tak jsem u něho objednal i „Lobivia longispina P71a Purmamarca, trny až 20 cm dlouhé“. V té době jsem ještě nebyl na slůvko „až“ alergický jako dnes, kdy vím, že pravděpodobnost výskytu toho „až“ se limitně blíží nule a běžné jsou hodnoty zhruba třetinové. Došlo mi tehdy 5 semen, z nichž 3 vyklíčila. Jedna rostlina mi záhadně zmizela, dvě dorostly a jednu z nich – tu slabší – vám ukážu na fotce. Trny „až“ 3 cm dlouhé (pravda, ta druhá je má dvojnásobné, ale do 20 cm to je pořád ještě daleko).
[img size=G]lh4.googleusercontent.com/-hESVwWUPzwY/UNgO78bYbpI/AAAAAAAAK4o/Upz83MClrJE/s800/ferox%2520longispina%25204%2520P71a.JPG[/img]

A ještě dvě fotografie Ladislava Fischera z nalezišť:

LOBIVIA FEROX Br. a R., The Cactaceae 1922/51
- Lobivia ferox var. camargensis Ritt., Kakteen 1980/571
- Echinopsis ferox Backbg., Kaktus ABC 1935/220
- Lobivia ducis-pauli Frič, Kaktusář 1931/1
- Echinopsis lecoriensis Card., S.a.S.J. 1963/159

Polní čísla:
WR 31 - Quebrada de Humahuaca, Jujuy, Argentina (Lobivia ducis-pauli Frič)
WR 209 – Oruro, 4100 m, Bolívie
WR 307 - Culpina, Chuquisaca, Bolívie
KK 1991 - Camargo, 3500m Bolívie
FR 98 - Near Oruro, Oruro, Bolívie
FR 98a - Pulacayo, Potosí, Bolívie
FR 382 - La Torre, Chuquisaca, 2000 m, Bolívie
FR 793 - Tupiza, Potosí, Bolívie
FR 976 - Don Diego, Potosí, Bolívie 6
FR 1136 - San Juan - Colchac, Bolívie
MN 34 - Purmamarca, 2200 m, Jujuy, Argentina
RH 522 - Palca de Abarzo, Jujuy, 3800 m, Argentina
RH 1248a - Tilcara, Jujuy, 3000 m, Argentina



Popis: Jednotlivá, kulatá až krátce cylindrická, 30 - 50 vysoká, 25 cm silná. Žeber 25 - 30, jen málo dělená na 2 - 3 cm dlouhé hranaté hrboly, areoly 2 - 3 cm vzdálené, okrajových trnů 10 - 12 - 14, 3 - 7 cm dlouhé, středové trny 2 - 5, až 18 cm dlouhé, všechny trny jehlovité až šídlovité, často též trochu zahnuté. Květy (Cardenas, Public. de la Univ. de Cochabamba 1946) 9 - 11 cm dlouhé a 6 - 8 cm široké, bílé až bělofialové. Plod kulatý až soudkovitý, 15 - 20 mm široký, polosuchý a svisle pukající. Semeno 1,5 mm dlouhé, 1 mm široké a 0,7 mm tlusté, černohnědé, s oválným šikmým hilem. Typová lokalita Oruro, Bolívie.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: U této divoce otrněné rostliny s výstižným názvem „ferox“ je zajímavé, že jsou si rostliny ze severních (Oruro) a jižních (Purmamarca) končin přes jejich relativně velký areál velmi podobné, navíc se bohatství forem vyvíjí, takže se jim blíží i Lobivia pentlandii Hook. (= var. longispina).

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Od Oruro známe dosti velkou rostlinu, mající 30 cm i více v průměru, kterou Britton a Rose pojmenovali Lobivia ferox. Je charakterizována solitérním, kulovitým až krátce sloupovitým vzrůstem, plochými kořeny, žebra jsou spirálovitě utvářena v ostrohranných hrbolech, trny jsou většinou velmi dlouhé a tvrdé, květy se objevují na straně a jsou 7 - 10 cm dlouhé, bílé, řidčeji také růžové, plody kulaté, relativně tenkostěnné, nepravidelně pukající, dužina je velmi vodnatá a později lepivá. Semena ukazují asymetrickou formu lobívií, podlouhle hruškovité, avšak poněkud ploše stisknuté a na špičatém konci je zapuštěno hilum. Testa je většinou hnědočerná a často pokryta zbytky plodu.
Není jednoduché umístit areál výskytu Lobivia ferox, srovnáme-li rostliny od Oruro (Bolívie) s těmi z mnohých lokalit v Argentině (Tilcara, Purmamarca, Quebrada del Toro od Salta - Lobivia ducis paulii Frič); u nich se nedá zjistit žádný rozdíl, pouze u Potosi, Cucho Ingenio, Cerda atd. se vyskytují rostliny s méně trny, ale zato silnějšími a hákovitými, které popsal Werdermann jako Echinopsis potosina Werd., přičemž toto rozlišení je nutno uznat jako neurčité, jak píše již Bödecker (Kakteenkunde 1934/139): „Chtěl bych ještě poznamenat, že rostliny podle místa původu a druhu půdy jsou také tmavozelené, trny více načernalé a u rostlin velkých asi 25 cm nejsou již tak hákovité, ale zůstávají hrubé a silné.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): V tomto fóru je tomuto druhu alespoň okrajově věnováno celkem 230 (!) příspěvků. Vypisovat je nemá smysl. Proto dávám odkaz pouze na samostatné vlákno o Lobivia ferox. www.kkplzen.eu/index.php/forum/5-Kaktusy/684-Lobivia-okruh-feroxlongispina#684 . Další diskuse se rozjela zde .

Odkazy: www.lobivia.pl/ferox/index.html , www.cact.cz/noviny/2003/11/Lobivia_ferox.htm , www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_ferox/Lobivia_ferox/Lobivia_ferox_R_209_Oruro_Bolivia.htm

Možnosti záměny: Klasickou feroxku si snad nesplete nikdo. Problémy by mohly nastat v případě jemněji otrněných rostlin var. longispina. Ta je natolik variabilní, že některé rostliny se vzhledově blíží naopak silně otrněným Lobivia pentlandii, případně pampana, ale také rovněž velice variabilní L. lateritia.
Kromě toho existuje celá řada rostlin, u nichž rozhodnout, zda se jedná o var. ferox, longispina nebo potosina, je v podstatě nemožné. V poslední době se objevují rostliny přímo z nalezišť, mající vzhled typických ferox (tedy hlavně silné, i když různě dlouhé trny), ale přitom kvetoucí barevnými květy už ve velmi mladém věku jako var. longispina a přitom se nacházejí od známých nalezišť longispiny hodně daleko. Zde bude hlavním rozlišovacím znakem v ideálním případě opravdu jen znalost lokality. Z mého laického pohledu by asi bylo nejlepší se smířit s tím, že zde máme co do činění s mimořádně variabilním druhem, vyskytujícím se na mimořádně velkém území a nemáme-li přesně udané naleziště, vést rostliny pouze jako L. ferox a na rozlišování nějakých variet rezignovat. Druhou možností je řídit se striktně původními popisy a různobarevně kvetoucí rostliny prostě vést jako var. longispina bez ohledu na lokalitu nálezu. Kterou variantu kdo zvolí, je každého věc.
Dvě fotky Slávka Fischera na jednom z nalezišť:




