Téma:

Míla napsal:

Henry napsal:

Autor: Vladimír Duda
Je však možno odnože nechat narůst do větší velikosti, a ty pak rozřezat na “špalíky”. Ty mají u “jusbertů” tu vlastnost, že se na ně dá roubovat na oba konce. Poté co rouby přirostou, “špalíček” se rozřízne a obě části stejně dobře zakoření.

Prosím autora o vysvětlení. Tohle někdo zkoušel? Mě to totiž přijde jako blbost. Přeci nemůže kytka pustit kořeny z horní strany

Nemám to vyzkoušené, ale asi to úplná blbost nebude. Když nechám špalíky jusberta delší dobu naležato, pustí kořeny z boku. Nečekám tedy, že by špalíček otočený špičkou dolů tlačil kořeny nahoru z té původně spodní strany.

Ale jo, z boku zakoření hodně kytek, třeba Selenicereus je dělá průběžně, ale z té řezné rány seshora? Navíc otáčet cévní tok mi přijde jako zvěrstvo

Kdysi jsem to jednou zkoušel, ale nenadchlo mě to.
Tak jen v nevyšší nouzi.

Ideální je, když podnož má z čeho růst, je v růstu. Ano přirostlo to, ale než to zakoření a začne nějak vegetovat, je sezona pryč ...

Doporučuji si zkusit otočit jusbert, Nařezat špalíčky a několik jich dát vzhůru nohama. Uvidíte, jak blbě koření a nechce se jim. O to hůř pak pro roub.

Henry napsal: Prosím autora o vysvětlení. Tohle někdo zkoušel? Mě to totiž přijde jako blbost. Přeci nemůže kytka pustit kořeny z horní strany

Chtělo by to vyzkoušet. Já jsem zatím na to odvahu nenašel. Jak jsem psal, tak s přímým roubováním na špalík nemám moc dobré zkušenosti. Tento způsob na oba konce by mohl zčásti omezit vypařování vody z podnože během přirůstání.

Kaos napsal: No já dělám u Selenicereusu špalíčky tak 6-8 cm, ale příjde mi to na zapuštění dost dlouhé, tak hluboký květináč jen tak nebude, ale asi není třeba zase tolik pospíchat, můj Seleňák je docela macatý, žádná párátka. Spíš se bojím toho obrážení v půdě a aby nezačal hnít, když bude tak hluboko.

Pokud je v zemi, tak odnože tvoří minimálně a i tak se dají snadno odstranit. Uhnití bych se také nebál, občas něco shnije, ale to i na vlastních. Jen bych radil zapouštět do substrátu postupně při přesazování. Můžeš i roubovance na podnoži zkrátit a zakořenit, aby se vešly lépe do květináče. Úplně u těla roubu bych to nedělal, nechával bych cca 2 cm selenicereusu.

Jiří napsal:

Kaos napsal: Otázka je co dál, přemýšlel jsem že bych je časem mohl přeroubovat na špalíčky Jusbertů, semenáče mají už skoro 0.5 m a jsou krásně tlusté, ale některé příspěvky zde mě od toho začaly odrazovat. Mohu se tedy zeptat na názor ostatních co dál s těmi rostlinami na selenicereusu?
1. Buď nařezat jusberty a přeroubovat, ale otázka kdy a jak, nejdříve zakořenit a pak oroubovat, nebo oroubovat a zakořenit až pak, nebo naporcovat nechat obrůst a roubovat na odnože?
2. Nebo odřezat část selenicereusu pod roubem a zapustit/nechat zakořenit. Bojím se ovšem, že na selenicereusu zůstane dost řezných ploch a časem může prostoupit nějaká infekce. Nebo může například obrazit a poškodit roub pod zemí?

