Téma:

Podobné rastliny na nete pod rôznymi názvami.
Eriosyce curvispina
Eriosyce cachytayensis
botanicalarchive.com/en/products/pyrrhocactus-cachytayensis-syn-eriosyce-cachytayensis
alebo eriosyce taltalensis ssp. pillispina.
www.kakteensammlung-holzheu.de/eriosyce_taltalensis_ssp._pilispina.html
Zvolil som pracovný názov Eriosyce curvispina 
 

Stefan Campbell popísal v Cactus and Succulent Journal 97(1), 11-23, (20 March 2025) Eriosyce tuberculosa.
 
 
 
zdroj foto:  Eriosyce tuberculosa (Cactaceae), a New Species from the Atacama Region, Chile
Instagram

S cedulkami to mám, jak to mám a na vzdory obecnému pohoršení se za to nestydím. Když mám ale rostlinu z ověřeného zdroje s cedulkou, cedulku si držím a vážím si toho, že ji mám! Jedna taková je na fotografii níže. Ta kvetoucí není z mé sbírky. Má ještě nekvete. Roste celkem pomalu, ale jednou se i já dočkám. Řekl bych, že má silnější trny než rostliny, které jsem viděl ve sbírkách, ale může to být pouze a jen tím, že je ještě malá...
Když jsem byl poprvé u Zdendy Jelínka, tuším rok 2020, nejen že jsem si sedl na zadek z jeho nádherné sbírky a perfektně uspořádaných květináčů, ale i z toho, co vše o těch kytkách ví! Zdenda je člověk, které se také nebojí začátečníka podarovat jak rostlinami, tak semeny. Rostlina od něj viz foto, semena postu příště, čekám na květy (thelocephala napina) Moc se mi u něj líbilo, což mi připomíná, že bych ho měl zase navštívit...jako záminku můžu použít ty semena islayí...to vyhazuju a on by o to byl zájem (sem si té zprávy nevšiml Zdendo, jinak bych dávno dodal! Sorry..). Samosprašné to není, protože plodů ze záplavy květů je jen pár...rád daruji, není problém! Letos to zkusím cíleně sprášit.

Co to je je na konci na fotce


Jen pro ilustraci jak to kvete, je ti villosa, co dál nemám páru...





 

Petr Z. napsal:

Islaye patří sem? Asi ano...
Krásně a bohatě kvetou a na rozdíl od jiných rostlin kvetou celý rok, což je paráda. Mají krásné žluté květy. Aspoň ty moje a vydrží i lehčí mrazíky. Netvrdím, že jsou mrazuvzdorné, ale letošní zimu na balkoně přežily bez úhony...vlastně...nasadili "milion" poupat, takže bez úhony úplně ne...
Bohužel toho nestíhám víc, protože jsem v době, kdy to kvete v práci a o víkendu to samozřejmě už je odkvetlé...jak jinak...už abych byl v důchodu. Snad se dožiju stovky...

No vypadá to na krainzianu. Zkus udělat semena. Co jsem zatím zjistil tak Islaya copiapoides a bicolor jsou samosprašné. Krainziana údajně už na stanovišti není podle mých informací k nalezení. Takže by to bylo super. Pokud uděláš semena, tak to klidně vyseju. Je to nádherná kytka a velká vzácnost.





 

Já ty své "rapifery" koupil na ostravské výstavě v roce 2014 ve velikosti vlašáků s rodovým jménem Neoporteria. První poupata ukázaly už rok poté a nasazují pravidelně každý rok. Problém byl v tom, že rozkvétaly až v polovině listopadu za oknem v obýváku. Letošní rok se poupata ukázala už na konci srpna a první květ se rozvinul v polovině září. Taky rostly pomalu, dnes už ale jsou v květnících 8-čkách. 

Neochilenia rapifera.
Když zapátrám v paměti, bude to jistě tak deset let zpět.
Na našem symposiu jsem viděl v předsálí sedět, mně v té době neznámé kolegy kaktusáře. Měli sebou menší krabičku s rostlinami na prodej. 
Upoutal moji pozornost květináček pětka a v něm dva mrňousci velikostí lískových ořechů. Zaujala mně zejména rozdílní barva epidermis těchto rostlinek.
Po dohodě jsem si tyto rostliny zakoupil. Dnes již dávno vím, kdo byli tito pánové. Ten, který mně zmiňované rostliny prodal je specialistou na mrazuvzdorné, a je ze Slovenska.
Po deseti letech, u mně pomalého růstu se mohu poprvé letos potěšit, že obě rostliny pokvetou. Možná si všimnete, že rozdílnou barvu epidermis si zachovaly až do dnešních dnů.
 

