Téma:

Pre Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. :
Je sice Pravda,ze astrofyta preferuju vapenec,resp. nemaju radi kysly substrat,ale rastu i na inom podlozi.
Napriklad na lokalite Plan de Ayala(El Chiflon) rastie capricorne na pieskovci. Teda aspon si myslim ze je to pieskovec.Ale necham sa presvedcit tymi,ktori sa v horninach vyznaju.Mineraly ovladam,ale horniny nie.

cykas napsal: Vím, že tím dost lidí naštvu, ale úmyslné křížení astrofyt (i jiných kaktusů) považuju za něco tak šíleného a nevkusného, že se to ani nedá popsat. V podstatě se to dostává někam na úroveň tulipánů a dalších rostlin patřících do supermarketů. ...

Chudáci pěstitelé tulipánů .

... prostě je to jenom jiný koníček. Komerčně se dají pěstovat tulipány, hybridní kaktusy, ale i čisté druhy (!!!). Je každého věc, co se mu líbí a čím se chce bavit. Já hybridním astrofytům neholduji, ale že bych za to někoho odsuzoval, ta asi taky ne ...

Bez takového šlechtění bychom taky mohli skončit u jediného (ne)plemene psů, koček, slepic ... a asi bychom žvýkali hořcenakyslé pláňky namísto rozličných chutných odrůd jablek, hrušek atd.

Ja ani linky a clanky o tych mutantoch neotvaram.
Astrophytum je pritom rod tak bizarnych a roznorodych rastlin,ze vyrabanie tych sprznencov je uplne zbytocne.
A uz som to tu raz pisal-ked som v prirode uvidel prve astrophytum,plakal som dojatim.Klakol som si pred tu rastlinu a v uzase nad tou krasou som pokorne mlcal/
Teraz placem nad tymi japonskymi zrudami na nete.
Schvalne-pozrite si katalgy semien.Astrophytum sa vytraca.Najdete tam pestru paletu vsetkych druhov,s lokalitami?
NIE ! Len FUKUSIMA,CABUTO,SUPERKABUTO a neviem co.
Takto smutne dopadla i akvaristika.rybky zafarbene farbivami,preslachtene na grcanie....

Vím, že tím dost lidí naštvu, ale úmyslné křížení astrofyt (i jiných kaktusů) považuju za něco tak šíleného a nevkusného, že se to ani nedá popsat. V podstatě se to dostává někam na úroveň tulipánů a dalších rostlin patřících do supermarketů.

Takto vzniklé hybridní rostliny by měly být ostudou každé sbírky. V poslední době se bohužel pokouší několik málo našich i zahraničních pěstitelů tyto kýče vydávat za vrchol pěstitelského umění. Vše je v podstatě pouze promyšlená obchodní záležitost. .

Doufám, že bude stále platit, že cílem je vypěstování čístých, nekřížených druhů astrofyt, podobných těm, jaké rostou v přírodě. A také, že červeně kvetoucí asteriasy nebo různě flekatá a znetvořená astrofyta ze sbírek skutečných kaktusářů brzy vymizí .

Podařilo se mi vygůglit mapy rozlišující druh povrchu. Ideálně čistá "caliza" (vápenec) je to, co hledáme. Je vidět zajímavé oblasti. Pokusím se to nějak navrstvit na normální mapu a zpřehlednit. Líbí se mi to ale, je hezky vidět jak se to táhne a kde. To dřívější soudruzi k dispozici neměli. Třeba se nám tu velikou Mexickou plochu podaří přečůrat vědou

Jirka napsal: Marně přemýšlím, odkud se v naší diskuzi vůbec vzal ten hnědý či medový střed květu.

Ten je uveden na těch předválečných pohlednicích s crassispinem od Kreuzingera.

kaktusy.astrophytum@seznam.cz napsal:

Jirka napsal:
Martine, tady ta fotka z knihy Astrophytum, to je rostlina pocházející od Vierecka.Máme fotku rostlin pocházejících od Moellera? Dle všeho v Československu nebyly, těžko říct, zda to jsou ty kytky na historických fotografiích od Kurta Kreuzingera, co jsi zde na začátku této diskuze vyvěsil.

Souhlasím, nelze s absolutní jistotou říct, že ty fota na těch předválečných pohlednicích vyobrazují rostliny, které dostal a popsal prvně Möller. Každopádně to ale jsou exporty z Mexika a nemyslím si, že Viereckova, protože ten květ je na těch předválečných pohlednicích dosti velký a rostliny jsou takové zkrátka jiné. Sadovský říká malý květ - viz. foto z „Kakteenkunde“ (1933, str. 31) a z „Kakteen und andere Sukkulenten“ 1957, která jsem tu dával. Ano, připouštím, že malý květ mohl být také důsledek vytrhnutí rostlin z přírody a tady v Evropě se jim zkrátka moc nedařilo...