Poznámky: Asi není divu, že se jedná o jeden z nejoblíbenějších druhů lobívií. Lobivia ferox je ale značně variabilní, i co se týká trnů. A tak v jednom výsevu najdeme rostliny s trny silnými a dlouhými a zrovna tak slabými a krátkými. Pochopitelně, že kaktusáři vyhledávají hlavně ty nejdivočejší rostliny a nepříliš respektují v podobě zastoupení ve sbírce celou variační šíři tohoto druhu. Tak se například podařilo postupně vyselektovat WR 209, což je dnes v podstatě záruka tmavých, dlouhých a silných trnů. Přitom někdy v 90. letech minulého století jsem viděl skupinu dospělých rostlin, které pocházely z původních Rauschem sbíraných semen. Trny tmavé i světlé, krátké i dlouhé, zkrátka směs. V té době se k nám často dostávala semena WR 209 od St. Bracka, který je v rámci výměn získával kdoví kde. Z nich rostlé feroxky jsou právě ony divoké, které ale s těmi původními už nemají moc společného. Zkrátka kultivar. Nádherný, atraktivní, ale kultivar.

Samozřejmě i mě popadla touha udělat si semena na těch nejatraktivnějších kytkách, které jsem měl. Párkrát se povedlo a semenáčky se pak prodávaly (a rozdávaly) přímo samy. Pár si jich kdysi odvezl můj hradecký kolega Čenda Kodejška z Chlumce nad Cidlinou. Hned je doma narouboval na vysoké peruviány a po pár letech jsem se u něho kochal pohledem na neuvěřitelné kytky:


Už u L. aurea jsem zmínil pana Krůtu z Čečelic. Spoustu rostlin rouboval a mě málem švihlo, když jsem zjistil, že jeho oblíbenou podnoží je právě L. ferox. Tvrdil, že na nich roste všechno. Sice pomalu, ale rostliny na nich vypadají tak, jak vypadat mají a bohatě kvetou. Mně to tehdy přišlo jako svatokrádež. Měl tyto podnože pěkně ukryté, ale vyčmuchal jsem je a pak vždycky hecoval spolucestující, aby mu jich co nejvíc vybrali. Dopadlo to tak, že když jsme se při jedné z posledních návštěv vyhrabali z auta, hned po pozdravu s pusou od ucha k uchu volal: „Nemám, nedám!“ a my dělali, jako že nevíme, co nemá a nedá. Stejně jsme ho nakonec ukecali.

Feroxka je prostě feroxka. Mám jich asi 50, ale když je vidím někde v přebytcích, stejně musí za mnou. A loni jsem vysel snad tisícovku semen...

jura napsal: No to mi povídejte, když jsem si objednal semena, které byly označeny jako L.longispina oranžový květ, tak jakou barvou si myslíte, že kvetou? Bílou!

No já bych byl rád, že kvetou a je jedno, zda kvetou oranžově či bíle. Mám spoustu semenáčku lobiva ferox nebo var. longispina bohužel nemám pole, abych mohl čekat, jak pokvetou a čekám že se toho ani nedožiju.
L.longispina oranžový květ když někdo napíše, že jen kvetou oranžově, že pokvetou jen oranžově počítám že pokvetou i různě prostě to mají v genech a kvetou, jak chtějí oni, a to sem pozoroval u jiných druhů lobivii.s poz. morče.

No to mi povídejte, když jsem si objednal semena, které byly označeny jako L.longispina oranžový květ, tak jakou barvou si myslíte, že kvetou? Bílou!

Dneska klasicky nestíhám, vložit celý druh není otázkou pár minut. Ale zítra dopoledne feroxku nandám. Musím říct, že jste mi touto diskuzí parádně nahráli

Jiri Kolarik napsal: Je tedy s podivem, že asi málokdo listuje ve vláknu zpět...ptal jsem se právě na tu "albolanatu"...a bylo tam vše řečeno...

L.ferox - uvidíme, co HonzaC napíše o tomto komplexu, protože říci, že je to jen longispina či ferox asi nebude jednoduché, nicméně...
Při svých toulkách po Argentině jsem si myslel, že ta "klasika" L.ferox je vždy bíle kvetoucí druh...tedy např. z okolí Salinas Grandes aj. a kvete až ve vyšším stáří...Letos jsme byli ještě více na severu, kde ale převládaly vícebarevně kvetoucí kytky pojmenované jako "ferox barevná" - Cuesta Toquerro, kde na lokalitě kvetly od špinavě bílé přes žlutou - lososovitou - červenou až po skoro nafialovělou barvou květu...ale - připadlo mi, že charakter habitu je od kytek ze Salinas Grandes dosti odlišný...jinde bohužel lobívie nekvetly...

Já osobně bych to šupnul k L.ferox var.longispina protože ona kvete různobarevně i když rostou na různých lokalitách. Ale nechám to na kolegu HonzaC .s poz.morče.:)p. S. a je úplně jedno jestli mají krátký či 20 cm trny .morče.

Je tedy s podivem, že asi málokdo listuje ve vláknu zpět...ptal jsem se právě na tu "albolanatu"...a bylo tam vše řečeno...

L.ferox - uvidíme, co HonzaC napíše o tomto komplexu, protože říci, že je to jen longispina či ferox asi nebude jednoduché, nicméně...
Při svých toulkách po Argentině jsem si myslel, že ta "klasika" L.ferox je vždy bíle kvetoucí druh...tedy např. z okolí Salinas Grandes aj. a kvete až ve vyšším stáří...Letos jsme byli ještě více na severu, kde ale převládaly vícebarevně kvetoucí kytky pojmenované jako "ferox barevná" - Cuesta Toquerro, kde na lokalitě kvetly od špinavě bílé přes žlutou - lososovitou - červenou až po skoro nafialovělou barvou květu...ale - připadlo mi, že charakter habitu je od kytek ze Salinas Grandes dosti odlišný...jinde bohužel lobívie nekvetly...

