Téma:

Poměrně vděčná podnož a často opomíjená je normální opuncia, kterou si uděláte ze semínek. Já to dělám tak, že seberu semínka všakovatých těch zimovzdorných opuncií, udělám na zahrádce ohrádku ze dřeva, dám tam trochu toho lepšího co najdu za "substrát" na zahrádce a tam na volno rozhodím semínka, proleju konví a to pořádně a potom na to položím staré okno. Hotovo, sem tam to znova konví proleju a víc se nestarám. Když to vyklíčí, teda alespoň v prvním roku něco, dám okno dole a nechám vše už na matku přírodu. Dokličuje to roky a roky. Po několik let odtud potom vytahujete semenáčky podle potřeby, buď nahrnkujete nebo jinač připravíte a "podnože" máte vlastné univerzální na propěstování semenáčků stále. Teď je právé akurváten čas na založení takového pařeniště. Druhou možností je fikuc-indikus, výborná ze semínek z Hypáče, ale tam jsou nejlepší tříleté semenáčky semenáčky, nejlíp berou. Ale i ostatní vzrostlejší rostliny se dají použít. Nevýhoda oproti zimovzdorným je ta, že to musíš schovat na zimu. Noa roubování na opuncie? Jednoduché:
- v ruce jako jiná například selenicereus nebo jusbert
- v květunáčku nemlich to samé
- metoda "kachličková" nékde béhá video
- metoda "na kůrku" podle webu
- metoda "kdo jak chce" nebo "nechce"

Tak že dodělat si semenáčky na podnože na roubování je třeba dopředu. Noa na opincie se dají dělat i tzv. mikroroubovance - teda semenáček roubuji na semenenáček, ale to si chce už potom vyselektovat materiál a na to se hodí fragilis. Jen tak mimochodem, za pokus to stojí každému, kdo mená zahrádku tak si najde kousek místa nékde na dvorku a nebo v bedničce na střeže za komínem nebo na hřbitově (nesmějte se volbě místa, nebudeme první a neudržovaných hrobových míst je plno, tak ho prostě budete udržovat a těm co tam choděj a nebo už nechoděj je to jedno co tam za kvítka pěstujete a navíc mám pochybnosti, že vám někdo bude chodit na opuncie)

miro napsal: No a roubování? Tak jestli se dají rostlinky v mojich podmínkách udržet na svojich nohách, tak nač roubovat. Jestli chco zažít květ a roky běží vážení, tak roubnout, jestli mám špek a chci se podělit a zachránit, zase roubnout, jestli mám už posledního "mohykána", nečekat a roubnout. A vůbec tu nemusí jít o supernovinku, spíš o superstarinku.

Jo, jo, kdyby bylo kolikrát na co...

No nejsem zase nějakej cestovatel, ale je jasné, že na nalezištích často už ani kytky nejsou a jedině díky kaktusářům jsou vůbec na světě. Teda ne že by je zničil kaktusář, ale spíš "domorodci", které ty květinky zajímají jenom tak jako krmino pro kozy a nebo jestli místi nich vyroste nějaká kukuřice. Tak že oni kaktusáři jsou až někde moc vzadu v pořadí ničení populací (čest některým drancovatelům, jak na ně již několikrát někdo upozornil, to ale nesjou "kaktusáři", ale překupníci). No ale některé rostlinky na nalezištích, které známe v přírodě nejsou a nebo v počtu několika kusů a nemusí jít hned o CITES I, a proto si važme každé rostlinky co máme. I tak nám z našich skleníků a pařenišť pomalu mizí některé "všední" rostliny, které nikdy nedostali nálepku "špek" a tak jejich držení drží jenom specialisté.

No a roubování? Tak jestli se dají rostlinky v mojich podmínkách udržet na svojich nohách, tak nač roubovat. Jestli chco zažít květ a roky běží vážení, tak roubnout, jestli mám špek a chci se podělit a zachránit, zase roubnout, jestli mám už posledního "mohykána", nečekat a roubnout. A vůbec tu nemusí jít o supernovinku, spíš o superstarinku.

No s tím jde souhlasit, jen by se k tomu měli vyjádřit naši cestovatelé, kteří znají situaci tzv:,, na place,,. takové ty snímky z Mexika se stolky domorodů s nadloubanými Cites 1 kytkami jsou ale vypovídající o něčem jiném. To je ale na diskus mimo toto théma roubování a kdo ví, mohl by založit téma k tomuto problému.