Möller každopádně popsal to, co mu bratr poslal a co na vlastní oči viděl. Klidně to mohla být nějaká malinká skupina rostlin, kterou Artur nasbíral a třeba je vykopal i všechny a nenávratně tak zničil celou populaci... Dneska víme, že okruh capricorne (tím myslím vše od major po niveum) umí být krásně variabilní - viz. San Juan, La Reforma, západ Cienegas a nejhezčí ta Sierra Delicias. Já bych se třebas ani nebál nahlas připustit, že ten medový/hnědý jícen je důsledek přírodního křížení čistě žlutého a standardního capricorne květu. Síla a tvar otrnění bude o přírodních podmínkách (půda, teplotní výkyvy, nadmořská výška, voda) a nadmořské výšce.

Ta nadmořská výška, 2000 je nejspíše opravdu moc. Otázka je z čeho tu výšku Artur čerpal. Dle toho co se našlo a co jsi napsal, by ideální výška měla být kolem 1200 m.

Marně přemýšlím, odkud se v naší diskuzi vůbec vzal ten hnědý či medový střed květu. Capricorni mají velké žluté květy , někdy opravdu hodně hedvábně lesklé, s karmínově červeným středem různé intenzity zabarvení, hnědá barva se nevyskytuje, neviděl jsem ji v přírodě ani ve sbírkách. I kdyby došlo ke křížení kytek se žlutými a klasickými květy, hnědou ve středu nedostaneš, spíše odstíny červené až oranžové, možná něco žlutého. Čistě žluté květy jsem viděl u rostlin z populace San Juan a La Reforma a pouze rostliny od La Reforma měly květy s opravdu sírově žlutým středem. Ani na jedné lokalitě však nerostou rostliny pouze se žlutými květy.To hnědé či žlutohnědé zabarvení zná asi každý, kdo se zabývá hybridizací astrophyt, kde jeden z rodičů je a.asterias. Capricorni ho ale nemají.
Klasika zbarvení

La Reforma

Potomek si ponechal nádhernou, hedvábně lesklou, kanárkově žlutou barvu, střed ale není již čistě žlutý

Škoda,že květ této barvy se vyskytuje opravdu výjimečně.

Ja nie som nejaky fasoun kaktusarsky,ale proste chcem aby sme pestovali to co priroda vytvorila.
Vid moj zatrateny prispevok o cistote sirenych rastlin.
Nikomu neberiem jeho lasku k pestovanym rastlinam.Ale proste asrofyta su pecky!!! A serie ma ze guglime len tie sprznence.
A pritom v prirode i v zbierkach su (zatial) prekrasne ciste rastliny,tak rozmanite,ze hrat sa na boha je zbytocne.

caput-medusae mi pripada ako iny rod,napriek vsetkym podobnostiam s astrofytami
mozno hybrid s v prirode sa vyskytujucimi wilcoxiami...
ale to by som ho vlastne nemal (podla mojich fasounskych teorii) ani pestovat

kaktusy.astrophytum@seznam.cz napsal: Mohu se zde zeptat na zkušenosti s Astrophytum caput-medusae? Zajímalo by mne zda někdo zkoušel křížit s jiným astrofytem (ornatum, myriostigma, coahuilense, asterieas, capricorne...) a byl úspěšný.

V sprnu jsme zde dal dotaz na caput-medusae. Opravdu nikdo nevíte jak je to s jeho křížením? (tj. je prokázáno, že je to opravdu astrofytum?). Pokud křížit jde, pak ti potomci musí být opravdu zajímaví.

pemexx napsal: PESTUJME NEKRIZENE ASROFYTA S POVODOM !!! SU TO SPERKY !!!
Znova a opakujem-nikomu nic nekazem,ale ked sa vygugli na temu astrophytum kopa mutantov,placem.

Přesně tak. Taky mi jsou ty japonské hybridy proti srsti. Když jsem se zajímal jak to Kabuto vlastně vzniko, tak jde o dvě rostliny (super kabuto a miracle kabuto), které by vlastně příroda nekompromisně zahubila - Miracle Kabuto nedává plodná semena a super kabuto byl polozdechnutý už při jeho nákupu v USA. Člověk ale zasáhl a rázem máme chlupaté rostliny po celém rodu astrophytum. Snad to nějaká "dobrá duše" nevyseje do přírody v Mexiku... Jako kuriozita ale dobrý, taky jedno mám.