Navážu na předchozí diskuzi o Lobivia albolanata - přikládám fotku mých rostlin. Vlevo L.albolanata původem od pana Rektoříka (semenáček - když byly malé byly úplně bílé), vpravo 2 rostliny L.albolanata WR485A. Ta uprostřed je roubovaná, ta vpravo je zpravokořeněná. Foceno dnes.

lobivia ferox 7

lobivia ferox R 209

lobivia haematacantha 2

lobivia jajoana 3

lobivia ferox 1

lobivia ferox 2

lobivia ferox 6

jura napsal: Poradíte co je tzv. Reicheocactus reichei? Ŕadiljsem to někam k thelocephalam, ale teď jsem se byl podívat na plod který mi tam vznikl,je spíše lobiviovitý nemá nic polečného s těmi větrem roznášenámi "nafouklými" plody thelocephal. Fotku plodu udělám až zítra za světla. Zatím jen dvě rostliny, bohužel bez květu - jsou to ty dvě roubované nad famatimensiskami (myslím, že generace přeroubovované - proto vypadají jak vypadají). A pak nekvalitní fotka poupěte - lepší není, omlouvám se.(pro zmatení vpravo od ní kousek těla rostliny koupené jako Lobivia albispina WR585A)

A poznámka/námět nakonec pro moderátora popř. hlavního autora - možná by tyto doprovodné diskuze (jakkoliv zajímavé) měly probíhat nejspíš u vláken zabývajících se jednotlivými rody,aby se nenarušoval "encyklopedický" charakter tohoto tématu.

Jo kolego je to správně, i když rozeznám maximálně Lobivia famatimensis a i tu Lobivia albispina WR585A.I když s těch fotek hlavně s těch rozmazaných se dá s prominutím určit kulový, ale lepší asi nejsou.
Takže ještě jednou. L.famatimensis je stejná jako Synonim Reicheocactus pseudoreicheanus Backbg., J. DKG 1942/78 takže je to L.famatimensis. p.s.obráceně.
Lobivia albispina WR585A je správně Lobivia haematantha v. rebutioides f. albolanata WR 585a
Purmamarca, Jujuy, Argentyna, 2200m nebo lobivia densispina v. rebutioides f. albolanata WR 585a
stačí si vybrat.
s pozdravem morče.

Poradíte co je tzv. Reicheocactus reichei? Ŕadiljsem to někam k thelocephalam, ale teď jsem se byl podívat na plod který mi tam vznikl,je spíše lobiviovitý nemá nic polečného s těmi větrem roznášenámi "nafouklými" plody thelocephal. Fotku plodu udělám až zítra za světla. Zatím jen dvě rostliny, bohužel bez květu - jsou to ty dvě roubované nad famatimensiskami (myslím, že generace přeroubovované - proto vypadají jak vypadají). A pak nekvalitní fotka poupěte - lepší není, omlouvám se.(pro zmatení vpravo od ní kousek těla rostliny koupené jako Lobivia albispina WR585A)




Doplňuji o slíbený Reicheocactus reichei i s plodem.(2 obludné roubované rostliny vpravo, vlevo Lobivia albolanata WR485A)

morče napsal: Dodatek možná záměna z tímto www.cactus-art.biz/schede/ERIOSYCE/Eriosyce_napina/Eriosyce_napina_duripulpa/Eriosyce_napina_ssp_lembckei_v_duripulpa_RMF277.htm poz.morče.:?: :!: :pinch:

Výborný dodatek, tato možnost záměny mě vůbec nenapadla.

puk: Přesně, jak píše morče. L. albolanata mám v úmyslu zmínit u L. haematantha, a to z toho důvodu, že "jedu" podle Rauschovy Lobivia 85. Jinak bych ji zmiňoval u L. densispina, jejíž oddělení (a stejně tak např. amblayensis) od L. haematantha je mi hodně sympatické.

puk napsal: Netvrdim,ze L.napina patri k L.famatimensis,iba ze je jej podobna.Hlavne je,ze su to krasne kytky.Bude v seriali predstavena i L.albolanata? Je to dalsi nadherny item,nastastie aj dost variabilny....
puk

Autor tohoto vlákna určitě ji uvede buďto pod H nebo pod D A to lob. haematantha nebo lobivia densispina .prozatím mohu doporučit tento odkaz.www.lobivia.pl/ poz.morče.:Y: B)

Netvrdim,ze L.napina patri k L.famatimensis,iba ze je jej podobna.Hlavne je,ze su to krasne kytky.Bude v seriali predstavena i L.albolanata? Je to dalsi nadherny item,nastastie aj dost variabilny....
puk

puk napsal: Dobry vecer.
L.famatimensis L.famatimensis ma fascinuje a podobna im je i tzv.L.napina s nazvom asi Pazoutovho multihybridu.Faktom je,ze Potykovci z Orlovej mnozia asi tri kratkoostne formy s bronzovou epidermou,z ktorych ta najpektinatnejsia pripomina skor uebellmaniu . Na jar mi zakvitla posobivym dlhym oranzovym kvetom,ktory do urcitej miery dost ozivil okolie mojich velmi peknych burser.Bohuzial, tuto lobiviu mi v priebehu navstevy v Mexiku obzral v zahrade nejaky tupy hlodavec a dorazil dazd.
Pestuje niekdo Lob.patriciae/GUANDACOL PROVINCE LA RIOJA/? Mala to byt robustna kytka s bielym otrnenim ktora tiez urcite patri do najblizsieho okruhu L.famatimensis. Pokial ma pamat neklame,videl som ju v malom vydani u Kupcakovcov v Palkoviciach.
Co sa tyka L.bonniae,je to nesmierne elegantny item . V zbierkach cirkuluje svetla a hnedoostna forma, no existuje i nechutne pekna tmava bonniae,jednu mam od Frau Piltz. Co sa tyka dostupnosti,este minulu sezonu mal dostatok tych hnedych zlovestny Rudi Krajca za batovske ceny,apropo ponuka aj ich bezchlorofylovu formu.
Na zaver odporucam milovnikom lobivii ale aj inych kaktusov navstivit stranku internetovej kniznice kde je perfektne okopirovana i jeho lobiviova knizky z 1975 a 85 . Majte sa Puk
www.cactuspro.com/biblio/de:rausch1

L.napina nepatří k L.famatimensis ne chápu, že to tam pořád někdo strká .:
L.napina patří k lobivii densispina var. rebutioides i když má jemné trny .