Souhlasím,proto také nad roubováním neohrnuji nos.Ještě k Cites.Ještě,že je,jinak by už polovina kytek na nalezišti byla vyrabována.

Jistě nikdo nikomu nebude nutit, že musí roubovat a pokud ne, že není kaktusář. Je to jen jedna z metod, které vedou k nějakému výsledku. To jsme již zde několikráte diskutovali a smysluplnost každého počínání si musí každý vyhodnotit sám dle svých podmínek a estetického cítění. Jsou kytky, jež bez roubování neuděláte nikdy a jsou kytky, u nichž je roubování možno považovat za zbytečné. Přesto si myslím, že by si každý kaktusář měl roubování vyzkoušet a mít ho v záloze pro stýčka Příhodu. Nemusím to přeci dělat, ale mohu to umět a když bude nutno , vím, že se z toho duševně nezhroutím.Osobně považuji znalost a umění roubování za jakýsi stupeň znalostí pěstitelovo. Jsou kaktusáři různí, někdo neroubuje vůbec a má vše pravokořenný, někdo naopak roubuje skoro vše a nevadí mu to, někdo vysejvá a jiný toliko kupuje polohotový kytky. Věřím tomu, že kdyby to Cites umožňoval, tak tu máme několik sbírek pouze importních kytek.Každému co libo jest.

Je to jistě zajímavé povídání a zkušenosti.Mám oproti vám výhodu:Neroubuji a co u mně neroste na vlastních kořenech to nemám.Tím nechci říct abyste neroubovali.

Skvělej demonstrativní pokus, který může pomoci spoustě lidí.
Takže rozhodně velké díky

Ještě k tomu roubování na špalíčky jusbertů. Kdysi jsem byl u toho, když to pan Rajtmajer v 70-tých letech zkoušel Myslím ,že z jeho tehdejšího pokusu jsem si pro sebe udělal jeden závěr. .... Nevyplatí se to. Dělal to zhruba asi na 500 kusech špalíků, normálně gumičkoval a důsledně dbal na tzv. polaritu. Vzhledem k tomu, že jinak každoročně rouboval klasicky tisíce podložek a to nejen jusbertů a rostlo mu to skoro všechno, tak srovnání s roubováním na špalíčky dopadlo nevalně.Pár roubů se uchytilo, ale ani ty zrovna v dalším období zrovna růstem nehýřily. Bylo to takové jakoby podtržené, prostě kytky co byly roublé klasika, rostly daleko ,daleko lépe.Ono už ta skutečnost, že to chvilku trvá než si špalík pustí kořeny a roub by měl přirůstat a růst a taky je nějaký odpar z povrchu tak se není co divit.
Význam by to snad možná mohlo mít jako tísňové řešení pro toho kdo nemá podložky a nutně něco potřebuje zachránit./Osobně bych radši vzal auto a objel pár přátel a něco vydyndal, než takto to kazit/. Takže jusbert nepovažuji jako vhodný pro roubování na špalíčky.
Tím však nevylučuji, že to může fungovat u jiných podložek /selen.../.

Tak jksem tady zpátky s tím roubováním na feráčky. Uběhl měsíc a je fakt, že prognostiky některých z vás se potvrdily, ale jen u části kytek. Po ořezání hran se to vše pěkně vyrovnalo a roub byl nejvyšší částí celé záležitosti. Tak potud bych byl spokojen. Ujímavost bych hodnotil jako výbornou, odešly jen dvě prdelky co jsem nevázal gumkou, ale proklál ostnem. Jinak všechny vršky rostly a to jak ty gumičkované , tak ty připíchlé... Prognostici měli pravdu v tom, že jsem některé podložky říznul příliš mělko a začaly se tvořit znova vegetační vrcholy feráčků. U těch kde jsem se dostal níže, zatím se jeví jako dobré a rouby normálně rostou. Všechno je to ale napité a rostou i ty, co jsou zatím vytlačovány.Řešením bude, že ty rouby co mají problém sejmu a šoupnu na něco jiného a nebo bych mohl tu jejich podložku znova a více seříznout a šly by zpět. No sám jsem na to zvědav, asi se to rozhodne až s kudlou v ruce.Ještě štěstí,že rouby za ten čas trochu poporostly a bude co řezat . Tak a teď praktici dumejte, jak na to jinak, než tu kudlu vemu do ruky.Jo a hliníkprášek už mám.

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

Já jsem to jednou zkoušel, ale nebyl jsem úspěšný.
Ale byl to jen takový pokus nepokus.

