Téma:

Austrocactus ktorého domovinou je územie ktoré obýva indiánsky kmeň menom Aonikenken. Vzdelaní botanici nomenklatoristi by nemali mať problém správne pomenovať daný druh. Načo čakať desaťročia?

týká se austrocact.. mažu...
MK

Austrocactus aonikenkensis

To se nikdy nevyřeší nebo přesněji, my se toho nedožijeme. Při této příležitosti jsem zjistil, že už byl zveřejněn poslední platný ICN kód z roku 2017 ze zasedání v Číně. Na první pohled, pro kaktusáře nic podstatného, botanici mají jistě jiný názor. Můj příspěvek nebyl kritika jména, ale stav platné nomenklatury. Austrocactus aonikenkensis je jméno platné. Jméno rostliny může mít libovolný původ, jen se musí latinizovat. Největší problémy jsou u jmen odvozených ze jmen osob. Tam jsou pravidla velmi přísná a každá odchylka je chybou. Nebudu to rozebírat, každá věta by dala na dlouhý článek. Stejně by to nikoho nezajímalo a bylo by to marný, marný.

Čelákovice napsal: Austrocactus aonikenkensis

Není to jednoduché, za současně platných pravidel, popsat nový druh. Jména špatně vyslovitelná se nemají používat. Je to jen doporučení, někomu se to může vyslovovat dobře, chyba která by se měla opravit to není. Horší je to s latinskými koncovkami, tam je to považováno za chybu, která by měla být opravena. Tam jsou možnosti dvě, buď si to napsat správně a čekat kdo se přidá nebo se obrátit na nomenklatorickou komisi. Už jsem i na internetu zaznamenal výhrady. Sarnesovi jméno etymologicky řádně zdůvodnili, ale napsali na počest obyvatel Aonikenk a použili koncovku -ensis, to je podle území Aonikenk. Správně měla být koncovka -orum, po více osobách. To chyba je. I když si v naší databási potrpíme na bezchybné tvary, necháme to několik desetiletí takto.

...tak na můj přímý dotaz - má se spíše jednat o území, kde a) žili tito lidé...b)dnes (i tenkrát..jk) roste tento austrokaktus...faktem je, že naše indiánská kamarádka je happy, z toho jména...

Je to úplne krásny problém. Kým sa to vyrieši milovníci tohto rodu si zvyknú na oba varianty.

Austrocactus aonikenkensis

Není to jednoduché, za současně platných pravidel, popsat nový druh. Jména špatně vyslovitelná se nemají používat. Je to jen doporučení, někomu se to může vyslovovat dobře, chyba která by se měla opravit to není. Horší je to s latinskými koncovkami, tam je to považováno za chybu, která by měla být opravena. Tam jsou možnosti dvě, buď si to napsat správně a čekat kdo se přidá nebo se obrátit na nomenklatorickou komisi. Už jsem i na internetu zaznamenal výhrady. Sarnesovi jméno etymologicky řádně zdůvodnili, ale napsali na počest obyvatel Aonikenk a použili koncovku -ensis, to je podle území Aonikenk. Správně měla být koncovka -orum, po více osobách. To chyba je. I když si v naší databási potrpíme na bezchybné tvary, necháme to několik desetiletí takto.

Vyslovuje se to sice hrozně, ale je to pěkné, stejně tak "santacruzensis".
Nejhorší je, když tam někdo cpe své jméno, manželky, děti, kamarádů, svého psa, atd.
Považuji to za neúctu k přírodě, rostlině, místu, historii.

...tak tu máme nový popis z rodu Austrocactus...manželé Sarnesovi popsali v Cactus World Vol. 36 - No.2 - Juni 2018 - Austrocactus aonikenkensis
...je to ten nejjižnější austrokaktus vůbec, kdy jeho nejjižnější lokality jsou pod 50°j.š. a severní při severní hranici provincie Santa Cruz... Pojmenování je po jižně patagonském indiánském kmeni - Aonikenk...no, je to blbě vyslovitelné, spíše jsem předpokládal jméno "santacruzensis" (bavili jsme se o něm), což by bylo pochopitelnější...
...tedy:

Austrocactus aonikenkensis

...tak první květ...

Austrocactus spec. Tecka JGK 422



tedy - moc coxii to není, květ má jinou barvu a má červenou bliznu...hm...zítra budou ještě další dva květy.

Doplnění: tak dnes se otevřely další 3 květy (dvou jedinců)...a květy jsou +/- stejně barevné, možná trošku sytější do mírně růžových konců petálů, ale musel jsem se hodně soustředěně dívat...no - sprášil jsem dvakrát (ráno a teď večer) všechny květy...takže - uvidíme...

...zajímavý austrokaktus, těším se na květy...

Austrocactus spec. Tecka JGK 422



předpoklad je "coxii"...viděl jsem ho kvést v přírodě, nicméně...uvidíme zítra/pozítří...

