Téma:

No řekl bych Pavle,že to není ani tak o miskách jako o substrátu.I v těch pálených,když jsem měl jemnější substrát,tak kořeny uhnívaly. Ty pálené misky jsou moc nízké a velmi rychle,když je hrubý substrát, přesychají, chtělo by to o něco hlubší. Navíc já už nějakou dobu u těch plastových zvětšuji a přidávám otvory, i z boku, cca 2 cm nad dnem, aby substrát lépe vysychal a kořeny měly dost vzduchu,takže zásadní rozdíl mezi plastem a pálenou miskou nevidím..
Rostliny johnsonii,až na tu kytku na posledním foto, jsou roubované.Poslední fotka johnsonii je sběrovka L1543 z Chihuahua,co se po sbírkách vyskytuje nejčastěji. Té odešla podložka  a než jsem ji narouboval,pustila pěkné kořeny,tak jsem ji zpravokořenil. Je to tak 6 let,co roste na svých, roste  velmi dobře a letos zakvetla. Mám ještě jednu takovou,taky dobře roste,tak snad se dočkám nějakých semen dříve, než se něco z toho odporoučí. Tady ty velké zalévám ale tak 3x do roka,stačí jim to. 1x na jaře,jak začnou růst, a pak v průběhu června - července 2x, sem tam mlžení,resp nechávám pařeniště otevřené,ranní rosa je nejlepší mlžení..

To jsou krásné rostliny . Na fotkách je vidět, že ty velké jsou v plastových a v keramických miskách. Co se ti osvědčilo líp?

Pár mastusů,taky už odkvetly:
             

Normálně jsem se při začátku čtení příspěvku lekl,že mi někdo šlohnul misky s výsevy 🫣🙂 Ale roste to v těch miskách dobře, že Lubore ?👍Teď při přesazování začne ta fáze "kdo z koho",ale nejsem si jist,jestli by to nechtělo většinu z nich ještě zasadit společně do stejných misek,jestli nejsou moc malé na květináč...no však uvidíš
Ta forma acunensis od Florence je totožná s formou, co tady rozšířil semena Zlatko Janeba pod  ZJ 694a,Vých.Florence,Az....Kytky jako semenáče rostou velmi dobře na svých a vypadá to,že na rozdíl od jiných forem i velmi brzy kvetou. U mě snad už příští rok... Jsou ty Tvoje roubované ??
 
Na fotce níže je vidět,že acunensisy ze Sonory vypadají výrazně jinak,tj hustěji otrněné,středové trny jsou kratší..
Ještě letos nedostaly vodu, ani ty ZJ, na těch to není ale vůbec poznat. Ani slunce je na rozdíl od kytek ze Sonry nepoznamenalo..
Všechny kytky jsou na svých..
   

 

Krásné rostliny! 
Taky jsem zvědavý,  jestli ty pravokořenné takhle dlouho udržím. Zatím jsou ve fázi semenáčů a v létě je budu přesazovat do samostatných květináčů. Namátkou pár misek k přesazení. 
   
Jinak přidávám pár dalších fotek. Toto je nečekaný úlovek od pana Kiesslinga z Německa. Pravokořenné Echinomastus acunensis s označením Kelvin Hwy, severně od Florence. A nejsou nijak velké,  průměr 3-5cm!
 
 

Jako poslední je pak rostlinka Echinomastus warnockii HMP 301
 
 

Je to tak,říkám to už dlouho,jak je u pravokořených mastusů organická složka,dřív nebo později jdou do kytek,stačí jedna blbá chvilka. To ale neznamená, že je organický substrát  všelék a jede to samo !!! Čas od času sem tam něco odejde,ostatně jako u jiných rodů, a nebývá to jen houbou nebo plísněmi, zaliješ,kořeny nezapracují a v krátké době uhnijí ..
K té zemité složce u Naxery - nikdy jsem tam žádné mastusy kromě roubovaných johnsonii neviděl, možná jsem se ale blbě díval..