Díky za názory

Špalíčky jusbertů bez kořenů na roubování nedoporučuji, i když zde jsem četl , že jde oroubovat obě strany jusbertu a po srůstu rozříznout napůl a zakořenit. Mně téměř vždy bez kořenů zaschly a už nezakořenily. Lepší je to se špalíčky Myrtilocactusu nebo Selenicereusu, tam není třeba čekat na kořeny a roubovat hned na uříznuté.
Co se týče roubování na Selenicereus, buď ho používám stejně jako pereskiopsis pro dočasné roubování, a nebo i jako trvalou podnož. Pokud ho chci zapustit, zasadím roubovance do hlubšího květináče, nemá asi cenu Selenicereus ještě krátit, roubuji na špalíčky maximálně 7 cm dlouhé.

No já dělám u Selenicereusu špalíčky tak 6-8 cm, ale příjde mi to na zapuštění dost dlouhé, tak hluboký květináč jen tak nebude, ale asi není třeba zase tolik pospíchat, můj Seleňák je docela macatý, žádná párátka. Spíš se bojím toho obrážení v půdě a aby nezačal hnít, když bude tak hluboko.

Henry napsal:

Autor: Vladimír Duda
Je však možno odnože nechat narůst do větší velikosti, a ty pak rozřezat na “špalíky”. Ty mají u “jusbertů” tu vlastnost, že se na ně dá roubovat na oba konce. Poté co rouby přirostou, “špalíček” se rozřízne a obě části stejně dobře zakoření.

Prosím autora o vysvětlení. Tohle někdo zkoušel? Mě to totiž přijde jako blbost. Přeci nemůže kytka pustit kořeny z horní strany

Nemám to vyzkoušené, ale asi to úplná blbost nebude. Když nechám špalíky jusberta delší dobu naležato, pustí kořeny z boku. Nečekám tedy, že by špalíček otočený špičkou dolů tlačil kořeny nahoru z té původně spodní strany.

Jiří, Čelakovice, ad. nechtěli byste přijet na kolokvium s kratičkou přednáškou nebo ukázkou vašeho roubování? Já bych to velmi ocenil. Od našich jsem už většinu slyšel, viděl, ...

Autor: Vladimír Duda
Je však možno odnože nechat narůst do větší velikosti, a ty pak rozřezat na “špalíky”. Ty mají u “jusbertů” tu vlastnost, že se na ně dá roubovat na oba konce. Poté co rouby přirostou, “špalíček” se rozřízne a obě části stejně dobře zakoření.

Prosím autora o vysvětlení. Tohle někdo zkoušel? Mě to totiž přijde jako blbost. Přeci nemůže kytka pustit kořeny z horní strany

Jirka Konstantinovič napsal: Tak jsem to vlákno pročetl asi v podstatě celé, ale nějak se zde moc nepíše o dezinfekci roubovacího nože. Co používáte? Bude mi stačit denaturovaný technický líh z nejbližšího železářství nebo používáte něco fajnovějšího?

Tak jsou sice jiné dezinfekční prostředky, ale pro tento účel ethanol asi nic nenahradí. Nejlepší namočit do lihu a zapálit.
Jirko jestli chceš, donesu ti Absolutní ethanol p.a. 99,8%. Krásně voní a dá se i popíjet

Kaos napsal: Otázka je co dál, přemýšlel jsem že bych je časem mohl přeroubovat na špalíčky Jusbertů, semenáče mají už skoro 0.5 m a jsou krásně tlusté, ale některé příspěvky zde mě od toho začaly odrazovat. Mohu se tedy zeptat na názor ostatních co dál s těmi rostlinami na selenicereusu?
1. Buď nařezat jusberty a přeroubovat, ale otázka kdy a jak, nejdříve zakořenit a pak oroubovat, nebo oroubovat a zakořenit až pak, nebo naporcovat nechat obrůst a roubovat na odnože?
2. Nebo odřezat část selenicereusu pod roubem a zapustit/nechat zakořenit. Bojím se ovšem, že na selenicereusu zůstane dost řezných ploch a časem může prostoupit nějaká infekce. Nebo může například obrazit a poškodit roub pod zemí?