Austrocactus subandinus JGK 661

...Austrocactus pauxillus SAR 8283/1 kvete...





...miniatura odnožující přirozeně i v přírodě...

...první kvetoucí byl před 2 dny tento...

A.bertinii JGK 356

Šmankote,je to fešsák,já pozemku nemaje se tu můžu akorát rozplývat jak jsou takový neučesaný,ježatý a bodlinatý,nádhera.

Nedávno popsaný...a jeho premiéra...
Austrocactus pauxillus SAR 8283/1



...dostal jsem ho před ca. rokem a půl a poprvé pokvete...je roubovaný na O.fragilis, nicméně pouští vlastní kořeny, protože fragiliska není pro austrokaktusy vhodná podložka z důvodu odlišné vegetační doby...

Ve svoji sbírce mám jenom tři rostliny austrocactusů. Obrázky z přírody a i komentář mně z předešlého příspěvku zaujaly.
Podíval jsem se na youtube a našel toto video.


Jara
www.kaktusy-adenia.wz.cz

Nádhera Petře...

El Sosneado - my byli nejdál u toho hotelu s termálem...nicméně - lokality až tak daleko asi nebudou, no...ev. A.hibernus...možná...
Ano - jsou to zcela jistě A.subandinus a vůbec "nevadí", že jsou "jen" světlotrnné...viděl jsem je v květu - ten je pro subandinus typický ( = tedy jiný než pro philippii, který roste už v dalším údolí)...no, moc lidí tam nejezdí, byť je tam nádherně!!! V r.2008 jsme našli na začátku údolí El Sosneado také podobný austrokaktus...dle květu by to bylo jasnější (bertinii - větš. růžový - jako u Malargue, nebo možná už philippi - květ sírově žlutý, nicméně - je to spíše horský druh)...

Jiří Kolařík tady zmiňoval A. subandinus s výskytem za El Sosneado. Musím říct, že toto údolí považuju za jedno z nejzajímavějších z pohledu výskytu austrokaktusů. Ukážu proč Moje cesta vedla nejprve na konec, kam až silnice dovolila. Silnice, jestli se to tak dá nazvat, je prostě strašná, nezpevněná, a na konci cesty je spíše pro terénní auta. Nicméně, dále v údolí na kopcích a stráních roste tento austrokaktus:



Nádherné rostliny se světlým otrněním, žádné tmavotrnné jsem tam nenašel...

Směrem k El Sosneado se objevují rostliny, které mají tmavé trny, vypadají trošku jinak, nicméně je to asi subandinus:



A pak to přichází, dále k El Sosneado jsou na jednom kopci úplně jiné rostliny, které jsou malé, mají průměr do tří centimetrů, ať rostou ve spárách, nebo pod keři (zde jsou většinou úplně zasypané, trčí jen plody):



A aby toho nebylo málo, tak pár km od výjezdu z El Sosneado jsem se zašel jen tak podívat na jeden kopec, vůbec jsem nepředpokládal, že by tam austrokaktusy rostly - je to podle mě něco z okruhu A. bertinii, plody odpovídají, rostliny byly dávno odkvetené (stejně jako bertinii na jiných lokalitách), nicméně, mám dva plody, uvidíme, co ze semen vyroste...



Takže, co na to odborníci? ))))

Osobně si myslím, že příští rok vezmu batoh, a projdu celé to území bez cest a silnic v Mendoze.

Vrátil jsem se z Argentiny....viděl jsem austrokaktusy na asi 60 lokalitách, zaměřil jsem se zejména na ty andské. Budu sem dávat postupně fotky. Doma mě čekalo příjemné překvapení v podobě roubovanců na Schlumbergera - vše je OK, rouby rostou, posuďte sami...

Petře (Petr Babula) jestli budeš nějaké austráče prodávat, tak se hlásím jako první, doufám.

Vypadají výborně - už jsou odkryté?

Řekl bych, že vypadají SUPER!
Náhodou jsem včera narazil v Hornbachu na Schlumbergeru ve výprodeji. Tak jsem neváhal a dvě koupil. Na pokusy. Ještě na to musím vymyslet nějaký to "udělátko" na roubovance. Aby měli teplo a vlhko.

Hlásím, že roubovanci na Schlumbergera vypadají následovně

@ Petr -
Mám ještě dotaz na povolané - v předchozím příspěvku jsem uvedl lokalitu 20 km před Laguna Diamante, Mendoza, Arg., 2041 m. Který druh by tam mohl být? Subandinus?

