Téma:

Ještě jeden příspěvek taky je 14 dní starý výsev plus detail dvou položek A. ferrari. Mám z nich velkou radost, vyklíčily téměř na 90 %




Austrocactus ferrarii JGK 457 14 dní stáří



Austrocactus ferrarii SAR2153 Severně od Mendozy, Arg. 2751 m - 14 dní stáří

Semena koupená jako Austrocactus patagonicus JPR 55-99. Kytky byly přeroubované ze selenicereusu na Tr. pasacana, mají zhruba jeden rok

Ony rouby na těch hylocereusech nechtějí moc chytat proto ta moje úspěšnost kolem 70 %. Co je důležité - řezat poměrně vysoko, roub přesně nasadit na cévní svazek, dále trochu přimáčknout, a hlavně nechat uzavřené v krabici minimálně těch 7 dní, ale raději 14, dokud rouby viditelně nerostou, a pak větrat postupně. Tento postup se mi docela osvědčil, mám na hylocereusech i nějakou Severní Ameriku (Pedio, Sclero), úspěšnost taky zhruba 70 %. Je ale jasné, že hned na jaře vše z hylocereusů přeroubuju (mám v oblibě Ech. kermesina) a udělám nějaké mateční rostliny. Ještě k těm hylocereusům - myslím, že existují i nějaké kultivary, navíc, kdo ví, jak byly pěstovány před tím, než se dostaly do prodeje...beru odnože z těch, na které se rouby chytly a doufám, že úspěšnost bude vyšší. Co je úžasné, jsou ty semenáče selenicereusů, tam je to téměř 100% úspěšnost.

Austrokaktusy jsou na podložkách naroubované cca 3 měsíce, celkem mají 4 měsíce. Když jsem na hylocereusy rouboval, tak měly stáří cca 4 měsíce (odhadem, porovnávám to s tím, jak rychle rostou ze semen).

Pro Petra Babulu:
Máte to na těch Hylocererusech pěkné - před pár lety jsem taky koupil jeden květináček takových semenáčů a zdaleka jsem neměl takové výsledky. Jednak mi roubovance špatně chytaly (cca 30%), druhak mi podložky oroubované i neorobouvané celkem neprosperovaly - žloutly, flekatěly, ztrácely kořeny. Měl jsem je v obýváku na jižním okně, bylo to zjara (březen-květen), takže žádný velký úpal. Snažil jsem se pak vybírat ty lépe prosperující, ale pak jsem stejně všechny vyhodil. Tak držím palec, ať Vám to jde jako tak dobře jako dosud. Zajímalo by mě to roubování na Schlumbergeru - video jsem viděl, teď jsem koupil nějaké Schlumbergery. Chystám se na výsevy a pak to chci taky zkusit. Dejte nějaké fotky, případně zkušenosti.
Pro Rada:
Já mám s klíčivostí Hylocereů trochu jiné zkušenosti - čerstvá semena 100% klíčivost za 2-3 dny, rok staré semena už 0% - pravda - uchovával jsem při běžné pokojové teplotě (20-25 stupňů).

Petre, prosim o informaciu ako stare su tie austrocactusy na poslednej fotke? Na podlozke vidiet este klicne listy a v tomto si ma predbehol, chcel som to prave teraz cez vianoce vyskusat - vrublovat na klicence hylocereusu. Dnes je tych "dragon fruit" alebo "pitahaya" ci "pitaya" plodov v supermarketoch kopec, z 1 je mozne vydolovat par tisic semien, zasoba na dlhe roky. Moja skusenost je, ze klicia takmer na 100% aj po 3 rokoch skladovania v chladnicke a to uz po 3-4 dnoch. Ale na tak male klicence som este nevrubloval, tak sa idem realizovat.
Dik a nech sa dari!