Díky za názory

Špalíčky jusbertů bez kořenů na roubování nedoporučuji, i když zde jsem četl , že jde oroubovat obě strany jusbertu a po srůstu rozříznout napůl a zakořenit. Mně téměř vždy bez kořenů zaschly a už nezakořenily. Lepší je to se špalíčky Myrtilocactusu nebo Selenicereusu, tam není třeba čekat na kořeny a roubovat hned na uříznuté.
Co se týče roubování na Selenicereus, buď ho používám stejně jako pereskiopsis pro dočasné roubování, a nebo i jako trvalou podnož. Pokud ho chci zapustit, zasadím roubovance do hlubšího květináče, nemá asi cenu Selenicereus ještě krátit, roubuji na špalíčky maximálně 7 cm dlouhé.

Jirka Konstantinovič napsal: Tak jsem to vlákno pročetl asi v podstatě celé, ale nějak se zde moc nepíše o dezinfekci roubovacího nože. Co používáte? Bude mi stačit denaturovaný technický líh z nejbližšího železářství nebo používáte něco fajnovějšího?

Mám dojem, že už se to tady někde řešilo, ale možná ne v tomto vláknu. Tak tedy, denaturovaný líh používám bez problému. Používal jsem i čistič na leštění oken. Ono je to skoro jedno, možná by stačilo jen nůž umýt ve vodě. Moc často se mi nestává, že by roub byl poznamenán nečistotou z nože. To spíše se uchytí nějaká spora ze vzduchu.
Jen na okraj, v tomto čase se mi zdá už poněkud pozdě na roubování. Dotazy na roubování bych očekával spíše někdy v květnu-červnu.

Tak jsem to vlákno pročetl asi v podstatě celé, ale nějak se zde moc nepíše o dezinfekci roubovacího nože. Co používáte? Bude mi stačit denaturovaný technický líh z nejbližšího železářství nebo používáte něco fajnovějšího?

Roubování jsem nikdy moc nemusel (navíc jsem ještě mladý tak není kam pospíchat) a tak jediný počin který jsem do letoška udělal byl, že jsi vysel pár Jusbertů, abych měl něco v záloze, kdyby mi začal odcházet nějaký milovaný pravokořený jedinec a jeden jsem orouboval odnoží R. einsteini jen z cvičných důvodů.

Letos jsem udělal mnoho výsevů a u některých mi vzešlo jen pár rostlinek, někde mi zas začaly klíčenci rychle odcházet a tak jsem zkusil záchranné roubování na Selenicereus. Jeden totiž mám už asi 8 let z dob kdy jsem bydlel v bytě kde to byl jediný kaktus, který tam neumřel. Odřezal jsem delší větev, nadělal špalíčky a zkusil nahodit několik semenáčů, bez fixace. Dal jsem je na týden do akvárka se 100% vlhkostí a pak zakořenit. Zabralo to a tak jsem postupně začal roubovat všechny slabší rostlinky nebo řídké výsevy/ vzácnější rostlinky. Musím říct, že Selenicereus je opravdu velice tolerantní a to i chybám pěstitele. Nyní v létě ovšem mám trochu problém s tou vlhkostí. Do jednoho dne se trny Selenicereusu obalí chuchvalci plísní, areoly roní jakési kapky (asi nektar), a tak musím s tou vlhkostí opatrně a dost často větrat. Výsledku to zas tolik nevadí plíseň až na jednu výjimku tkáně rostlin nenapadla.

Měl jsem dvě rostliny L. famatimensis, jednu začala klátit krčková hniloba a tak jsem uřízl hlavičku a dal na špalíček, bohužel po týdnu ve vlhkosti jsem zjistil, že špalíček začal odspoda hnít a 1cm spodku už byl na kaši. Tak jsem hlavičku přerouboval na jiný špalíček, kde jsem si dával na vlhkost větší pozor a teď cca 2 měsíce po naroubování je už neporovnatelná s druhou pravokořenou rostlinou (která byla původně silnější).

Zajímavou zkušeností bylo naroubování semenáče D. horstii, kdy jsem se netrefil na cévní svazky (semenáček byl miniaturní a po uložení se pohnul doprostřed), říkal jsem si že to tedy nepůjde, ale srostl a po měsíci, kdy rostly spíše boční odnože, zahájil i tento růst a dnes je z 1 mm 1 cm.

