Téma:

No a je to tady - chybí tomu velikost, ale klidně bych tu první fotku cpal někam k M. glassii, neb ty kvítečka jsou zjevně maličký a neotvíraj se úplně - typické pro glassii. Druhá fotka odpovídá zcela tomu, jak já vidím M. ascensionensis - podle popisu tomu k tý varietě chyběj výraznější a barevné střední trny...ale já ji fakt v životě neviděl. Na rozdíl od ascensionisek, které jsem měl a viděl jich pár ze spolehlivého zdroje....ach jo...

Neznám přesně vývoj názvu, ale řekl bych, že se běžně používá jméno "ascensionis" podle naleziště u města Ascension.
Protože ani jednu ani druhou kytku nemám, připojuji provizorně odkazy :

M. ascensionensis
i66.servimg.com/u/f66/14/66/89/56/2657-g11.jpg

M. ascensionensis var. nominis-dulcis
i46.servimg.com/u/f46/14/66/89/56/dscn0518.jpg

M. ascensionensis var. nominis-dulcis (LAU) REPPENHAGEN

Typová lokalita : Nuevo Léon, jižně od Dulces Nombres

Varieta je známa pouze z typové lokality. Popis podle originální rostliny od Laua :


Kořeny : řepovitě ztloustlé
Stonek : zploštěle kulovitý až kulovitý, silně obrážející, květuschopné kusy 20 – 40 mm vysoké a 30 – 50 mm široké, uvnitř s červenavou tkání
Temeno : zploštělé, střed nepatrně proláklý, vyplněný vatou a trny, překrytý červenohnědými středními trny
Mammilly : husté, měkkomasé, krátce konické, 5 – 6 mm dlouhé, 2 – 3 mm široké, špička silně tupá, nemléčí, tmavě olivově zelené
Axily : s vločkami vaty a několika tenkými vlásky
Areoly : na koncích mamil skloněné dolů, hluboce zapuštěné, skoro okrouhlé, 1,5 mm v průměru, s krátkou bílou vatou
Okrajové trny : 40 – 50 , 5 – 15 mm dlouhé, vlasovitě jemné, rovné až zvlněné, hladké, propletené, zahalující stonek, bílé, na nových přírůstcích červenavé
Střední trny : 8 – 12, 4 – 10 mm dlouhé, silnější než okrajové, 1 – 2 umístěné uprostředobzvlášť silné a tmavé, jeden z nich háčkovitý, všechny hladké, sklovitě bílé až rezavě červené nebo tmavě hnědé
Květy : vykvétají ve II. Až III. Ve věncích poblíž temene, málo se jich otevírá zároveň, široce nálevkovité, 15 – 18 mm dlouhé a široké, karmínově červené
Semeník : okrouhlý, 3 mm široký, zřetelně odsazený, zelený
Trubka : krátká, konická, světle olivová
Vnější plátky : nepočetné, klínovité až kopinaté, zoubkaté, světle hnědé s bílým okrajem
Vnitřní plátky : lžičkovité, 9 – 10 mm dlouhé, celokrajné, s malou špičkou, karmínové
Čnělka : 9 – 10 mm dlouhá, zřetelně vyčnívá nad tyčinky, bílá
Blizna : 4 – 5klanná, laloky 1,5 mm dlouhé, světle žluté
Nitky : početné, krátké, nasazené cca 4 – 5 mm nad nektarovou komůrkou, nahlučené, bílé
Pylové váčky : žluté
Plody : zrají asi 4 měsíce po odkvětu, válcovité s malým zbytkem květu, 20 – 25 mm dlouhé, 3 – 4 mm široké,
Semena : hnědavě černá až černá, kapkovitá až ledvinovitá, 1,2 x 1 mm
Testa : s malými jamkami
Hilum : velké, úzké, bílé, subbazální

Jako doprovodnou vegetaci uvádí Lau nějaké agave, noliny, echeverie, a některé byliny.

Komentář : popravdě považuji tuto mamilárii za jednu z nejvzácnějších vůbec ( vlastně, ono jich je docela dost takových), alespoň si nejsem vědom toho že bych ji někdy někde viděl naživo. S největší pravděpodobností je to způsobeno asi poněkud komplikovaným přístupem na lokalitu, takže má velmi málo sběrů ( vlastně snad jen ten původní Lauův), druhak patrně v době, kdy byly , tak nebyly zajímavé a špekovité, dneska nejsou a kupodivu není kam na ně jít. Vyhlašuji tedy celostátní pátrání po těchto rostlinách a pokud nedej bože někde jsou vyseté, prosím o rezervaci minimálně 10 ks semenáčů – asi už mnozí víte, jak s nimi naložím, ale prostě patří ke kytkám, které se musí udělat a aspoň trochu rozházet mezi lidi.

Mammillaria ascensionensis REPPENHAGEN

Sekce Hydrochylus, řada Lasiacanthae, skupina Humboldtii

Typová lokalita : Nuevo Leon, Ascension

Výrazné rozdíly v tvorbě květů a plodů si zde vyžadují udržení oddělení M. glassii a M. ascensionensis jako dvou dobrých druhů.


Kořeny : masité kůlovité, na kterých vyrůstají tenké vláknité
Stonek : tvoří mnohohlavé ploché polštáře, květuschopné kusy 10 – 25 mm široké a až 40 mm vysoké
Temeno : zakulacené, střed není proláklý, je vyplněn trny
Mammilly : husté, válcovité, 6 – 7 mm dlouhé, 2 mm široké, se zakulacenou špičkou, měkkomasé, nemléčí, světle zelené
Axily : s malými chomášky vaty a někdy jednotlivými hrubými vlasovými štětinami
Areoly : okrouhlé, 1 mm velké, s krátkou bílou vatou
Okrajové trny : 50 – 75 , 4 – 14 mm dlouhé, vlasovité až štětinovité, kudrnaté, propletené, většinou zcela zakrývají stonek, bílé
Střední trny : 5 – 9, 5 – 7 mm dlouhé, jemně jehlovité, jeden směřuje kolmo od těla a je háčkovitý nebo rovný, bílý s hnědou špičkou, ostatní uspořádány pod tímto trnem, tenčí, rovné, nepravidelně odstávající, bílé,
Květy : vykvétají ve III. – IV.,
Semeník : okrouhlý, zřetelně odsazený, zelený
Trubka : krátká, tlustá, olivově zelená
Vnější plátky : šupinovité až široce kopinaté, obrvené, hnědoolivové s širokým bílým okrajem
Vnitřní plátky : lžičkovité až široce kopinaté, 10 – 12 mm dlouhé, 2 – 3 mm široké, celokrajné s krátkou špičkou, bílé až růžové s tenčím středním proužkem
Čnělka : 8 – 12 mm dlouhá, nepatrně vyčnívá nad tyčinky, bílá až růžová
Blizna : 3 – 5klanná, laloky 2 mm dlouhé, zelenavě žluté
Nitky : vyrůstají ze stěny trubky 4 – 5 mm nad nektarovou komůrkou, maličko ohnuté, bílé až růžové
Pylové váčky : žluté
Plody : zrají 3 – 5 měsíců po odkvětu, válcovité s malým zbytkem květu, 15 – 17 mm dlouhé a 3 – 5 mm široké, kalně růžové až bělavě zelené
Semena : černá, kapkovitá až ledvinovitá, 1,2 x 1mm
Testa : jamkovitá
Hilum : velké, úzké, bílé, subbazální
Druh je cizosprašný.

Podmínky na lokalitě : druh pochází z krajiny od Ascension po Aramberri z vysokých poloh na vápenci. Typová lokalita leží ve výšce 2400 m na vrcholku jednoho kopce nad Ascension. Místy tu volně vystupuje ze země vápenec. Porostem je více nebo méně hustý les. Vedle různých listnatých dřevin jsou zde k vidění Pinus cembroides a Juniperus flaccida. Na světlinách se nacházejí různé druhy agáví, yuk, opuncií a dasssylirionů, jakož i Ferocactus pringlei, Coryphantha unicornis, Thelocactus bueckii, Echinocactus platyacanthus a nějaký druh Stenocactus.
Všechny tyto druhy rostou ale na svazích, zcela vynechávají oblast vrcholu. Tam právě roste M. ascensionensis. Zaoblený, značně plochý vrchol je porostlý světlým řídkým lesem Pinus cembroides. Mělkou humózní zem pokrývá vlhký vzdutý mech. A v tomto mechu rostou široké polštáře M. ascensionensis v pozoruhodném množství. Přímé slunce dostávají na těchto stanovištích jen velmi krátký čas.

Klima na lokalitě : 11.11.1975 bylo v 10 hodin vedle mamilárií 13°C, ve 13 hodin ale skoro 30°C. Bylo jasno a vál slabý vítr. Oblast leží v dosahu 18°izotermy a 500mm srážkové linie.