Tak tato diskusia ma bavi.
Paradne citanie.
Astrofyta su sperky a je radost citat o nich v neonkologickej-nejaponskej podobe(i ked nemozeme nikomu nakazat co sa mu ma pacit).
Sice mi je jedno ci bajne crassispinum existuje,a kde,ale polne badanie a prehlad NORMALNYCH astrofyt je citanie vzrusujuce.
Zlty stred ci cerveny stred je asi jedno.Mohla to byt obchodna rarita,vyskytujuca sa v ktorejkolvek oblasti,ako minoritny znak.
PESTUJME NEKRIZENE ASROFYTA S POVODOM !!! SU TO SPERKY !!!
Znova a opakujem-nikomu nic nekazem,ale ked sa vygugli na temu astrophytum kopa mutantov,placem.
Zachovajme hodnotne rastliny,dokedy nepadnu pod buldozermi a odstrelmi kamena.A samozrejme v japoncoidnych laboratoriach

Thelocactus nidulans ako taky,nerastie nikde inde ako v Sierra de la Paila(smer Estacion Marte-Nuevo Yucatan).Ak je uvadzany inde,nie je to nidulans.
Ecr.dalaetii neviem ze by rastol inde nez v Paile.
Leuchtenbergia rastie vselikade po Mexiku,aj v inych statoch,nielen v Coahuile.
Clanky treba brat z pohladu doby.
kaktusy.astrophytum@seznam.cz- velmi sa tesim ze sa o tieto skvostne rastliny zaujimas.

Jirka napsal: Th.nidulans,a echc.delaetii, to jsou rostliny z pohoří Srra de La Paila, nikde jinde nerostou. Th.nidulans roste na jižním úpatí SdlP v 1200-1300 m, žádné 1600m.

Zde je uvedeno, že rostou i jinde:
Echinocactus nidulans
Echinocereus delaetii
Leuchtenbergia principis

Samozřejmě je třeba zohlednit i fakt, že rostliny se exportovaly ve velkém, takže dnes už opravdu v oblastech, kde "těžil" Möller, nemusí být nic.

Jirka napsal:
Martine, tady ta fotka z knihy Astrophytum, to je rostlina pocházející od Vierecka.Máme fotku rostlin pocházejících od Moellera? Dle všeho v Československu nebyly, těžko říct, zda to jsou ty kytky na historických fotografiích od Kurta Kreuzingera, co jsi zde na začátku této diskuze vyvěsil.

Souhlasím, nelze s absolutní jistotou říct, že ty fota na těch předválečných pohlednicích vyobrazují rostliny, které dostal a popsal prvně Möller. Každopádně to ale jsou exporty z Mexika a nemyslím si, že Viereckova, protože ten květ je na těch předválečných pohlednicích dosti velký a rostliny jsou takové zkrátka jiné. Sadovský říká malý květ - viz. foto z „Kakteenkunde“ (1933, str. 31) a z „Kakteen und andere Sukkulenten“ 1957, která jsem tu dával. Ano, připouštím, že malý květ mohl být také důsledek vytrhnutí rostlin z přírody a tady v Evropě se jim zkrátka moc nedařilo...

Möller každopádně popsal to, co mu bratr poslal a co na vlastní oči viděl. Klidně to mohla být nějaká malinká skupina rostlin, kterou Artur nasbíral a třeba je vykopal i všechny a nenávratně tak zničil celou populaci... Dneska víme, že okruh capricorne (tím myslím vše od major po niveum) umí být krásně variabilní - viz. San Juan, La Reforma, západ Cienegas a nejhezčí ta Sierra Delicias. Já bych se třebas ani nebál nahlas připustit, že ten medový/hnědý jícen je důsledek přírodního křížení čistě žlutého a standardního capricorne květu. Síla a tvar otrnění bude o přírodních podmínkách (půda, teplotní výkyvy, nadmořská výška, voda) a nadmořské výšce.

Ta nadmořská výška, 2000 je nejspíše opravdu moc. Otázka je z čeho tu výšku Artur čerpal. Dle toho co se našlo a co jsi napsal, by ideální výška měla být kolem 1200 m.

kaktusy.astrophytum@seznam.cz napsal: Astrophytum crassispinum (forma od Vierecka)


Třetí foto je z knihy Rod Astrophytum (Sadovský a Schütz):

Martine, tady ta fotka z knihy Astrophytum, to je rostlina pocházející od Vierecka.Máme fotku rostlin pocházejících od Moellera? Dle všeho v Československu nebyly, těžko říct, zda to jsou ty kytky na historických fotografiích od Kurta Kreuzingera, co jsi zde na začátku této diskuze vyvěsil.