Dodatek možná záměna z tímto www.cactus-art.biz/schede/ERIOSYCE/Eriosyce_napina/Eriosyce_napina_duripulpa/Eriosyce_napina_ssp_lembckei_v_duripulpa_RMF277.htm poz.morče.:?: :!: :pinch:

Dobry vecer.
Okruh L.famatimensis ma fascinuje a podobna im je i tzv.L.napina s nazvom asi Pazoutovho multihybridu.Faktom je,ze Potykovci z Orlovej mnozia asi tri kratkoostne formy s bronzovou epidermou,z ktorych ta najpektinatnejsia pripomina skor uebellmaniu . Na jar mi zakvitla posobivym dlhym oranzovym kvetom,ktory do urcitej miery dost ozivil okolie mojich velmi peknych burser.Bohuzial, tuto lobiviu mi v priebehu navstevy v Mexiku obzral v zahrade nejaky tupy hlodavec a dorazil dazd.
Pestuje niekdo Lob.patriciae/GUANDACOL PROVINCE LA RIOJA/? Mala to byt robustna kytka s bielym otrnenim ktora tiez urcite patri do najblizsieho okruhu L.famatimensis. Pokial ma pamat neklame,videl som ju v malom vydani u Kupcakovcov v Palkoviciach.
Co sa tyka L.bonniae,je to nesmierne elegantny item . V zbierkach cirkuluje svetla a hnedoostna forma, no existuje i nechutne pekna tmava bonniae,jednu mam od Frau Piltz. Co sa tyka dostupnosti,este minulu sezonu mal dostatok tych hnedych zlovestny Rudi Krajca za batovske ceny,apropo ponuka aj ich bezchlorofylovu formu.
Na zaver odporucam milovnikom lobivii ale aj inych kaktusov navstivit stranku internetovej kniznice kde je perfektne okopirovana i jeho lobiviova knizky z 1975 a 85 . Majte sa Puk
www.cactuspro.com/biblio/de:rausch1

odkaz gymna MT
Ano je to podobně , jak jsem psal.

Pardon, ale toto jsou fotky, které nám o životě té které rostliny řeknou možná nejvíc. Protože to ostatní si z toho můžeme dovodit. Díky Jirko a co nejvíc takovejch, a všichni. Že něco roste v mechu mezi šutry...dobrý....ale v jakém prostředí ten mech, to je až tady...

..a pro ty, co ještě na lokalitě L.famatimensis var.bonnieae nebyli...
Lokalita leží západně od městečka Fiambalá, Catamarca ve výšce kolem 2000m n.m.

Uploaded with ImageShack.us

..jak vidíte na obrázku, jsou to takové zaoblené kopečky říčních sedimentů rozbrázděné občasnými krátkými řekami, které v době dešťů doslova přehazují sedimenty a vytváří nová koryta...sedimenty jsou tvořené materiálem okolních hor, čili je to pestré složení jílovců po slepence (sedimenty), granity - granitoidy - porfyry (magmatity) a také výlevnými horninami postorogenní fáze, tedy obecně čediči...
Toto neustálé přeskupování na lokalitě vede k zasypání částí rostlin a u L.fam.bonnieae vidíme často jako by ulámané vrcholky s následnou regenerací...
Doprovodná kaktusová vegetace - přímo na lokalitě rostou...
E.leucantha, Pterocactus sp. Paso San Francisco (není to ani tuberosus, ani megliolii, snad má blízko ke gonjianii), Puna bonnieae, Tephrocactus geometricus + možná T.alexanderi (ty více otrněné kytky), rozšíření T.alexanderi z údolí "končí" vlastně za kopcem...v širším okolí, ale už většinou na jiném podkladu rostou další druhy (Denmoza rhodacantha, C.boliviana, Soehrensia, Tunilla soehrensii,...a další...
V zimě může na lokalitě mrznout (do -12°C) a v létě lze očekávat teploty i přes 30°C. Celkovým porovnáním s jinými lokalitami L.famatimensis (zejm. v Sierra de Famatina) je tato zcela jiného charakteru...

Tak si tak pomalu pročítám co se to tady za poslední týdny událo a nestačím se divit.
Klobouk dolů před touhle studnicí informací.

A abych něčím trochu přispěl tak s malým zpožděním doplňuji přírodní aurea var. sierragrandensis.
Překvapila mě poměrně dlouhým a výrazným otrněním. Otevření květů a lepší fotografie jsme se bohužel nedočkali, i když jsme přenocovali na místě. Do rána květy bohužel něco sežralo

..a mezitím jsem našel i jedinou mojí kvetoucí (pravokořennou) kytku, kterou mám už asi 5 let...

Uploaded with ImageShack.us

je třeba říci, že roubované samozřejmě rostou rychleji a i více kvetou...

Krásné a zajímavé téma...
Také jsem už třikrát navštívil lokalitu L.famatimensis ssp.bonnieae...

Uploaded with ImageShack.us

...takže jedna fotka z lokality...je třeba říci, že největší kytky měly i přes 20cm délku při nějakých 2-2,5cm v průměru a ty záhyby na povrchu jsou způsobeny cyklickým sesycháním a napitím se v době růstu a stagnace...

Na této delší kytce je vidět přirůstání "po etapách"...je docela možné, že to jsou vždy zbytky po uříznutí/ukousnutí vrcholku a následném růstu nového vrcholku...

Uploaded with ImageShack.us

...takových kytek tam je více a myslím si, že se na nich pasou nejen osli (= Equus asinus f.asinus)

HonzaC napsal: Ještě jedna dobrá zpráva pro téma od A do Z. Jednak mi poslal pár fotek pro uveřejnění člen zdejší komunity Jiří Mička - jura (díky!!! )a jednak mi dal k dispozici hodně fotek ze své sbírky a z nalezišť můj dlouholetý kámoš a asi největší odborník na lobívie (a hlavně rebucie), kterého znám a proti kterému jsem břídil Slávek Fischer z Hořic. Plzeňáci v jeho sbírce byli, tak vědí. Hned toho využívám a do článků o L. famatimensis fotky obou zařazuju.

Tak to je super!
Mimochodem, pokud třeba máš nějaký fota i k těm druhům co už tam jsou, tak je tam do původních příspěvků v klidu doplň. Předpokládám, že tenhle typ vlákna A-Z se bude procházet pořád dokola, tak si myslím, že to je logičtější, než je tam doplesknout třeba chronologicky. Můžeš pak třeba jen do tohodle vlákna dát info, žes něco doplnil, aby se lidi koukli.
(což platí i pro všechny ostatní vlákna od A-Z)

Lobivia famatimensis var. sanjuanensis Rausch, K.u.a.S. 1977/75

Polní čísla:
WR 557 – San Juan, San Juan, Argentina
EZ 395 – Near San Juan, 1700 m

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Až 20 cm vysoká a 5 cm silná, světle šedozelená, trny bílé a silně vzájemně propletené, květ dosahuje až 8 cm délky a 9 cm v průměru, je světle žlutý. Domovinou je San Juan.

Zde je na fotografii od Slávka Fischera rostlina naprosto typická.



Lobivia famatimensis var. jachalensis Rausch, K.u.a.S. 1977/289

Polní čísla:
WR 557a - Jachal, San Juan, Argentina
EZ 396 – Jachal, San Juan, Argentina

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Odlišuje se od typu většími hrboly, vlnatějšími aerolami a menšími květy. Domovinou je okolí Jachalu.

Poznámka: Opět snímek Slávka Fišera L. famatimensis var. jachalensis velice dobře ukazuje typickou rostlinu s květem ani ne třícentimetrovým.