Citace : W. Reppenhagen : Die Gattung Mammillaria , díl 1. str. 306,307

Polní čísla :

Mammillaria ascensionis Lacoste, Michel ML 438 MEXICO NUEVO LEON La Ascensi?n, Cerro Hijo 2200-2500m
Mammillaria ascensionis Werner Reppenhagen Rep 1067 MEXICO NUEVO LEON Ascension 2400 m
Mammillaria ascensionis Werner Reppenhagen Rep 1071 MEXICO NUEVO LEON Cerro Hijo/Ascension 2350 m
Mammillaria ascensionis Werner Reppenhagen Rep 1798 MEXICO NUEVO LEON Cerro Viejo 2600 m
Mammillaria ascensionis var. nominis-dulcis Lacoste, Michel ML 430 MEXICO NUEVO LEON Zaragoza, Cerro del Viejo 2580m

Komentář : na foru už tato diskuze byla vedena. Rostlina je ve sbírkách často zaměňována s M. glassii, za jejíž formu nebo varietu byla považována. Neštěstí je hotovo a nezbývá, než se opět poohlédnout po autentickém materiálu, neboť obě rostliny jsou u nás společně sprašovány bez ohledu na značné odlišnosti jak v habitu , tak v květu. M. ascensionensis se od M. glassii liší jednak samotnou velikostí jednotlivých hlaviček – je daleko větší, má výrazné střední trny a potom ty květy, to se opravdu splést nedá. U M. glassii nepatrné slabě narůžovělé a polotevřené pidikvítečky, u M. ascensionensis více než 1 cm v průměru růžovobílý květ – to se prostě přehlédnout nedá. Nicméně přesto jsou sprašovány a nabízeny společně v jednom pytlíku. Sám jsem vyséval M. glassii var ascensionensis z velmi renomovaného zdroje a výsledek byl kupa glassii a pár ascensionensis. Jednu z těch krásných a typických má ode mě Karel Pavlíček.
Kultura nenáročná, kytičky si libují ve ve venkovních pěstidlech s přímým sluncem a spoustou čerstvého vzduchu. Zálivku tolerují v podstatě jakkoli dávkovanou, kořeny moc choulostivé nemají, jen v rámci udržení optimální růstové figury doporučuji nechat substrát proschnout a kytkám dopřát trochu nefalšovaného Mexika. Výsevy bez problémů, spíše chladněji. Semenáčky dospívají rychle a poměrně záhy začínají kolem báze obrážet a kolem třetího roku poprvé vykvétají. Znovu apeluji na střízlivé posuzování publikovaných synonymií a opatrnost při sprašování některých příbuzných rostlin, případ této rostliny za mnohé jiné jest typický.

Odkaz na M. armillata :
www.mammillarias.net/gallery/A_s/armillata_n_026

A M. arroyensis z mého archivu :

Mammillaria arroyensis REPPENHAGEN

Sekce Mammillaria, řada Leucocephalae, skupina Sempervivi


Typová lokalita : Nuevo Léon, Doctor Arroyo


Kořeny : řepovité
Stonek : zploštěle kulovitý až kulovitý, zpočátku jednotlivý, ve stáří se dichotomicky rozděluje a tvoří pak mnohohlavé skupiny, květuschopné kusy 30 – 60mm vysoké a 40 – 60 mm v průměru
Temeno : zploštělé, střed proláklý, vyplněný vatou a trny
Mammilly : husté, pravidelné, konické až jehlanovité, 6 – 7 mm dlouhé a 4 – 6 mm široké, silně mléčící, tmavě zelené
Axily : jen zpočátku s vatou
Areoly : vpadlé, okrouhlé, 2 mm v průměru, zpočátku s krátkou bílou vatou
Okrajové trny : 16 – 22, 2 – 4 mm dlouhé, štětinovité, postranní nejpočetnější a nejdelší, rovné, hladké, paprsčité, zcela zakrývající stonek, bělavé
Střední trny : 2 – 6, 2 – 4 mm dlouhé, jehlovité, rovné, bez ztloustlé baze, hnědé až černé
Květy : vykvétají ve III. Ve věnci kolem temene, nálevkovité, celé věnečky se otevírají zároveň, 16 – 20 mm dlouhé a široké, vždy světle hnědavě růžové
Semeník : okrouhlý, nezřetelně odsazený, bělavý
Trubka : krátká, konická, zelenavě bílá
Vnější plátky : nepočetné, široce kopinaté, s třásnitými okraji, bílé s hnědavým středním proužkem
Vnitřní plátky : čárkovitě kopinaté, 7 – 8 mm dlouhé, 2 mm široké, celokrajné s krátkou špičkou, bílé s hnědavě růžovým středním proužkem
Čnělka : tenká, 9 – 10 mm dlouhá, sotva vyčnívá nad tyčinky, růžová
Blizna : 3 – 4klanná, laloky 1 mm dlouhé, světle šedé
Nitky : vyrůstají bezprostředně nad nektarovou komůrkou, početné, mírně nahlučené, bílé
Pylové váčky : světle žluté nebo šedé
Plody : zrají 4 měsíce po odkvětu, kyjovité s malým zbytkem květu, 10 – 20 mm dlouhé a 4 – 5 mm široké, karmínově červené
Semena : hnědá, kapkovitá až ledvinovitá, 1 x 0,8 mm
Testa : hrubě hrbolovitá
Hilum : malé, subbazální
Druh je cizosprašný.

Podmínky na lokalitě : lokalita leží v pahorkatině nad Dr. Arroyo v Nuevo Leon ve výšce cca 1950 m. Jsou to suché skalnaté pahorky. Velmi tvrdá jílovitá půda je v hloubce proseta vápencovým štěrkem. Ve velmi suchomilném vápencovém společenstvu zde roste s M. arroyensis Agave lechuguilla, Dyssylirion longissimum, Fouquieria splendens, Larraea tridentata, Yucca filifera a následující kaktusy : Ariocarpus retusus, Coryphantha sp., Neilloydia conoidea, Echinocactus platyacanthus, Opuntia spp., Thelocactus conothelos, T. bueckii a Mammillaria candida.
M. arroyensis se vyskytuje na nejextrémnějších suchých polohách ve vyšší části plochých vrcholů , které jsou volně vystaveny slunci a větru. Staré, velmi vysoké yuky a obrovské dasyliriony rostou ve velkých odstupech a neposkytují tak skoro žádný stín. M. arroyensis se dá těžko najít. Temena jsou většinou pod úrovní okolního terénu v dírách a jsou často zakryta prachem a rostlinnými zbytky. Hluboko sahající kontraktilní kořeny je každoročně stahují hlouběji do nadevšechno tvrdé půdy. K tomu jde často o velmi staré mnohohlavé kusy. Po hodině úmorné práce byl vydolován jeden exemplář. Dosahoval do 25cm hloubky, byl tvrdý jako kámen a velmi těžký. Přesto se importní rostliny ve sbírce i nad zemí daří velmi dobře.

Klima na lokalitě : 7.11.1975 v 15 hodin bylo na lokalitě vedle jedné rostliny mělce v půdě 45°C. Bylo jasno a klidno. 8.11.1975 bylo v 17 hodin na jednom asi 2000 m vysokém pahorku 29°C. Bylo jasno a vál slabý vítr. Roční teplotní průměr 19°C, měsíční XII. – I. – 15°C, V. – VIII. – 23°C. Roční srážkový úhrn asi 550 mm. Srážkové období asi V. – IX. Mikroklima na severních pahorcích, kde tento druh sídlí, se bude asi výrazně lišit.

Citace : W.Reppenhagen : Die Gattung Mammillaria, díl 2., str. 582, 583

Polní čísla :

Mammillaria arroyensis Rogozinski, Helmut Rog 317 MEXICO NUEVO LEON Dr Arroyo
Mammillaria arroyensis Zachar, Milan MZ 0652 MEXICO SAN LUIS POTOSI San Jos? de Viuda
Mammillaria arroyensis Stanik, Roman RS 147 MEXICO SAN LUIS POTOSI Presa de Guadelupe
Mammillaria arroyensis Lacoste, Michel ML 427 MEXICO NUEVO LEON El Cardonal, NL-61 Km 73 1590m
Mammillaria arroyensis Lacoste, Michel ML 519 MEXICO NUEVO LEON San Rafael - San Pablo, La Boca del Refugio 2160m
Mammillaria arroyensis Lacoste, Michel ML 522 MEXICO NUEVO LEON Francisco Villa, San Roberto - San Rafael 2010m
Mammillaria arroyensis Chvastek, Jarom?r Stan?k, Roman & Dr?b, Igo CSD 121 MEXICO NUEVO LEON 26 km E of Matehuala , Dr. Arroyo
Mammillaria arroyensis Werner Reppenhagen Rep 1054 MEXICO NUEVO LEON Doctor Arroyo 1900

Komentář : rostlina bývá dnes běžně uváděna jako synonymum M. formosa nebo M. ritteriana. K tomuto hodnocení bych vzhledem k ekologické specializaci rostlin a jejich relativní izolaci od ostatních příslušníků řady Leucocephalae byl velice skeptický. Velmi specifický životní způsob této rostliny by ji dle mého klidně do druhové samostatnosti pasovati mohl. O odlišnostech habitu ani nemluvě. Například ani jedna z výše jmenovaných rostlin dobrovolně neobráží, natož aby se dichotomicky dělila. Rozměrově pak jsou to naprosto neporovnatelné rostliny. M. arroyensis působí vzhledově skoro jako spíše zástupce řady elegans, velmi husté otrnění, relativně k velikosti stonku velmi velká hustota. Ale mléčná šťáva je jednoznačně řadí do skupiny Leucocephalae.
Kultura není vůbec náročná, leč záleží na tom, co chcete vypěstovat. Není problém vypěstovat pěkně hustě vytrněné kulaté kaktusy, které si opravdu o řazení někam k těm ritterianám či formosám říkají. Nebo ji zkuste dát na plné slunce a vítr a zároveň velmi opatrně a v dlouhých odstupech aplikovat zálivku, samozřejmě při použití hrubého , velmi rychle vysýchajícího substrátu. Pak se dočkáte velmi plochých rostlin, které budou, stejně jako jim růstově podobné, přirůstat jen co do průměru a směrem dolů. V této kultuře také velmi brzy ukáží svůj, pro mě charakteristický znak - jejich epidermis, která nepatrně prosvítá skrz trny, má skoro černošedozelenou barvu, takže napité rostliny působí velmi tmavým dojmem. Výsev bez problémů, zimování snáší relativně chladné, ale určitě to nebude nějaká mrazuvzdorná potvora. Jako zastánce velmi dlouhého období ,,na světle“ bych se přimlouval za zimování pod sklem v mírně temperovaném skleníku a na sezonu – ven a těsně pod kryt.

M. armatissima CRAIG ...syn pro. M. gigantea HILDMANN ex SCHUMANN

No, synonymie je krásná věc, leč v tomto případě si o tom myslím své. Patrně díky velmi nedostatečnému popisu a neuvedené typové lokalitě nebylo tuto rostlinu možno znovu identifikovat. Jenže pan Craig ve své monografii s popisem přináší fotografii čehosi, co je na hony vzdáleno představě o tom, co ještě by mohla být M. gigantea...takže nevím, já bych ji chtěl a nezahazoval ji.