Jirko, je to asi tak- po ztrátě těch osmi kytek- a že to dost bolelo-15 leté kytky - jsem vyměkl a všechno přesázel skutečně do směsi antuky, pemzy, kamínků, vápence a písku. Všechny pravokořenné samozřejmě. Tak jsem rád, že mi to potvrzuješ, ten blbý růst. Míra Naxera kdysi psal, že kromě johnsonii může být v substrátu klidně zemitá složka, ale to asi opravdu tak chodí jen u Míry . Pro sebe jsem dospěl k jednoznačnému závěru- pokud pravokořenné, tak jedině čistě minerální substrát včetně unguispinu. Anebo roubované a tam je to jasné.

U mě se to teprve probouzí a objevují se poupata..první kytička Echm.aff.mariposensis GM1644,El Pino,Coah 

Pavle,máš je moc pěkné , v přírodě /aspoň na fotkách/ nevypadají tak dobře👍 Jsou to potvory,rostou na svých nejhůře ze všech..To máš v pemze a antuce?

Echinomastus warnockii MK 150.445 a Echinomastus warnockii v.pallidus SB 417.Letos jsem se donutil a opyloval jsem, potřebuju zase doplnit dorost . Nevím jak u koho, ale u mě tyhle warnockii dělají při pěstování na svých docela trable. Předloni jsem přišel najednou o osm kusů, s největší pravděpodobností fuzarium . A ještě jednu nectnost mají, hlavně ten normální warnockii- mají obzvláštní tendenci vytahovat se, a to i přesto, že jsou nestíněné.  
 
 

 

Rok se s rokem sešel a už to opět kvete. Není to ale vždy samozřejmost. Přidám pár fotek ze sběrů, které zde ještě nebyly.

Vykvetla mi první rostlina Echinomastus mariposensis LM 865, Tres Marijas, Chihuahua.
 
Rostliny jsou hustě vytrněné a středové trny jsou spíše hnědé barvy. 

Dále pak Echinomastus warnockii MKR 244, Boquillas del Carmen, Coahuila.
 
Rostliny vypadají stejně,  ale vypadá to, že květy budou mít různou barvu od bílé po růžovou.

Poslední je rostlinka Echinomastus hispidus. Tam se mi povedla pěkná fotka.
 

Kvetináče sú 6,5 cm × 6,5cm . Nechám to teda tak do budúcej sezóny . Výsev 2023 .

Máš to pěkně v řádku Miro, žádný úbytek.. , jak byly ty semenáče staré,když jsi je přesazoval? Jak velké jsou ty květináče?? 
Já bych s tím přesazováním nespěchal, nechal bych je v tom,kde jsou,když tak pěkně rostou,dokud z toho květináče nevyskočí ven..,do příští sezony tam určitě vydrží, pak bych je možná vytáhl v celku i se substrátem a posadil do společné misky a jen zasypal, roztáhnou se a budou vegetovat dál,pak je přesadíš do pětek nebo šestek..Něco odejde,s tím se musí počítat, i když to zaleješ nějakým fungicidem..  

Tieto rastú lepšie než som predpokladal . Z presádzania mám trochu obavy . 

