Téma:

Cez víkend kvitol po prvýkrát asi 12 rokov od výsevu konečne tento stĺpik. Má výšku pol metra a volá sa Cleistocactus straussii. Celkom pekný kontrast bieleho tela a bordovo červeného kvetu.

A ještě jednu Klívii.Před pár lety jsem byl na přednášce o Africe a tam na jedné fotografii tvořila podrost v tropickém pralese jako u nás tráva.

je to prostě nádhera...

Vím, že je to mimo kaktusářské téma.
Před patnácti a více léty jsem si z Austrálie dovezl dendrobium. Kvete drobnými nádhernými a poměrně vonnými květy. Dal jsem je známému. Kvete mu každoročně. Loni mělo asi 30 stvolů květů.
A roste jako "blázen". Chce to letnění až do příchodu prvních teplot blížících se nule. Letnění této rostliny je nejvýhodnější na JZ straně.
Tolik moje zkušenosti.

Jendo, možná by to sneslo návod na kvetení dát sem, protože tohle Dendrobium roste každému ale kvete málokomu.

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak je rozšířen v našich sbírkách Cereus forbesii var. spiralis a to pravo, ale i levo točivý ? Zkoušel někdo vysévat semínka apod. ...
....tak to vypadá, že vrtuláky nikdo nepěstuje ?

Henry napsal: PS: Nemá být správný název Machaerocereus?

Měl. Chybička se vloudila, už je to opraveno.

No nevím jestli bych to chtěl, leda tak na parapet Ale má to docela hezké květy
tradehouseseeds.ru/images/catalog/machaerocereus%20eruca%20sb1239-%203.jpg
PS: Nemá být správný název Machaerocereus?

Tak a tejko vám musim ukázat jak jsem se na Baše potkal s kytkou, kterou prostě miluju. Ta je jak ty mopslíci, tak děsně vošklivá až je vlastně děsně krásná!

Takže tu ho máme : Machaerocereus eruca

Takhle vypadá když se plazí uschlým senem co tam roste na písku místo trávy....


A takhle to vypadá zdálky, těžko takovou skupinu k něčemu přirovnat, nejspíš bych to přirovnal k nepořádku v hasičský zbrojnici...


Ovšem tohle je luxusní třešnička, která musí přesvědčit i ty co nemají rádi mopslíky, a preferujou chrty...


Setkání s touhle rostlinou je naprosto magický a rozdělí vás buď na ty co tuhle rostlinu milujete a na ty co si řeknou, co na tom ten magor vidí (ostatně i naše skupina byla v tomto rozpolcená tak 3:4 ve prospěch nepřátel Machaerocereus eruca )

Vydarili sa ti krásne. Tie moje sa mi zdajú trošičku viac nažltlé, ale už sa na jednom ukazuje odnož tak čakám aké tŕne (vlasy) budú na nej.

Jestli se dobře pamatuju, tak do dvou centimetrů nebyli úplně bílí. Některým ještě zůstala nahnědlá báze. Mně ale zatím nevlasovatí a rostou trochu vytáhle.

Mám takú jednu otázku. Vysial som Hildewinteriu colademononis, semenáče vo veľkosti sirkovej hlavičky som navrúbľoval na selenicereus. Teraz majú priemer asi 1cm a dížku 10cm, vlasové tŕne asi 1cm dlhé, ale nie je to také biele ako na fotkách vyššie. Semená boli od SB. Má niekto skúsenosť s tým ako sa vyvíjajú tieto semenáče a kedy by som sa mohol dočkať, že budú tak pekne biele? Na tých mojich to vyzerá ako by mali jemný nádych dožlta, naviem či to tak má byť. Samozrejme, že som ich vrúbľoval aby som to urýchlil. Dúfam, že mi Brack neposlal niečo hybridné.

Dovoluji si nesouhlasit s Urbánkem v bodu Cleistocactusy jsou horský kytice. Jsou to kytky z teplých údolí, mnohdy z lesa. Naopak v bodu s nároky lobivií a reblí souhlasím, podrod Rebutia se často vyskytuje v témž údolí ještě níže a L.aurea v. falax nebo L. rebutioides srostou někdy společně s Cleistocactusy. Nic to ale nemění na faktu, že to jsou subtropický teplý kaktusy.