Mammillaria armillata BRANDEGEE

Sekce Hydrochylus, Řada Ancistracanthae, skupina Dioica


Typová lokalita : Baja Kalifornia, San Jose del Cabo

Roste na jihu Baja Kalifornia od La Paz přes Buena Vista a San Jose del Cabo po Cabo San Lucas v méně než 100 m výškách.


Kořeny : svazčité
Stonek : válcovitý, jednotlivý, nebo mírně po stranách obrážející, květuschopné kusy 60 – 400 mm dlouhé a 25 – 50 mm široké,směrem k temeni se zužují
Temeno : zakulacené, střed není vpadlý, překryté trny
Mammilly : středně husté, měkkomasé, kónické, často nápadně směřují směrem nahoru, tupé, 10 – 13 mm dlouhé a 5 – 7 mm široké, nemléčí, tmavě zelené až modrozelené
Axily : většinou s trochou krátkých štětin
Areoly : šikmo dolů skloněné, hluboce zapuštěné, okrouhlé, 2mm v průměru, zpočátku s krátkou šedou vatou
Okrajové trny : 9 – 12, 5 – 10 mm dlouhé, jemně jehlovité až jehlovité, horní nejtenčí a nejkratší, nepravidelně paprsčité, někdy téměř zakrývající tělo, bělavé až černé
Střední trny : 1 – 4, často jeden, 6 – 15 mm dlouhé, jehlovité, spodní háčkovitý a nejdelší, hnědý až černý
Květy : ve IV.-V. několik cm pod temenem ve věnečcích, málo se jich otevírá zároveň, soudkovitě nálevkovité, 20 – 25 mm dlouhé a 18 – 22 mm široké, smetanově bílé
Semeník : okrouhlý až delší, 3 – 4 mm široký, žlutavě zelený
Trubka : krátká, silná, zelená
Vnější plátky : šupinovité až klínovité, více nebo méně obrvené, zelenavé až hnědoolivové se světlejším okrajem
Vnitřní plátky : kopinaté, asi 12 mm dlouhé a 3 mm široké, celokrajné s trnovitou špičkou, na spodní straně většinou zaoblené žebro, smetanově bílé až žluté, s hnědavým středním proužkem
Čnělka : dosti tlustá, 10 – 12 mm dlouhá, nepatrně přečnívá tyčinky, hnědavě růžová
Blizna : 6 – 8klanná, laloky 2 – 4 mm dlouhé, světle zelené až tmavě červené, se žlutými špičkami
Nitky : nepočetné, nasazené bezprostředně nad nektarovou komůrkou, tenké, rovné, světle růžové
Pylové váčky : žloutkové
Plody : zrají asi 6 měsíců po odkvětu, kyjovité s malým zbytkem květu, 15 – 30 mm dlouhé, 5 – 10 mm široké, cihlové až šarlatové
Semena : černá, balonovitá, asi 1 x 0,8 mm
Testa : řídce hrbolovitá
Hilum : velké bazální.
Druh je cizosprašný.

Podmínky na lokalitě : Lokalita u San José del Cabo jsou silně spásané žulové pahorky se spoustou kaktusů, většinou v silně bídném stavu. M. armillata na tomto stanovišti vykazuje velmi výrazné a pro ni typické roční barevné přírůstkyna vytrnění, které se v kultuře sotva mohou udržet. Půda není příliš hluboká, je to humózní žulový písek s pH 4,5. Druh se na této lokalitě vyskytuje v ekologickém optimu. Jsou tu keřovitě rozvětvené kusy, které dosahují výšky až 45 cm. Vykazují nápadnou variabilitu v délce a barvě vytrnění. Osídluje volnější místa, na kterých má tak 5 – 6 hodin přímého slunce. Rostoucí v malých skupinkách byla na této lokalitě opakovaně nalézána v dobré kondici a nijak redukovaných stavech. Tato stanoviště nejsou ani tak dána expozicí, ale daleko spíše místním mikroklimatem a obsahem půdy. Na některých pahorcích jsou docela početné a na jiných nejsou vůbec.

Klima na lokalitě : 15.10.1971 bylo zde 38°C. Bylo jasno a bezvětří. Vše bylo v růstovém klidu. 15.10.1971 bylo podešti a oblačno. 2.8.1973 bylo v 19 hodin při západu slunce 29°C se slabým vánkem. Jen vesnice San José a úzká příbřežní rovina jsou oazou, která místně silně ohraničuje výskyt letních dešťů. Pahorky nad vsí jsou většinou suché.
Roční teplotní průměr 23°C, měsíční průměr I. – 19,5°C, VIII. -28°C. Srážkový roční úhrn cca 250 mm. Suché horké klima s velkými výkyvy teplot a podzimními dešti.

Citace : W. Reppenhagen : Die Gattung Mammillaria, díl 1., str. 146 - 147

Polní čísla :

Mammillaria armillata Hunt, David Richard H 8743 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH SW of Todos Santos, San Pedrito 0m
Mammillaria armillata Lacoste, Michel ML 703A MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH San Pedro, MEX-9 [km57 of..], Todos Santos [5km S of..] 0- 200m
Mammillaria armillata Lacoste, Michel ML 700 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH San Pedro, MEX-9 [km57 of..], Todos Santos [5km S of..] 30m
Mammillaria armillata Lacoste, Michel ML 696 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH MEX- 1 [km23.5 of..], Cabo San Lucas - San Jos? del Cabo 100- 200m
Mammillaria armillata Klein, Heinz-Josef K 245 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH
Mammillaria armillata Orbani, Giovanni ORB 6.28 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Cabo
Mammillaria armillata Mohlenbrock, Mark W. Mohlenbrock 1980 et al MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH 11.3 km S of Los Bariles, then 3.2 km e on dirt rd, HW 1
Mammillaria armillata Minnich, Wendel "Woody" WM 341 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Is. Cerralvo
Mammillaria armillata Minnich, Wendel "Woody" WM 331 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Rancho La Margarita
Mammillaria armillata Minnich, Wendel "Woody" WM 281 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Las Cruces
Mammillaria armillata Lacoste, Michel ML 703B MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH San Pedro, MEX-9 [km57 of..], Todos Santos [5km S of..] 0- 200m
Mammillaria armillata Lacoste, Michel ML 713 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Santa Carmela [Microondas de..], MEX-1 [km6.5 of..], Cabo San Lucas - SanJos? del Cabo 300m
Mammillaria armillata Brandegee, Townshend Stith Brand. s.n. MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH San Jos? del Cabo
Mammillaria armillata Brack, Steven SB 1629 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH N of Cabo San Lucas
Mammillaria armillata Brack, Steven SB 1264 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH S of Todos Santos
Mammillaria armillata Brack, Steven SB 1256 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH San Jose del Cabo
Mammillaria armillata Benadom, Earl Bernard (Duke) DK 409 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Santa Anita - San Jose Viejo Km 85
Mammillaria armillata Benadom, Earl Bernard (Duke) DK 391 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Todos Santos -> Oaz Vivero
Mammillaria armillata Lacoste, Michel ML 716C MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Cabo San Lucas 100- 200m
Mammillaria armillata Lacoste, Michel ML 716B MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Cabo San Lucas 50- 100m
Mammillaria armillata Lacoste, Michel ML 716A MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Cabo San Lucas [Pedregal..] 100- 200m
Mammillaria armillata Minnich, Wendel "Woody" WM 250 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH 10 km N of La Paz
Mammillaria armillata Minnich, Wendel "Woody" WM 232 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH La Ventana
Mammillaria armillata Benadom, Earl Bernard (Duke) DK 420 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Bahia de la Ventana
Mammillaria armillata Wiggins, Ira Loren Wiggins 5677 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH near San Jos? del Cabo
Mammillaria armillata Zachar, Milan MZ 1159 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH San Jos? de los Cabos
Mammillaria armillata Zachar, Milan MZ 1162 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Cabo San Lucas
Mammillaria armillata Zachar, Milan MZ 1165 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Rancho La Joya
Mammillaria armillata Zanovello, Carlo Z 155 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Cabo San Lucas, Buenavista
Mammillaria armillata Zanovello, Carlo Z 157 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH San Jos? del Cabo
Mammillaria armillata Zanovello, Carlo Z 158 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH San Jos? del Cabo
Mammillaria armillata Rowley, Gordon Douglas GR 532 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH San Pedrito
Mammillaria armillata Stanik, Roman RS 963 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Cabo San Jos
Mammillaria armillata Stanik, Roman RS 968 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Todos Santos
Mammillaria armillata Lau, Alfred B. L 055 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH San Jos? del Cabo 10- 200m
Mammillaria armillata Mesa Garden Catalogue MG 556.2 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Is. Cerralbo
Mammillaria armillata Werner Reppenhagen Rep 590a MEXICO BAJA CALIFORNIA San Jose del Cabo 100 m
Mammillaria armillata Werner Reppenhagen Rep 585 MEXICO BAJA CALIFORNIA Buena Vista 100 m
Mammillaria armillata Werner Reppenhagen Rep 293 MEXICO BAJA CALIFORNIA Cabo San Lucas 130 m
Mammillaria armillata Werner Reppenhagen Rep 723l MEXICO BAJA CALIFORNIA Buena Vista 100 m
Mammillaria armillata Werner Reppenhagen Rep 723p MEXICO BAJA CALIFORNIA San Jose del Cabo 80 m
Mammillaria armillata Werner Reppenhagen Rep 725c MEXICO BAJA CALIFORNIA Cabo San Lucas 100 m
Mammillaria armillata Werner Reppenhagen Rep 2196 MEXICO BAJA CALIFORNIA San Jose del Cabo 100 m
Mammillaria armillata Werner Reppenhagen Rep 2203 MEXICO BAJA CALIFORNIA Todos Santos 100 m
Mammillaria armillata Werner Reppenhagen Rep 292 MEXICO BAJA CALIFORNIA San Jose del Cabo 110 m

Komentář : tato rostlina je v našich sbírkách poměrně slušně zastoupena. Z neznámého důvodu jest jednou z nejčastěji sbíraných ( viz seznam) a zároveň pěstovaných dolnokalifornských háčkovek. Ona totiž to opravdu není žádná dvakrát krasavice mezi svými a tak nejkrásnější její ozdobou je skutečně to páskování , které tvoří přírůstky trnů. Její vlastností totiž jest, že v závislosti na podmínkách té které sezony tvoří trny tu více, tu méně vybarvené, a právě tyhle barevné rovnoběžky ji dobře odlišují. Velmi blízce tvarem stonku, barvou květu a jejich způsobem růstu je jí příbuzná M. cerralboa, což je ovšem jiný šálek kávy a těch za život moc neuvidíte. Co do kultury si můžete vybrat z mnoha postupů, ona snese skoro všechno , leč hned na to reaguje formou růstu, takže snad zkoušet a vybrat pro vaši kulturu a zvolené stanoviště to , kde bude nejspokojenější. S výsevy žádná potíž, semenáčky nijak nevybočují citlivostí z ostatních mamilárií, zimování v každém případě suché a nic moc mrazu – na to je opravdu háklivá. V létě se mně osvědčilo peklo těsně pod folií s velmi střídmou zálivkou – na jaře po rozkvětu a koncem srpna pořádně jednou a šlůs…a ony opravdu začaly prouhatět…

Vyobrazení velice slušné jest v Atlase kaktusů.

