Téma:

No koukám, že jediný kdo pochopil oč jde je Jirka. Jinak jste se upnuli zřejmě na mé malé odchýlení od hlavního problému a tím je: že v každém výsevu jakéhokoliv rodu a druhu, kde je v misce několik desítek malých semenáčků, odejde většinou ten největší, nejnadějnější.

Proč jen právě on odejde jako první? Jde mi o to zda má někdo stejnou zkušenost.

To jen abych tu debatu vrátil zase zpět od těch Murphyho zákonů a od domnělého varování před pěstováním těžko pěstovatelných, nebo co...

No, filozofujeme tu pěkně. A konec konců, proč ne, tak je to i nazváno.

Ony samozřejmě hrají do určité míry roli všechny faktory, dynamika růstu a vyčerpání, růstová strategie, naše pozornost, kterou věnujeme našim oblíbencům na ůkor kytek "obyčejných", Murphyho zákony, chuťové preference myší a různých nechutných hub a podobně. Můžeme o tom mluvit dlouze, dát si k tomu pivo nebo cider, ale asi nic víc nuděláme. Chybí nám totiž jakákoliv relevantní data, objektivní pozorování, abychom mohli posoudit vliv jednotlivých faktorů, jejich význam.

A tak slovy jiného klasika, "Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat." a jelikož každé takto závažné sdělení musí být ozdrojováno, tak odkaz na instituci nejvyšší
www.cimrman.at/list.php?l=2

Ale bylo by to hezké téma na posezení u stolu, nad sklenkou vína, nebo alespoň virtuální setkání, každý se svým mokem. My to s kolegy z práce občas takto děláme. Nebo by to treba Peri mohl prosadit jako výzkumný úkol.

Plný souhlas s Murpyho zákony. Když má něco zdechnout, vždycky ty nejzajímavější kusy. 8 let zimuju kaktusy ve vytápěném skleníku, prakticky žádný úhyn, každý rok tam mám vysokou vlhkost(nad 90%), 1 x týdně stírám kapky ze skel. Kaktusy co tam mám jsou přes léto venku a schovávám je když hrozí mrazy, často do nich ještě v říjnu naprší. Letos mi ještě v listopadu kvetly M. geminispina a ještě jiná mamilárie, takové opožděné květy, tak sem se kochal. Na jaře byly obě zplesnivělé, podezírám že to bylo právě od těch květů  . Jinak kvetly každoročně, jen to stihly v létě. 
Před rokem jsem objevil ve sbírce svilušku. Po postříkání skončila, několik kusů sem musel vyhodit protože byly moc požrané - zrovna ty, co se mi nejvíc líbily  .
A tak je to pokaždé - které kaktusy se na podzim spálí, když klesne slunko a posvítí dovnitř otevřenými dveřmi skleníku ? , které kaktusy okouše myška co tam vleze ? pokračovat by se dalo dlouho.

Bohužel, smrt si daň mezi druhy a rody nevybírá.  někdy bývá nemilosrdná i k druhům a rodům tzv. nekonfliktním 

Já mám sice jen semenáčky druhů, u kterých je v příručkách napsáno "vhodné pro začátečníky", ale stejně děkuji za užitečný tip, do kterých jedinců se pro jistotu nezamilovávat ?

Zajímavé téma.

Jestli ono to nebude spíš tak, že když mi odejde nějaký nepodarek, tak si toho skoro ani nevšimnu a ne abych si to dlouho pamatoval. Zato když padne  oblíbený favorit, trpím do konce života. 

Nejsem zadny odbornik, ale predstavoval bych si to asi tak, ze kazdy organizmus ma svoji optimalni dynamiku rustu. Ale v kazde populaci se vyskytuji taci, kteri rostou rychleji i pomaleji, proste klasicka gaussovka. Ovsem cim dale jsem od toho optima, tim horsi, znamena to, ze neco je nedobre. Ale prave takove kytky si vybirame, protoze jsme radi, ze je velka a macata. Konec koncu, kluk, ktery ma v 15 letech dva metry je sice idealni pro juniorske vybery basketbalistu, ale s nejvetsi pravdepodobnosti bude dal mit spoustu zdravotnich problemu. Takze, v tomto mozna chvala prumernosti. Ale, jak rikam, skoly na to nemam.