Jirka napsal: No Martine, nevím nevím,tady to bych nebral vůbec jako fakt, že capricorni rostou od 1600 m výše.. Sice němčinu neovládám, ale z překladu soudím, že se zde volnou formou snaží povídat o tom,kde on a jeho bratr sbírali kytky či ty kytky odtud pocházely. Je zde uváděno obecně vymezení nadmořské výšky, píše ze o tom /velmi volně přeloženo/, že co sbíral, pochází z 1200 m a výše,od 1600 m sbíral A.capricorne major,minor,Th.nidulans.Echc.delaetii atd, bratr dokonce od 2000 m., ovšem zahrnující i státy Zacatecas,Durango. Tedy nic o pohoří Parras.
Th.nidulans,a echc.delaetii, to jsou rostliny z pohoří Srra de La Paila, nikde jinde nerostou. Th.nidulans roste na jižním úpatí SdlP v 1200-1300 m, žádné 1600m. Nebudu se dále o tom článku rozepisovat, neberu ho jako směrodatný pro to, v jaké nadmořské výšce roste As.crassispinum. As.capricorne rostou na širokém areálu ve státech Coahuila a Nuevo Leon, v nadmořských výškách od 553 m.n.m. /Bustamante/ až po 1519 m.n.m /Vacas/, snad z 99% ve společnosti či symbioze s agave lechuguilla.Toto výškové rozpětí vychází z měření 45ti lokalit capricornů. Tím chci říct,že si myslím, že Tvé hledání as. crassispinum ve výškách nad 2000 m.n.m bude ztráta času a peněz. Ale jak se říká - nikdy neříkej nikdy přál bych Ti to. Ta místa, co ukazuješ na mapkách jako potenciální výskyt, jsou dostupná možná pěšky. Ne vše, co je na mapě zakresleno jako nějaká cesta, tam už dávno nemusí být či je nesjízdná. V Mexiku obzvlášť.
Ještě chci poznamenat, že Tvé vymezení Srra de Parras není správné, zasahuješ hodně, hodně na východ.Jsou tam další pohoří, které nejsou na mapách kolikrát uvedeny, např. Srra de Patagalana. Oblast Srra Parras je snad jen na těch prvních dvou mapkách

Ano, je to volný článek o tom kde (podnebí, výška...) rostliny, které sbíral rostou. Německy umím a myslím, že jsem si to přeložil dobře:

Nun noch etwas über die Fundorte meiner Pflanzen. Fast alle Kakteen, die ich ausführe, leben in einer Höhe von 1200—1600 m, der Echinocactus capricornus var. maior und var. minor, E. nidulans, sowie der Echinocereus Delaetii, Leuchtenbergia principis, wachsen auf einer Höhe von 1600—2100 m auf Kalk,nie auf Schiefer.

V překladu takto: "Teď něco o umístění mých rostlin. Téměř všechny kaktusy, které jsem exportoval, rostou v nadmořské výšce 1200-1600 m, Echinocactus capricornus var. maior a var. minor, E. nidulans i Echinocereus Delaetii, Leuchtenbergia princippis, rostou v nadmořské výšce 1600 - 2100 m na vápencovém povrchu, nikdy na břidlici."

Pro capricorne tedy platí podle mého názoru druhé rozmezí, nikolv to první.

Kam až zasahuje Parras to je také dobrá otázka - strýček google najde např. tohle na starých mapách:



Také o Parras tam Arthur nepíše, ale to napsal Möller při popisu crassispinum.

No Martine, nevím nevím,tady to bych nebral vůbec jako fakt, že capricorni rostou od 1600 m výše.. Sice němčinu neovládám, ale z překladu soudím, že se zde volnou formou snaží povídat o tom,kde on a jeho bratr sbírali kytky či ty kytky odtud pocházely. Je zde uváděno obecně vymezení nadmořské výšky, píše ze o tom /velmi volně přeloženo/, že co sbíral, pochází z 1200 m a výše,od 1600 m sbíral A.capricorne major,minor,Th.nidulans.Echc.delaetii atd, bratr dokonce od 2000 m., ovšem zahrnující i státy Zacatecas,Durango. Tedy nic o pohoří Parras.
Th.nidulans,a echc.delaetii, to jsou rostliny z pohoří Srra de La Paila, nikde jinde nerostou. Th.nidulans roste na jižním úpatí SdlP v 1200-1300 m, žádné 1600m. Nebudu se dále o tom článku rozepisovat, neberu ho jako směrodatný pro to, v jaké nadmořské výšce roste As.crassispinum. As.capricorne rostou na širokém areálu ve státech Coahuila a Nuevo Leon, v nadmořských výškách od 553 m.n.m. /Bustamante/ až po 1519 m.n.m /Vacas/, snad z 99% ve společnosti či symbioze s agave lechuguilla.Toto výškové rozpětí vychází z měření 45ti lokalit capricornů. Tím chci říct,že si myslím, že Tvé hledání as. crassispinum ve výškách nad 2000 m.n.m bude ztráta času a peněz. Ale jak se říká - nikdy neříkej nikdy přál bych Ti to. Ta místa, co ukazuješ na mapkách jako potenciální výskyt, jsou dostupná možná pěšky. Ne vše, co je na mapě zakresleno jako nějaká cesta, tam už dávno nemusí být či je nesjízdná. V Mexiku obzvlášť.
Ještě chci poznamenat, že Tvé vymezení Srra de Parras není správné, zasahuješ hodně, hodně na východ.Jsou tam další pohoří, které nejsou na mapách kolikrát uvedeny, např. Srra de Patagalana. Oblast Srra Parras je snad jen na těch prvních dvou mapkách