Já ji vedu podle Hunta jako Mam.petrophila v.arida, zde v květníku 7*7, výsev 1993, foto z 10/2011 :

M. applanata Engelmann - syn. pro M. heyderii MUEHLENPFORDT

Mammillaria arida ROSE

Sekce Mammillaria, řada Macrothelae, skupina Petrophila


Typová lokalita : Baja Kalifornia, pahorky u Pichilinque

Druh se vyskytuje na skalnatých pahorcích naproti Pichilinque až severně od La Paz a u San Bartolo.


Kořeny : svazčité až řepovité
Stonek : zploštěle kulovitý až kulovitý, jednotlivý nebo obrážející, květuschopné kusy 25 – 90 mm vysoké a 40 – 90 mm široké
Temeno : zakulacené, střed proláklý, více či méně vyplněný vatou a trny
Mammilly : velmi řídké, pravidelné, konické, 8 – 10 mm dlouhé a 6 – 8 mm široké, mléčí, šedozelené až tmavě zelené
Axily : s bílou vatou
Areoly : nepatrně zapuštěné, skoro okrouhlé, 2 mm v průměru, zpočátku s bělavou vatou
Okrajové trny : 12 – 16, 4 – 12 mm dlouhé, jemně jehlovité, rovné nebo trochu zahnuté, hladké, nepravidelně paprsčité, částečně zakrývající stonek, bělavé s tmavou špičkou
Střední trny : 1 - 7, 10 - 25 mm dlouhé, poněkud silnější, než okrajové, horní nejdelší a zahnutý směrem k temeni, se ztlustlou bází, hnědé až černé
Květy : vykvétají ve IV. – V., ve věnci poblíž temene, více se jich otevírá zároveň, nálevkovité, 15 – 25 mm dlouhé a široké, hnědavě žluté
Semeník : okrouhlý, zřetelně odsazený, asi 4 mm široký, bílý až zelenavý
Trubka : krátká, tlustá, zelená až olivová
Vnější plátky : početné, kopinaté, zoubkaté až obrvené, hnědé až karmínové s bílým okrajem
Vnitřní plátky : kopinaté, 7 – 12 mm dlouhé a 2 mm široké, celokrajné, s trnovitou špičkou, světle žluté s více méně zřetelným hnědočerveným středním proužkem
Čnělka : 10 – 12 mm dlouhá, vyčnívá nad tyčinky, světle žlutá
Blizna : 4 – 6klanná, laloky 2 mm dlouhé, tlusté, žlutavě zelené
Nitky : početné, nasazené cca 5 mm nad nektarovou komůrkou, mírně nahlučené, bílé
Pylové váčky : světle žluté
Plody : zrají 56 – 7 měsíců po odkvětu, kyjovité s malým zbytkem květu, 20 – 40 mm dlouhé a 5 – 8 mm široké, svítivě červené
Semena : hnědá, kapkovitá až ledvinovitá, nebo až kulatá, 0,9 x 0,8 mm velká,
Testa : hrbolovitá
Hilum : úzké, dlouhé, hnědavě bílé, subbazální

Podmínky na lokalitě : na lokalitě u La Paz dávvá přednost severním svahům, kde jen k večeru a na krátký čas je vystavena přímému slunci. Roste tam na hlinitých stanovištích bazaltovém štěrku, vždy jednotlivě a daleko od sebe. Stanoviště ležíí často hluboko mezi poblíž sebe ležícími bazaltovými skalami, nebo se rostliny nacpou doskalních spár deformované v úzké pásky. Substrátem je humus s pH 5. Rostou ve výšce cca 120 m. Bezprostřední doprovodná flora chybí. Tyto holé vrchy hostí jen velmi sporou vegetaci. Osaměle je občas vidět kopálový keř – Bursera hindsiana. Ta, jestliže má poraněný výhon, roní žlutavou pryskyřici, která tvoří rychle usychající, fantasticky formované hroudy, které se na slunci lesknou a svítí. Řídké jsou tu trávy a byliny. Ve vzdálenějším okolí jsem viděl následující kaktusy : Cochemiea poselgerii se zrajícími plody, Echinocereus barthelowanus, Lophocereus schottii, Machaerocereus gummosus, Mammillaria arida, M. fraileana, M. schumannii, Opuntia tejao, Pachycereus pringlei, Peniocereus johnstonii a Stenocereus thurberii.

Klima na lokalitě : 21.7.1973 ve 13 hodin bylo vedle jedné rostliny M. fraileana 5 cm hluboko v půdě 49°C, na jiném stanovišti u M. arida v 18 hodin 54°C. Bylo jasno a bezvětří. Roční teplotní průměr 24,5°C, Studené měsíce XII. A I. Mají měsíční průměr asi 19°C. VII. –VIII. 30°C. Počet deštivých dní v roce 1935 10, 1939 39, 1940 11. Jedna část srážek spadne koncem léta ve formě ,,temporales“ - podél západního pobřeží střední Ameriky se vyskytujících 2 – 4 dny trvajících dešťů.

Citace : W. Reppenhagen , Die Gattung Mammillaria , díl 2., str. 740, 741
Polní čísla :

Mammillaria arida Rose, Joseph Nelson Rose 16530 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH near Pichilinque Is., near La Paz
Mammillaria arida Lau, Alfred B. L 1211 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Pichilingue 50- 100m
Mammillaria arida Minnich, Wendel "Woody" ISI 1110 [WM Fischer & Huckaby] MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH 5 km from La Paz, E of Pichilinque Point
Mammillaria arida Minnich, Wendel "Woody" WM 220 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Pichilinque
Mammillaria arida Lacoste, Michel ML 721 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Tecolote, Pichilingue 30- 150m
Mammillaria arida Benadom, Earl Bernard (Duke) DK 382 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH La Paz - Pichilingue
Mammillaria arida Werner Reppenhagen Rep 582 MEXICO BAJA CALIFORNIA La Paz 120 m
Mammillaria arida Werner Reppenhagen Rep 723d MEXICO BAJA CALIFORNIA La Paz 120 m


Komentář : první z tzv. dolnokalifornských zelených mamilárií. Celá skupina obsahuje několik velmi si podobných, leč v kultuře slušně odlišitelných taxonů s velmi podobnými pěstitelskými nároky a nezaměnitelnou krásou. Jsou v kultuře poměrně tolerantní k podstatně vydatnější zálivce, než by odpovídalo jejich možnostem v domovině. S výsevy nejsou potíže a v jakékoli formě volné kultury , kde jsou vystaveny plnému slunečnímu záření a nerušenému proudění vzduchu dosahují ideálních forem. Zálivku lépe praktikovat ve dvou trochu vydatnějších vlnách - po jarním začátku vegetace a pak před nástupem podzimu - tak srpen a začátek září. Semena klíčí v pohodě a semenáčky velmi rychle dorůstají do květuschopných rozměrů. Přesto ve sbírkách nejsou moc zastoupeny, hlavně díky nomenklatorickému slumu kolem nich a z toho vyplývajícímu zmatku v nabídkách. Přesto si troufnu tvrdit, že jde o skupinu rostlin, které jsou při troše pozorování a porovnávání dobře odlišitelné a svou nenáročností a trochu zvláštními květy - vždy s odstíny žluté až zelenožluté barvy - okrasou každé sbírky a ku radosti každého pěstitele.

Mammillaria apozolensis var. saltensis REPPENHAGEN

Typová lokalita : Zacatecas, Monte Escobedo / El Salto

Od typové variety se liší v následujících znacích :

Stonek : kulatý, jednotlivý, až 120 mm vysoký a široký
Temeno : zploštělé, částečně vyplněné vatou, do tvaru štětky překryté žlutými trny
Střední trny : 2 – 4
Květy : svítivě karmínové

Podmínky na lokalitě : typová lokalita leží ve výšce okolo 1600 metrů ve velké barmance u El Salto. Tam, kde se horní rovina v podobě kamenité louky svažuje k jihovýchodu, k okraji rokle, vynořují se jednotlivé nízké dřeviny a následující sukulenty : Agave filifera, Dassylirion acrotrichum, Echinocereus weinbergii, Stenocactus sp., Ferocactus Bystric, Mammillaria apozolensis var. saltensis, Myrtillocactus geometrizans, Opuntia cantabrigensis, O. pachona a Seneci praecox.
Na severu této rokle jsem kromě jiného viděl zakrslou formu M. gilensis, na kterou už upozornil Lau, a také M. jaliscana. M. apozolensis var. saltensis má v této lokalitě své největší rozšíření jak na strmých svazích, tak i na skalách až po dno údolí, ale nikdy se nevyskytuje v uzavřených populacích. Ve skalních spárách nachází čistý humus, ale na svazích silně minerální půdu, přičemž vzhledově se rostliny nedají odlišit. Hojně roste vedle skal nebo skalních zlomů, které vyčnívají ze země. Skála je tu křemičitá. Kde rostou rostliny v hlubokých skalních kapsách a nejsou vystaveny tolik větru, jsou někdy napadeny plísněmi, které ničí epidermis. Nejkrásnější a zdravé rostliny rostou na větru vystavených stanovištích, kde dostávají asi 3 – 4 hodin přímého slunce. Tato varieta byla objevena Lauem asi v polovině sedmdesátých let.