Obrazok z internetu

Když jsem začal vysévat austrokaktusy, uvědomil jsem si, že to chce i. dostatek semen, ii. část roubovat a iii. část kytek nechat pravokořenných. Vyséval jsem a vysévám vždy alespoň 100 semen, ale většinou víc, někdy také méně (a většinou to vyjde) Něco k výsevům jsem napsal výše, asi mám štěstí, ale myslím, že to je hodně i o semenech. Co se týká roubování, tak to je jiná záležitost. V září jsem byl v Hornbachu, kde mě upoutaly květináče plné semenáčů hylocereusů, tak akorát na oroubování...a to všechno za cca 120 Kč. Koupil jsem 4 květináče, v každém bylo zhruba 120 oroubovatelných kytek. No, sice jsem slyšel na hylocereusy docela chválu (hlavně bez nutnosti fixace roubů), ale mně to vychází na cca 70 %. Chce to přesně přiložit roub, a také po naroubování držet alespoň týden, ale lépe déle, v uzavřené krabici. Většinou roubuji 6 - 12 kytek od položky tak i při úspěšnosti 70 % mám kytek nakonec dost. Jedinou výjimkou byl A. spiniflorus WK770, kde jsem musel všechno přeroubovat na echinopsisy, na hylo zůstal jen jediný roubovanec - zbytek prostě nerostl a usychal. Další výhodou nevýhodou je to, že oroubované hylocereusy hodně odnožují, tak to chce stále odstraňovat odnože - ale zase je stály přísun podložek. Co se týká roubování, chce to roubovat skutečně na "špičku", řezat hylocereus poměrně vysoko. Z dalších osvědčených mám selenicereus, kde se rouby chytají až na 100 %. Nicméně, osvědčila se mi jedna věc - roubovat na několikaměsíční semenáče selenicereusů. Kytky pak rostou lépe a podnože tak neodnožují Před cca týdnem jsem po vzoru videa, které jsem na fórum dával, rouboval na články Schlumbergera. Zdá se, že se téměř všechny Austro chytly, uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet Ale, myslím, že základem jsou pravokořenné kytky, které na čerstvém vzduchu nejsou tak náročné

Malá ukázka tříměsíčních austrokaktusů na hylocereusech:
Austrocactus intertextus Gan Gan, Chubut, Argentina







Austrocactus patagonicus RS2433 Sierra Grande, Rio Negro, Argentina

...tak se dělá základ velmi pěkné sbírky...paráda!

PS.: A.ferrarii - semena jsou z jediné známé lokality, sbírané různými lidmi... (existuje výskyt rostlin i jinde, ale je jich tam nepatrně...tj. zatím...)

Tak dlouho zde nebyly žádné nové příspěvky, a to je velká škoda Asi před třemi měsíci jsem konečně začal vysévat semena austrokaktusů, která jsem "nashromáždil" za poslední tři roky, mezi jinými také s polními čísly SAR. Semena už nenamáčím, skarifikuji je "na sucho" (chce to cvik a vědět, kde odloupnout osemení tak, aby se nepoškodil zárodek, ale jde to nacvičit). Obrázky níže dokumentují výsledky, vyklíčily všechny položka, některé i na 100 %....

Dva měsíce staré semenáče, z každého květináče jsem už vzal na narouboval 5 až 10 semenáčků:





A semena vysetá minulý týden v úterý:





A detail na tři položky Austrocactus ferrari s různými polními čísly - zatím klíčí na cca 80 %:





Jedna věc, na kterou jsem přišel během vysévání - vždy jsem používal hrubozrnný štěrk s velikostí zrn až do 10 mm, teď ho míchám 1:1 s velmi jemným pískem. Austráčům se to líbí víc a kořínky lépe pronikají do substrátu. A ještě jedna poznámka - otevřít hned po vyklíčení, ale nenechávat proschnout a občas porosit...A naroubovat si do zálohy kytky

Austrokaktusy a já - co je nového
Takto vypadají výsevy staré něco přes měsíc. Zdají se mi OK, a hlavně, od každé sběrovky mám tolik semenáčků, že se nemusím bát nechat si i pravokořenné kytky







Mezitím jsem přerouboval některé austrokaktusy ze seleňáků na něco trvalejšího







Jako zajímavá podložka se mi jeví E. kermesina, další jsou naroubovány na Tr. pasacana a Tr. chiloensis, v záloze mám taky soehrensie Tak uvidíme





Z měsíc starých výsevů jsem něco dal na seleňák, myslím, že OK, skoro všechno se chytlo