Třetí rostlina na obrázku je O. denegrii v porovnání s pravokořenými zbytky. Pohled, který do roubování nadchne I když u zdravých rostlin mě vždy bolí srdce do nich řezat.



Otázka je co dál, přemýšlel jsem že bych je časem mohl přeroubovat na špalíčky Jusbertů, semenáče mají už skoro 0.5 m a jsou krásně tlusté, ale některé příspěvky zde mě od toho začaly odrazovat. Mohu se tedy zeptat na názor ostatních co dál s těmi rostlinami na selenicereusu?
1. Buď nařezat jusberty a přeroubovat, ale otázka kdy a jak, nejdříve zakořenit a pak oroubovat, nebo oroubovat a zakořenit až pak, nebo naporcovat nechat obrůst a roubovat na odnože?
2. Nebo odřezat část selenicereusu pod roubem a zapustit/nechat zakořenit. Bojím se ovšem, že na selenicereusu zůstane dost řezných ploch a časem může prostoupit nějaká infekce. Nebo může například obrazit a poškodit roub pod zemí?

Díky za názory

varček napsal: Myslím, že Mammillaria luethyi bola práve vrúbľovaním mamíl množená keď to bola čerstvá novinka.

...nevím to přesně Miro, ale mám informace, že byla rozmnožena z meristému panem Václavem Jánským... odkaz na článek I.Milta - www.carciton.cz/kaktusy/nekrolog.htm

Roubovat mamily jistě lze, otázka zručnosti a cviku, ale stejně lze krásně množit přímo z mamil jejich zakořeňováním- viz např M.plumosa, M.schiedeana......, trvá to sice déle, ale je to pravokořenné.
Jenomže tím věčným roubováním a řízkováním přicházíme o sprašnost a snižuje se květuschopnost.
Čímž ovšem tuto metodu ani náhodou nezatracuji. Měř /smysluplnost/ a pak teprve řež.

Myslím, že Mammillaria luethyi bola práve vrúbľovaním mamíl množená keď to bola čerstvá novinka.

Henry - Dá se takto naroubovat i mamily? Třeba od M. luethyi?

Nezkoušel jsem to, asi by to šlo. Mamily jsem rouboval vždy do boku, luethyi je má tak malé, že už bych na to asi neměl oči a prsty. Roubování mamil je spíš krajní případ nebo zajímavost. Z odnoží to jde lépe a výsledky jsou dříve a lepší.

Přátelé,

budete mít jedinečnou možnost prodiskutovat dotazy týkající se roubování a to v rámci letošního Kolokvia , neboť jsme se rozhodli vrátit se ke kořenům původního záměru Kolokvia a uspořádat moderovanou diskuzi s ukázkami na toto téma.
Podrobnosti zde: kkplzen.eu/

Jistě by měly mít cévní svazky roubu a podnože co nejpodobnější rozměry nejlépe tak, aby se protnul celý cévní svazek. Proč roubovat větší na menší netuším.

Tak možná jsi Jirko odpověděl na něco, co je jistě důležité a díky za to, ale vím, že Petr Česal měl jakousi teorii, která mi stále vrtá hlavou. Někde se dočetl, že je právě správné roubovat na menší podnož. Zajímalo by mě proč.
Nedovedu si totiž představit roubování velkosemenných eriosyc, které už jako malé rostlinky mají velký průměr cévního svazku, zatímco podnože mají vesměs malý průměr. Takže podle toho co jsi napsal, tenhle rod v podstatě roubovat na menší podnož s malým průměrem "kroužku" ani nelze.

Zdenda napsal: Zajímalo by mě zda má někdo zkušenosti s porovnáním roubování na menší podnož než je roubovaná kytka versus větší podnož. Případně mnohonásobně menší podnož versus mnohonásobně větší podnož oproti roubované kytce.