Klima na lokalitě : 17.3.1979 v 9 hodin bylo vedle jedné rostliny 25°C, relativní vzdušná vlhkost okolo 30%. Bylo dusno a v rokli bezvětří. K poledni začal trochu foukat vítr. 25.1.1981 ve 14 hodin bylo na severní straně ve zhruba stejné výšce v hlubokém stínu 11°C s relativní vzdušnou vlhkostí asi 54%. Tehdy bylo jasno se slabým větrem. Oblast leží v dosahu 18°izotermy a srážkové linie 700 mm.

Citace : W. Reppenhagen : Die Gattung Mammillaria, díl 2, str 656,657

No vida, jak se dělá, když na tom maká víc lidí - Josska doplní odkazy, Karel k tomu mázne svoje a ostatní mně můžou nadávat, že nemám svý fotky. Co fotky , bratři, já už nemám ani ty kytky dávno, takže jakýpak copak ... ale budu opravdu začínat od A do Z a to bude teprve mazec...už se těším , až si vyseju nějaký feráčky a dočkám se květů... Mimochodem, Pepo, díky za druhé CD - tím jsem literaturou zcela zasypán....

Maus napsal: Nečekáš ty u compu, kdy zas něco vyvalím? Neboj, je neděle, den páně, ještě se s něčím vykulím....

Tak zlé to se mnou ještě není, Mausi. Občas zajdu do kuchyně něco smlsnout, včera jsem byl dokonce na zahradě nasypat ptáčkům, potvorám.

Moje dnešní "sklepní" foto Mam. apozolensis var. saltensis Rep 1753. Zatím nekvetla (proto nemám foto v archivu) i když je jí dobrých 10 let.

M. apozolensis - www.mammillarias.net/gallery/PQR/0867_309a
M. apozolensis v. saltensis - www.mammillarias.net/gallery/PQR/M_apozolensis_v_saltensis_ML_591_Photo_Michel_Lacoste_m_lacoste_bluewin_ch_001

Mammillaria apozolensis REPPENHAGEN
Sekce Mammillaria, řada Macrothelae, skupina Pettersonii


Typová lokalita : Zacatecas, Apozol


Kořeny : svazčité,
Stonek : kulatý, později protáhlý, postranně obrážející a tvořící velké trsy, kvetoucí kusy 70 – 120 mm vysoké a 70 – 80 mm široké
Temeno : zakulacené, zahalené zcela vločkovitou bílou vatou, překryté trny,
Mammilly : řídké, široce kónické, 8 – 10 mm dlouhé a 10 – 15 mm široké, šedozelené
Axily : s bílou vatou
Areoly : okrouhlé, 2 mm v průměru, s vločkovitou bílou vatou
Okrajové trny : 6 – 10, 3 – 12 mm dlouhé, jemně jehlovité, horní nejkratší, rovné, hladké, paprsčité, odstávající, bílé až sklovitě hnědé
Střední trny : 1 – 2, většinou 2, 20 – 35 mm dlouhé, spodní nejdelší, rovné nebo mírně zahnuté, hladké, světle hnědé až oranžově červené
Květy : vykvétají většinou ve IV., poblíž temene, mnohé se otevírají zároveň, soudkovitě zvonkovité, 10 – 20 mm dlouhé a široké, hnědavé
Semeník : okrouhlý, 4 mm široký, zřetelně odsazený, bílý
Trubka : krátká, široce soudkovitá, hnědočervená, dole světle zelená
Vnější plátky : klínovité s tupou špičkou, zoubkaté, hnědočervené se světlejším okrajem
Vnitřní plátky : čárkovitě kopinaté až lžičkovité, 7 – 8 mm dlouhé a 2 mm široké, celokrajné, bílé s nezřetelným hnědočerveným středním proužkem
Čnělka : 9 – 11 mm dlouhá, sotva vyčnívá nad tyčinky, bílá
Blizna : 4 – 6klanná, laloky 2 mm dlouhé, bílé nebo žluté
Nitky : nasazené zhruba 5 – 6 mm nade dnem květu, nahlučené, bílé, nahoře růžové
Pylové váčky : žluté
Plody : zrají 7 – 8 měsíců po odkvětu, kyjovité s velkým zbytkem květu, 10 – 20 mm dlouhé a 3 – 5 mm široké, červené
Semena : hnědá, kapkovitá až podlouhlá, 0,9 x 0,7 mm velká
Testa : hrbolatá
Hilum : tmavě lemované, středně velké, úzké, hnědé, subbazální,
Druh kvete málo a je cizosprašný.

Podmínky na lokalitě : lokalita leží ve výšce asi 1300m poblíž Apozol u Rio Juchipila na vysokých červenohnědých skalních pilířích ze spečeného vulkanického popela. Ve skalách a strmých haldách suti sídlí bohaté xerofytní společenstvo tvořené především drobnolistými keříky a sukulenty. V křehkých málo olistěných Dodonaea viscosa visí všude úzká hnízda horských vos, která jsou velmi nenápadná. Zpozorujete je a vzpomenete si na ně až později, neboť jejich žihadla jsou velmi bolestivá. V tom případě to znamená reagovat velmi rychle a vzít nohy na ramena. Uděláte – li v těchto lámavých skalách špatný nebo neopatrný pohyb, může to znamenat těžký úraz. Ale mně se zadařilo s těmi vosami. V rostlinném společenstvu převládají následující sukulenty : Agave lechuguilla, Mammillaria apozolensis, Myrtilocactus geometrizans, Opuntia cantabrigensis, O. streptacantha a Stenocereus queretaroensis.
M. apozolensis roste na volných místech pod skalními stěnami. Doprovodná vegetace je suchá, zvadlá. Nejdelší trny vytvářejí na místech, kde najdou nejvýživnější substrát, - hnědavý jíl se zřetelným podílem humusu. Tam narůstají do velkých červenavě vytrněných polštářů. Na uvedených jižních polohách mají cca 4 – 6 hodin přímého slunce. Dále proti proudu roste hojně na kamenech a kmenech starých mezquitových stromů.

Klima na lokalitě : 29.9.1975 v 10 hodin bylo vedle jedné rostliny 32°C. Bylo jasno. Zespoda od řeky táhl slabý průvan. Roční teplotní průměr 22°C, měsíční I. – 18°C, VI. – 26,5°C. Srážkový úhrn asi 650 mm. Srážkové období VI. – IX. Horké polovlhké klima s nepříliš výraznými teplotními rozdíly a krátkými vydatnými letními dešti. Tak blízko u řeky by měla být relativní vzdušná vlhkost poměrně dost vysoká .

Citace : W. Reppenhagen : Die Gattung Mammillaria , díl 2., str.654 - 657

Polní čísla :

Mammillaria apozolensis Rogozinski, Helmut Rog 300 MEXICO ZACATECAS Sn Miguel Apozol
Mammillaria apozolensis Kr?ger, Wolfgang WK 132 MEXICO JALISCO Huejuquilla - Valpara?so
Mammillaria apozolensis Lacoste, Michel ML 309 MEXICO HIDALGO N of Villa Hidalgo, Arroyo Seco 2000m
Mammillaria apozolensis Kr?ger, Wolfgang WK 135 MEXICO DURANGO Jes?s Mar?a - San Juan Capistrano
Mammillaria apozolensis Werner Reppenhagen Rep 971 MEXICO ZACATECAS Jutchipila 1600 m
Mammillaria apozolensis Werner Reppenhagen Rep 978 MEXICO ZACATECAS Apozol 1300 m
Mammillaria apozolensis saltensis Rogozinski, Helmut Rog 501 MEXICO ZACATECAS El Salto
Mammillaria apozolensis var. saltensis Werner Reppenhagen Rep 1753 MEXICO ZACATECAS El Salto 1950 m
Mammillaria apozolensis var. saltensis Werner Reppenhagen Rep 1510 MEXICO ZACATECAS El Salto/Monte Escobedo 1800 m
Mammillaria apozolensis var. saltensis Lau, Alfred B. L 1045 MEXICO ZACATECAS El Salto, Monte Escobeda 1300-2200m
Mammillaria apozolensis var. saltensis Lacoste, Michel ML 591 MEXICO ZACATECAS El Salto, Monte Escobedo, MEX-45 Km 155 1900m

Komentář : v zásadě se ve sbírkách vyskytují dva typy rostlin – jednak jsou to rostliny přibližně odpovídající popisu s různými polními čísly ( dejme tomu) původů však většinou prapodivných. Další skupinou jsou rostliny z okruhu M. heyderii, které připomínají spíše rostliny podobné M. wagneriana, zeyeriana a papasquiarensis. Kde k této záměně došlo, není mně známo. Příznačné jest, že vidíte v jedné sbírce rostlinu z první skupiny a vedle ní evidentně kytky ze skupiny druhé, se stejným polním číslem leč jiným původem.
Pěstitelsky nenáročná, plné slunce, spousta vzduchu, relativně vydatná zálivka a nezkoušet mrazuodolnost – asi by to nevyšlo. Výsevy bez problémů, semenáče rychle přirůstají a v trochu teplejší kultuře relativně záhy začnou dospívat. S neochotou ke kvetení to asi nebude tak děsné, kvetou poměrně spolehlivě od velikosti nějakých 50 – 60 mm.

Nečekáš ty u compu, kdy zas něco vyvalím? Neboj, je neděle, den páně, ještě se s něčím vykulím....