Ten výsledek se dal Lubore očekávat, takto malé pravokořenné semenáče mastusů,obzvláště z té skupiny severoamerických jako erectocentrus,johnsonii a intertextus, vystrčit v březnu ven a zalít znamená to,co je vidět na fotkách, odejte to skoro vše. Pokles teplot spolu s vodou udělají své. Mastusy nejsou obecně považovány za mrazuvzdorné. Pokud chce člověk otestovat,zda by mohly být  pěstovány v nevytopeném skleníku či pařeništi,tak na studených podložkách. Tady si myslím, že by neměl být problém s krátkodobým poklesem teplot i na -10°C., když se přes den teploty dostanou nad těch 5-10°C.
Zkoušel jsem nechat přes zimu v pařeništích pravokořenné intertextusy stáří 5 let /cca 12 ks/, nebyly to ty nejvytálnější z výsevu,aby ztráty tolik nebolely,tuším to byl sběr Jardy šnicera ze Sonory.....Přes zimu byly na teploměru pravidelně záporné hodnoty, v jeden čas se objevilo i  -15°C !,polovina přežila bez problémů a začala na jaře vegetovat, druhá polovina sice nezmrzla,ale polovina z té poloviny se neprobrala, rostliny totálně seschly,asi nějaká fusarióza, druhá polovina se probírala velmi dlouho a nejistě,bylo evidentní,že jim ta zima dobře neudělala. S pravokořennými mastusy,pokud není dostatek semen,bych mrazuvzdornost raději tedy nezkoušel,rostou bez mrazu i tak blbě..
Těch aspektů,které sehrály roli v tom výsledku,co Lubore ukazuješ, je samozřejmě více. Prvotní problém já vidím v tom,že je třeba ty semenáče po výsevu nechat co nejdéle ve výsevních miskách,nepykýrovat je, potom jich spousta odejde,jak píše Peri. Pokud to uděláš,tak do mělkých misek s hrubým substrátem,ne do hlubokých 10x10x9 cm . A pak je poprve zalít nějakým širokospektrálním fungicidem
Druhý problém vidím v tom,že ten substrát stále obsahuje jemné složky. Jak je tím vlhkým jemným substrátem,byť minerálním,kořen obalen,uhnije,dříve či později. Já bych v Tvém případě udělal určitě jednu věc,že bych je  v tomto raném období nezaléval, nechal bych to až na období,kdy je opravdu teplo. A jen bych je zavlažil seshora,dokud se nedostanou do plné vegetace,tady u těch kytek je to poznat dost zřetelně,neboť nové trny září krásnými barvami.
Ještě jsem neuvedl jednu možnost, a to dát takové malé semenáče pod zářivky do doby,než bude venku vhodné počasí. Pod zářivkou se dostanou do vegetace, a když je pak přesuneš ven do teplého pařeniště či skleníku,nijak výrazně se to na jejich růstu neprojeví..

Přidám svoje zkušenosti, které samozřejmě vycházejí z mých podmínek a které nemusí fungovat u jiného, ale od toho je tu  forum, že .
Tak tedy- za sebe pozoruji mrzutou vlastnost Echinomastusů, která spočívá v tom, že čím starší rostlina, tím větší problémy. Je to asi paradox, nicméně u mě je tomu bohužel tak.
Výsevy probíhají bezproblémově, tedy pokud jsou kvalitní semena, ani se semenáčky nejsou nijak zvláštní problémy. Ty nastávají po prvním pikýrování, kde se přes všechnu snahu s mnoha z nich rozloučím. A pak si tedy rostou dál a jak jsem již psal, s přibývajícím věkem přibývají problémy. Předloni jsem po zimě zlikvidoval 10 kusů Echinomastus unguispinus, na potvoru již minimálně desetiletých. Taková ztráta již zabolí. 
Sluší se zdůraznit, že až do této doby mluvím o PRAVOKOŘENNÝCH rostlinách, které přece jen se svým habitem více blíží rostlinám v přírodě, ale za cenu každoročního rizika.
Jiná situace nastává u roubovaných rostlin- tam podnož, a podle mě nejlépe mrazuvzdorný echinocereus-výrazným způsobem pěstování ulehčuje, ale zase se musí dávat pozor na to, abychom z mastusu neudělali okurku, táhnoucí se vzhůru.
A nyní k otázce mrazuvzdornosti- mastusy na zimu nestěhuji domů, ale nechávám je až do -6 C venku pod krytem, kvůli dešti. A to bez rozdílu druhů včetně semenáčků. Samozřejmě jsou všechny od září na sucho. Pouze při poklesu teplot pod tuto hranici je šoupnu do boudy a pak jdou opět ven. Kvetou tím pádem samozřejmě později, ale to vůbec nevadí. Se zálivkou ale nespěchám, nejdřív, jak se objevují květy, ne dřív. Takže vůbec ne tak, jak například u mrazuvzdorných echinocereusů či pediokaktusů.
Vůbec se mi zdá, že echinomastusy jsou daleko citlivější jak pověstné sklerokaktusy, ale to je jen můj názor.
Velkým problémem podle mě je citlivost kořenů, a zase mluvím o pravokořenných- je to ruská ruleta a nikdy si nemůže být člověk jistý. Tyto kytky neodpouští přehmaty a v tom je ta potíž.
 