Každopádně k roubování na jusberty bych vypíchl jednu větu z výše odkazovaného článku:
Je vhodné, po seříznutí horní části podnože, nechat řez chvíli jakoby zavadnout.
Bezprostředně po seříznutí je řezná plocha nazelenalá, hojně ronící slizké šťávy. Po zmíněné době dojde ke vstřebávání těchto šťáv a postupnému zesvětlání řezné plochy. A tento moment, těsně před začátkem tvorby pevnějšího jakoby sklovitého povrchu, je pro přiložení roubu nejvhodnější.

Já bych řekl , že je to doslova klíčové pro úspěšnost roubování na jusberty.
Já to dělám tak, že si řežu o 3 rouby napřed podložku, která čeká, než na ní dojde řada.

Já to psal hlavně Mirovi. On to dělá taky.

Petr napsal: Je vidět, že jsi ještě mladý. Já to myslel přeneseně. Snad to nemusím napsat "po lopatě". Promiň.

Hahaaa Sorry seděl jsem si na vedení, mea culpa ...

miro napsal: To roubování na spodní část, to mi taky nesedí. Jestli si to dotyčný špatně vepřeložil a nejednalo se o naroubování spodku semenáčku, teda kořínkem navrch.

Tak jsem si dal tu práci a našel článek o roubování na jusbert a světe div se dokonce na webu kkplzen kkplzen.eu/index.php/roubovani-a-podnoze/128-podnoz-pro-semenacky-vi-eriocereus-jusbertii a zde je uvedeno cituji

"Je však možno odnože nechat narůst do větší velikosti, a ty pak rozřezat na “špalíky”. Ty mají u “jusbertů” tu vlastnost, že se na ně dá roubovat na oba konce. Poté co rouby přirostou, “špalíček” se rozřízne a obě části stejně dobře zakoření."

Je vidět, že jsi ještě mladý. Já to myslel přeneseně. Snad to nemusím napsat "po lopatě". Promiň.

Petr napsal: V mém věku a při mých chorobách o nějakém "dlouhý a silný selenicereus" nelze hovořit, takže rada na h.... Čau.

To si jako dáváš už jen rok života?

Máš alespoň rámcovou představu, jak rychle roste když ho "nakrmíš"?

V mém věku a při mých chorobách o nějakém "dlouhý a silný selenicereus" nelze hovořit, takže rada na h.... Čau.

No já už někde psal, že budu seriózní a tentokrát jsem. Juniperbushman je uznávaný a výborný praktik a jestli chce někdo reference na něho, ať píše přímo Liborovi Kuntemu.

To roubování na spodní část, to mi taky nesedí. Jestli si to dotyčný špatně vepřeložil a nejednalo se o naroubování spodku semenáčku, teda kořínkem navrch. No ale stejně mám jednu pŕipomínku k jusbertům jako podnožím. Tam není nejlepší roubovat na semenáčky, protože jsou dost tenké a kořeny nejsou nejlepší. Tam je nejlepší nechat semenáče narůst, seříznout a nechat zakořenit vršek. Tam je potom lepší kořen a rostlina roste víc do šířky a udělá ten klobásový tvar. Kdo má dlouhý a silný selenicereus, i tam lze roubovat na špalíčky, ale je to lepší jenom pro drobné semenáčky.

Extra pro Petra přidávám

A jak jsi "OVĚŘITELNÝ" ty. Já mám trochu zkušeností s podobnými srandisty, ale občas ti v první chvíli na něco "skočím", než mi zapne "to je ňáká blbost". Představ si, že tu jsou lidi, co tomu co píšeš i uvěří. Dobře jim tak. Dostanou poučení, že vše co je psáno není dáno. Je to dobré i pro běžný život. Dík.

Roubování na "řezanku" z jusbertů je normální vyzkoušený postup. Ale výslední roubovanci jsou jaksi "druholigoví" jako všechny roubovanci na špalíčky oproti roubovancům na semenáče. Roubování na obrácený vršek jsem nezkoušel a ani bych nedoporučoval. Pochybuji že to jde. Viděl jsem několik špalíčků z cereusů zakořeněných obráceně. Vždy vyhnaly výhon v blízkosti původního vrcholu tedy od země a pahýl původního řízku měl tendenci vadnout. Ale proč to nezkusit? Třeba roub dokáže ten špalíček "přepólovat".

Ne tohle si může každej i prubnout na něčem cvičném, tohle je "ověřitelné"

Myslíš si, že ti někdo, po tom co tady píšeš bude věřit? Dosaď si patřičného smajlíka.