A ještě něco na závěr. Minulý týden ve čtvrtek jsem vysel semena, která jsem objednal z ADBLPS, u některých položek bylo pouze 10 semen:

AUSTROCACTUS aff. bertinii RFPA_491.02 > Malargüe/Mendoza/Argentine [AL/15]

AUSTROCACTUS bertinii RH_2313b > Lago Viedma 400m/Lago Argentino/Santa Cruz/Argentine [RH/02]

AUSTROCACTUS bertinii RH_2328a > Esta Lubecka 550m/Tehuelches/Chubut/Argentine

AUSTROCACTUS coxii DJF_351 > Gobernador Costa/Chubut/Argentine [TJ/00]

AUSTROCACTUS longicarpus CS_189 > Laguna Blanca/Nequen/Argentine [CS/11]

AUSTROCACTUS longicarpus CS_190 > Laguna Blanca/Nequen/Argentine [CS/11]

AUSTROCACTUS patagonicus [SW_1017/96]

AUSTROCACTUS patagonicus fa. duseni [GK_8959/01]

AUSTROCACTUS patagonicus KF_461 fleurs roses > Lago Pellegrini/Neuquen/Argentine [TJ_pro_parte1/00]

AUSTROCACTUS patagonicus KF_461 prostré > Lago Pellegrini/Neuquen/Argentine [TJ_pro_parte2/00]

AUSTROCACTUS patagonicus KF_87 > Buen Pasto/Chubut/Argentine [TJ/00]

AUSTROCACTUS patagonicus RH_2342a > Peninsula Valdez 50m/Puerto Pyramides/Biedma/Chubut/Argentine [RH/06]

AUSTROCACTUS sp. Henschel très florifére [TJ/00]

AUSTROCACTUS spiniflorus WK_770 > Las Aranas 1600m/Chili [U/03]

Úpravu semen jsem pojal nově, semena jsem na 48 hodin namočil do vody, první den při pokojové teplotě, druhý den v lednici, poté jsem je propláchl, skarifikoval, propláchl a vysel. A klíčí VŠECHNO Takže spokojenost veliká, velkou radost mám hlavně z A. spiniflorus.

....no, a ojediněle se objevují druhé květy (foto dnes), což je u Austrocactus řídký jev...

Austrocactus "bertinii" JGK 584, Cona Niyeu

...tak první kytka A. spec. Santa Cruz JGK 406 má zralý plod...



...klasicky bertinovsky se odtrhl při bázi...přesto to není A.bertinii!

...a hned i druhá kytka JGK 406 (byly sprášeny mezi sebou)



..no, ca. 150-200 zrn to tipuji...

Výsevy různých druhů rodu Austrocactus, semena z mé cesty po Argentině v roce 2015...semena byla skarifikována.

Výsev stáří 9 dní:









Výsev stáří 4 dny:

...a co takhle nejjižnější austrokaktus...pod 50° j.š.

Austrocactus spec. Santa Cruz JGK 406



klasický jižní austrokaktus s růžovým květem...roste po celé provincii Santa Cruz...

...zajímavý austrokaktus z oblasti, kde se stýkají ( = vzdáleně) asi 3 druhy. Je pro mne překvapením, že kvete žlutě, čekal jsem růžový květ...

Austrocactus spec. Rio Negro



...mezitím už vím, že opravdu kvetou žlutě a skoro všechny se takto plazí...

A teď si dovolím takovou otázku...před časem (ca. 3-4 roky) se razila myšlenka, že jsou stejně jen dva druhy austrokaktusů - bertinii/patagonicus se suchými plody a hibernus s plodem šťavnatým...myslím si, že při pouhém pohledu po tomto vlákně to nemůže být pravda a oprávněnost více druhů - kolik, je ještě otázka - je snad jasná! Reakce???

Austrocactus subandinus JGK 576



...netypická rostlina v rámci areálu rozšíření druhu...

...a jeden skvost z Chubutu...
Austrocactus spec. JGK 375, Est. Los Berros



...v drtivě převažující světlotrnné podobě s růžovým květem...

...tak a jeden "normální" Austrocactus bertinii JGK 370, Puerto Madryn...



typický pobřežní typ...

...a kvete už i ten "normální" Austrocactus ferrarii...