Jirka napsal:

kaktusy.astrophytum@seznam.cz napsal: Ten Μöllerův popis má ještě druhý odstavec:

Dass wir es hier mit zwei neuen Varietäten des Echinocactus capricornus Dietr. zu tun haben, steht ausser Zweifel. Die Var. aurea ist typisch charakterisiert durch ihre eigenartige Bestachelung. Die andere Varietät, die ich Var. crassispina nenne, hat als Charakteristikum die geringe Zahl der Stacheln, die bei keiner anderen Varietät, auch nicht beim Typ, so kräftig entwickelt sind wie hier. Dazu kommt bei ihr noch das Abweichen der Blüte. Das karminrote Auge der Blüte, das wir beim Typ und bei den anderen Varietäten angetroffen haben, fehlt hier ganz und gar. Eigenartig für diese neuen Varietäten ist der Umstand, dass beide sowohl nackte als auch mit Wollflöckchen bedeckte Körper haben.


Ono je ale taky zajímavé, že Sadovský měl rostliny od sběratele Vierecka a ty se od těch Möllerových liší dosti, zaručeně Vireckovy rostliny pocházely odjinud než Möllerovy. Zítra tu dám fotky, které jsem našel.

Je možné, že Parras bylo uvedeno schválně, aby uvedlo sběratele v omyl. Nicméně já si to při pohledu na google earth nemyslím. Sierra Parras je obrovské území a zajímavých míst s 2000 m nadmořskou výškou je tam dost. Ta dvoutisícovka si myslím bude hrát roli, protože sám Möllerův bratr Artur napsal do časopisu článek, že capricorne roste od 1600 do 2100m. Jeho crassispinum bych tedy hledal v Parras právě s tou jeho nejvyšší uvedenou výškou a v blízkosti cest (přeci jen to musel nějak ve velkém odvážet a určitě se nevydával daleko mimo cesty).

Martin

Než začnu rozebírat Martine, co jsi zde napsal ,tak bych se rád zeptal, jestli máš ten článek či odkaz na něj, kde Moellerův bratr píše, že capricorne roste od 1600 do 2100 m??

Našel jsem to v „Zeitschrift für Sukkulentenkunde“ z 20. května 1927, na straně 47 . Ano, je to podezřele vysoká nadmořská výška, ale parras je o dost jižněni než Cienegas, tak by to mohla být pravda. Zase proč by to sám nálezce schválně napsal špatně? Také Artur píše jen o minor/major ale on možná vše házel do jednoho pytle a crassispinum nerozlišoval.

Martin

kaktusy.astrophytum@seznam.cz napsal: Ten Μöllerův popis má ještě druhý odstavec:

Dass wir es hier mit zwei neuen Varietäten des Echinocactus capricornus Dietr. zu tun haben, steht ausser Zweifel. Die Var. aurea ist typisch charakterisiert durch ihre eigenartige Bestachelung. Die andere Varietät, die ich Var. crassispina nenne, hat als Charakteristikum die geringe Zahl der Stacheln, die bei keiner anderen Varietät, auch nicht beim Typ, so kräftig entwickelt sind wie hier. Dazu kommt bei ihr noch das Abweichen der Blüte. Das karminrote Auge der Blüte, das wir beim Typ und bei den anderen Varietäten angetroffen haben, fehlt hier ganz und gar. Eigenartig für diese neuen Varietäten ist der Umstand, dass beide sowohl nackte als auch mit Wollflöckchen bedeckte Körper haben.