No a to je právě ono. Kleisťáky obecně jsou horský kytice s nárokama lobivií a reblí a spol, kdežto hildewintery jsou v podstatě džunglový a zčásti epifyticky rostoucí cereusy. Ano, květ maj stejnej, zrovna tak oreáky, matukány, loxanthocereusy a hromady dalších podobných kytek. Pročež jsou všechny zahrnuty pod borzikaktusy, tedy pokud se na tom něco nezměnilo...sláva, sláva, opět nám botanici zjednodušili život.
A stejně je to hildewintera!!!!

díky Henry, na jmenovce mám Hildewinteria, ale poučil mně přítel Cook z Holandska, že je to dnes v Cleistocactusech - dostal jsem od něj tuto odnož (cca 15cm) a dnes už má tak 55cm. A ebonitovou nemám, na tu bych energií neplýtval

Paráda Dodo! Už ti chybí jen ebonitová tyč Nemělo by se to správně jmenovat Hildewintera?

Tak to mi včera vykvetl tento Cleistocactus - píšu-li to dobře zove se colademononsis.
Zajímavá, dle mého teplomilná a vodu rádo mající kytka. Pak roste jako urvaná. Poupata byla dvě, ale v těchto hicech se jedno zatáhlo.

a ještě detail

Zdraví Dodo

No Henry, C. straussi zařadit do rubriky teplomilných kaktusů??? To je teda paráda...kleisťáci jsou moji oblíbenci a vždycky jsem se nějak kojil nadějí, že jednou to nějak vyjde a udělám jich a jejich příbuzných nějakou trošku referenční kolekci. No, jak to tak vypadá, tak neudělám...ale stejně je mám moc rád...
Ééééé...pardon, ono je to i o cereusech...no tak pak je to v naprostém pořádku...

Tenhle klacek už má asi 1,5 m, kvete pravidelně každý rok těmito růžovými květy.

Rhipsalidopsis - ať nám to jaro přijde rychleji

Ako som pred chvíľou písal do Ferocactusov, toto je fotka z návštev zbierok v Chrudimi a Pobeskydsku 2011. Musím pozrieť kde ale ako doplnok, možno aj ako hlavná časť zbierky tento fešák ujde.

jmusil napsal:
Měl jsem v životě ve sbírce jen pár meláků a mezi nimi bahiensis. Nějak blbě snášely pěstování ve větraném mexickém skleníku. Ale přesto bahiensis cefália nasadil a mám jeden do dnes. Ten mám doma na okně. Neroste ani nechřadne, což už vlastně není na škodu, když má cefalium. Stejně už větší nenaroste

Ona to byla množárna a jak už jsem pisal, dost často jsme skrápěli uličky vodou z hadice a tak ve výsledku tam byly pořádný vlhký horký tropy. Přede dveřmi venku byl betonovej chodníček a hned pařník dělanej z betonovejch u profilů a pod ním další. Skleníky byly štítem k jihu a pařníky východ -západ.Všechno to sálalo horkem .Tam bylo fakt strašně.

To je fakt, melokaktusům se vede nejlépe v uzavřeném skleníku s paprikami . Některé mám i venku, také rostou, ale ty ve skleníku jsou lepší.

Rozkošné Kaktusy napsal: Přibližně v roce 1983 jsem, jak už jsem tu někde na fóru psal,přez 600 Mel. bahiensis z tohoto výsevu dal do prodeje na pražské výstavě . Prodaly se všechny. Tehdá nešla cena nad 15 kč a to byly napresovaný v 10 květináčích /pochopitelně hliněnejch/
Možná, že z nich ještě někde některý žije.Celkem by mne to zajímalo.