Dneska to nebude jednoduchý příspěvek. Tedy alespoň vnitřně ne. Člověk se většinou chlubí tím nejlepším. Ale v tomto případě půjde spíš o informační hodnotu. Chlubit se tím moc nedá, teda...
Jal jsem se vyzkoušet, kdy můžu umístit který echinomastus ven. A můžu říct, že jaro bylo v tomto pohledu opět dost komplikované. První jsem vytáhl ven již začátkem března a zrovna je zalil. Tvářili se dobře. Napili se a byly naducané k prasknutí. Ale ouha, v druhé polovině března přišel týden s nočními teplotami kolem 5-7 stupňů pod nulou v kombinaci s teplotami 10-12 stupňů nad nulou přes den. Byli ve stolovém skleníku s částečným větráním. No a jak to dopadlo? 
No takřka všechny pravokořenné rostliny skončily neslavně. Odešly jim kořenové krčky i kořeny a postupně jim odešly vršky. 
Proč si myslím že to bylo kořenem? Protože hned vedle nich byly ty samé, stejně zalité na echinocereusech a ty vydržely všechny. 
Pro upřesnění jednalo se o acunensis, intertextus a johnsonii.
 
Toto jsou acunensis první pravokořenné a druhé na echinocereusech.
 
Tuto malé intertextus 

 
Nakonec johnsonii od Jaques, které se ukázaly jako nejvíce odolné.

No naštěstí jsem udělal jen pokus...

Jaké máte zkušenosti s odolností k mrazu u echinomastus vy? Budu rád za Vaše postřehy a tipy s mrazuodolností.

Příště snad něco veselejšího 

Letos mi poprvé kvetly dva nové Echinomastus mariposensis. Rostliny jsou roubované na echinopsis.

 
 
 

První tři fotky jsou RS 590 El Marquez, km 153, CC Saltillo, Coah. 

   
Druhé dvě fotky jsou JPH 499 Santa Fe Pino, Coah.

Přidávám ještě rostlinu značenou jako hispidus. Květ se postupně zbarvil do červeno fialové barvy. 
 

 

Kvete to o sto šest.
Přidávám pár fotek pro radost i inspiraci, třeba se najde někdo, kdo sem hodí také foto svých rostlin.
 
E. intertextus, El Paso
Blizny nemá tak sytě růžové a z počátku kvetení byly úplně schované mezi prašníky. Čeká až rozkvete i kolega. Pak bude i nějaký ten.... Však víte co 🤣🤣🤣

 
E. warnockii JM 139, Big Bend 
Má mnoho poupat a květ je zatím malý a růžové barvy. Je možné, že se zvětší.

 
E. warnockii MKR 244
Má velké květy krémové barvy 

 
Tak a toto by měl být E. hispidus. Ale zde na fóru jsem viděl květy trochu jiné. Prosím tedy zkušenější, je to hispidus a nebo nějaký kříženec s mariposensis?

Příště mrkneme na pár mariposensis 😁

Tak už!!!!
Juchuuu, ty květy jsou prostě boží 🤩
Echinomastus intertextus v. Carrizalensis. Rostliny jsou roubované na Astrophytum. A pořídil jsem je loni na podzim. Jsou tedy celou dobu bez zálivky.
 

 

Dnes se podělím o pár fotek echinomastus warnockii. Mám jich víc, ale zatím jen tyto 3 jsou květuschopné. Dnes rozkvetl první z nich. Mám ho s označením kakui f. nigra. A kvetl poprvé vloni. 
 

Oproti dvěma ostatním má rozdílná zakulacená poupata. Květ vypadá bílý, ale je s lehce narůžovělým pruhem. Výsev 2020.
 

Následující mají poupata špičatá.
 