Ono je ale taky zajímavé, že Sadovský měl rostliny od sběratele Vierecka a ty se od těch Möllerových liší dosti, zaručeně Vireckovy rostliny pocházely odjinud než Möllerovy. Zítra tu dám fotky, které jsem našel.

Je možné, že Parras bylo uvedeno schválně, aby uvedlo sběratele v omyl. Nicméně já si to při pohledu na google earth nemyslím. Sierra Parras je obrovské území a zajímavých míst s 2000 m nadmořskou výškou je tam dost. Ta dvoutisícovka si myslím bude hrát roli, protože sám Möllerův bratr Artur napsal do časopisu článek, že capricorne roste od 1600 do 2100m. Jeho crassispinum bych tedy hledal v Parras právě s tou jeho nejvyšší uvedenou výškou a v blízkosti cest (přeci jen to musel nějak ve velkém odvážet a určitě se nevydával daleko mimo cesty).

Martin

Než začnu rozebírat Martine, co jsi zde napsal ,tak bych se rád zeptal, jestli máš ten článek či odkaz na něj, kde Moellerův bratr píše, že capricorne roste od 1600 do 2100 m??

Jirka napsal: A. crassispinum bylo popsáno v roce 1925 Moellerem, zmiňuje se zde pouze o sírově žlutém, voskovitém středu. Ten popis je třeba brát s rezervou, víme, jak se dříve popisy dělaly, někdy stačilo pár vyselektovaných jedinců, skutečnost na nalezišti byla jiná. "

Dovoluji si podotknout, že platný popis taxonu musí být zároveň popisem typu, tedy toho jedince, který následně jako typus uložíte do herbáře. Popisy pořízené podle více jedinců jsou zmatečné a mohou proto být prohlášeny za neplatné.
Názory autora na variabilitu a co všechno do daného taxonu patří, je nutno uvést mimo popis, v dobách, kdy popis byl latinsky, byl tento komentář v jazyce publikace, např. německy nebo dánsky.
Protože znalost aparátu taxonomie není obecně rozšířená, tak i věhlasní kaktusáři někdy i písemně probírali "odlišnosti mezi latinským a německým popisem" leč nic takového nikdy neexistovalo právě proto, že ten německý text nebyl popisem, ale komentářem.

Dle mého názoru je okruh capricorne (minor, major, senile, niveum) hodně variabilní (daleko více než myriostigma) a květy bez červeného jícnu (ať už žluté, oranžové nebo medové) jsou víceméně normální - viz. všechno co se od 70. let našlo.

Nicméně najít pravé crassispinum v pohoří De Parras jak jej popsal v prvním odstavci sám Möller je i dnes jistě zajímavá výzva Jestli se někdy do mexika dostanu, vybavím se dronem a půjdu hledat tady :

Astrophytum crassispinum (forma od Vierecka)

První foto z časopisu Kakteenkunde, 1933:




Druhé foto z Kakteen und andere Sukkulenten, 1957:



Haage a Sadovský zde dělají z crassispinum zcela nový druh. Popisují však pouze vločkovanou rostlinu dodávanou Viereckem a trvají na malém čistě žlutém květu a nejmenších semenech ze všech atrofyt. Považují jej za nejstarší a původní formu, proto jej vyčleňují z variet a („trochu“ v rozporu s Möllerovým popisem) definují zcela nový druh. Tento krok mi nepřijde jako dobrý, ale chápu, že mají čistě žlutou barvu květu na polovločkované rostlině s chaotickými trny a domnívají se, že je vývojově starší než všechno z celého okruhu capricorne. Foto, které však přiložili, nemá čistý žlutý květ. Je jasně vidět, že jícen je zbarvený. Lepší foto ale díky válečným škodám zřejmě neměli a tak použili fotografii z archívů Dr. Kaysera, který fotil převážně kuriozity (tj. zvláště zajímavé importované rostliny, které se výrazně lišily od popsaných typů), byl to vážený zákazník a u dovezených rostlin do Německa byl pravděpodobně vždy jako jeden z prvních. To foto možná udělal právě proto, že crassispinum mělo odlišný květ s hodně tmavým jícnem (schválně nepíšu „červeným“ protože na černobílé fotografii si člověk nemůže být jistý...)

Astrophytum crassispinum W. Haage & Sad. 1957: tělo kulaté, později mírně sloupcovité, zelené; 8 žeber, areoly s 6-8 docela měkkými, šedohnědými, poněkud zploštělými, 3-5 cm dlouhými trny; celé tělo je nerovnoměrně poseto velkými chlupatými vločkami; kanárově žluté květy, průměr 4-5 cm; semena nejmenší ze všech druhů astrofyt.