Odlišit obě tyto variety od typu není bez květů zrovna snadné (nechci-li rovnou napsat možné). Rozdíly jsou natolik malé, že uděláte-li si dostatečně velký výsev klasické famatimensis, určitě mezi semenáčky objevíte i rostliny odpovídající některé z variet a naopak při výsevu většího množství semen WR 557 nebo 557a získáte i rostliny typové. Konstantní a dobře odlišitelná zůstává velikost květů a u var. sanjuanensis i bledost květů, které bývají většinou bez bronzového odstínu na vnějších okvětních plátcích. Rostlina na tomto snímku ten bronz má, navíc na plném slunci bez ochrany chytá i bronzový odstín těla jako typ (to ale u mě všechny famatimenky), nicméně velikost květu je obdivuhodná. Ty rostlinky jsou v květináči 6 x 6 cm, mají kolem 2,5 cm v průměru a květ má průměr kolem 7 cm.



Lobivia famatimensis var. bonnieae Hogan et Halda
- Lobivia bonnieae Halda, Hogan & Janeba
- Lobivia bonnieae (Halda & Horacek, 1999)
- Lobivia famatimensis v. catamarcensis Rausch
- Echinopsis bonnieae (Halda, Hogan & Janeba) Halda & Malina

Polní čísla:
CH 1226 – West of Fiambalá, Catamarca, Argentina
CH 956 – Route 60, near Fiambalá, Catamarca, Argentina
GC 212.02 - West of Fiambalá, Catamarca, Argentina
JN 514 – Guanchin to Loro Huasi, Catamarca, Argentina
MU 277.1 - Fiambalá, Catamarca, Argentina
TB 343.1 - Fiambalá, 2002 m, Catamarca, Argentina
WR 882 - Catamarca, Argentina (L. famatimensis var. catamarcensis)

Foto a sbírka Jiří Mička, vlevo dole L. famatimensis typ):


Popis: Tělo tenké, válcovité, zpočátku solitérní, později obvykle rozvětvené. Oddělené od kořenů úzkým kořenovým krčkem. Výška 10 - 40 cm, průměr 1,5-2,5 cm. Areoly s krátkými bílými vlásky na malých hrbolech, které jsou uspořádány v asi 30 spirálových žebrech. Trnů přibližně 10, růžovohnědé, později šednoucí, 1-1,5 mm dlouhé. Kořeny hlízovité, 10 – 15 i více cm dlouhé, 5 - 15 mm v průměru. Květy denní, uvnitř téměř bílé až stříbrně žluté, lesklé, vnější lístky jsou bronzové, průměr a délka květu 2,5 - 4 cm. Blizna žlutá na červené čnělce. Plody vejčité, 1,2 - 1,8 cm dlouhé, 0,6 - 1,1 cm v průměru, tmavě fialové, podélně pukající, je pokryt chlupy. Semena černá.
Foto a sbírka Ladislav Fischer:


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 604 , 10986

Odkazy: www.cactus-art.biz/schede/LOBIVIA/Lobivia_famatimensis/Lobivia_famatimensis_bonnieae/Lobivia_famatimensis_bonnieae.htm

Foto a sbírka Jiří Mička:


Poznámka: Fotky této variety mi dodali Jirka Mička (jura) a Slávek Fischer, za což jim patří můj dík. Vlastní fotku nemám z jednoho prostého důvodu. V době, kdy začala být semena dostupná, jsem na kaktusy kašlal, nic jsem nevyséval a tak mi utekla. Vysel jsem ji až před dvěma lety, jenže při mém způsobu pěstování to jsou dnes sotva centimetrové cancourky. Čímžto si dovolím něco na způsob inzerátu – pokud by doma někomu náhodou překážely a neměl pro ně uplatnění, rád je za "patřičnou protihodnotu" do své sbírky zařadím.

Ještě jedna fotka Jirky Mičky:

Lobivia famatimensis (Speg.) Br. a R., The Cactaceae 1923/286
- Echinocactus famatimensis Speg., Anal. Soc. Cient. Argent 21/44
- Echinocactus reichei hort. Heese non K. Schumann
- Rebutia famatimensis Speg., Breves Notas Cactologicas 1923/14
- Echinopsis famatimensis Werd. Neue Kakteen 1931/84
- Reicheocactus pseudoreicheanus Backbg., J. DKG 1942/78

Polní čísla:
FR 459 – Sierra Famatina, Argentina
WR 127 - Famatina to Velasco, La Rioja, Argentina
WR 817a – Carrizal, Argentina

Popis: Jednotlivá, kulatá až trochu protáhlá, až 35 mm silná, myšovitě šedá, často hnědofialová se silným, masivním, řepovitým kořenem, žeber až 35, rovná nebo poněkud spirálovitá, díky příčným brázdám rozdělená na nízké, kulatá, 3 - 4 mm velké hrbolky, areoly podlouhlé s bílou nebo hnědou vlnou. Okrajových trnů 12 - 14, drápkovitě přilehlé, 1,5 - 2 mm dlouhé, bílé až hnědé se zesílenou hnědou bází, středové trny nejsou. Květ trychtýřovitý, zvonovitý, 40 - 50 mm dlouhý a široký, semeník je cylindricky protáhlý, 15 mm dlouhé, s hustou hnědou vlnou, vnější okvětní plátky kopinaté, purpurově růžové, vnitřní od světle zelené, skoro bílé, přes zlatožlutou až okrové. Tyčinky a pestík bíložluté. Plod cylindrický, červenohnědý s hnědou vlnou, vysychající. Semeno kapkovité, černohnědé, drobně drsné, potažené slupkou se zobákovitým hilem. Domovinou je Argentina, La Rioja v pohoří Famatina, Guandacol, Cuesta Miranda, Huaco atd. ve výšce 2500 - 3000 m.


Citace W. Rausch – Lobivia 85: Tento druh byl dlouhou dobu nezvěstný, resp. v evropských sbírkách neznámý, a tak literatura o něm narůstala. Nechci tady znovu opakovat celou historii, nýbrž omezím se jen na nejdůležitější data.
1879 - nalezena Hieronymusem a Niederleinem
1921 - popsána Spegazzinim jako Echinocactus famatimensis
1900 - importována Hessem a prodávána jako Echinocactus reichei
1923 - Spegazzinim přeřazena k Rebutia
1938 - vyjasněna identita Doelzem a Werdermannem (Beitr. z. Sukkde. und -pflege S. 5.)
1940 - Wessner se zmiňuje o příbuznosti s Lobivia auranitida (Kakteenkunde S. 29)
1940 - Oehme přináší první popis semen (Kakteenkunde S. 61)
1942 - Backeberg konstruuje svůj Reicheocactus pseudoreicheanus
1955 - Ritter ji znovu objevil v Famatině
1957 - Krainz přináší první snímky semen (J. SKG., S. 33)
1964 - Buining píše první přehled o druhu (K. u. a. S., S. 22)

