Téma:

Není to nic historického ani možná zajímavé, ale já, když vidím tyhle kaktusy, tak si hned vzpomenu, kde , za jakých okolností a tehdejších událostí jsem je získal.
V září roku 2001 jsem byl na ozdravném pobytu v Bechyni. Jeli jsme se podívat do Tábora elektrickou Křižíkovou dráhou. U jedné zastávky, když jsme vyjížděli hned u trati stál Domek, velký skleník a nápis „Prodej kaktusů“. Další zastávkou byly Malšice a tak jsem dával při cestě zpátky pozor, byl to Čenkov. Druhý den jsem jel znovu vlakem, ale jen do Čenkova. Nakoupil kaktusy a vyrazil ven. Vlak měl jet asi za tři hodiny, tak jsem šel kousek na silnici od zastávky, autobus podobně. Pršelo, foukal silný vítr, zima. Schovat se nebylo kam, tak jsem vyrazil do Malšic cca 2,5 km celý promočený. Našel hospodu v kulturáku nejblíže zastávky a začal se sušit a ohřívat grogy. Časem jsem usoudil zrovna jako závodčí, který vedl Švejka do Písku, že je času habaděj, Bechyně nemůže utéct. Dopadl jsem podobně a přijel posledním vlakem. No a pár dní 11. 9. na to jsem koukal na televizi – zvláštní vysílání CCN a viděl první dvojče v New Yorku a náraz do druhého, to už bylo jasné. A pak jsem jen přes oceán telepaticky radil veliteli zásahu. Nežeň tam ty lidi, ty baráky půjdou dolů. Samozřejmě šly. Pak mi došlo, že to asi taky věděl nebo věděli, i ti co tam šli, ale nic jiného jim nezbývalo, protože z hlediska profesionální cti na to nemůžou jen koukat z dálky.
Tak tohle mi vždycky připomenou tyhle kaktusy.

Maus napsal: Jojo, to je přesně ono, leč reakcí zatím nemnoho, tedy nápad asi blbej, no, co se dá dělat.

Není to blbej nápad. Už delší dobu chci něco podobného napsat, protože když se na některé svoje kaktusy dívám, tak mi připomínají zajímavou příhodu apod. Takže už asi napíšu. Nebude to sice jak mě honili mexický policajti přes hranice do USA s pytlem kaktusů, ale třeba mezi Bechyní a Táborem se dějí také zajímavé věci.

nebuď netrpělivej, ono se to začne skládat...určitě každej nějakou takovou kytku má..

Jojo, to je přesně ono, leč reakcí zatím nemnoho, tedy nápad asi blbej, no, co se dá dělat.

www.cact.cz/noviny/2006/07/Vencluianus.htm

Milí fóristé, kdysi jsem toto navrhoval v IN , leč ani pes, natož kaktusář po mě neštěkl. Tu je kecárium a komunikárium, tak bysem byl zvědavej, dopadne - li to tu nějak jinak.

Každý máte ( nebo skoro každý) nějakou rostlinu s velkým R. Buď veliká a nádherně narostlá prastará kytice, nebo opět taková, leč která pochází z rukou některého z velkých kaktusářů a je tedy jeho posmrtným živým památníkem. Nebo prostě kytky, o kterých si myslíte, že by se nějak do dějin měly dostat i se svou historií. Nebo, kytky, který nějakou tu historii maj a zasloužej si touto býti slavné. Rád bych jim tu postavil velký památník, kde by byly k vidění a obdivu všem a pro všechny. Uvedu příklad - fotka echinopsu, který jste zdědili po dědečkovi, kterej si hi před válkou ukrad v botanický zahradě v Berlíně Dahlemu. Dovedete si někdo tu kytku představit, nedej bože, kdyby kvetla jak má? Nemluvě o tom, že by to zřejmě byla jedna z posledních žijících rostlin z té sbírky? Tak teď víte, co mám na mysli.
Třeba je to pitomost a nechytne se to, ale třeba jo, a já jsem fest přesvědčenej, že ty naše ,,památečný " kytky si to opravdu zasloužej.