Třetí foto je z knihy Rod Astrophytum (Sadovský a Schütz):

Ten Μöllerův popis má ještě druhý odstavec:

Dass wir es hier mit zwei neuen Varietäten des Echinocactus capricornus Dietr. zu tun haben, steht ausser Zweifel. Die Var. aurea ist typisch charakterisiert durch ihre eigenartige Bestachelung. Die andere Varietät, die ich Var. crassispina nenne, hat als Charakteristikum die geringe Zahl der Stacheln, die bei keiner anderen Varietät, auch nicht beim Typ, so kräftig entwickelt sind wie hier. Dazu kommt bei ihr noch das Abweichen der Blüte. Das karminrote Auge der Blüte, das wir beim Typ und bei den anderen Varietäten angetroffen haben, fehlt hier ganz und gar. Eigenartig für diese neuen Varietäten ist der Umstand, dass beide sowohl nackte als auch mit Wollflöckchen bedeckte Körper haben.


Ono je ale taky zajímavé, že Sadovský měl rostliny od sběratele Vierecka a ty se od těch Möllerových liší dosti, zaručeně Vireckovy rostliny pocházely odjinud než Möllerovy. Zítra tu dám fotky, které jsem našel.

Je možné, že Parras bylo uvedeno schválně, aby uvedlo sběratele v omyl. Nicméně já si to při pohledu na google earth nemyslím. Sierra Parras je obrovské území a zajímavých míst s 2000 m nadmořskou výškou je tam dost. Ta dvoutisícovka si myslím bude hrát roli, protože sám Möllerův bratr Artur napsal do časopisu článek, že capricorne roste od 1600 do 2100m. Jeho crassispinum bych tedy hledal v Parras právě s tou jeho nejvyšší uvedenou výškou a v blízkosti cest (přeci jen to musel nějak ve velkém odvážet a určitě se nevydával daleko mimo cesty).

Martin

Paráda Martine, moc díky za fotky, udělals asi nejen mně velkou radost . Ani se mi nechce věřit, že to někdo u sebe v originále ještě má. Na těch foto na internetu je sice prdinec vidět, ale na první pohled bylo zřejmé, že ten jícen květu není i přes tu hroznou kvalitu obrázku sírově žlutý, že je tam tmavší barva. Ty to tady těmi bezvadnými foto a textem vzadu jen potvrzuješ. V podstatě se u nás informace ohledně crassispinum načerpaly z pár kusých informací již nežijících kaktusářů, nejobšírněji se o tom rozepsali kaktusářští velikáni Schutz se Sadovským ve své knize "Astrophytum". Bohužel jiné zdroje nejsou, kytky tak ne.
A. crassispinum bylo popsáno v roce 1925 Moellerem, zmiňuje se zde pouze o sírově žlutém, voskovitém středu. Ten popis je třeba brát s rezervou, víme, jak se dříve popisy dělaly, někdy stačilo pár vyselektovaných jedinců, skutečnost na nalezišti byla jiná. Jak víme, před pár lety našel jeden Rakušan na jižním cípu Srra de Las Delicias rostliny, které se velmi, velmi podobají popisu a.crassispinum i zobrazeným rostlinám na fotkách, jediný problém je ten sírový střed květu. Je s podivem, že to místo zůstávalo po dlouhá desetiletí nepovšimnuto, přitom je kousek od hlavního tahu mezi Torreón a Cuatro Cienegas, kde tou cestou projeli téměř všichni, kdo v Mexiku za kaktusy byli. Existence této populace byla mnohokrát potvrzena, zatím není přesně známa hranice rozšíření v tomto pohoří, jelikož je velmi těžko přístupné a na běhání ten terén moc není.Já osobně se přikláním k tomu, že původ rostlin popsaných a dovezených do Evropy je z této oblasti, vše tomu nasvědčuje. Uvedené naleziště v Srra de Parras může být jen matoucí informaci pro konkurenty. Pro zájemce znalé němčiny přikládám text popisu:
Körper einfach, kugel- bis kegelförmig, 15 cm hoch, 8-9 cm im Durchmesser, laubgrün. Der Körper bei der einen Hälfte der erhaltenen Pflanzen ist absolut nackt, der Körper der anderen Pflanzen ist mit spärlichen, regellos zerstreuten Wollflöckchen bedeckt. Der Scheitel wenig eingesenkt, mit wenig gelbem Wollfilz versehen. Rippen stets 8, scharfkantig. Areolen 20 mm voneinander entfernt, länglich, bis 6 mm gross, mit reichlich gelblichen Haaren, die später vergrauen und verfilzen. Stacheln 6, höchstens 8, plattgedrückt, sehr dick, in der Jugend braunschwarz, später grauweiss, kreidig. Das unterste Paar ist am stärksten, bogenförmig nach links und rechts von der Pflanze abstehend, die Spitze nach oben gebogen. Die Pflanze ist durch das sehr lockere Gewirr der Stacheln umgeben, da dieselben nicht abgebrochen oder bestossen werden. Blüten in der Nähe des Scheitels, ca. 6 cm gross. Der Fruchtknoten schlank, mit spitzigen Schüppchen bedeckt. Blütenröhre mit reichlicher Wolle. Blütenhülle trichterförmig. Äussere Hüllblätter schmutzig gelb, zugespitzt; innere spatelförmig, gezähnelt, kanariengelb, seidenglänzend. Der Schlund der Blüte ist nicht karminrot, sondern schwefelgelb, wachsartig. Die Staubgefässe kaum halb so lang wie die Blütenröhre. Fäden gelb, Beutel etwas dunkler. Der Stempel hat 8 hellgelbe Narben und überragt die Staubgefässe. Frucht und Samen wie beim Typ und den anderen Varietäten. Die Heimat ist die Sierra de Parras im Staate Coahuila."