Tiež mám podobnú skúsenosť. Vysvetľujem si to tak, že je to jeden zo spôsobov stratégie zachovania druhu pri ktorom je zabezpečené, že rýchlo rastúci a dospievajúci jedinci dodajú do populácie potrebnú genetickú výbavu pre prípad rýchleho obnovenia populácie.

Řekl bych, že to, o čem píše Zdenda, je v genetickém základu daného jedince. Píšu to proto, že mám v několika případech  stejnou zkušenost jako Zdenda. Prostě některý semenáč ve výsevu roste rychleji a vypadá zdravěji než ostatní. Logické bylo, že jsem si ho vybral do sbírky. No a fakt, za cca 5-6 let, kdy ten poměr růstu zůstával mezi semenáči stejný a ten, co rostl rychleji a byl o 1/3  větší jak ty ostatní, prostě "odešel", většinou ho zlikvidovala nějaká houba. Stalo se mi to u hůře rostoucích kaktusů na svých - echinomastusů. Ale tento jev,tj.  mnohem rychlejší růst určitého jedince při stejných podmínkách,  jsem pozoroval i u astrophyt. Důvodem, že tyto rostliny nejsou žádní dlouhověcí držáci,je asi to, že díky rychlému růstu mají řidší pletiva, tj.více vody, může se při napití vyskytnout častěji nějaká mikrotrhlinka, kudy se do těla rostliny dostane patogen....prostě nejsou tak odolné jako ty "normální" kytky.
Ac.capricorne, Santa Lucia,Coah - stejně staří jedinci z jednoho výsevu.
As.niveum, záp. CC, Coah - rychle rostoucí semenáč je v současnosti i mnohem řidčeji vločkovaný:
 
 

No je to dost jednoduché svalit všechny problémy na Murphyho zákony. To bych snad mohl udělat v případě slimáka, který si vybral tu nejvydařenější kopiapoi, když mi kdysi před lety vlezl na stůl s množstvím kaktusů. Nebo s další kráskou - krainzianou, která jako jediná odešla při zaplavení sklepa z bedny plné jiných rodů.
Tady ale jde o stejný druh, stejné podmínky a jediný rozdíl je ve velikosti rostlin.
Pokud tedy nemá nikdo stejnou zkušenost jako já, bylo mé zamyšlení pouhým kaktusovým monologem.
Bohužel pro mě...

Přátele,   i já mohu  potvrdit  že  Murphyho zákony platí  i  v  naši  společném zálibě.  Před pár  lety  jsem  si  z burzy v  Chrudimi  přivezl
pár hezkých  semenáčů  G.  spegazinii, Frailei a pod.  Zimuju  desítky  let bedny ve sklepě s okýnkem, nikdy  žádné problémy.
Poprvé za tu  dobu se stalo  že  myším  asi  došly jejich  zásoby a vyrazily  na  průzkum. A že  zrovna  do  mého  sklepa,  a zrovna  na ty semenáčky které jsem  si  chtěl  dopěstovat. A že  jim  chutnala  i  síťka  na  cibuli,  to  teda  musel  být  hlad . 






 

Přátelé, vy jste asi nestudovali Murphyho zákony.   Kdyby totiž ano, tak byste věděli, že je naprosto zbytečné v tom hledat nějaké rozumové nebo dokonce vědecké vysvětlení a hlavním důvodem je existence slavného Zákona schválnosti. To je jediný zákon v rámci celé EU, který stoprocentně funguje a který neobejdou ani fištróni z České republiky. Takže si zapamatujte pro příště:

1) Pokud vám má přes zimu chcípnout jediná kytka, bude to na tuti ta, o kterou vám nejvíc jde. Měl jsem kdysi asi 5 rostlin Lob. haemat. var. hualfinensis s krásnými trny. Jedna z nich byla obzvlášť obdařená, doslova zamotaná do dlouhých, zakroucených trnů. Jedna z nich mi přes zimu odešla. Hádejte, která. Snažil jsem se funkčnost toho "paragrafu" zlomit a už předem jsem si vytipoval pár nedochůdčat, různě flekatých a zdeformovaných kytek, které jsem nehodil do popelnice jen ze soucitu, a celou sezónu je přesvědčoval, že právě ony jsou mými vyvolenými, jejichž ztrátu bych těžko rozdýchával. Přišlo stěhování ze zimoviště, popelnice v permanenci a co myslíte? Nedochůdčata přežila všechna. Co jsem vyhazoval, to byly kousky, díky kterým vzduchem létaly lehké děvy, zadní části těla, jakož i různá přirození.