Dalo by se říci, že věc byla Buiningovou prací vyjasněna a uzavřena, ale sledujme další vývoj. Jako o nejnovější vědecké publikaci se musíme zmínit o Ritterově „Kaktusy v Jižní Americe“, kde najdeme po různých pomluvách na straně 457: „Mezi početnými druhy lobívií je jen jediná, jejíž semena byla popsána s dostatečnou pečlivostí, takže určení druhu a tím i rodové a podrodové uspořádání je dáno, a to jsou semena Lobivia famatimensis podle Buxbauma. Právě tento druh ukazuje, jaké zmatky může způsobit nevšímavost vůči semenům.“ (K. u. a. S. 1964/26). Odhlédnouc od toho, že popis semen uskutečnil okolo r. 1940 Oehme a r. 1957 Krainz, čteme u citovaného popisu semen Buxbaumem dále: „. . . semeno odpovídá dobře mé Lobivia typu II, ke kterému patří též Lobivia pseudocachensis, walterspielii a wrightiana.“ Podle toho patří tento typ k podrodům Reicheocactus Ritt. (famatimensis z La Rioja), Hymenorebutia Ritt. (pseudocachensis ze Salty), Cinnabarinea Ritt. (walterspielii z Potosi) a Neolobivia Ritt. (wrightiana z Peru).
Tento humorný výsledek ukazuje, že ani ukončený (Buxbaum), ani načatý hokus-pokus nemusí být suchý.

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Tento tvarový okruh zahříval často mysl odborníků a naplnil spoustu literatury, proto nechci všechno opakovat, ale pouze vyzvednout nejdůležitější data. Podle Werdermanna byly tyto rostliny nalézány již v roce 1879 Hieronymem a Niederleinem v pohoří Famatina u La Incrucijada. Okolo roku 1900 se objevily u Heese v Berlíně v jedné importní zásilce a byly mylně označeny jako Echinocactus reichei K. Sch. V Anal. Soc. Cient. Arg. 1921/44 je popsal Spegazzini jako Echinocactus famatimensis s domnělou příbuzností s Rebutia pygmeae (Fries) Br. et R. Roku 1931 nalézáme v Neue Kakteen str. 84 kombinaci Echinopsis famatimensis (Speg.) Werd. V KuaS 1937/102-105 Dölz určil, že Echinocactus reichei K. Sch. není totožný s Echinocactus reichei Heese. V Beitr. z. Skde u. –pflege 1938/8 nalézáme příspěvek od Dölze a Werdermanna, že Echinocactus reichei Heese je shodný s Lobivia famatimensis (Speg.) Br. et R. V Kakteenkunde 1940/31 zahrnuje Wessner Lobivia famatimensis k Lobivia pygmeae Backbg. V ročence DKG 1940/12 ji Wessner řadí ve své „Mollilobivia“ k řadě Pygmeae. V Kakteenkunde 1940/61 popisuje Oehme poprvé plod a semeno Heeseovy reichei. V ročence DKG 1942/78 dělá Backeberg z Echinocactus reichei Heese Reicheocactus pseudoreicheanus Backbg. V ročence DKG 1957/33 srovnává Krainz semena Echinocactus reichei Heese a Echinocactus reichei K. Sch. V roce 1955 nalezl Ritter Lobivia famatimensis Speg. Jak se zdá, tato rostlina ještě stále nenalezla své místo v labyrintu naší systematiky. V IOS – Bulletin 1974/84 uvažuje H. Friedrich, že ji zařadí do Echinopsis jako Reicheocactus za Hymenorebutia. Zcela jinak se ale vyjádřil Buxbaum v roce 1964: „Naproti tomu vůbec nesouhlasí semena s těmi od Lobivia famatimensis, Vatter č. 21, 22 (= densispina)“. Vzdor stoletým omylům se stále jedná o jeden typ rostlin, situace se ale stává nebezpečnější, když se věci různě proplétají, jako např. Buxbaum v Buiningově práci: „Semeno odpovídá dobře mé Lobivia typ II, ke které náleží také Lobivia pseudocachensis, walterspielii a wrightiana,…“ Nejen že tyto čtyři typy rostlin mají zcela rozličné formy růstu, typy květů a semen, areály rozšíření jsou tak extrémně odděleny (Famatina v Argentině – La Mejorada v Peru, - 2000 km), že se mi zdá nemožným hledat zde nějaké spojení.
V roce 1965 jsem sbíral tyto dosud vzácné typy u Famatina. Později jsem zjistil, že tyto formy obývají značně velký areál a nalezl jsem je až asi 200 km jižně od Famatina u Jachal a Huaco. Zde jsou jen žebra rozložena do velkých hrbolů a areoly mají více plsti. Označil jsem tuto odchylku jako var. jachalensis. Dále o 150 km jižněji na více lokalitách blízko San Juan jsou rostliny větší, bílé trny delší a květy dosahují průměru až 8 cm. Tato forma dostala jméno var. sanjuanensis Rausch.

Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo):
597 , 2217 , 2910 , 16516 , 16570 , 23034 , h 23488 , 24733

Odkazy: www.lobivia.pl/famatimensis/index.html


Možnosti záměny: Tento „reicheocactus“ je celkem typickou rostlinou, přesto je záměna možná, samozřejmě v době, kdy nekvete. Podobnými rostlinami jsou některé z okruhu L. haematantha (rebutioides neboli Backebergova „famatimensiska“ či Fričovy „hymenky“, dále amblayensis a albolanata) a dokonce i L. saltensis, speciálně některé formy var. zapallarensis.

Poznámky: Na původním vlákně jsme ji probrali dost důkladně, viz odkazy, zejména ten poslední.
Walter Rausch v popisu uvádí, že tento druh nemá středové trny. V zásadě to platí, nicméně čas od času se zejména mezi semenáčky FR 459 objevují rostlinky, které krátký, nahoru mírně ohnutý trníček tvoří (viz foto).

Moc nám toho teď asi nekvete, tak jedna vzpomínková. Na rozdíl od mnohých mi nevadí různé hybridy, pokud jsou hezké a také řádně jako hybrid označené. Tuto rostlinu jsem kdysi dostal jako malou odnož s tím, že se jedná o křížence Lobivia ferox x Lobivia grandiflora. Kvete nádherně.


Ještě jedna dobrá zpráva pro téma od A do Z. Jednak mi poslal pár fotek pro uveřejnění člen zdejší komunity Jiří Mička - jura (díky!!! )a jednak mi dal k dispozici hodně fotek ze své sbírky a z nalezišť můj dlouholetý kámoš a asi největší odborník na lobívie (a hlavně rebucie), kterého znám a proti kterému jsem břídil Slávek Fischer z Hořic. Plzeňáci v jeho sbírce byli, tak vědí. Hned toho využívám a do článků o L. famatimensis fotky obou zařazuju.