Jirka napsal: Ať je to jak chce, jediné fotky jsou ty z CaS, bohužel lepší nemám. Ale vše až na to červené zabarvení středu odpovídá tomu, že se jedná o popsané crassispinum. I když na těch původních fotkách to taky zrovna nevypadá na sírově žluté zbarvení středu květu

Přidám zde ještě lepší kvalitu těch předválečných fotek. Byly totiž i na starých pohlednicích a mě se podařilo je obě získat, takže jsem je naskenoval. Všimněte si na zadní straně, že se tam píše, že květ má medově-hnědý jícen! Už tenkrát považovali za crassispinum i jiné než naprosto čistě žluté květy...

Martin

kaktusy.astrophytum@seznam.cz napsal: Jirko, odkud je prosím tato fotografie? A nevíte odkud pochází vyobrazená rostlina? Nudální niveum, západ od od Cuatro Cienegas?

Martin

Jirka napsal: Ať je to jak chce, jediné fotky jsou ty z CaS, bohužel lepší nemám. Ale vše až na to červené zabarvení středu odpovídá tomu, že se jedná o popsané crassispinum. I když na těch původních fotkách to taky zrovna nevypadá na sírově žluté zbarvení středu květu

 

 

Na fotce je rostlina pocházející ze sbírky Josefa Buška. Ten před téměř 40ti lety více těchto rostlin zakoupil od Uebelmanna jako a.crassispinum. Původ jednoho s rodičů je v Srra de Las Delicias, kde byla nalezena jedna žlutě kvetoucí rostlina a zpětným křížením se podařilo tuto žlutokvětou odchylku udržet ve sbírkách . Řekl bych, že vedle toho se ve sbírkách vyskytuje i žlutokvětá forma a.niveum původem západně CC, rovněž označená jako a.crassispinum.

Jirko, odkud je prosím tato fotografie? A nevíte odkud pochází vyobrazená rostlina? Nudální niveum, západ od od Cuatro Cienegas?

Martin

Jirka napsal: Ať je to jak chce, jediné fotky jsou ty z CaS, bohužel lepší nemám. Ale vše až na to červené zabarvení středu odpovídá tomu, že se jedná o popsané crassispinum. I když na těch původních fotkách to taky zrovna nevypadá na sírově žluté zbarvení středu květu

Při stěhování jsem zjistil, že jedno moje supercabuto bude takzvaný V-typ, hned jsem se radostí pousmál.

Už někdy někdo z vás vidět dichotomicky rozdělenou hlavu Ornata? Je to totální rarita a nebo se to prostě stává jako se stává crystata a mostrosa?



Mimochodem, ta Myriostigma stále kvete, třetí den to nedělala ani za tzv. "ideálního" počasí, když byla na balkoně

Dál nic Petře, tady ta kulturní myriostigma nijak nezapadá do nějakého vyhraněného typu, nehledě na to, že některé popsané variety jako potosinum,quadricostatum či strongylogonum se nijak nevymykají variační šíři a takto je členit se mi zdá naprosto zbytečné.

Tak u mě byl mini astrophyto dan. Škarohlídi asi řeknou "a teď ti to začne růst do sloupku". No, já, optimista se místo toho budu těšit z květu.
Chotba uvnitr baráku, světlo ze střešního okna, světelné podmínky jako jsou teď asi všude. Bez zálivky cca od půlky září, na chodbě tak 14 dní? Asi... Teplota permanentně +21C
Mimochodem, věděl by někdo, co je to za kaktus? Astrophytum myriostigma....a dál?