Měl jsem v životě ve sbírce jen pár meláků a mezi nimi bahiensis. Nějak blbě snášely pěstování ve větraném mexickém skleníku. Ale přesto bahiensis cefália nasadil a mám jeden do dnes. Ten mám doma na okně. Neroste ani nechřadne, což už vlastně není na škodu, když má cefalium. Stejně už větší nenaroste

Přibližně v roce 1983 jsem, jak už jsem tu někde na fóru psal,přez 600 Mel. bahiensis z tohoto výsevu dal do prodeje na pražské výstavě . Prodaly se všechny. Tehdá nešla cena nad 15 kč a to byly napresovaný v 10 květináčích /pochopitelně hliněnejch/
Možná, že z nich ještě někde některý žije.Celkem by mne to zajímalo.

milanek napsal: A s nasazováním cefália je to asi takhle:
K dospění dojde buď přirozeně věkem (některým to trvá i 40 let) a nebo nějakým šokem. U Voldána třeba změnou prostředí. Pro netrpělivce je nejjistější metoda dlouhodobého letního sušení (= velké teplo a zároveň sucho). Následující vegetační sezónu vystrčí cefálko. To, že pod cefáliem jsou meláky trochu do špičky je úplně normální, stejně jako to, že předtím zkracují trny (bohužel tím ztrácí i trochu na kráse).

No tak tyto mnou popisované M.bahiensis,jak číslo 66 na jejich boku napovídá, teda pokud ještě někde z nich nějaký žije,a pan Rajtmajer tento rok také uváděl jako rok jejich výsevu. Když jsem je poprve uviděl, to bylo v začátkem léta 1974, tak byly v té množárně na konci uličky na poličce ve výši očí dospěláka, pak už byly jen příležitostně otevřené dveře/když už bylo moc velké vedro/ . Takže z jedné strany pařák a z druhé strany luft od těch otevřených dveří. Klima, že by si každá skleníková okurka lebedila. Vodu dostávaly celkem pravidelně i přez léto. Žádná stagnace se nepěstovala. Takže když jsem je poznal bylo jim 8 let /dle tvrzení/, myslím, že na ten věk byly už tehdy dost narostlé, ta okurková kultura jim šla k duhu.. Za zhruba další dva roky jakoby zmohutněly a jak tvrdil p. Rajtmajer, nechal je trochu vytáhnout. Následně začaly tvořit ta cephalia, To jim bylo tak 10-11 let.V 78 roce jsem už z nich vyséval jejich semínka.Kam se poděly později při likvidaci kaktusárny nevím. Je fakt, že semenáčky z nich také velmi rychle rostly.

Trochu to zjednoduším. Poté, co jsem zjistil, že mám zpotvořeninu, nahradil jsem ji kvalitnější rostlinou. I když mi prodejce kaktusů tvrdil, že monstrózy jsou nejžádanější u laiků, já k jejich ctitelům nepatřím ... Ponechám to zde jako odstrašující případ.

ILPAZK napsal: Další druh, který asi patří do tohoto tématu spíš, než někam jinam, je Austrocylindropuntia subulata. Pořídil jsem si ji před pár lety, dal ji do velké nádoby a teď čekám, co ukáže. Údajně tvoří až 4 m vysoký strom - keř někde v severním Peru a Ekvádoru. To u mě nehrozí, tak velké květináče ani rudlíky nevlastním. Máte ji někdo, abych se dozvěděl, jestli někdy pokvete?

Tak přátelé bacha!!!
Rostlina na obrázku (a jí podobné), bývá šířena jako kultivar nebo forma Monstrosa. Je to z toho důvodu,aby se to lépe prodávalo, nebo přesněji řečeno vůbec prodávalo. Tato znetvořenina totiž není ze stejného oboru jako např. Cereus peruvianus f. monstrosa, kde se jedná o poruchu apikálních buněk, nýbrž se jedná o rostliny infikované patogenem. Tímto patogenem je fytoplazma ze skupiny metlovitosti podzemnice olejné, žloutenky aster a žloutenky jilmu.
Pozor! Tyto patogeny se mezi kaktusovitýmí šíří docela snadno.

Děkuji za určení. Konečně jsem chytřejší. S tou naducaností je to špatně či dobře?

A s nasazováním cefália je to asi takhle:
K dospění dojde buď přirozeně věkem (některým to trvá i 40 let) a nebo nějakým šokem. U Voldána třeba změnou prostředí. Pro netrpělivce je nejjistější metoda dlouhodobého letního sušení (= velké teplo a zároveň sucho). Následující vegetační sezónu vystrčí cefálko. To, že pod cefáliem jsou meláky trochu do špičky je úplně normální, stejně jako to, že předtím zkracují trny (bohužel tím ztrácí i trochu na kráse).