Téma:

Jo, v podstatě jsme se pochopili dobře, já normálně s určováním končím u druhu. Vem si příklad hypotetického naleziště někde na severu NM, kde najdeš jak kytky druhu E. coccineus tak i druhu E. triglochidiatus. Když tyto druhy dokážeš odlišit, tak se vyvaruješ mylného závěru, že tam je nějaký triglochidiátus a je děsně variabilní (protože domělá variabilita pak zahrnuje oba druhy).
Pak teprve má cenu mudrovat, zdali nalezený coccineus je ssp. coccineus nebo ssp. toroweapensis nebo triglochidiatus je ještě ssp. triglochidiatus nebo už ssp. mojavensis.

Nevím, jestli to mám v hlavě už přesně zformulované, ale v mém pojetí se dnešní pojem druh vyskytuje na řadě nalezišť a čím dál od ohniska, tím víc se odlišuje, až vzniknou spory, zda jde o jiný druh, přechodnou formu či přírodního hybrida s jiným druhem. Pod pojmem forma tedy chápu místní stabilní charakteristickou formu druhu, spojenou s jedním nebo několika blízkými nalezišti, která navštívil různý počet polních čísel. V případě řady druhů je to totéž, ale u druhů s velkým územním rozšířením ne a právě tady (kde vznikají dohady, jestli mám druh nebo ssp. či var., af. nebo f. a vedou se ty války o slovíčko, které nesnáším) mi toto rozlišení pomáhá vnášet do věci světlo, alespoň pro mou pořebu. Povedlo se mi to vyjádřit nebo jsem mimo mísu?

Pavel: "nejstabilnější mi připadá členění Rod - forma - stanoviště - polní číslo" Jo, v podstatě jsi na to kápnul, ale zdá se mi, že termín "forma" užíváš ve smyslu dnešního pojmu "Druh" S poním číslem je to trochu složitější, protože to v podstatě říká jen, kdo materiál sbíral. Protože přístupných stanovišť kaktusů je relativně málo a cestovatelé z důvodu úspory času si je navzájem sdělují a většinou jezdí na již známá místa, tak můžeš z jednotlivých stanovišť soustředit až stovky polních čísel.

Užasnej příklad s těma pampeliškama a s kaktusama to není bohužel jiné

Ono s těmi druhy je to čím dál složiťejší, záleží z jakého uhlu se na to člověk dívá, všeobecne co se kříží je si příbuzné pokud jsou i kříženci plodní ještě příbuznejší a pokud je rozdíl v DNA menší jak 1% tak je to z genetického hlediska jeden druh ono když si vezmete takovou obyčejnou pampelišku a začnete se v ní štourat tak taky nasekáte hodně druhů viz třeba www.sekj.org/PDF/anb45-free/anb45-375.pdf kde je pojednáno o 6 nových druzích pampelišky
z Finska ... Takový taxonom se muže i na mateřiné doušce pořádně vyřádit proto se spíše se kloním k širšímu pojetí druhu ale to je na delší diskuzi a spíšeš na samostatné vlákno

K Milanovi: Děkuji za informaci, musím ji vstřebat. Čím víc se o zařazení svých rostlin zajímám, tím víc mi systém Cactaceae svou stabilitou připomíná dubnové počasí. Tvoje doporučení beru, nejstabilnější mi připadá členění Rod - forma - stanoviště - polní číslo, informativně celé aktuální pojmenování a synonyma. Pak je to už stabilnější a neriskuji tolik, pokud jde o odolnost rostlim. Problém je dohledat to množství informací, ale to mě právě baví víc, než mé oblíbené krimi.

Zajímalo by mě jakého věku se Echinocereusy mohou dožít Nejsou nejaké údaje z literatury?
Typoval bych že by se mohly vyrovnat Echinocactus horizonthalonius, který se podle údaju dožívá 75 -100 let

Pavle, Taxonomické zhodnocení podrodu Triglochidiati je do publikace systému Bluma a spol charakterizováno naprostým zmatkem a bezradností. Jejich systém nám může připadat novej a nepopulární, ale ze všech dosavadních je nejvíce založenej na poznatcích o vzájemné příbuznosti rostlin a tedy dle mého názoru je správnej. Pokud se s ním dobře seznámíš, zjistíš, že je navíc velice logickej a přehlednej, zeména v podrodu Triglochidiati zatim jedinej, kterej dokáže utřídit zmatek, který tam až dosud panoval. Kompromisy typu E. coccineus v. arizonicus situaci zamlžujou a vracejí před Bluma a spol. V podrodu Triglochidiati je podobná situace jako v Jižní Americe u mediolobivií:
populace velmi podobných rostlin tam rostou na společných stanovištích a přitom zůstávají oddělené, tedy se chovají jako druhy. To je zrovna případ arizonicus a coccineus, ale i triglochidiatus a coccineus. Zase jsme u toho, že sbírku je dobře vést spíše podle stanovišť, blbý u kytek z USA je, že stanoviště se v komerčních nabídkách udává jen v úrovni okresů, který jsou často velký jako evropský státy a těmi evropskými státy nemyslím Vatikán nebo Lucembursko..
Z mnohých stanovišť pak můžeš mít více druhů, stejně jako u mediolobivek, proto je dobrý se naučit jednotlivý druhy od sebe poznat a k tomu je kniha od Bluma, Lange atd., naprosto skvělá.
I kyž i mezi coccineusy najdeš poddruhy a typy, které u nás namrznou, přesto mrazuvzdornost coccineusů a arizoniků je nebe a dudy. A matudae by mohl jedině překvapit. BWO je Blumova sběrovka a pokud tomu někdo rozumí, je to on.

Tohle jsou nádherné kaktusy, všiml jsem si jich už někde na jiných Tvých fotkách (snad foto ze sbírky?) a jen jsem tiše záviděl. Chvíli mi trvalo, než jsem si je našel (Echinocereusy mám pojmenované dle toho nového nepopulárního systému, protože jsem zatím jiný pro tento rod nenašel). Mám jednak velkou skupinu Echinocereus coccineus (USA, mrazuvzdornost do -20°C, Dohnalík) z výsevu 2005, u kterých mrazuvzdornost raději neriskuji, i když jich vzešlo něco přes 20. Potom mám skupinu od pana Pavlíčka koupenou jako Echinocereus arizonicus matudae BWO 222 (Mexiko, Chihuahua, Casas Grand, výsev taky 2005), která by se teď snad měla jmenovat Echinocereus coccineus arizonicus matudae. Na květy si asi ještě počkám, ale stejně, můžeš mi říct alespoň dle názvu, jsou to opravdu dvě formy jednoho druhu nebo jsou to příbuzné druhy z jednoho okruhu nebo je to zase nějaká přejmenovávací klouzačka do žumpy blábolů?

Já mám rád podrod Triglochidiati. Prvních deset let nejsou nic moc, ale pak se to zlepšuje. Tady je E. coccineus ssp. roemerii DJF 789.25, samice. Samci mají větší květy a mají v nich pyl. V kultuře samci i rychleji rostou, protože nedělají plody, které jsou velké, masité a velice chutné. Miska má průměr 22 cm.

Uploaded with ImageShack.us