...je to A.philippii (A.subandinus roste nedaleko v údolí za El Sosneado, zatím můj nejsevernější výskyt)
...ono s tím pojmenováním, resp. si to tento rok užijeme, protože se začnou šířit semenáče ze sběrů dalších lidí, kteří vloni/předloni navštívili lokality v Patagonii...tak např. P.Heřtus nebo J.Novák mají v pojmenování záměny a budou se nám etablovat nesprávná jména ve sbírkách...a kdo to bude dávat do pořádku?
Např.: Heřtus - lokality u Los Molles - uvádí A.aff. gracilis - www.kakteen.cz/index.php?cislopolozky=161&jazyk=cz - což je dlouho vyvrácený nesmysl: 1. jako gracilis označil Backeberg juvenilní (+roubovaný) exemplář A.coxii, 2. pan Saul označil bez znalosti jako gracilis rostliny od Zapala - dnes A.longicarpus (u nás taktéž P.Kupčák měl tendenci je označit jako gracilis), 3. je to tedy A.subandinus...ostatně Pavel Heřtus v tom svém článku v CACTACEAE a na svém webu kromě A.hibernus pojmenoval i jiné kytky špatně: Viola vulcanica to není, je to columnaris, byť ta vulcanica tam roste také, Maihueniopsis glomerata to také není...je to M.platyacantha, M.glomerata vypadá úplně jinak a roste až od údolí Uspallata směrem na sever...ten Pterocactus je fischeri...no a teď koukám na jeho stránky do "Rarity" a tam je k mání Austrocactus australis f. - hm, takový Austrocactus neexistuje, natož ještě forma - je to Pterocactus..., tož tak...

Ještě jeden příspěvek - Austrocactus bertinii SAR481 vedlejší silnice Gaiman-Dolavon, Argentina 10 m, roubováno 19. prosince 2017 ve stáří 3 týdnů od vyklíčení











Mám ještě dotaz na povolané - v předchozím příspěvku jsem uvedl lokalitu 20 km před Laguna Diamante, Mendoza, Arg., 2041 m. Který druh by tam mohl být? Subandinus?

Souhlasím, myslím že selenicereusy jsou jako podnože pro austrokaktusy asi nejlepší podnože, ale trvám na tom, že nejlepší je roubovat na semenáče těchto podnoží. Naschvál to vyzkoušejte... Co se týká chytání roubů na hylocereusy (asi to bude stejné jako u Schlumbergera), je nutné nechat naroubované kytky v krabici co nejdéle, větrat postupně a víko oddělat až tehdy, když rouby viditelně rostou. Schlumbergera - rouboval jsem na nezakořeněné články, které jsem nechal tři dny zaschnout, po naroubování jsem je napíchal do mokrého písku. Podle mě je velmi důležité větrat, až rouby rostou a navíc, myslím, že počkám, až zakoření i články a podložky se napijí. Potom je odkryju úplně. Zakořeňování austrokaktusů je podle mě úplně v pohodě, není s tím žádný problém, ale ani není zapotřebí čekat dva roky, až jsou rouby obrovské....

Austrocactus spec. 20 km před Laguna Diamante, Mendoza, Arg., 2041 m - semena jsou z mého sběru. Rouboval jsem opravdu takové velmi neduživé semenáče (před tím jsem ty slušnější narouboval na selenicereus) - a myslím, že to nakonec bude OK

Najlepšie rastu a vytrnuju austro na selenicereusoch, z nich je ideálne po 2 sezónach rastliny zrezat a zakorenit. Korenia velmi ochotne. Na selenicereusoch ich zimujem pri cca 10 stupnoch a straty podnozi som zatiaľ veľké nemal, ak občas podnoz odide,vruble ochotne pustia korene už na jar.

Tak to vyzerá výborne. Skúšal som vrúbľovať vlani na tento druh kaktusu a z asi 10 vrúbľov sa chytili všetky, kým to bolo zakryté v krabičke kde bola vysoká vlhkosť. Po odstránení krytu všetky uschli, čo znamená, že sa nechytil ani jeden a iba vegetovali zotrvačnosťou v tej vysokej vlhkosti. Možno to skúsim znovu. V nemeckom origináli sa píše, že na Schlumbergery treba vrúbľovať vtedy, keď nekvitnú... To bol asi môj problém, vrúbľoval som cez Vianoce, keď som na to mal čas. Som zvedavý ako to bude rásť, teším sa na ďalšie foto. Len tak ďalej, pokusov nie je nikdy dosť.

Tak sem dávám slíbené Austro roubované na články Schlumbergera, stáří cca 14 dní. Díval jsem se na jednotlivé články, už začínají vyhánět kořínky, ale pořád je nechávám v krabici se škvírou, aby přece jen trochu větraly. Úspěšnost tak 90 %, rouby začínají růst
Celkový pohled:



Pohled na A. bertinii





A nakonec A. intertextus SAR4001 Tagalapa, Chubut, Argentina



Tak co myslíte? Myslím, že články Schlumbergera mají jednu výhodu - dobře se na nich "strefuje" cévní svazek.

Petře, píšeš, že část Austro jsi naroubovat na články Schlumbergera. To video jsem viděl a je to docela zajímavé. Nemáš nějaké fotky těch roubovanců?