Toto je sběr MKR 244, Boquillas del Carmen, Coahuila. Má spíše řidší otrnění. Výsev 2022.

  na 
A JM 139, Big Bend. Ten má naopak velmi husté otrnění. Výsev 2020.

Všechny rostliny jsou roubovanci na echinopsis. Pravokořenné jsou zatím malé. 

 

Jen pro doplnění přidávám fotku E. Mariposensis Quattrocienegas.
 

Dneska to rozbalil naplno.

Jinak menší rostliny mám ve sklepě v bednách. 

Další informace bude brzy následovat 

Rostliny, které jsou kvetoucí a ty které se tváří jako květuschopné zimuji na zaskleném balkóně. Pokud je přes den nad nulou, tak je otevřené okno ven. Pokud svítí, tak i pokud je pod nulou. Slunce to vyhřeje. Rostliny jsou bez zálivky až do odkvětu, ale vloni byly na podzim v dobré kondici. Rostly ještě v listopadu.
  Mariposensis už od včerejška kvete. A jelikož se sešli s kolegou na stejno, tak už sprašuji. Pylu mají dostatek, což u těchto ranně kvetoucích není pravidlem. 
Nejvíc se těším na intertextusy a tajně doufám, že ty acunensis aspoň nějaký květ udrží.
 
 
 

Intertextusy mají poupata už velká, ty by mohly vydržet. Ale ty acunensis nevím nevím... Jeden má pět poupat, druhý tři. Ale na tom s pěti mi přijde, že moc nerostou. Řekl bych, že jim je hic i přes otevřené okno... No, uvidíme. Snad nedají přednost růstu.

Kde ty kytky zimuješ?

Letos to vypadá na brzké kvetení. Echinomastus mariposensis od Quattrocienegas to do týdne rozbalí. 

Minule jsem ukazoval E. Hispidus s jedním poupětem, ale světe div se, je jich tam pět. Snad to půjde opylit, kolega ukazuje poupě jedno. 

A ještě víc jsem byl překvapen E. Acunensis východně od Florence, Pinal Co., Az. Ten ukazuje také několik poupat. Na to, že je to výsev v roce 2020 to není špatné. Ale je možné, že to zaschne....  

E. Warnockii si také připravuje pořádný pugét květů.  

A na intertextusy se těším asi nejvíc, musím omrknout tu růžovou bliznu. Tuten je v. Carrizalensis. 

Přeji krásný první březen všem! 

Sice jsem psal, že hodnocení pokusů s výsevem echinomastus bude až po roce, ale v rámci lednové zimní "nudy"   sem hodím alespoň malou ochutnávku.
Jedná se o E. johnsonii L 1543. Výsev v rozmezí týdne koncem října 2024. Vlevo vyseto po deseti semenech do pětky květináče na dva substráty, uprostřed po dvaceti semenech, z toho jedno do čtyřky květináče, vpravo pak ještě 20 semen do osmičky květináče. Nejedná se o test klíčivosti, ale byla velmi dobrá.
Semenáče jsou pěkně tlusté. Výrazné rozdíly vidět zatím nejsou. Jen ve čtyřce jsou menší a hustěji vytrněné. Uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet.
 
 

Sluníčko konečně vykouklo. Tak přidávám pár fotek.
Poslední je hispidus, a už ukazuje poupě! Vše je výsev 2020, roubované na echinopsis.
Přeji všem úspěšný vstup do roku 2025!

 
Různé formy Echinomastus intertextus, včetně v. dasyacanthus v květu v dubnu 2024. Většina rovněž roubovaná na A.capricorne. Výsev 2013, roubování 2016.

Jirka napsal:

jurazla napsal:

 

 
Echinomastus unguispinus, roubováno na A. capricorne

Jak dlouho to máš na tom capricorne naroubováno?

Výsevy z roku 2013, roubováno v roce 2016.





 

 
Ještě jedna fotka z dubna 2024 s květem

jurazla napsal:

 

 
Echinomastus unguispinus, roubováno na A. capricorne

Jak dlouho to máš na tom capricorne naroubováno?