...jak jsem se zmínil, je to miniatura, květináč je 7x7...je docela chladnomilný, snáší mráz do -12°C...zajímavé je, že ty květy moc neotevírá...

...zvláštní "albinotická" forma se světlými trny a žlutozelenou bliznou (!)

Austrocactus ferrarii JGK 457



je to skutečná miniatura, která ochotně kvete...

Tento druh je nejsevernějším v celém rodu Austrocactus...byl nalezen kolem roku 2000 třemi německými přáteli a později popsán manžely Sarnesovými...

@ Mojmíre - jooo, je to to tajemno, co v nich je...navíc, moc lidí se tou Patagonií nezabývá, byť se blýská na lepší časy...

@ Kaos -
1. k tomu inter-/glaciálu v JA - jedna nápověda - jak běží ve srovnání s Evropou v Americe pohoří? Určitě na souvislosti přijdeš sám...hledal jsem dlouho srovnání mezi kontinenty, resp. nějaká info o působení ledovců apod., ale nic slušného jsem nenalezl...ale že tam ledovce byly je jasné...ostatně, jsou tam i dnes...a mnohá plochá horská "údolí" a zbytky morén mnohé napovídají...
2. ty Tvoje bez čísla kytky - colloncurensis etc. (Köhres) jsou asi semena ze stejného zdroje...(nebo toho druhého), nicméně - sp. Tecka asi nebude coxii...pohledám kvetoucí trs a pošlu Ti fotku...
3. bertinii - ta žlutokvětá populace na Rio Chubut je nízko, tuším pod 300mnm, ale je to do jisté míry okrajová populace, protože "kousek" u Esquelu roste něco jiného...mám vytipovaných několik míst, kde se stýkají (a to vím) 2 i 3 různé druhy! Ale to si musíme říci nad mapou...

A pro ty, které už ty texty nebaví...

Austrocactus subandinus JGK 810, nahoře 10.06.2016, dole stejný kontejner 21.05.2017, lokalita El Sosneado

Vodička napsal: Neuvěřitelná práce Kubo. Přiznám se, že já bych na to neměl trpělivost. A pořád nechápu, co na těch kytkách s Jirkou Kolaříkem vidíte. Asi je to nějaká srdeční záležitost jako ve všem.
V těch příspěvcích řádíte jako ty glaciály. Aspoň mě to přinutilo si to vyhledat a doplnit si vzdělání.

PS: Cephaláčky zimu přežily a mají se čile k světu.

No za sebe mohu říct, že jsem měl tu čest navštívit lokalitu, v době, kdyj sem ještě nevěděl, že nějaké Austrocactusy vůbec existují. V přírodě jsem viděl jen jeden, ale našel jsem ho skoro mezi sněhem, na místě, kde jsem kaktus vůbec nečekal . Právě to, že to jsou to jediní zástupci klasických jihoaperických kaktusovitých, kteří si spokojeně rostou tak, kde to všechny ostatní rody už zabalily (nepočítám Maihuenie a Opunciovité) mě na nich fascinuje.

Dalším důvodem je takové nadšení z objevování neznámého, protože se neustále objevují nové druhy.

No a posledním je to, že jsou mezi nimy asi i klony, které by mohly rozšířit řady mrazuvzdorných, celoročně venku pěstovatelných kaktusů.

PS: pozdravuj cephaláčky!

Neuvěřitelná práce Kubo. Přiznám se, že já bych na to neměl trpělivost. A pořád nechápu, co na těch kytkách s Jirkou Kolaříkem vidíte. Asi je to nějaká srdeční záležitost jako ve všem.
V těch příspěvcích řádíte jako ty glaciály. Aspoň mě to přinutilo si to vyhledat a doplnit si vzdělání.

PS: Cephaláčky zimu přežily a mají se čile k světu.

Zde jsou moje roubované semenáče, kromě A. coxii nemají ještě ani rok.