Lobivia cinnabarina var. walterspielii (Bod.) Rausch 1975
- Lobivia walterspielii Bod., J. DKG 1935/126
- Cinnabarinea walterspielii var. sanguiniflora Ritt., Kakteen 1980/635

Polní čísla:
WR 73 – Potosí, Bolívie
FR 973 - Potosí, Bolívie

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 15 cm v průměru, žeber 20 a více, OT 8 - 12, poněkud odstávající, roztažené, ST 0 - 3, až 3 cm dlouhé, všechny trny jehlovité, píchavé. Květy 4 cm dlouhé a 5 cm široké, červené, tmavě zbarvený okraj, prášníky žluté. Rostliny jsou z Potosí, na cestě do Huari Huari.



Lobivia cinnabarina var. zudanensis (Card.) Rausch 1975
- Lobivia zudanensis Card., C. a S. J. 1970/34

Polní čísla:
WR 62b – Zudanes – Tarabuco, dep. Chuquisaca, Bolívie
KK 749 – Tarabuco, 3000 m n.m., Bolívie (Lobivia tarabucoensis n.n. Kníže)
KK 770 – Tarabuco – Zudanez, Bolívie (Lobivia tarabucoensis n.n. Kníže)

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 15cm v průměru, žeber cca 20, OT 6 - 7, až 3 cm dlouhé, jehlovité, roztažené. Květy 5 cm dlouhé a široké, červené se žlutými prášníky. Domovinou je Zudanez - Tarabuco. Tato populace se odlišuje svým delším otrněním.


Příspěvky v původním tématu (klikni na číslo): 674 WR 265 grandiflora a zudanensis

Poznámka: Prakticky ve stejných místech jako Rausch sbíral semena i Karel Kníže. Jeho KK 770 jsem měl možnost vysévat a rostliny se od var. zudanensis příliš neliší, snad jen vyšším počtem trnů. Proto tato KK čísla zařazuji sem. W. Rausch se o Knížeho sběrech Lobivia tarabucoensis nikde nezmiňuje. Rostliny jsou to impozantní, zcela ploché v nadzemní části (třicetileté mají 10 cm v průměru a výšku kolem 3 cm), zato pod zemí mají obrovskou řepu. Velmi variabilní jsou květy, co se týká velikosti. Mladé rostliny mívají květy cca 5 – 6 cm velké, stejně tak tomu je, pokud rostliny starší otevřou květů více najednou. Vykvete-li starší rostlina jednotlivými květy, mívají při plném otevření průměr až k 9 cm!





Lobivia cinnabarina var. draxleriana ( Rausch) Rausch comb. nov.
- Lobivia draxleriana Rausch, Succ. 1971/193

Polní čísla:
WR 279 - Aiquile to Mizque, Cochabamba, 2500m, Bolívie
WR 65 - Sucre, Chuquisaca, Bolívie (Lobivia draxleriana v. minor)
L 345 - Pucara, Vallegrande, Santa Cruz, 2500-2600m, Bolívie
L 347 - Pucara, Vallegrande, Santa Cruz, 2500-2600m, Bolívie
L 352 - Pucara-Vallegrande, Vallegrande, Santa Cruz, 2500-2900m, Bolívie

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Jednotlivá, až 15 cm v průměru, žeber až 25, OT 9 - 12, až 15 mm dlouhých, ST 2 - 5, až 30 mm dlouhých, všechny trny šídlovité, žluté s červeným základem. Květy 70 mm dlouhé a široké, červené s modravým nádechem, hymen fialovorůžový, jícen fialový, tyčinky červené, dole fialové, prášníky hnědočervené. Semeno je větší než u typu. Nalezena byla tato populace u Aiquile.


Lobivia cinnabarina var. grandiflora Rausch, K.u.a.S. 1972/291
- Lobivia prestoana Card., C.a.S.J. 1970/185

Polní čísla:
WR 62a – Sucre, Chuquisaca, Bolívie
WR 265 – Presto, Chuquisaca, Bolívie
L 377 - road from Sucre to Tarabuco, Zudanez, Chuquisaca, 2600-2800m, Bolívie (L. prestoana)
L 388 - Zudanez, Zudanez, Chuquisaca, 2700-2800m, Bolívie (L. prestoana)

Popis - citace W. Rausch – Lobivia 85: Ploše kulatá, až 12 cm v průměru, žeber cca 20, rozdělených na hranaté hrboly, areoly posazené na horním konci hrbolů, OT 8 - 10, šídlovité, drápovitě zahnuté k tělu, 10 mm dlouhé, ST 0 - 1, až 20 mm dlouhé, všechny žlutohnědé až černé. Květy 8 - 10 cm dlouhé a široké, tmavočervené s modravým nádechem jako předchozí populace, květní plátky až 15 mm široké, hymen růžový, jícen fialový, tyčinky karmínově fialové, prášníky světlé. Semeno jako u var. draxleriana. Nalezena u Padilla (severně) a u Presta.




Poznámka: Ve varietách L. cinnabarina nám pan Rausch udělal pěkný guláš. Máme zde původně čtyři sběry s číslem 62:
WR 62 byla původně L. cinnabarina.
WR 62a byla L. cinnabarina var. gigantea (později překřtěná na grandis), kterou později popsal jako L. cinnabarina var grandiflora.
WR 62b L. cinnabarina var. zudanensis
WR 62c L. cinnabarina var. gracilis.
K tomu přidal WR 265 jako L. prestoana. Pod těmito různými čísly také kolují rostliny ve sbírkách a takto také uvádím polní čísla u jednotlivých taxonů. Jenže pak situaci jaksi přehodnotil a čísly zamíchal, takže poslední stav je asi následující:
WR 62 zůstává L. cinnabarina a k ní zahrnul i WR 62a, pod kterým ale mezitím začal šířit L. cinnabarina var. gracilis! Var. gigantea (grandis) tedy přestala pod tímto číslem existovat.
WR 62b zůstala var. zudanensis a později toto číslo úplně zrušil a nahradil ho tím následujícím, neboli -
WR 62c přestala být var. gracilis a dostala nově jméno L. cinnabarina var. zudanensis.
Tím nám chybí ve výčtu variet var. grandiflora a ta dostala nově číslo WR 265 od L. prestoana, kterou tímto odsoudil do kategorie synonym své variety grandiflora. Ještě se v tom vyznáte? Pokud ano, tak vám blahopřeji.
Aby to nebylo tak jednoduché, mám ve sbírce rostliny L. prestoana L 377 a L. cinnabarina var grandiflora WR 265. Dle výše uvedeného by měly být totožné. Nejsou. WR 265 odpovídá plně Rauschovu popisu. L 377 má rovnější a více odstávající trny. Obě jsou ploché, ale zatímco WR 265 dělá v zemi velkou řepu (na fotce je v květináči 7 x 7 x 10 cm a řepa je skoro až u dna), L 377 má pod povrchem zhruba totéž, co nad ním. Možná rozdíly zanedbatelné, ale zatím vedu tyto rostliny rozděleně a u té L 377 stále ponechávám jméno Lobivia prestoana, byť s vědomím jeho oficiální neplatnosti.