Opět po roce Thelocephala esmeraldana PV 1935
 

Jsou to ještě poměrně malé, mladé rostliny, ale již dokáží potěšit květy.
1) Pyrr. taltalensis
2)Pyrr. curvispinus

Obvyklý postup je ten,jaký si zvolíš..já bych třeba ten kořen přiměřeně zkrátil,nechal 14 dní zaschnout a pak zasadil obě rostliny do přiměřeného květináče,třeba do pětky. Když je nezkrátíš,dej je do šestky,tam se vlezou,do většího bych je už nedával,jak to přemokříš,tak ti to uhnije,časem..

Jen tak pro zajímavost...co děláte s takto velkými kořeny? Nůžky klasické z manikůry pro představu velikosti. Já jsem zastáncem toho, že se má dát kaktusům přiměřený prostor, který nám naznačují velikostí těl, ale i kořenů a tak to zasadím do (ne)přiměřeně velkého (hlubokého) květináče. Ale zajímalo by mě, jaký je obvyklý postup.

Děkuji za případné reakce

Thelocephala odieri, PV1914

Austrocactus andreanus LF 16

Pyrrhocactus simulans, doma k tomu mám i zbytek, který je nutný, v hlavě jen tohle. Od Zdendy. Tady hned po přesazení. 9.7.2020





trošku povyrostl ) 5.10.2023





a proč že je to v kelímku od rajčat? V době získání rostlin jsem neměl nic vhodnějšího a o krásných květináčích na litopsy z Chrudimi jsem ještě neměl ani tušení. A tak to šlo sem ve snaze dát řepovitému kořenu maximum prostoru pro růst. Rosltiny zatím nekvetou, možná také proto, že mají ten prostor růst pod zemí...kdo ví... v mých podmínkách vydrží celoročně na balkoně. U této rostliny je to nicméně z nouze ctnost...první zimu jsem je dal do sklepa a tam začly růst... "Vyhodím je vytažené na jaře určitě a nebo je nechám zmrznout a ony to třeba dají?" To byla otázka dne a "bé" bylo správně...
Kelímek má i jednu zajímavou výhodu. Můžete pozorovat růst nových kořenů. Na zimu nebo při delším suchu je vždy ztratí, jak cítí vodu roste to jak blbé )

Pyrrhoc.bulbocalyx 
a kytka vyseta cca pred 20 lety jako P.catamarcensis
 
 

Copiapoa hypogea, ssp barquitensis, JN282B, 40 Minas, Acatama, 87m Chile. Výsev 23.2.2021. Vypadá to, že mám dva semeníky, tak jestli dozrají vyseji to znova. Rostlina se fantasticky přebarvuje pod náporem slunce na tuhle hnědě zlato žlutou. Já ji mám na plném slunci, zalévám až když je pohmatem měkká (gumová) a na zimu schovávám jen tak, aby na ni nepršelo. Jinak je celý rok na balkoně. Poprve jsem ji viděl u Mamlase a tak se mi líbila, že jsem si ji musel hned vyset...

Pyrrhocactus horridus.
 

Tak už se to povedlo i Thelocephale aff. odieri PV 1914
 

Pyrrhocactus meglioli, no není to paráda?
 
 

Pyrrhocactus eriosyzoides.
 

Thelocephala esmeraldana PV 1935 od poupěte ke květu
 
 
 
 

ale jsem stále v očekávání dalších krásek
 
 

Horridocactus minor není žádný rychlík v růstu. Rostlina na obrázku je v květináči průměr 8cm a příští rok bude mít "kristovy léta". Je pravdou, že u mě mají tyto rostliny tvrdý život a přežívají jen silní jedinci.    

Pyrrhocactus taltalensis z výsevu 1993. Asi před šesti lety jsem je popálil. Trvalo to, než se z toho vzpamatovali a letos dokonce kvetou. Na obrázku jeden zástupce.  

Už kvetla loni. To jsem propásl, perotože jsem bydlel jinde, než jsem měl sbírku. Letos kvete daleko hustěji.
Eriosyce spinibarbis ze semen od J. Buška z naleziště od El Maray z výšky 2040mnm.       

Islaye patří sem? Asi ano...
Krásně a bohatě kvetou a na rozdíl od jiných rostlin kvetou celý rok, což je paráda. Mají krásné žluté květy. Aspoň ty moje a vydrží i lehčí mrazíky. Netvrdím, že jsou mrazuvzdorné, ale letošní zimu na balkoně přežily bez úhony...vlastně...nasadili "milion" poupat, takže bez úhony úplně ne...
Bohužel toho nestíhám víc, protože jsem v době, kdy to kvete v práci a o víkendu to samozřejmě už je odkvetlé...jak jinak...už abych byl v důchodu. Snad se dožiju stovky...












 

Petr Z. napsal:

Taková zvláštnost je, že jedna z těch rostlin bohatě odnožuje. Druhá ne. 
 