To jsem potřeboval vědět, jde mi o to, zda roub jusbert třeba než zakoření nevysaje a jusbert neuschne, nebo jestli má sílu na zakořenění. Jeden jusbert mám dokonce asi metr a půl dlouhý, ale ten už asi bude dost dřevnatý na roubování i je mi ho už líto řezat.

No jesli máš dost dlouhou klobásu, já tak beru špalíček 5-7,5 cm, tak to dělám tak, že odřežu a oroubuju spodek, potom odřežu vrch na zakořenění a oroubuji špalíček. Normálka na stranu vrcholu, roub uchytím v pohodě bavlnkou a nechám v klidu přirůst a zároveň zakořeňuje. Používám na podporu tvorby kořínků stimulátor. Už jsem viděl kluka co to takhle dělá, večer nařeže špalíčky a v noci v pohodě oroubuje (na oživení seřízne na vrchu tenký plátek) a potom když má čas, tak to postupně dává zakořenit. Funguje.
Jo a když je ta klobása dostatečně dlouhá, tak mám i tři nebo čtyři špalíčky. Naschvál píšu klobása, tedy silný jusbert, ne žádné párečky.

Chci se zeptat na zkušenosti s roubováním na nezakořeněné "špalíčky" Eriocereus jusbertii. Mám jeden dlouhý jusbert a potřebuji naroubovat pár rostlin. Zkoušel někdo jusbert rozřezat na části a rovnou oroubovat bez čekání na zakořenění? Mám tušení, že jsem někde dokonce četl, že na jusbert se dá roubovat na obě jeho strany a potom pouze rozříznout napůl a nechat obě části zakořenit. Osobně mám zkušenost s roubováním na nezakořeněné selenicereusy a myrtilocactusy, ale jusbert jsem ještě nezkoušel.

Jirka napsal: Ty horizotníky fotky vpředu bych určitě přerouboval právě na glaucescens, na tom peiráku nemají moc dobrou budoucnost, na tomto feráku rostou náramně. Kdo viděl sbírku Romana Čermáka, ví, o čem mluvím.

Já ji viděl a je super. Vřele doporučuji. Loni jsem se tam chystal znovu, ale bohužel mi to nevyšlo. Tak doufám, že letos už to snad vyjde. Roman to s nima umí a má je moc rád, je to na něm i na nich vidět.

Asi takhle.

Souhlasím s Dušanem, z feráků používám jako podnož jen glaucescens a ten, kdyby byl říznutej takhle vysoko, odhodil by roub a rostl dál. Jinak, můj postup na glaucescens je obrácenej, seříznout vodorovně a naroubovat a odstranění areol řešit až pokud začnou obrážet. Glaucescens je uvnitř tvrdej a nepropadá se.
Glaucescens má velmi úzký cévní svazek vzhledem k průměru rostliny a proto se znamenitě hodí pro semenáčky. Velké rouby na něm mívají problém s trefením cév a proto někdy rostou zpočátku pomaleji než vytvoří cévy nové.

Mě příjde, že ty feráčky jsou některé řízlé hrozně vysoko, ještě jim v řezu čouhají žebra. Měl bych strach, že vytvoří nový vrchol. To se mi stalo u Echinopsu.

Proti propadání plochy při roubování se mi osvědčilo vlhčí prostředí. Je ale zase potřeba dát pozor, aby to nezplesnivělo. Nemyslím ale, že to propadnutí je na závadu. Rouby jsou maličké,stejně tak plocha srůstu, nemělo by se to odtrhnout. Až Feráčky pořádně začnou růst, spraví se to.

Ta plocha ale už asi nikdy nebude ideální, podle mě je v tomhle případě příliš velký rozdíl mezi průměrem roubu a podnože. Pokud by to mělo být nafurt, asi bych nejdřív narouboval na dočasnou podnož, roub trochu napumpoval, a pak roubnul na adekvátně velkou podnož.

Juniperusbushman: ono roubovat jde na kde co, ale máloco je vhodné jako dlouhodobá podnož.

No dobrá rada nad zlato, je to kaktus a poprvé čtu o jeho použití jako podnož, no díky Broňa, to musím zpokusnit. Dík


P.S. Broňa je reklamní postava u nás na Slovensku

Přátelé!
Z vašich příspěvků na téma roubování vyplývá,že vás pěkně kakají ostny při manipulaci s podložkou. Zkuste roubovat na Epiphyllum oxypetalum! To je zaručeně bezostné.