Mam. wiesingeri ssp. apamensis var. pratensis REP 1099 je např. zde :

i36.servimg.com/u/f36/14/66/89/56/wiesin12.jpg

A pro srovnání typová wiesingeri, jak ji mám já :

Mammillaria amoena HOPFFER ex SALM-DYCK - synonymum pro Mammillaria discolor HAWORTH ex REPPENHAGEN

Mammillaria apamensis REPP
Sekce Subhydrochylus , řada Heterochlorae, skupina Discolor

Typová lokalita : Hidalgo, San Lorenzo Apam


Kořeny : svazčité
Stonek : plochý měnící se postupně v masivní řepu, jednotlivý, květuschopné kusy 30 – 90 mm vysoké a 50 – 120 mm široké, s mléčnou šťávou
Temeno : zpočátku zploštělé, proláklé, střed vyplněn vatou a trny,
Mammilly : středně husté, zpočátku měkkomasé, úzce kónické, kýlnaté, 9 – 11 mm dlouhé a 5 – 6 mm široké, s tupými špičkami, nemléčí, tmavě zelené
Axily : holé
Areoly : skloněné dolů, nepatrně zapuštěné, téměř okrouhlé a 2 mm v průměru, s krátkou žlutavou vatou, která po čase opadá
Okrajové trny : 13 – 16, 3 – 5 mm dlouhé, štětinovité, rovné nebo zahnuté k tělu, hladké, se ztloustlou hnědavou bází, paprsčité, někdy lehce odstávající, sklovitě žluté
Střední trny : 1 – 2,většinou 2, 7 – 10 mm dlouhé, jehlovité, horní zahnutý směrem k temeni, spodní rovný, oba hladké, s tmavě hnědou, hlízovitě ztloustlou bází, odstávající, hnědé nebo tmavě hnědé, naspod světlejší
Květy : vykvétají v IV. – V., ve věnečcích kolem temene, mnohé se otevírají zároveň, nálevkovité, 14 – 16 mm mm dlouhé a široké, karmínově růžové
Semeník : okrouhlý, 3 mm široký, zřetelně odsazený, zelenavě bílý
Trubka : protáhlá, dole zelenavě bílá, nahoře hnědavě růžová
Vnější plátky : nepočetné, šupinovité až klínovité, celokrajné s tupou špičkou, hnědavě růžové s bělavým okrajem
Vnitřní plátky : nepočetné, přece však ve dvou sériích, kopinaté, 6 – 7 mm dlouhé a 1,5 mm široké, celokrajné s krátkou špičkou, karmínově růžové s bílým okrajem
Čnělka : 8 mm dlouhá, silná, málo přečnívající tyčinky, bílá, nahoře růžová
Blizna : 4 – 5klanná, laloky 1 mm dlouhé, světle žluté
Nitky : početné, krátké, nasazené asi 5 mm nad nektarovou komůrkou vyrůstají ze stěny trubky, skoro rovné, jasně karmínové
Pylové váčky : světle žluté
Plody : zrají cca 2 měsíce po odkvětu, úzce kuželkovité, s velkým zbytkem květu, 20 – 25 mm dlouhé a 3 – 5 mm široké, jasně červené
Semena : světle hnědá, úzce kapkovitá až ledvinovitá, 1 x 0,7 mm velká
Hilum : malé, tmavě lemované, světle šedé, subbazální.
Druh je samosprašný.

Podmínky na lokalitě : lokalita leží ve výšce asi 2600 m na hlinitých pahorcích u San Lorenzo Apam. Lávový podklad se na povrchu objevuje jen zřídka. Pahorky jsou porostlé borovicovým a jalovcovým lesem a půda je porostlá kobercem trav a mechů. Pod jalovcovými keři roste M. apamensis obrostlá mechy v humusem bohaté půdě. Její nadzemní část je plochá, jen podzemní řepa stále přirůstá, Kontraktilní kořeny zatahují stonek stále hlouběji do půdy, kde se mění v řepu. Ta je velmi masitá, takže bývá často napadena larvami, které se prokoušou do stonku a často rostlinu zcela zničí. Přímé slunce skoro nedostává. Rostou zde pouze dva další druhy kaktusů – Opuntia robusta a Mammillaria uncinnata. Tato mamilárie je místními obyvateli sbírána a používána jako zelenina.
Klima na lokalitě : 31.10 1974 bylo v 11 hodin na jednom holém pahorku 27°c, ve 13 hodin ukázal teploměr pod stromy a keři ve stínu u jedné mamilárie 15°C. Čerstvý chladný vzduch se mírně pohyboval. Roční teplotní průměr 14°C, měsíční průměr I. – 10,5°C, V. – VI. – 16°C. Roční srážkový úhrn cca 630 mm. Období srážek V. – X.. Chladné polovlhké klima s pravidelnými ročními teplotními výchylkami a výrazným letním srážkovým obdobím.

Mammillaria apamensis var. pratensis REPPENHAGEN

Typová lokalita : Hidalgo, San Alejo

Tato varieta se od nominální liší kulovitým tvarem stonku, chybějící řepou a kontraktilními kořeny, hustě nahlučenými a užšími mašlemi a početnějšími okrajovými trny.

Kořeny : svazčité
Stonek : ploše kulovitý až kulovitý, jednotlivý, květuschopné rostliny 40 – 80 mm vysoké a 50 – 90 mm široké
Temeno : zploštělé, proláklé, vyplněné vatou a trny,
Mammilly : husté, třístranně jehlanovité, 12 – 15 mm dlouhé a 5 mm široké, špička tupá, nemléčí, tmavě zelené
Axily : holé
Areoly : nepatrně zapuštěné, kolmo na konci mamil, 2 mm dlouhé a 1,5 mm široké, s krítkou bílou, později žlutavou vatou
Okrajové trny : 14 – 20 , 4 – 6 mm dlouhé, štětinovité, rovné nebo zahnuté k tělu, bílé
Střední trny : 2, 6 – 12 mm dlouhé, jehlovité, horní nejdelší a zahnutý k temeni, spodní kratší, oba hladké s hlízovitě ztloustlou bází, světle hnědé s tmavou špičkou
Květy : vykvétají v V. ve věnci kolem temene, více se jich otevírá zároveň, soudkovitě nálevkovité, 16 – 18 mm dlouhé a 12 – 14 mm široké, karmínově růžové
Semeník : okrouhlý, zřetelně odsazený, zelenavě bílý
Trubka : protáhlá, soudkovitá, hnědočervená
Vnější plátky : nepočetné, klínovité, celokrajné, hnědočervené s bílým okrajem
Vnitřní plátky : kopinaté, 6 – 7 mm dlouhé a 1,5 mm široké, celokrajné, karmínové se širokým bílým okrajem
Čnělka : 9 – 10 mm dlouhá, tyčinky zřetelně přečnívá, bílá, nahoře růžová
Blizna : 3 – 5klanná, laloky 1 mm dlouhé, žlutá nebo hnědá
Nitky : krátké, vyrůstají ze stěny trubky cca 4 mm nad nektarovou komůrkou, rovné, jasně karmínové,
Pylové váčky : světle žluté
Plody : zrají cca 2 – 3 měsíce po odkvětu, úzce kuželkovité, s velkým zbytkem květu, 10 – 25 mm dlouhé, 2 – 3 mm široké, sytě červené, lesklé
Semena : světle hnědá, kapkovitá až ledvinovitá, 1,1 x 0,9 mm velká
Testa : hrbolatá
Hilum : tmavě lemované, úzké, hnědé, subbazální
Varieta je samosprašná.

Podmínky na lokalitě : typové naleziště leží ve výšce cca 2200 m v lučním údolí v prameništi potoka, které je orientováno na východ, tedy na návětrnou stranu hor směrem k Mexickému zálivu. Tenkou vrstvu půdy pokrývá než zakrslá tráva. Společně s travami a bylinami, které jsou po ránu ještě pokryty rosou rostou mamilárie na okraji úzkého vodního toku. Občas roste v černé, stále mokré půdě. Přímé slunce může dostávat tak 1 – 4 hodiny denně. Doprovází ji Coryphantha connivens (!), Opuntia robusta a O. streptacantha. Ale ty rostou výše na svahu na suchých místech. Při následné návštěvě 24.1. bylo období sucha. Porok byl vyschlý, louka suchá a žlutá. Mamilárie tedy rostly jen v období dešťů ve stále mokré vřesovce.

Klima na lokalitě : 21.1.1981 v 11 hodin bylo vedle jedné rostliny v půdě 18°C při relativní vzdušné vlhkosti od 60%. Bylo jasno, vál východní vítr. Roční teplotní průměr 14,5°C, měsíční průměr XII. – 12°C, V. – VI. – 17°C, roční srážkový úhrn cca 620 mm. Srážkové období V. – X. Jedná se o polovlhké chladné klima s pravidelným průběhem teplot a vydatnými letními dešti.







Citace : W. Reppenhagen : Die Gattung Mammillaria, díl 1. str. 387 - 389

Polní čísla :
Mammillaria apamensis Rogozinski, Helmut Rog 418 MEXICO HIDALGO Sn. Lorenzo Sayula
Mammillaria apamensis Werner Reppenhagen Rep 910 MEXICO HIDALGO San Lorenzo Apam 2650 m
Mammillaria apamensis v. pratensis Rogozinski, Helmut Rog 467 MEXICO HIDALGO Sn. Lorenzo Sayula II
Mammillaria apamensis var. pratensis Werner Reppenhagen Rep 1099 MEXICO HIDALGO San Alejo 2250 m
Mammillaria apamensis var. pratensis Werner Reppenhagen Rep 1723 MEXICO HIDALGO San Alejo 2200 m
Mammillaria apamensis var. pratensis Lacoste, Michel ML 169 MEXICO HIDALGO 6 km W of San Alejo 2250m


Komentář : tento druh bývá uváděn jako synonymum M. wiesingerii BOED. Jejich charakter se však výrazně liší a též odlišný je i způsob růstu – M. apamensis působí pohledově jako velmi drsně a hrubě otrněná rostlina, základním laděním a charakterem stonku a vytrnění však do komplexu rostlin kolem M. discolor zapadá. Pokud si dáme několik rostlin z tohoto okruhu vedle sebe, pak. M. apamensis vynikne okamžitě jako nejřidčeji a nejhruběji vytrněná ze všech příbuzných. Bývá velice málo k vidění a prosazovaná synonymie s M. wiesingerii nijak jejímu rozšíření ve sbírkách neprospívá. Společně s M. mundtii jsou asi v tomto okruhu nejvzácnější. Kultura bez problémů, výsevy relativně snadné, jen poněkud citlivější malé semenáčky na přemokření – společná vlastnost celého okruhu.