A. označený jako subandinus, polní čísla JN 1408 a JN 1413, jeden by měl být jiným druhem, není skutečný Subandinus . Nejsem si jistý, který je který protože se mi pomotali (už mám ale nové výsevy, kde je mám oddělené takže až vyrostou tak si je snad roztřídím)


A. coxii JN 1086


A. sp. "Tecka" (bez polního čísla z Koehres c.)


A. colloncurensis (bez polního čísla z Koehres c.)


A. longicarpus, JN 1406


A . philippii, JN 1421

Jiri Kolarik napsal: @ Kaos - ach - glaciály/interglaciály se na jižní polokouli "vyřádily" rovněž jako na severní polokouli, jenže mechanizmus šíření ledovců, ale hlavně ovlivnění biotopů byl zcela odlišný od Evropy/Afriky...z toho také vyplývá zcela odlišná distribuce jakýchkoliv populací, ale zejména rostlin...

Ach tak to jo. Já jsem se právě pídil po tom jaké byly glaciály na jižní polokouli a narazil jsem na informaci, že se tam projevily mnohem méně, ale bohužel jsem si to ani neověřoval ani jsem se dále nepídil po detailu.

Jiri Kolarik napsal: No, o možné příbuznosti Echinocereus a Austrocactus jsem kdesi četl, ovšem - nikde žádný důkaz...a genetika - té to bude ještě řadu let trvat, než se propracuje, přes nesporné dnešní výsledky, k obecně verifikovatelným výsledkům. A Austro x Echcer ...je spíše ve hře jistá konvergence k prostředí, jako příbuznost...

O té příbuznosti jsem psal v reakci na tuto studii . Pochopitelně ta příbuznost Echinocereus a Austrocactus je velké zjednodušení. Chtěl jsem tím spíše říci, že k Echinocereusu je příbuznější, než třeba k rodům z Notocactae, BCT clade, které rostou mnohem blíže. Pochopitelně pokud existuje nějaká podobnost Echinocereus x Austrocactus bude za tím stát určitě konvergence. To že měli společného předka by znamenalo, že než se z toho předka staly tyto dva druhy, jedna větev se musela nejprve adaptovat na tropy a potom opět na chladnější prostředí, zatímco druhá se mezitím vyvíjela izolovaně milióny let.

Jiri Kolarik napsal: cit.:...Osobně vidím navíc stále více snímků rostlin, které do současného dělení Austrocactusů nikam nezapadají..." - jo, přesně...

Teď je otázka co s tím, ostré ohraničení znaků některých druhů se postupně obrušuje, vyskytují se nové kombinace. Možná budeme mít brzy třeba 20 druhů a nebo a k tomu se kloním spíše já, je potřeba trochu zrevidovat, které znaky jsou pro rozlišení druhu skutečně podstatné a které ne.

Třeba právě ten případ bertinii vs. philippii, podíval jsem se znovu do Austrokaktusů od Sarnesových a i oni zmiňovali dost značnou podobnost. Hlavním rozlišovacím znakem by měl být menší vzrůst, žlutý květ a výskyt ve větších nadmořských výškách.
Co se týká nadmořské výšky, ověřoval jsem si ještě jednou místo u RN40, kde jsem našel jedince bertinii a bylo to nad 1900 m.n.m., je možné že zvládne růst i výše. Barva květu, no ten tvůj nález ukazuje jinou okrajovou populaci, která má žlutý květ. A nižší vzrůst? No to může být právě tou vysokou nadmořskou výškou.

Co bude asi potřeba je porovnat jedince philippii a bertinii ve sbírkách, pěstované ve stejných podmínkách. Já mám třeba zatím jeden větší semenáč philippii, ale nemám žádný bertinii k porovnání, jen čerstvý výsev sběru bertinii od RN40 u Malargue, takže tam to porovnání může být zajímavé.

Já mám zatím z výsevů už vzrostlejší (1 rok staré) rostliny coxii, colloncurensis, subandinus, philippii, longicarpus a sp. Tecka. U všech jsou už patrné výrazné odlišnosti, kromě philippii, longicarpus, které nedokážu zatím na první pohled odlišit. To se ovšem bavíme o rostlinách roubovaných.

Co je smutné je, že mi odešly krčky u VŠECH pravokořenných rostlin v čistě minerálním substrátu, všechny druhy ve všech nádobách a vše v jeden čas, hádám špatná zálivka, nebo přesazení, i když to druhé je divné, protože už to bylo dávno a mezitím rostliny projevovaly známky růstu. Pravokořenné semenáče u Austro prostě neumím.