Toto ma zaujalo. Mám totiž dve rastliny, ktoré sa chovajú rovnako, jedna odnožuje stále, druhá vôbec. Mám ich pod názvom Horridocactus horridus. Vzhľadovo by aj odpovedali až na jeden detail....farba tŕňov aj farba epidermy je trochu odlišná. Foto momentálne nemám, ale po víkende by som mohol mať. 

Nikdo neví, co to je. Ale něco to je a mě to nejvíc připomíná pyrrhocactus. Ale nejsem odborník. Cedulka u toho nebyla, jen fotka fantastických květů a tvrzení, že to není hybrid, že to je ze semen z přírody. Nebyl důvod nevěřit. Tak proč to nemít, byla za pár korun a květy se mi opravdu líbí. Při nedávné návštěvě Miroslava Strnada z Přerovska jsem však viděl podobnou rostlinu a tak zvažuji, že si pořídím cedulku...i když. Možná to je jedno. Nikam tu rostlinu šířit nechci a nedělám ani semena...tak je to zbytečné. Jediný důvod její existence je těšit mě svými květy a to se jí také daří. Taková zvláštnost je, že jedna z těch rostlin bohatě odnožuje. Druhá ne. A také, udělaly obě dost poupat, větší asi 6 nebo 8, malá asi 3. Ale nějak je nedokáží všechna otevřít. Velká už zatáhla jedno a to asi zaschne a druhá neudělá dle mě žádné. Nemají sílu? Netuším...mají plné slunce, teplo, bohatou zálivku a začal jsem zalévat velmi brzy. Počasí to dovolilo...kdo ví, co se jim nezdá...třeba se stále neaklimatizovali na můj "skleník". 





Rostlina p. Strnada

Ešte by som sa chcel vyjadriť k tomu P. umadevae.
Tento rok na jar som tento druh vysieval na malej vzorke semien a výsledok je nasledovný:
5 min. v 30% peroxide vodíka - 3/25 vyklíčilo
20 min. v 30% perox. vodíka - 0/25 vyklíčilo
30 min. v 30% perox. vodíka - 1/25 viklíčilo
skarifikácia - 16/40 vyklíčilo - 40% klíčivosť
Takže som zistil, že peroxid vodíka nemá ani pozitívny, ani negatívny vlyv na klíčivosť Pyrrhocactusu umadevae. Skarifikácia sa tiež moc nepodarila, nakoľko boli poškodené asi 3/4 semenáčikov, ako aj Štefan píše. A tie čo boli OK, tak pomaly odišli, myslím, že aj vplyvom absorpčnej schopnosti zeolitu. Už som objednával semená tohto druhu aj na budúci rok a skúsim ich vysiať na čistý jemný štrk, pretože zeolit sa mi na niektoré druhy/rody neosvedčil, ako napríklad na tento.

10ník napsal:

Štefane není na té podnoži plíseň ?
 

Ano je, ale myslím (nebo doufám), že to bude jenom nějaká neškodná. Někdy se mi to objeví na řezných plochách roubovanců při vlhkém počasí, ale nešíří se to na jiné části rostlin, nepozoruji nějaký negativní vliv. Estetický dojem samozřejmě trpí.

Ještě se vrátím k té Benyho rostlině, na  90% se jedná o eriosyci limariensis a to je čilský pyrrhokaktus, nebo také horridokaktus. I to zkomolené jméno tam sedí. Tuberisulcatus má kratší a silnější středový trn a nemá ho zahnutý.
 

Štefane není na té podnoži plíseň ?

Inspirován diskusí kolem klíčení semen Pyrrhocactus umadeavae jsem v pozdním jaru letošního roku vyzkoušel výsev skarifikovaných semen.

Ke skarifikaci jsem vzal 50 semen, které jsem 2 dny namáčel ve slabém roztoku hypermanganu. Pak jsem (poprvé v životě) zkoušel skarifikaci za pomoci jehly a pod kontrolou lupy.
Padlo přitom dost sprostých slov a pár ustřelených semen skončilo nedohledaných na koberci v obýváku. Zbytek jsem vysel na supresivní substrát (který jsem letos zkoušel).  Nicméně výsledek se dostavil - postupně vyklíčilo kolem 15 semen. Většina semenáčků byla nějak poškozena a postupně se vytratily. Po cca měsíci zůstaly 3 zdravě vypadající rostlinky. Přemýšlel jsem, co dál a jak jsem přemýšlel, tak se poroučely další 2. Tím se rozhodování dost zjednodušilo a zbylý semenáček jsem přeřízl napůl a narouboval na zakořeněné články Schlumbergery. "Prdelka" celkem rychle uhnila, ale vršek se chytil.
 
A tak mám svůj první "umadeave".
V létě jsem přerouboval na Ferocactus glaucescens.
 
Do sklepa šel nějak takhle
 
Výsledek nic moc, ale mohla by to být cesta ...