Dneska jsem kontroloval zazimované rostliny, tak jsek vyfotil dvě M. albilanata, o kterých se píše na předchozí stránce. Už jsou dost staré a loni jedna začala dělat odnož.

Uploaded with ImageShack.us

Uploaded with ImageShack.us

No, já jsem zvědav, esli se někdo náhodou nenajde, leč pochybuji o tom též převelice...Pepo, díky za ten odkaz, takových vyfikundací já prostě nejsem schopen...

Pochybuji, že zde někdo M. anniana pěstuje (není to zrovna krasavice), tudíž přidávám odkaz na fotku z mammillarias.net: www.mammillarias.net/gallery/A_s/Mammillaria_anniana_DH_591_91_Eo1?full=1

Mammillaria angularis LINK et OTTO ex PFEIFFER - Mammillaria compressa DE CANDOLLE

Mammillaria anniana GLASS et FOSTER
Sekce Hydrochylus, řada Proliferae, skupina Prolifera



Typová lokalita : Tamaulipas, Cerro Bernal

Citace z W. Reppenhagen : Die Gattung Mammillaria, díl 1., str 268


Kořeny : silně rozvětvené
Stonek : plochý až kulovitý, jednotlivý nebo postranně obrážející a tvořící malé trsy, květuschopné kusy 10 – 40 mm vysoké a 15 – 40 mm široké
Temeno : zploštělé, střed proláklý, ne zcela vyplněný trny
Mammilly : středně husté, měkkomasé, 5 – 8 mm dlouhé a 6 – 7 mm široké, špička zakulacená, nemléčí, světle až středně zelené
Axily : s trochou žluté vaty a několika vlasovými štětinami, které mohou být delší než mamle
Areoly : pod konci mamlí, mírně zapuštěné, okrouhlé, asi 2 mm v průměru, s krátkou žlutou vatou
Trny : nejsou rozlišitelné střední a okrajové, asi 21, 5 – 9 mm dlouhé, tuhé, štětinovité až jemně jehlovité, pozorovány jen rovné, zřídka zakrývající stonek, hladké
Květy : ve IV. – V. hojně vykvétá poblíž temene, málo květů se ale otevírá zároveň, nálevkovité, jen při plném slunci a největších vedrech se otevírají úplně, 10- 14 mm dlouhé a 6 – 9 mm široké, světle žluté
Semeník : vejčitý, asi 2 mm široký, zaškrcený, světle zelený, dole bílý,
Trubka : krátká, hladká, světle zelená
Vnější plátky : nepočetné, kopinaté se zaokrouhlenými okraji a krátkou tmavou špičkou, světle olivové s bílým okrajem
Vnitřní plátky : početné, kopinaté, 3 – 4 mm dlouhé, 1 mm široké, celokrajné, smetanově bílé, často s nezřetelným hnědavě růžovým středním proužkem
Čnělka : tenká, 5 mm dlouhá, nepatrně vyčnívá nad tyčinky, bílá
Blizna : 3 – 4 klanná, laloky 1,5 mm dlouhé, tenké, světle žluté,
Nitky : nepočetné, nasazení ze stěny trubky těsně nad malou nektarovou komůrkou, nahlučené, bílé,
Pylové váčky : světle žluté
Plody : zrají asi 2 měsíce po odkvětu, vejčité, kyjovité až tyčkovité, s malým zaschlým zbytkem květu, 4 – 12 mm dlouhé a 2 – 4 mm široké, tenkostěnné, měknoucí a rozpadavé, semena prosvítají ven, růžově červené
Semena : černá, balónkovitá, asi 1,1 x 0,9 mm velká
Testa : hrubě dolíčkovitá
Hilum : velké, světle hnědé, bazální
Druh je cizosprašný.

Podmínky na lokalitě : je to vulkanický sopouch Cerro Černal, který se vypíná asi 350 m vysoko z pobřežní roviny u Tamaulipas. Okolní krajina je zcela kultivována, místy se zachovaly malé zbytky pralesa. Uprostřed mezi tím se vypínají skály Bernalu. Převládající rostlinou v lesní oblasti je Nolina recurvata. Pokroucené hlízovité kmeny dosahují neuvěřitelné tloušťky až 6 m. V tomto lese jsou i liány a keřovité opuncie s plochými články. Ve skalnaté části se les prosvětluje. Křemičitá hornina stěny , která se táhne až k vrcholu, je porostlá zajímavou sukulentní vegetací s Agave deweyana, Graptopetalum paraguayense, Hechtia texensis, Mammillaria annina, Opuntia lindheimerii a Selenicereus boeckmannii.
M. Annina roste většinou ve spárách a prohlubních ve skále, v černém jemném humusu na místech, kde na krátký čas dostane trochu přímého slunce.

Klima na lokalitě : oblast 26°izotermy. Srážkový úhrn asi 820 mm. Srážkové období trvá od V. – IX..Je to polovlhké klima s velmi vydatnými letními dešti.

Polní čísla :

Mammillaria anniana Lau, Alfred B. L 1332 MEXICO TAMAULIPAS E of Ciudad Mante, Cerro Bernal, Gonzales 800m
Mammillaria anniana Werner Reppenhagen Rep 1806 MEXICO TAMAULIPAS Cerro Bernal 350 m

Mammillaria amajacensis BRACHET, LACOSTE et OTERO

Citace : The Mammillarias net


Typová lokalita : Punte de Dios, Hidalgo, 1800 m.




Kořeny :
Stonek : většinou jednotlivý, zploštěle kulovitý až krátce válcovitý, 9 – 10 cm vysoký a široký
Temeno :
Mammilly : kónické, tmavě modrozelené
Axily : zpočátku vlnaté, hlavně v oblasti temene
Areoly :
Okrajové trny : zcela chybí
Střední trny : 2-(4), rovné, růžovošedé s černou špičkou, až 15 mm dlouhé, spodní nejdelší
Květy : krémově růžové s tmavším středním proužkem
Semeník
Trubka :
Vnější plátky
Vnitřní plátky
Čnělka :
Blizna
Nitky
Pylové váčky
Plody : červené
Semena : hnědá
Testa
Hilum :

Polní čísla :

Mammillaria amajacensis Rogozinski, Helmut Rog 419 MEXICO HIDALGO Puente de Dios M. Amajac
Mammillaria amajacensis Rogozinski, Helmut Rog 543 MEXICO HIDALGO Puente de Dios
Mammillaria amajacensis Zachar, Milan MZ 1346 MEXICO HIDALGO Puente de Dios
Mammillaria amajacensis Lacoste, Brachet & Otero? MBF 165 MEXICO HIDALGO Puente de Dios 1800m
Mammillaria amajacensis Lacoste, Michel ML 46 MEXICO HIDALGO Puente de Dios 1800m
Mammillaria amajacensis Guzm?n Cruz, L. U. UG 1308 MEXICO HIDALGO Puente de Dios 1800m

Komentář : popis jsem překládal z angličtiny na zmíněném netu – k originálu nemám přístup. Poměrně mě udivilo, že v době , kdy jméno za jménem bez dlouhého dumání padá do pytle některého z ,,vyvolených“ druhů, tady je uveřejněn popis druhu z velmi komplikované společnosti kolem M. magnimamma, kam popisovaný druh bezpochyby patří. Jen doufám, že originální popis ( Mammillaria Society Journal 1991) je poněkud podrobnější a dostatečně zdůvodňuje druhovou samostatnost – nic proti ní nenamítám, naopak, leč z uvedených údajů si ji nějak neumím obhájit. Dle autorů vydrží až -4°C a roste velmi pomalu. Takže máme co hledat, vyset a ověřovat a porovnávat.

karjan napsal: Admina prosím o příp. přesun M. albilanaty k popisu, nějak jsem to nestihl včas.

Mam. angelensis mám tuhletu :

Rostlina velmi slušně odpovídá popisu a má - li ještě k tomu původ nějaký ( asi ano) můžem ji tak vzít co světlekvetoucí formu.

A bude se to muset ještě potrhat, neb všechny tyto taxony se tu objeví co samostatné druhy...

Admina prosím o příp. přesun M. albilanaty k popisu, nějak jsem to nestihl včas.

Mam. angelensis mám tuhletu :

Má M. albilanata vypadá takhle :

Admin: Přesunuto k Mausíkovo příspěvku jako ilustrace, díky!

M. amoena HOPPFER ex SALM - DYCK - M. discolor HAWORTH ex REPPENHAGEN

Mammillaria angelensis CRAIG

Sekce Hydrochylus, Řada Ancistracanthae, Skupina Dioica

Citace z : W. Reppenhagen : Die Gattung Mammillaria, díl 1. str. 155

Typová lokalita : Baja Kalifornia, Isla Angel de la Guardia

Druh pochází pouze z této lokality. Popis pořízen podle divokých rostlin přivezených Lauem.