@ Kaos - ach - glaciály/interglaciály se na jižní polokouli "vyřádily" rovněž jako na severní polokouli, jenže mechanizmus šíření ledovců, ale hlavně ovlivnění biotopů byl zcela odlišný od Evropy/Afriky...z toho také vyplývá zcela odlišná distribuce jakýchkoliv populací, ale zejména rostlin...
No, o možné příbuznosti Echinocereus a Austrocactus jsem kdesi četl, ovšem - nikde žádný důkaz...a genetika - té to bude ještě řadu let trvat, než se propracuje, přes nesporné dnešní výsledky, k obecně verifikovatelným výsledkům. A Austro x Echcer ...je spíše ve hře jistá konvergence k prostředí, jako příbuznost...

cit.:...Osobně vidím navíc stále více snímků rostlin, které do současného dělení Austrocactusů nikam nezapadají..." - jo, přesně...

No ono nesmíme zapomínat na jednu věc, Patagonie a okolí má dost konzervativní klima, velice podobné na obrovských plochách. Navíc, na rozdíl od severoamerických druhů, doba ledová se na jižní polokouli skoro vůbec neprojevovala. Dle genetických výzkumů by měly být Austrocactusy společného předka např. s Echinocereusy, takže to musela být nějaká prapůvodní rostlina a je tak možné, že Austrocactusy jsou dost starý rod. Pokud k tomu přičteme v podstatě neměnné podnebí i v období dob ledových, druhy jako bertinii se mohou v podstatě libovolně rozšiřovat po celé ploše, stovky až tisíce kilometrů daleko. V případě, že se někde uchytila izolovaná populace, mohlo dojít k její mutaci v odlišnou formu, či téměř nový druh. Ale pokud došlo k opětovnému rozšíření původní rostliny a křížení, mohly se rozdíly opět zahladit.

V podstatě pokud se podíváme na území rozšíření A. philipii, tak je poblíž severního výskytu bertinii u Malargue. Už na několika snímcích jsem si všiml, že ty bertinii z Malargue mají podobné vytrnění jako philipii, barvu květu jsem vždy považoval za hlavní dělící znak (Sarnesovi mají i menší vzrůst, ale s ohledem na tvrdší podmínky na nalezišti, je to relevantní rozdíl?).

Osobně vidím navíc stále více snímků rostlin, které do současného dělení Austrocactusů nikam nezapadají.

Bude asi zajímavé počkat co bude ještě objeveno, mám na mysli konkrétně hybridy a přechodné generace, které mohou nakonec některé druhy třeba i propojit.

A PS: nezapomínejme na druhy jako Melocactus curvispinus nebo Lobivia aurea, které také rostou v podobě velice odlišných forem a variant na velkém území.

@ Kaos - ta variabilita není až tak velká, jak se zdá (možná) na fotkách! Po shlédnutí v přírodě a zohlednění stavu - napitá/nenapitá kytka, růst v keři/jen na skále (či v ssuti/písku)...
A.philippii vers.A.bertinii - jistě, podoba tu je, ale ekologie je odlišná. Připadá mi, že je situace podobná jako u Maihueniopsis darwinii vers.M.ovata, nebo M.hickenii vers. M.platyacantha, které jsou si velmi podobné, přesto odlišné...jo, chce to ještě mnoho polních výzkumů...
Spousta lidí zastává názor, že je jen A.hibernus a A.bertinii, který někteří nazývají i A.patagonicus...což ovšem není možné, už pro tu obrovskou plochu, na které rod Austrocactus roste...

Ta variabilita je neuvěřitelná, jak moc se ty kytky liší od A. philippii? Přemýšlel jsem jestli by nakonec i on nemohl být lokální formou A. bertinii?

...a zejména pro Kaose další typický A.bertinii...

A.bertinii - z údolí nádherné řeky - Rio Chubut - na další lokalitě u Piedra Parada jsme našli žlutokvětou populaci...je to okraj areálu rozšíření druhu...





...je třeba říci, že v populaci blíže Atlantiku už byly kytky se světlými květy, kde jsem už přemýšlel, jestli jsou vůbec růžové...