Lobivia cinnabarina (Hook.) Br. et R., The Cactaceae 1922/54

- Echinocactus cinnabarinus Hook., Curt. Bot. Mag. 1847/4326
- Echinocactus cinnabarinus spinosior SD., Cact. Hort. Dyck. 1849
- Echinopsis chereaunniana Schlumb., Rev. Hort. 1856/402
- Lobivia charcasina Card., 1964/42
- Cinnabarinea cinnabarina Ritt., Kakteen 1980/633

Polní čísla:
WR 62 – Padilla – Sucre, dept Chuquisaca, Bolivia
WR 62c – Sucre (L. cinnabarina v. gracilis n.n. Rausch?)
L 392 – Sopuchuy – Padilla, dept Chuquisaca, Bolivia
L 352 – Východně od Sucre, Pucara, Valle Grande Pass
KK 799 – Chapare – Punata, dept. Cochabamba



Popis: Jednotlivá, ploše kulovitá až kulatá, až 15 cm silná s malým kůlovitým kořenem, žeber cca 20, rozdělených na šikmé hranaté hrboly, trnů 12 - 16, ohnutých k tělu, až 2 cm dlouhé, květ 6 - 8 cm dlouhý a široký, s krátkou trubkou, zvenčí zelený, uvnitř cihlově červený, prášníky žluté, bez vůně. Plod kulatý až poněkud protáhlý, polosuchý. Semeno kulaté s ploše hrbolatou testou, matně černé, slabě lesklé a s velkým, skoro rovným hilem s přehrnutým okrajem. Rostliny jsou z Bolívie, hojně rozšířené v Sucre.

Citace W. Rausch – Lobivia 85: Ritter vytvořil pro tento typ zvláštní rod „Cinnabarinea“ a jako zdůvodnění píše (Kakteen 1980/633): “Nutnost vést Cinnabarinea jako zvláštní rod vyplývá z toho, že tyto až dosud jako Lobivia vedené druhy jsou podle semen odvozené od Echinopsis, zatímco Lobivia ve zde daném rozsahu jsou přiřazovány k Trichocereus. Nemůžeme ale druhy, které spadají ke dvěma rodům, sjednotit do rodu jediného“, a na straně 453: “Původ Echinopsis od Trichocereus můžeme brát jako jistý. Podstatné rozdíly v květech vůbec neexistují.“ Takže, je-li Lobivia odvozena od Trichocereus a původ Echinopsis od Trichocereus je jistý, nevidím vůbec žádnou nutnost existence rodu Cinnabarinea. Chce-li někdo rozdělit krátkokvěté Echinopsis na různé rody, musí se pak rozdělit už různé typy dlouhokvětých Echinopsis (tubiflora, obrepanda, huottii atd.)!

Citace W. Rausch – Lobivia 75: Podle literatury patří Lobivia cinnabarina patří mezi tři nejstarší lobívie a přesto nacházíme ve sbírkách pod tímto jménem různé rostliny. Možná za to mohou nestejné literární prameny, které byly publikovány během více než století. Tak najdeme například u porovnávání velikosti květů v jednotlivých popisech v Backebergově Cactaceae (díl III, vyobr. 1399) rostlinu s průměrem květu 3 - 4 cm, přitom první rozdíl máme už u Bergera (1929, Kakteen), kde udává 8 cm. Předchozí dílo, Britton et Rose (1922, díl III), uvádí 4 cm a K Schumann (1902, Gesamtbeschreibung der Kakteen) znovu 8 cm. Úplný zmatek pak přináší Rümpler (1855, Handbuch der Cacteenkunde), kde nacházíme nejen květy pouze 3 cm velké, ale ještě i jiný popis těla. Rümpler píše: „Tělo silně odnožující, trny jemné, bílé, květy 3 cm.“ Schumann píše: „Tělo jednotlivé, dobrovolně neodnožující, trny šídlovité, světle hnědé, květy 8 cm.“ Je jasné, že jako Lobivia cinnabarina byly pozorovány různé rostliny. Abychom objasnili typus, pomůže nám jedině první popis, což nám dovolí Curtis Bot. Magazine 1847/4326. Zde nás překvapí vynikající barevný obraz! Poněkud změněnou kopii přináší Schumann, obr. 44 a Rümpler předkládá úplně jinou rostlinu. Podle mého pozorování jsou rostliny v Sucre velmi rozšířené, tělo, trny a květy odpovídají vyobrazení u Hookera.
Cardenas věřil, že nalezl stanoviště v Cochabamba, kde ale je forma s bílým jícnem a kratšími květy, popsal rostliny ze Sucre znovu jako Lobivia charcasina. Lobivia chereauniana (Schlumb.) Backbg., která stále prolíná literaturou se svými menšími květy a je stále nesprávně citována, je dalším synonymem. Schlumberger v Revue Horticol 1856/405 píše: „la fleur presente 0m075 de diametre“, tedy stejnou velikost jako je v Curt. Bot. Magazin u Hookera, kde stojí „three inches“ a ne tři cm! Jižně od typu, blízko Potosí, se trny prodlužují a více odstávají, tuto odchylku nazval Boedecker Lobivia walterspielii. Formy s dlouhými, tenkými ST, které rostou u Zudaňez, pojmenoval Cardenas Lobivia zudanensis. Dále jsem v tomto areálu nalezl lokalitu, na které rostly obrovské rostliny, vyvíjející hrboly o délce 4 cm, ty jsem pojmenoval var. gigantea, a jako protiklad jsou blízko Otuyo nejjemnější formy jen s 6 cm v průměru, tzv. var. gracilis.



Odkazy: www.lobivia.pl/cinnabarina/index.html

Možnosti záměny: Bez květu jsou všechny formy tohoto druhu velice podobné L. acanthoplegma, u které jsem popsal rozdíly. Takže jen pro zopakování – květy jsou u cinnabariny větší a hlavně s tmavým vnitřkem (acanthoplegma se světlým, někdy až bílým). Ritter pro tyto druhy vytvořil zvláštní rod Cinnabarinea, kam zařadil dokonce i některé sulkorebucie (purpurea apod.).



Poznámky: Druh je popsán jako solitérní, v dospělém věku ale přece jen pár odnoží vytlačí. Typové rostliny jsou robustní, v tvrdších podmínkách ploché a starší rostliny jsou tak i bez svých nádherných květů ozdobou sbírky. Květy jsou pozoruhodné svojí velmi krátkou trubkou, viz foto. Typ začíná kvést zhruba po dosažení průměru kolem 4 cm, první květy bývají menší, než udává popis. Pěstování je bez problémů, jen je třeba si uvědomit, že rostliny rády vytvářejí řepovitý kořen a jsou pro ně vhodné hlubší květináče. Tvorba řepy je také důvodem relativně pomalého růstu toho, co je nad zemí.