Kořeny : svazčité
Stonek : válcovitý, jednotlivý, zřídka trochu obrážející, květuschopné kusy 50 – 400 mm vysoké a 45 – 125 mm široké
Temeno : okrouhlé, střed nepatrně proláklý, více méně vyplněný vatou a trny a překrytý trny..
Mammilly : středně husté, kónické, 7 – 9 mm dlouhé a 5 – 8 mm široké, s tupou špičkou, nemléčí, šedozelené.
Axily : s trochou vaty a několika dlouhými štětinami
Areoly : mírně skloněné dolů, nejsou vpadlé, 2,5 x 1,5 mm, zpočátku s hustou bílou vatou
Okrajové trny : 13 – 20, 5 – 12 mm dlouhé, tuhé, štětinovité až jemně jehlovité, postranní nejdelší, paprsčité, částečně zarývající stonek, bělavé s hnědavou špičkou
Střední trny : 2 – 4, 8 – 15 mm dlouhé, jehlovité, rovné, spodní háčkovitý a nejdelší, hnědé, u baze světlejší
Květy : vykvétají v V:- VII. V mnoha věncích pod temenem z loňských axil, mnoho se jich otevírá zároveň, soudkovitě zvonkovité, 20 – 30 mm dlouhé a široké, bílé, růžové, žluté až hnědočervené až purpurové
Semeník : kónický, 3 – 4 mm široký, zřetelně odsazený, zelenavě bílý
Trubka : krátká, soudkovitá, zelenavě bílá až hnědavě růžová
Vnější plátky : početné, šupinovité až lžičkovité, zoubkované až obrvené, hnědavě růžové s bílým okrajem
Vnitřní plátky : kopinaté, 10 – 13 mm dlouhé, 3 – 4 mm široké, celokrajné až se stočenými okraji, s malou tmavou špičkou, bílé, žluté až červené, se světlým okrajem
Čnělka : 8 – 9 mm dlouhá, výrazně vyčnívá nad tyčinky, zelenavě žlutá
Blizna : 5 – 6klanná, laloky 4 – 5 mm dlouhé, často světle olivově zelené
Nitky : nepočetné, tenké, krátké, vyrůstají ze stěny trubky cca 1 – 2 mm nad nektarovou komůrkou, rovné, většinou ve dvou sériích, bílé nebo růžové
Pylové váčky : žluté až žloutkové
Plody : zrají asi 12 měsíců po odkvětu, kyjovité s velkým zbytkem květu, 15 – 40 mm dlouhé a 5 – 9 mm široké, cihlové až karmínově červené
Semena : černá, lesklá, kulatá až slabě podlouhlá, asi 1 mm velká
Testa : s malými hrbolky
Hilum : velké bazální
Druh je cizosprašný.

Podmínky na lokalitě autor sám nezná. Podle sdělení MINNICHa na lokalitě barva květů silně varíruje od bílé až po purpurovou. Podle jeho názoru je M. angelensis blízká M. dioica, nicméně je třeba ji vést jako dobrý druh.

Klima na lokalitě : lokalita leží uvnitř 22°izotermy a v dosahu 50 mm srážkové linie. Jedná se tedy o velmi suché horké klima.

Polní čísla :

Mammillaria angelensis Zachar, Milan MZ 1138 MEXICO BAJA CALIFORNIA NORTH Isla Borrego
Mammillaria angelensis Johnston, Ivan Murray Johnston 3360 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Is. Angel de la Guarda
Mammillaria angelensis Benadom, Earl Bernard (Duke) DK 320 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Is. Angel de la Guarda
Mammillaria angelensis Klein, Heinz-Josef K 307 MEXICO BAJA CALIFORNIA
Mammillaria angelensis Minnich, Wendel "Woody" WM 9080 MEXICO BAJA CALIFORNIA Angel de la Guardia
Mammillaria angelensis Minnich, Wendel "Woody" WM 6532 MEXICO BAJA CALIFORNIA NORTH Bahia de Los Angeles
Mammillaria angelensis Lindsay, George Edmund Lindsay 3236 MEXICO BAJA CALIFORNIA Puerto Estaton
Mammillaria angelensis Lindsay, George Edmund Lindsay MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Is. Angel de la Guarda
Mammillaria angelensis Lau, Alfred B. L 018 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Is. Angel de la Guarda 1- 300m
Mammillaria angelensis Zachar, Milan MZ 1398 MEXICO SONORA Isla San Esteban
Mammillaria angelensis Zachar, Milan MZ 1395 MEXICO BAJA CALIFORNIA NORTH Isla Angel de la Guarda
Mammillaria angelensis Johnston, Ivan Murray Johnston 4230 MEXICO BAJA CALIFORNIA SOUTH Is. Angel de la Guarda
Mammillaria angelensis SYN estebanensis Lau, Alfred B. L 017 MEXICO BAJA CALIFORNIA NORTH Is. San Esteban 1- 200m
Mammillaria angelensis var. estebanensis Klein, Heinz-Josef K 309 MEXICO BAJA CALIFORNIA NORTH Is. San Esteban


Komentář : první jaksi velmi sporný taxon, poměrně mizerně rozeznatelný a tedy většinou špatně popsaný ve sbírkách. Problém nám nijak neusnadnili distributoři semen, kteří u vědomí obtížné identifikace vytvořili z tohoto jména ,,sběrný koš“ na všechny možné zástupce skupiny velkokvětých háčkovek, které jejich pravé jméno neprodává lépe. Vím, o čem píšu, vyséval jsem ji mnohokrát z různých zdrojů a dopracoval se téměř k referenční sbírce dolnokalifornských háčkovek. Asi by stálo za to zkusit podpíchnout pány putovatele, aby na tom ostrově nějaký semena sebrali a holt vyjít z toho, že se skutečně jedná o identický materiál – tedy – semena sbíraná na tomto ostrově vysévat pod jménem M. angelensis – uvidíme. Z přehledu polních čísel vidíme, že sběry z tohoto ostrova bychom měli míti dostupné, tož tedy do toho…


Mammillaria angelensis var estebanensis (LINDSAY) REPPENHAGEN
Synonyma : Mammillaria estebanensis LINDSAY



Typová lokalita : Baja Kalifornia, Isla San Esteban

Stojí velmi blízko M. angelensis, liší se však následovně :

Stonek : silně obrážející, tvoří velké trsy, až 30 cm vysoký a 10 cm široký,
Střední trny : 1 – 2, 8 – 10 mm dlouhé
Květy : nálevkovité, jednotně bělavě růžové.

Lokalita : M. angelensis var estebanensis roste pouze na ostrovech San Esteban a San Lorenzo. Autor lokality nenavštívil, ale sází na dlouholeté zkušenosti z kultury na Gran Canaria a Kärnten, jakož i na písemná sdělení MINNICHa, který lokality podrobně studoval. HUNTův názor, že obě variety jsou jen ostrovními formami M. dioica je nepřijatelný. Kromě velkých rozdílů v habitu proti tomu mluví i to, že M. angelensis var estebanensis roste na lokalitách společně s M. dioica ve smíšených populacích, aniž by vznikaly kříženci či přechodové formy.

Polní čísla : viz nominální varieta.

Komentář : domnívám se, že toto je jedna z ukázek administrativních zásahů, které nemají oporu v důsledném studiu rostlin na lokalitě a následně v kultuře. Jestliže bylo zjištěno objektivně, že rostliny se mezi sebou nekříží, resp nevytvářejí životaschopné potomstvo, pak stupeň jejich příbuznosti nebude asi nijak zvlášť velký. Stanovit populace rostlin do synonymie jen z důvodu lepší přehlednosti a redukce systému je dle mého necitlivé a arogantní počínání s velmi vážnými důsledky – při zavedení rostlin do kultury a tedy do umělých podmínek se pak jistě nějaké to potomstvo zachová a postupně se zcela ztratí rozdíl mezi jednotlivými taxony. Nechť mně pan HUNT promine, nechci se dotýkat jeho botanického vzdělání ani ostatních zásluh, leč stanovit nejprve cílený počet rodů a druhů a pak na tom teprve začít pracovat, to je postup, který staví chudáky rostliny do nezáviděníhodné pozice štítků v kartotéce, případně skladových položek. Z mého pohledu naprosto nepřijatelné a silně arogantní počínání
Přece pro nás primární nejsou jména, ale zvláštnosti a podivnosti rostlinných společenstev a populací rostlin, jejichž společné znaky jsme označili jakýmsi názvem, abychom se v nich orientovali. Pokud se populace v něčem odlišují, nebo dokonce se geneticky izolují od rostlin blízce příbuzných a dokonce s nimi sdílejících jejich stanoviště, toto by mělo býti zdůrazněno, a ne potlačeno. A , podle mého názoru, také zakotveno v pojmenování dotyčné populace proto, aby se od těch ostatních odlišila.
Nikdo nezpochybňuje vysoký stupeň podobnosti a příbuznosti dolnokalifornských háčkovitých mamilárií. Ale příbuznost není totožnost a afinita není identita, aspoň doufám.

Honzíku, já to nepíšu, jen překládám. Ostatně jsem to už na začátku inzeroval. Díky za ty fotky - krásně ilustrujou obě ty skupiny rostlin - ta první bezpochyby patří do příbuzenstva albilanaty, není - li to přímo ona...ta druhá je z rodinky elegans, tedy určitě ne fuauxiana, která jest synonymem albilanaty. Už na první koukel je rozdíl silně patrný...

Kruci, takhle dokonalý popisy u lobívek nemám. Nechceš mi je psát?

Něco jako albilanatu jsem našel, teda jestli ji schválíš. Když ne, je tu tlačítko Smazat.


A dokonce i fuauxiana by byla.


Sedí?

Pojďme si ještě něco o těchto rostlinách říci. Zhruba by se daly rozdělit na dvě skupiny - skupina kolem M. elegans včetně příbuzenstva M. haageana, a příbuzenstvo M. lanata - tedy ty dvě uvedené a spousta dalších rostlin, třeba M. crucigera, huizilopochtli, ale třeba i supertexta. Zastavme se trochu u těchto rostlin. Pokud nějaké máte, chvilku pozorujte, uchopte jemně do ruky rostlinu bez květináče a zavzpomínejte na její růst a vývoj. Najdete několik shodných znaků :
-rostliny jsou na omak velmi drsné svými krátkými pevnými trny, spíše škrábou než píchají
- relativně k velikosti stonku jsou dosti těžké - tedy mají daleko hustější pletiva, než jejich kolegyně z jiných skupin
- semenáčky rostou velice pomalu a jejich vývoj se neobejde bez nějakých těch ztrát - jsou velice choulostivé
- všechny rostliny z této skupiny mají souhlasně velmi mizerně vyvinutý kořenový systém
- o množství semen a tím vlastně o rozmnožovacím potenciálu populací jsem se již zmínil
Kdo je máte, zkuste se s námi podělit o své pozantky a zkušenosti, jakož i o jakýsi index dostupných rostlin tohoto okruhu. Vedle okruhu M. lasiacantha ho považuji za nejkomplikovanější a pětitelsky nejnáročnější skupinu uvnitř rodu vůbec.