Roubovat větší kytku na podnož s menším průměrem cévního svazku se mi nikdy moc nedařilo a nemá to dle mě ani žádný význam. Podnož s větším průměrem cévního svazku než roub naopak většinou dobře vyživuje a u roubu jsou znatelně větší přírůstky. Nejlépe je ale umisťovat rouby na podobné průměry podnoží.
Pokud však roub podnož časem přeroste, tak to vůbec nevadí a jde naopak podnož lépe schovat do substrátu.

Zajímalo by mě zda má někdo zkušenosti s porovnáním roubování na menší podnož než je roubovaná kytka versus větší podnož. Případně mnohonásobně menší podnož versus mnohonásobně větší podnož oproti roubované kytce.

Dá se takto naroubovat i mamily? Třeba od M. luethyi?

Henry - Čelákovice: Jaké máte zkušenosti s roubováním do rozštěpu?

Je to úplně jedno jestli se roubuje nahoru, do boku nebo do rozštěpu. Záleží na tvaru roubu. Do rozštěpu se podnož nařízne, roub musí mít ostrý úhel, aby samovolně nevylézal (nebo propíchnout trnem). Zafixovat kolíčkem na prádlo nebo ovázat. Kolíček nejlépe v místě, kde má prohlubně, aby držel kolmo k podnoži.

Čelakovice: Jaké máte zkušenosti s roubováním do rozštěpu? Chytá se to dobře? Je potřeba ještě nějak fixovat? Ten klín se na peiráku vyřezává, nebo se jen nařízne a roub natlačí?

Pereskiopsis je i trvalá podnož. Snažím se roubovat nízko, jak roub roste přijde do většího květináče a zdřevnatělá podnož je nakonec pod zemí. Přesazoval jsem asi dvacetiletou eriosyci, 10 květináč byl už malý, ale dařilo se jí dobře.

Jaké teploty používáte při přezimování kaktusů s takhle utopenými Pereskiopsisy?

Loni syn zkusil: když roubovat tak na pořádný špalek.

Má to být Eriosyce aurata a jde jí to k duhu.

Asi tak před rokem jsem tady na fóru zveřejnil svůj pokus roubování malých semenáčků Discocactusů na semenáčky Echinopsis. Původni popis je v tomto příspěvku . Další dokumentující fotografie je dále tady .
Po tom roce musím konstatovat, že roubovanci prosperují výborně a beze ztrát.
Zde fotografie některých rostlin (květináč 4x4 cm) focených dnes 5.6.2016:

akrivor70 - roubování na pereskiopsis

Příspěvek přítele z Ukrajiny zaujal řadu kaktusářů. Je vidět, že kaktusaří již nová generace. Pereskiopsis byl u nás velmi populární asi před 30 roky. Přesto je používán dodnes i když mnozí ho zavrhují. Dovolil bych si proto rekapitulaci. Na pereskiopsis to roste nejrychleji, není problém získat za sezonu z několikadenního semenáčku kvetoucí rostlinu. Roubovat se dá nahoru, do boku, do rozštěpu. Více rostlin na jednom stonku je spíš zajímavost. Pereskiopsis se množí tak snadno, že o podnože není nouze. Mám asi 15 matečních rostlin, v zimě jsou na sucho s ostatními kaktusy. V březnu je postavím do vody. Do měsíce je možno zakořeněné odnože oroubovat a vršky znovu zakořením spolu s dalšími řízky z matek. Kulovité rouby dávám nahoru, sloupečkovité do boku seříznuté šikmo – třeba semenáče ariokarpusů s řípičkami. Používám asi 10 cm bavlnky, přilepím a několika závity omotám. Rouby jako akrivor neseřezávám nebo jen horní část, aby na zbytku rostly další odnoře. Pereskiopsis je i trvalá podnož. Snažím se roubovat nízko, jak roub roste přijde do většího květináče a zdřevnatělá podnož je nakonec pod zemí. Přesazoval jsem asi dvacetiletou eriosyci, 10 květináč byl už malý, ale dařilo se jí dobře.

Henry napsal: Každopádně zajímavé v tom, jak ušetřit podnože

A velmi malá plocha řezu! Pereskiopsis neroste do štěpu.