2) Máte-li nějakou množinu určitých rostlin, z nichž 90 % je vám šumafuk a 10 % si z nějakého důvodu hýčkáte, pak poměr chcíplých rostlin těchto dvou skupin v oné množině je přibližně stejný, ale v opačném gardu. Příklad: Míval jsem malou kolekci echinofosulokaktusů. Asi osm z nich bylo takových, na které jsem byl z nějakého důvodu hrdý a měl jsem je snad raději než některé lobívie, a to už je co říct. Zbývajících asi 50 bylo takových těch obyčejných. Přes jednu zimu mě postihla steňáková katastrofa. Vinou rozbitého okna a mrazu mi jich dost odešlo, zmrzlo. Z těch osmi mi zbyl jeden coptonogonus. Z těch obyčejných zmrzly dva. Naprosto normální, z logiky zákona schválnosti to jinak dopadnout nemohlo.

3) Máte-li většinu kytek v samostatných květináčích a k tomu jednu bednu nebo misku sesazených, chcípne zaručeně jedna z těch sesazených, aby v bedně zbyla díra a vy ji museli nějak řešit. Opět se mi stalo, že jsem si z velkého výsevu feroxek dopěstoval spoustu pěkných kytiček. Z nich jsem si sesadil dvě mísy vždy po pěti rostlinách a zbytek jsem plánoval postupně rozprodat. Během první zimy odešla jedna feroxka v jedné míse, v průběhu druhé zimy samozřejmě v té druhé. Z těch prodejních asi 150 ani jedna. A podobných zásad fungování zákona schválnosti bychom určitě našli víc.

Takže hoši, tady máte vysvětlení, jak to v životě kaktusáře chodí. Asi je potřebné si na tento zákon zvyknout. Obávám se, že ani náš všehoschopný parlament s ním nic nenadělá. Natož obyčejný kaktusář.

Ne, spíš mě vždycky napadne, že tito jedinci jsou schopni přijímat velkou dávku vody, živin, ale tím i škodlivin, které je nakonec zahubí. A nerosti, kteří zřejmě nenatáhnou do těla téměř nic se s tou malou dávkou škodlivin dokáží vyrovnat. Je taky otázkou zda mrtvé kořeny nerostů nejsou uchráněny podpaření na rozdíl od vysoce funkčních kořenů vitálních rostlin. Další možností je, že nerost je proto nerostem, že mu na rozdíl od mrtvolky jen odumřely kořeny a čeká až vyraší nové. Toto mám odpozorované. Neřeší to však proč stejně nezareagovala mrtvolka.

Pokaždé, když stojím nad popelnicí a v ruce držím opatrně mrtvolku, přemýšlím proč právě tato? 
Není to nic osobního, jako že bych si ji oblíbil a měl k ní nějaký bližší vztah, vždyť z výsevu mi zbývá spousta jiných, jenže z dřívějšího výsevu, tedy ze dvou až tříletých semenáčků se jeden jakoby víc snažil a taky víc vyrostl.
U choulostivějších druhů jako by bylo pravidlem, že právě tento největší a nenadějnější jedinec odejde jako první do věčných lovišť  mnohdy po několika úspěšných sezonách.
Ve sbírce pak zůstávají ty slabší a kolikrát už jen  NEROSTI. Tzn. kaktus, který prostě neroste.
Přemítání o důvodech brzkého odchodu těchto pro mě významných jedinců mě zatím nikam nedovedlo, ale svěřuji se všem jaký jsem to nešika, protože nevím-li proč, nemůžu se této chyby ani vyvarovat a bude mě tato bolestná zkušenost čekat zase a znovu po každém výsevu choulostivých druhů.